Titan Souls - David proti Goliášům

Recenzovaná verze: PC

Poslední roky se v herním průmyslu často nesou v duchu zjednodušování. Přesto se najdou menší hříčky i velké tituly, které před hráče postaví skutečnou výzvu a neodpouští ani ty nejmenší chyby. Myslím, že bezesporu mohu z poslední doby uvést například PS4 exkluzivitu Bloodborne od tvůrců Dark Souls, které jsme se nebáli v recenzi udělit absolutní hodnocení.

Hardcorové hry mají v dnešní době stále své místo a když se podobně laděná hra objeví, může mít jistotu, že se o ní bude mluvit. Přesně jednou takovou hrou je i dnes recenzované, poměrně minimalistické, Titan Souls.

Na rovinu ale řeknu, že příběh není to, co vás na této hře zaujme. To by tam vlastně v prvé řadě musel být. Nebo aspoň být vidět. Mladý hrdina se totiž vydává hledat a sjednotit duše titánů - pradávné zdroje moci a všeho života, aby odhalil stará tajemství a pravdu. A… to je tak všechno. Téměř, ale není toho mnoho, proto vás nechám, abyste si zbytek odhalili sami.

Prak už je passé, teď letí luk a šíp

V Titan Souls hraje hlavní notu hratelnost a koncept, který je založený na jediném - zabíjení, zabíjení a zabíjení. Nikoli ale zabíjení po stovkách s hektolitry krve, jako například v nedávno recenzovaném Hotline Miami 2, naopak, samotný počet zabití se tu spíše zastaví okolo dvaceti, ale věřte, že to stojí za to.

Během celé hry se vám totiž nebudou do cesty stavět řadoví nepřátelé, ale rovnou celí kolosální titáni, které v podstatě můžete označit za bosse. Budete bojovat například proti vodní příšeře, zmrzlému mozku nebo proti truhle se zlatem. A také budete umírat… hodně. Zvláště díky tomu, že stačí jedna rána a je po vás. Chtě nechtě.

Ale stejně jako titáni vás, i vy můžete zabít na jednu ránu je. Většinou se sice chrání, ale vždy je nějaké slabé místo, a pokud se vám podaří na ono místo trefit, půjde titán k zemi raz dva. Občas je ale potřeba ve správný moment uhnout jeho útoku, jindy je potřeba trochu zapřemýšlet a to klidně i během akce.

K poražení titánů ale nebudete mít po ruce žádné kuše, obrovské meče, kouzla nebo cokoliv jiného. Budete mít luk a šíp. A pokud dáváte pozor, můžete si všimnout, že slovo „šíp” je jednotného čísla. Budete mít opravdu jen jediný šíp, který budete moci vystřelit a následně znovu sebrat nebo přivolat. Myslím, že reference na příběh Davida a Goliáše se zde přímo samy nabízí.

V kostce tedy máte luk, šíp, kotoul, běh a řadu titánů, kteří vám nedarují jediný omyl. I když si na konci hry neodnesete moc zabití, počet úmrtí rozhodně nespočítáte na prstech jedné ruky. Ani dvou, ani tří a ani deseti.

Samotná hratelnost hry je rozhodně zábavná a minimalistická. Přijdete - bojujete - umřete - bojujete znovu - porazíte titána a stále opakujete. Naštěstí zde není pro stereotyp místo ani čas. Titáni jsou od sebe dostatečně odlišní a nabízí úplně odlišné výzvy. Vždy totiž musíte přijít na to, jak je porazit. Musíte si zapamatovat jejich útoky a vzorce chování. Když na to přijdete a najdete „snadný” způsob jak titána zabít, souboj nemusí trvat déle než půl minuty. Některé dokonce porazíte do několika vteřin.Rozhodně to ale nevadí. Pokud by měli všichni nepřátelé pouze nějaký ukazatel zdraví, byla by hra s takovou hratelností poměrně nudná a o ničem.

„V kostce tedy máte luk, šíp, kotoul, běh a řadu titánů, kteří vám nedarují jediný omyl.”

Naštěstí je také obtížnost hry docela vyrovnaná. Užijí si jak casualoví hráči (tedy, ne úplně doslova), tak i hardcore pařani s vystouplými žilami na čele. Hra je sice těžká, ale ne nemožně těžká. Stačí přijít na správnou strategii a jde to velmi snadno. Pokud ale chcete, můžete si hru udělat ještě těžší. Kromě New Game+, a několika dalších modifikátorů, na vás také čeká několik achievementů. Ke každému titánovi se váže většinou jeden, který z už tak nelehkého zápasu udělá ještě těžší souboj. Zatímco někdy po vás chce hra, abyste porazili titána během deseti nebo pěti vteřin, jindy ho musíte zabít například během přivolávání šípu nebo udělat další akce v samotné aréně, které se samozřejmě vyruší při vaší smrti.

Co ovšem může zamrzet, je poměrně krkolomné ovládání na klávesnici (myš využívat vůbec nebudete). Zatímco na gamepadu běží hra jak má, a sami tvůrci ho doporučují, klávesnice je spíše za trest. A to především díky jedné věci. Střílet můžete jen a pouze do osmi směrů. Takže jestli je titán zrovna v nějakém úhlu, kam střelit nemůžete? Sorry, máte smůlu. A je to rozhodně škoda, hlavně když řešení by bylo poměrně snadné. Buďto by zde mohl být, paradoxně, mírný aim assist, nebo by se mohlo celé míření odehrávat pomocí myši. V celé hře využijete jen pohyb a dvě další tlačítka. Pohyb by mohl být stále na klávesnici, zatímco na myši byste uhýbali, stříleli a mířili. Nejen, že bylo to bylo daleko intuitivnější, ale hlavně funkčnější. Stejně tak si nemůžete ovládání změnit, takže pokud vám nevyhovuje výchozí ovládání, opět - máte smůlu. Ale já tvůrcům do práce kecat nebudu. Mou povinností je jen říct, že je to prostě o hubu.

Světaznalý to mladík

I přes to, že Titan Souls nenabízí nijak zvlášť promyšlený příběh nebo komplexní hratelnost, samotný svět je poměrně pěkně zpracovaný. Dostanete se hned do několika lokací, mezi kterými najdete například lávou proteklé jeskyně nebo zmrzlé prostranství. V každém takovém prostředí najdete dva až čtyři titány, přičemž jeden z nich je hlavní. O nic těžší než zbytek, ale prostě vypadá důležitěji.

Bohužel je ale svět jen jedna velká výplň, která nenabízí zhola nic. A která je ke všemu jako bludiště, takže si velmi často nebudete vědět rady kam nebo kudy jít. Případně můžete použít digitální mapu, kterou dostanete, když si koupíte sběratelskou edici. Největší krása světa proto spočívá spíše v jeho vizuálním zpracování než designu. Celé atmosféře totiž více než hodně dopomáhá především audiovizuální stránka hry. Izometrická 2D hříčka je dnes na každém kroku a upřímně, Titan Souls nijak zvlášť ve vizuálním kabátku nevyniká. Nejde ale o špatnou grafiku, naopak. Je příjemná, je hezká, je kvalitní a je jednoduchá. Stejně tak jako zvuky, i ty jsou jednoduché, ale kvalitní. Ale hudba? Ta hudba! Fantazie.

Zatímco totiž procházíte světem, hraje vám na cestu velmi poklidná a svérázná melodie. Stejně tak jako v soubojích na vás čekají akčnější pasáže. Soundtrack hry se sice nezařadí mezi taková umělecká díla, jako je například soundtrack Bastionu, ale rozhodně má co nabídnout, a pokud jste sběratelé hudby, tak se na Titan Souls určitě koukněte.

„Bohužel je ale svět jen jedna velká výplň, která nenabízí zhola nic. A která je ke všemu jako bludiště, takže si velmi často nebudete vědět rady, kam nebo kudy jít.”

Dobrý pocit z vítězství, na nic víc nárok nemáte

Titan Souls rozhodně není typická hra. Zároveň ale není originální a, bohužel, perfektní. V rámci konceptu jde hře opravdu vytknout jen máloco a o audiovizuálu nemůže nikdo říct ani popel. Jakž takž tu nenajdete ani žádnou chybu, ačkoli je zde tedy riziko, že vám hra při vchodu do nějaké arény spadne nebo se zaseknete v těle mrtvého titána. I tak tu ale prostě něco chybí.

Po chvíli hraní si totiž uvědomíte, že hra v podstatě nenabízí nic, než jen zabíjení titánů. Což není špatně a dělá to tak správně, jak jen to jde. Ale relativní absence jakéhokoliv příběhu (ať už aktivního nebo pasivního) rozhodně zamrzí. Stejně tak zamrzí i absence v podstatě jakékoliv odměny. Jediné co se vám dostane, je dobrý pocit z vítězství. Žádné poodkrytí příběhu se zde nekoná, žádné vylepšování nebo i minimální změny postavy, klidně i estetické, se zde také nekonají. Prostě je hra naprosto identická od začátku do konce a nic s tím nenaděláte. Akorát se během hry dostanete do nových lokací, ale to nemohu považovat za nějak velké pozitivum.

Pokud jste ale schopni tuto „vadu na kráse” překousnout, dostane se vám do rukou kvalitní a náročná hříčka. I když bude velmi těžko obhajovat svou cenu 15€.

Už jen dotáhnout pár šroubků

Říkám to furt, ale řeknu to ještě jednou a naposledy. Titan Souls je rozhodně zábavnou a kvalitní hrou. Nabízí vydařenou a minimalistickou hratelnost, vynikající audiovizuál a v podstatě nula chyb. Bohužel ale zamrzí trochu nefungující ovládání na klávesnici a fakt, že se hra nemění a zůstává stejná od začátku do konce. Přesto jde ale o skvělou hříčku, kterou by neměl nikdo s nadšením pro podobné hry minout. I když možná bude lepší počkat na slevu. Vzhledem k obsahu je 15€ pořád docela dost.

Titan Souls nabízí vydařený základ. Samotná hra má opravdu obrovský potenciál. Vylepšit a přidat několik věcí a mohlo by jít o perfektní hru. Bohužel se to ale nestalo a dostal se nám do rukou tenhle zajímavý hybrid vynikajícího nedodělku, který vám vydrží na první, a možná i poslední, zahrání tak kolem čtyř hodin. Tak snad se to podaří příště.