Jak obstálo masakrování nekonečného zástupu vesmírné havěti?
Recenzovaná verze: PC
Devadesátá léta se pro hráče nesla v duchu (z dnešního pohledu retro) arkádových stříleček. Za příklad si můžeme vzít tradiční krváky Doom, Wolfenstein, Duke Nukem či Quake. Dva roky zpátky se na Kickstarteru objevil nezávislý projekt STRAFE od studia Pixel Titans, který má být moderní adaptací devadesátkových klasik. Tvůrci lidem slibovali titul připomínající nostalgii roku 1996 se střílením jedné potvory za druhou.
Vítejte na Ikaru, kde se píše historie
Před naskočením do víru akce si můžete projít jednoduchý tutoriál, v němž vás mladá pohledná doktorka seznámí se základními mechanikami hry. V roli sběratele šrotu jste se přihlásili na misi lodě Ikarus v dalekém vesmíru. Při narukování je vám zdůrazněno, že svojí prací se nesmazatelným písmem zapíšete do historie. Jenže vaše práce nespočívá v pouhém sbírání harampádí, na Ikaru vás očekávají hordy monster. Berete tak do ruky všechno, co střílí, a proklestíte si cestu skrz hordy vesmírných zrůd. Žádné velké příběhové pozadí zde nečekejte, tady jde o to zmasakrovat co nejvíce vesmírné havěti. A té se vám do cesty postaví mraky.
Během své poutě navštívíte čtyři odlišné lokace, od útrob Ikara po jeskyně cizí planety, přičemž v každé lokaci strávíte několik misí. Úrovně jsou náhodně generovány a nikdy se nestane, že budete procházet jeden a ten samý level znova. Avšak ne vždy vám systém vygeneruje úroveň, jakou byste chtěli. I navzdory relativně přehledné mini-mapě je lehké se ztratit. Navíc se může stát i to, že díky špatnému designu budete postaveni do nevýhodné pozice. Nejednou jsem byl na začátku nové kapitoly přepaden hordou nepřátel, kteří na mě čekali ve vstupní místnosti. Velký a možná i hlavní problém generovaných úrovní jsem viděl v umístění lékárniček. Ty se na mapě vyskytovaly náhodně a nebyla žádná záruka, že vám opravdu pomohou. Jednou vám zdravotní stanice navrátí polovinu zdraví, jindy pouhou desetinu. Idea s náhodnými úrovněmi není rozhodně špatná, avšak v praxi nefunguje natolik dobře, jak by si někteří představovali.
Při spuštění hry navíc počítejte s jednosměrnou letenkou. STRAFE nedisponuje úložnými pozicemi a každá smrt znamená okamžitý konec. Vrátíte se zpátky na začátek a nebude záležet na tom, kam až jste se dostali. Pro některé hráče se tak může jednat o značně frustrující prvek. Připravte se, že budete často umírat. Ať už kvůli své vlastní blbosti (barely, všude samé barely) či kvůli chybám samotného titulu. Sem tam jsem při hraní narazil na neviditelný oheň, který mě během chvilky spálil na popel. Jindy jsem se zase zaseknul o neviditelnou zeď a dostal se tak do pasti. Vrcholem těchto chyb byl ale pád hry při přesouvání z jedné lokace do druhé.
Vesmírný kutil v akci
Jak bylo již zmíněno, ujímáte se role sběratele šrotu, který během své cesty sbírá všechno možné harampádí. Šrot slouží jako herní platidlo. Za něj si lze pořídit munici nebo štít u nejbližší opravářské stanice. Šrot je ale poměrně vzácný a ceny jsou nastaveny vysoko. Jen tak pro představu, za jednu úroveň sesbírám něco kolem 1500 kusů kovu a „poloviční” oprava štítu (obnoví se pouhých 20% celé kapacity) stojí kolem 3000. Oprava štítu může vyjít opravdu hodně draho a dlouho vám nevydrží. Když se vás bude držet štěstěna, narazíte občas na zásobníky a nebudete tak muset platit přestřelené ceny. Sem tam najdete i perky v podobě barevných kapslí. Ty se aplikují automaticky a mohou zmírnit utržené poškození, zrychlit přebíjení či zvýšit kapacitu záložní munice. Během přechodů mezi úrovněmi také navštívíte staniční tržnici, ve které lze za zlaté mince zakoupit všemožné schopnosti, například dvojitý skok či pomalou regeneraci zdraví.
Na začátku hry budete mít na výběr ze tří základních zbraní - samopalu, brokovnice a energetické pušky. Jedná se o vcelku slušnou palebnou sílu, která mimoto disponuje alternativními režimy střelby. Ty způsobují větší a plošné poškození, avšak budou vás stát více munice. Nejvíce se mi líbil granátomet připevněný na spodku samopalu, naopak mě zklamala brokovnice, jejíž sekundární střelba spočívá v náhodném vystřelení několika broků odrážejících se od zdí. Prakticky minimální šance, že něco zasáhne. Vedle základních zbraní je zde také řada speciálních, které sem tam upustí mrtví nepřátelé. Ty mají odlišné chování a často slouží k zabití většího počtu monster, např. raketomet či pistole střílející prskavé projektily. V jeden moment se mi do ruky dostala dvouhlavňová brokovnice se schopností zpomalovat čas. Jednalo se rozhodně o zajímavý prvek.
Všude krve jako z vola
Zabít se vás pokusí více jak 20 odlišných typů monster, od zombíků po šílené stroje. I když má každá příšera vlastní umělou inteligenci, ve výsledku všechny jednají stejně a naběhnou vám přímo před hlaveň. STRAFE je plno pixelového násilí a všude, kam se podíváte, uvidíte hektolitry krve či vzduchem létat končetiny. I když se jedná jen o bezduché střílení do hordy příšer, pořád je to zábavná činnost, která dokáže na chvilku zabavit. Když vás unaví držet palec na spoušti, můžete sáhnout po nedalekém barelu a ten mrsknout zombíkům přímo mezi oči. Někteří nepřátelé se navíc mohli zranit sami mezi sebou, například chodící věže střílely v určitých intervalech a mohly tak jednoduše zasáhnout své. Běžně mi na záda dýchali mutanti, které hra zničehonic zjevila již ve vyčištěné oblasti. Díky bohu však nepřátelé neudělují tak vysoké poškození a jedno-dvě přepadení vás hnedka nepoloží na záda.
Pixelová grafika dokáže docela dobře navodit pocit devadesátých let. Stylizace hry není špatná, ale hororovou atmosféru to míjí obloukem. Správnou atmosféru pomáhá navodit soundtrack. Ten jsem zprvu shledával otravným, ale po nějakém čase stráveném ve hře mi vlezl do hlavy. Nastavení FOV určitě potěší a jen tak umocní pocit z již tak rychlého pohybu. Ve vesmíru to žije, tedy žilo.
STRAFE je lehce rozporuplný titul. Na jedné straně se jedná o zábavnou střílečku s dobrou atmosférou, na druhou stranu ho doprovází řada chyb a nedostatků, které dokáží znechutit hraní. Jestli čekáte reinkarnaci Quaka, tak vás musím zklamat. STRAFE sice má arkádovým střílečkám z devadesátek blízko, ale nejedná se o přímou adaptaci. Hra určitě dokáže zabavit trpělivé a obratné hráče na spoustu hodin. Nedokážete-li překousnout přítomnost náhodného generování úrovní, vysoké obtížnosti a protivných chyb, tak radši dejte od hry ruce pryč.
Verdikt
STRAFE je nadprůměrná střílečka, která jde ve stopách titulů z konce minulého milénia. Nečekejte ale čistokrevného nástupce devadesátkových her, v takovém případě sáhněte spíše po klasikách, jako je Duke Nukem či Quake.
