Po několika letech se na nás chystá třetí pokračování diablovky, která jako jedna z mála dokázala minimálně dosáhnout stejné úrovně jako Diablo, ne-li jí překonat. Dostali jsme možnost se na pár hodin opět ponořit do divokého světa Ancarie, a hrdě přinášíme první poznatky.
Dojmy z hraní nedokončené PC verze
Již od vydání prvního Diabla v roce 1996 se spousta dalších izometrických RPG snaží tuto fantastickou modlu překonat. Jen málo ale může Blizzardovské sáze konkurovat, a ještě méně opravdu dosahovalo jejích kvalit. Jedním ze šťastlivců se však stal německý Sacred vydaný v roce 2004. Vývojáři z Ascaron Software ještě před vydáním tvrdili, že Sacred sesadí Diablo z pomyslného trůnu, a světe div se, hra k tomu rozhodně neměla daleko. Vybudovala si slušnou fanouškovskou základnu, dočkala se několika datadisků a zapsala se tučným písmem do historie. Netrvalo dlouho a o čtyři roky později přišlo pokračování. Sacred 2: Fallen Angel měl ještě rozvést a zdokonalit první díl. Dle mého názoru ale druhý díl nesahal prvnímu ani po kotníky a šlo spíše o nehratelnou nudu, než RPG extázi jakou představoval první Sacred. A jak asi už tušíte, nyní, po dalších šesti letech, má Sacred třetí šanci na uzmutí hráčských srdcí. Povede se?
Rubání, rubání
První Sacred svého času pozvedl decimování nepřátelských řad na úplně jinou úroveň. Stohlavé davy jste sfoukávali jako svíčky a díky respawnu nepřátel jste mohli farmit opravdu co hrdlo ráčí. Třetí díl posouvá tento prvek do extrému. Naprosto se totiž zbavuje volného světa a většiny RPG prvků. Můžete tedy zapomenout na vedlejší úkoly, sbírání gearu a vymetávání kobek. Připravte se na předem připravené lineární čištění lokací po předem dané cestě rozdělené na jednotlivé úseky. Může to tedy vyznít tak, že hra velice zchudla. Není tomu ale tak. Musíme se prostě smířit s tím, že třetí Sacred míří jinam než předchůdci.
,,Zapomeňte na vedlejší úkoly, sbírání gearu a vymetávání kobek. Připravte se na předem připravené lineární čištění lokací po předem dané cestě rozdělené na jednotlivé úseky."
Trojka je prostě akční izometrické co-op hack’n’slash. Vývoj postav si vzal dovolenou, vše se nyní odemyká levely a následně kupuje za jednu jedinou měnu, včetně brnění nebo pasivních schopností. Jedině zbraně si koupit nemůžete, ty vám padnou vždy na předpřipravených místech. A dále si je můžete vylepšovat, překvapivě, za peníze. K tomu jako detail sbíráte speciální spolubojovníky, kteří sice nebojují přímo, ale dostává se vám od nich různých bonusů k atributům nebo útokům. Zlaťáků je ve hře poměrně dost. Ne tolik, abyste si mohli pořídit úplně všechny schopnosti, které vaše postava nabízí, ale alespoň v preview verzi jsem s nedostatkem peněz problém neměl a vždy jsem měl dost na pořízení všeho, co mi umožňoval level. Na jednu stranu je tak systém podstatně jednodušší a prokouknutelnější pro nové hráče. Z pár schopností si totiž vybere svojí oblíbenou opravdu každý a pak je pouze třeba jí rozvíjet. Na stranu druhou hra zklame kované harcovníky milující rozsáhlé stromy schopností, ve kterých se hráč ztrácí i po deseti hodinách hraní.
,,Vývoj postav si vzal dovolenou, vše se nyní odemyká levely a následně kupuje za jednu jedinou měnu, včetně brnění nebo pasivních schopností."
Čtyři stateční
Jak je již v Sacred zvykem, ze začátku si vyberete jedno ze čtyř striktně předdefinovaných povolání. Zároveň jde o jednu ze čtyř rozdílných ras. Zvolit si můžete například Maraka, tradičního válečníka tmavé pleti, hromadu svalů třímající obří dvouruční bitevní palici. Pro milovníky bezhlavé destrukce na blízko ideální. Pokud holdujete boji na dálku, vaše volba padne na Vajra, mrštného lučištníka s asijským nádechem. Vrací se i, pro sérii typická, Serafínka. Claire plní roli něčeho mezi paladinem a rogue, rychlá, ostrá a používající magii. Podobně je na tom Alithea, představující hybrida mezi druidem a rogue. Její devízou jsou rychlé, zničující útoky a využívání země jako spojence. V plné verzi hry pak bude k mání i páté povolání, zastoupené bojovým mágem Kythonem, slibujícím destruktivní podívanou.
Všichni mají společný cíl: zničit Zane Ashena, pána Ashenské říše, toužícího po mocném artefaktu, který se spolčil s démony a bezcitně devastuje celou Ancarii.
Hra dosti sází na co-op. Při hraní se mi bohužel podařilo připojit k náhodnému hráči pouze jednou, jinak byly servery zcela prázdné. Kooperativní boj je samozřejmě zábavnější a intenzivnější, než hraní sólo, a věřím, že ve čtyřech dostane hra ještě úplně jiný rozměr.
Lesk a bída Ancarie
Graficky hra neurazí ani nenadchne. Textury ani modely sice nepatří k tomu nejlepšímu, čeho můžeme být v roce 2014 svědky, ale jinak je vizuál solidní. Modely postav a nepřátel nejsou nijak světoborné, nicméně se čas od času najde celkem originální boss. Design levelů se jen tak neokouká a v pár lokacích, které jsem měl možnost v preview verzi vyzkoušet, se rychle vystřídá několik prostředí, uměleckých stylů a palet barev.
Pokud se budeme bavit o ozvučení, soundtrack nijak neexceluje, ale svojí práci odvádí a dolaďuje magickou atmosféru světa. Zvukovými efekty hra nešetří a různých heků, seků, cinkání, klapání, mlaskání, tříštění nebo prskání se na vás valí neustále spoustu. Dabing postav je na slušné úrovni. Humorem hra rozhodně nešetří, ale ne úplně vždycky je humor na místě a někdy působí i celkem trapně. Hlášky vašich podpůrných spolubojovníků se navíc rychle oposlouchají, a když po sté zhodnotí ,,Zvrácený elf” váš aktuální boj táhlým ,,Sexaayyyy”, do smíchu vám zrovna není.
,,Na nejnižší obtížnost je problém zemřít a ani na střední nijak moc nepřituhne."
Sacred 3 míří i na konzole, přesněji řečeno na Xbox 360 a PS3, čemuž se podřizuje i ovládání. Hru bude možno ovládat jak na gamepadu, tak na klávesnici a myši. Preview verze dokonce umožňovala ovládání pouze na Xbox 360 ovladači. Ačkoliv se může zdát, že budou analogy na diablovku celkem krkolomné, není tomu tak. Je pravda, že střelba z luku je co do přesnosti dost složitá, ale jinak si díky zjednodušenému systému boje vystačíte s těmi pár tlačítky, které vám gamepad nabízí. Jedním používáte základní útok, druhým uskakujete, třetím chytáte a házíte věci povalující se po lokaci, čtvrtým vyvoláváte jakousi útočnou vlnu, která udílí nízké poškození a ničí štíty nebo zneškodňuje pasti. Další dvě tlačítka slouží pro využívání dvou speciálních schopností, kterými oplývá vaše postava, akční kolečko pro rychlé vybírání spotřebních předmětů (health potiony aj.), no a pak vlastně více nepotřebujete. Jednoduché, účinné. Pokud se navíc naučíte vhodně kombinovat všechny pohyby, které vám hra nabízí, vypadá boj nesmírně efektně, a je jen radost kosit houfy nepřátelských jednotek.
Jedním z větších problémů, které jsem při hraní zaznamenal, je obtížnost. Ta je totiž zbytečně nízká. Na nejnižší obtížnost je problém zemřít a ani na střední nijak moc nepřituhne. Pokud zvolíte obtížnost nejvyšší, hra, pravda, trochu přitvrdí, ale i tak nejde pro průměrně zdatného hráče diablovek o žádnou výzvu. Autoři nicméně slibují do plné verze doladění původních, plus přidání ultimátní obtížnosti í. Snad se tedy nakonec dočkáme kýžených hardcore zážitků.
Z prvních pár hodin hraní mám tedy veskrze pozitivní pocit. Samozřejmě se najde spousta detailů, které by ještě zasloužily trochu péče, a nejsem úplně nadšený z toho, že se z open-world RPG stala koridorová rubačka. Přes to všechno se těším na srpen, kdy hra vychází, a očekávám spoustu hodin strávených brutálním lovem potvor. Vždyť to nás vždycky tak bavilo!
