Belgická konference herních vývojářů představila české hvězdy.
Během víkendu se v Belgickém městě jménem Charleroi uskutečnil pátý ročník konference herních vývojářů, nazvaný jednoduše Meet & Build (lze přeložit jako "Setkejte se a budujte") 2019. Motto konference znělo "setkejte se a budujte budoucnost herního průmyslu v Belgii" a jak už to na podobných konferencích bývá, šlo o perfektní příležitost pro vývojáře z různých firem i zemí, aby se potkali mezi sebou, podělili se o své zkušenosti a vyměnili si na sebe kontakty. Případně šlo samozřejmě o ideální příležitost pro studenty se zájmem o budoucnost v oboru, jak o něm získat lepší představu. Tím spíš, že díky štědrým sponzorům akce a podpoře vlády byl vstup na tuto velmi kvalitní akci zcela zdarma.
Díky aktivitě téměř shodné skupiny českých politiků, která měla na svědomí setkání českých vývojářů se zástupci Evropského parlamentu den předtím, obsahoval letošní ročník konference "pod-téma" nazvané "Czech Games Day", v rámci kterého na akci představitelé vybraných českých studií prezentovali svoje portfolio a navíc bylo možné si české hry zahrát ve speciální předváděcí místnosti. Jmenovitě se o to zasloužili a akci financovali: České centrum Brusel, Velvyslanectví ČR v Belgii, Jihomoravský kraj, Město Brno a Zastoupení Prahy při EU. České centrum Brusel, pod vedením jeho ředitelky Jitky Pánek Jurkové, bylo iniciátorem celého českého focusu. O praktickou realizaci předváděcí místnosti se pak skvěle postarali pánové z brněnské GDA.
České přednášky
První z pětice českých přednášek, nazvaná "The Story of Beat Saber" byla od Michaely Dvořákové, šéfky marketingu v Beat Games. Michaela je přirozený showman a s ohledem na povahu hry samotné byla její přednáška hlavně o audiovizuálních ukázkách, než o recitování faktů. Přesto jsem se snažil jsem se s její pomocí připravit výtah z přednášky, ale tuto snahu nám poněkud přerušilo oznámení o odkoupení firmy ze strany Oculusu/Facebooku, které si samozřejmě vyžádalo všechen její čas. O to větší je ale ve výsledku "success story" Beat Games, která se zřejmě prodala za ještě výhodnějších podmínek, než nedávno Warhorse.
Druhou českou přednášku (ne na všech jsem byl osobně, jelikož probíhaly zároveň v několika sálech) měl na svědomí Lukáš Kunce, producent a PR z Amanita Design. Jmenovala se "The Surreal Worlds of Amanita Design" a byla také hodně vizuální, jelikož hry Amanity jsou svým výtvarným stylem naprosto nezaměnitelné a jeden obraz vydá za sto slov. Lukáš tedy vyprávěl o Samorostu, Machinariu, Botanicule, Chuchelovi, Pilgrims i novince jménem Creaks. Ukazoval inspiraci z Českých pohádek Jana Drdy nebo starých českých loutkových a animovaných filmů (např. filmy Karla Zemana nebo "Pojďte pane, budeme si hrát"), ukazoval a vyprávěl o stavbě grafiky pomocí makrofotografie a rozebíral také svérázný přístup Amanity k vyprávění příběhů, inspirovaný kromě jiného starými hravými adventurami, nevynechal ani tvorbu vlastního jazyka či terminologie pro některé hry.
O třetí české přednášce lze nicméně bez nadsázky prohlásit, že byla tou nejfilmovější. Na svědomí ji totiž měl Valentin Wirth, Associate Art Director z brněnské pobočky studia Hangar 13 (dříve známé jako 2K Czech) a jmenovala se "Mafia III Cinematics: Telling Visual Stories". Valentin byl totiž dlouhé roky "střihačem" filmových sekvencí, s velkým přesahem do všech možných souvisejících filmových a výtvarných oblastí. Také on měl audiovizuálně velmi nabitou a atraktivní prezentaci, kde ukazoval filmové sekvence z Mafie III od komentovaného textu ve scénáři přes všemožné fáze animatiků až po hotovou věc. Okořenil to zábavnými a zajímavými perličkami z natáčení, například o skutečné výšce hlavního herce (ve hře 190 cm, v reálu 170 cm, takže museli plno animací "dorovnávat" a upravovat) nebo o tom, jak se díky propracovanému internímu engine a střižně cítil při práci na filmečcích "jako Bůh", jelikož měl úplnou kontrolu nad všemi aspekty scény. Do své přednášky stihl zapracovat i rychlé základy filmařské práce jako takové, čehož velká pointa byla "pokud chcete dělat (lepší) filmy, musíte se na filmy hodně dívat a analyzovat je - filmy dobré i špatné, abyste mohli hodnotit, co funguje a nefunguje - a proč".
Čtvrtá česká přednáška byla méně vizuální, ale přesto velmi působivá. Karel Mořický, Senior Game Designer z Bohemia Interactive si totiž vzal za téma "Laws of Virtual War in Arma 3", pod čímž se neskrýval nějaký uspávací rozbor technikálií, ale extrémně emotivní rozbor válečného práva v reálném světě a snahy designérů BI aplikovat tyto principy na jejich počítačovou hru. Připomněl, že válečné právo se nesnaží zabránit válce, ale učinit ji spravedlivější - například zákazem útoků na civilisty nebo jednotky se zdravotnickými symboly na uniformách/vozidlech apod. Rozebíral fascinující příklady z reálného světa i jejich aplikaci na Armu 3 a upozorňoval kromě jiného na kontroverzní zbraně nebo témata, jako jsou cluster bomby nebo autonomní drony, které volí a likvidují cíle bez lidské kontroly. Z pohledu BI realismus vojenské simulace znamená také reálný důraz na skutečnou válečnou filozofii. Připomněl, že hry se prodalo 5 milionů a DLC pro ni dokonce 15 milionů. A také že BI byla založena v roce 1999, takže letos slaví 20 let výročí.
Pátou přednášku přinesl Lukáš Kolek ze studia Charles Games, majícího na svědomí historickou adventuru Attentat 1942 (a její chystané pokračování, nazvané "Svoboda 1945"). Byla to poněkud sofistikovanější přednáška, jak se ostatně na tyto "vzdělávací" hry sluší. Mluvilo se v ní o významu reprezentace skutečné historie ve videohrách a jak díky tomu může moderní médium přispět ke zvýšení společenského povědomí o dějinách. Attentat 1942 vyhrál několik různých cen za svoji přínosnost i zpracování. Lukáš představil ukázky z hry i průřez její výrobou, demonstrovaný například na retuši současných fotografií reálných lokací do podoby, odpovídající letopočtu zobrazované události. Jelikož formát hry je prezentován jako vyprávění pamětníků (jejichž příběhy následně hráč "prožívá"), je možné se navíc na historii podívat z různých perspektiv. Tomu napovídá i slibný podtitul jejich příští hry, Svoboda 1945, který zní "The war is over, but there is no peace" (Válka skončil, ale mír nezvládl).
Belgické (finské, francouzské, polské...) přednášky
Samozřejmě jsem ochutnal i přednášky místních vývojářů a navíc se ukázalo, že se konference účastnili také další vývojáři z okolních zemí. Jednou z nich byla Freelance producentka Laura Fornier z Paříže, která zpracovala téma "Producing with care: a producer tips" (lze přeložit jako "Starostlivá produkce: producentské tipy"). Laura během uplynulých pěti let produkovala tituly v různých francouzských studiích, od mobilních po počítačové hry, od zkušených týmů po juniory. Její předchozí kariéra přitom byla novinářská. Mezi její postřehy patřilo, že se velké firmy v oboru se nezřídka málo snaží, aby jejich zaměstnanci byli spokojení, což přispívá k jejich vyhoření. Rozebírala také složitost komunikace ve velkém týmu, kde je podle ní důležité, aby producent pomáhal vnést jasnou definici do zadání práce. Odsoudila jakékoliv formy utajování informací souvisejících s projektem, to je podle ní stará škola, která se k modernímu vývoji nehodí - tým musí kráčet stejným směrem, aby se projekt hýbal kupředu. Také přinesla relativně odvážný názor, že "dobře zvládnutý konflikt může být přínosný pro tým". Byla to rozhodně působivá přednáška, ale trochu mne překvapilo, že jakožto manažerka si Laura nezvládla pohlídat čas a docela přetáhla.
Poněkud údernější byla přednáška Mariiny Hallikainen, CEO finského studia Colossal Order, majícího na svědomí úspěšnou budovatelskou strategii Cities: Skylines. Její přednáška nesla název "Don´t Crunch! Why and how to avoid it?", čili "Nepracujte přesčas! Proč a jak tomu předejít". Mariina zcela správně rozebrala všemožné negativní důsledky crunche a následně s pýchou přednesla, jak mu v jejím studiu úspěšně zabránila. Byl to působivý příběh, ale mám trochu obavy, že si z něj někteří začínající vývojáři mohli odnést nesprávnou lekci. Zdaleka ne každý vývojář si totiž může dovolit říct "ne!" svému vydavateli a zdaleka ne každá hra si může dovolit tak snadno odložit některé funkce nebo obsah do DLC, jako městský "simulátor" bez příběhu.
Jednou z nejzajímavějších přednášek bylo představení polského vydavatelského (a vývojářského) studia 11 bit. Producent Karol Kala v něm popisoval zrození studia a jeho rozmach po úspěchu hry This War of Mine, který v lecčems připomínal historii CD Project Red a Zaklínače. 11 bit má na svědomí také Frostpunk, který se ukázal být podobným trhákem a definitivně potvrdil svérázný styl i vysokou kvalitu jejich her. Nyní 11 bit hledají nové tituly nezávislých vývojářů, které by zapadaly do jejich portfolia. S trochou nadsázky by jím mohl být také francouzský vývojář Sébastien Dubois, který sám dal dohromady poměrně úspěšnou hru Gladiabots, o jejímž zrodu vyprávěl nemálo napínavý příběh v rámci své post-mortem přednášky.
Český showroom
Celá konference měla skvělou atmosféru a příjemné zázemí místního moderního filmového multiplexu. Třešničkou na dortu ale byla speciální showroom, kde pánové z GDA nainstalovali předváděcí stanice s českými hrami, podpořené stylovou výzdobou. Během přestávek mezi přednáškami zde bylo možné najít návštěvníky konference (a nějaká ta média, včetně České televize) prakticky u každého stojanu, ačkoliv tím nejatraktivnějším se celkem předvídatelně stal Beat Saber, jelikož helmu na virtuální realitu pořád většina hráčů doma nemá a ráda si ji při podobné příležitosti vyzkouší.
Celkově šlo o velmi povedenou akci, plnou zajímavých lidí a užitečných přednášek i výměn vizitek nebo kontaktů. České videohry nám ve světě rozhodně nedělají ostudu a měli bychom na ně být právem hrdí. Pokud jste dostali chuť si nějakou tu přednášku českých vývojářů také poslechnout, připomínám, že již od zítřka začíná v Praze letošní konference GDS, případně si naplánujte cestu na brněnský Game Access 2020 v květnu.
