Toren – objevování krás jedné věže

Recenzovaná verze: PC

Po celém světě je řada indie studií. Osobně bych ale nikdy neřekl, že si někdy zahraji zajímavý titul zrovna z Brazílie. Herní průmysl v této zemi totiž není zrovna rozšířený a stát jako takový vyniká v jiných odvětvích. Malé studio Swordtales se ale před dvěma lety rozhodlo, že prorazí. Jejich beranidlem měla být akční adventura Toren. Ta na první pohled vypadá minimálně zajímavě, v naší recenzi se na ní ale podíváme pod drobnohledem. To jestli se tento titul vydařil, se dočtete na jejím konci.

Cesta vzhůru

Toren má hodně zamotaný, ale vcelku vydařený příběh. Na začátku se ocitáte v roli mladé dívky, která se rozhodne odvážně čelit draku. Boj pro ni ale nedopadne moc dobře a na jeho konci se mění v kámen. O to zajímavější je, že po chvíli vidíte na zemi v dolních patrech věže malé dítě, které roste závratnou rychlostí. Po pár minutách v ní uvidíte hrdinku, která se obětovala v prvotním souboji.

„Pozoruhodných okamžiků Toren nabídne spousty, má totiž okouzlující atmosféru.“

Jste totiž ve věži Toren, kterou lidé vybudovali podobně jako věž Babylonskou. Touha dosáhnout měsíce, nebes a hvězd byla prostě silná. Za to, že vybudovali tak mohutnou stavbu, byli sluncem odměněni kletbou, díky níž je ve světě, v kterém se věž nachází, pořád den. Kletbu je možné prolomit, ale jen za pomoci mladičké dívky, která by měla porazit černého draka. Na této cestě vás provází duch tajemného mága, který vám je spirituálním rádcem a průvodcem.

Postava čaroděje, který se vám zjevuje převážně v určité snové rovině, je pro Toren naprosto zásadní. Dá se totiž označit za hlavního vypravěče. V jeho hlase hráč pocítí moudrost věků, kterou je mág prostoupen.

Čas obětí

Zajímavým aspektem v Toren je rozhodně smrt. Skonáte a za chvíli se vaše postava znovu zrodí a opětovně se vydává do akce. Úmrtí můžete využít k řešení různých hádanek, které si pro vás hra nachystá. Soubojový systém je jeden ze slabších aspektů hry. Naštěstí nebojujete příliš často, takže je to jen příležitostný neduh. Protivníků totiž ve hře není zrovna mnoho. Prakticky se jedná jen o draka a pár menších skákacích nestvůr, které pro vás po získání meče nepředstavují žádnou hrozbu. Obří plaz ale určitou výzvu nepochybně ztělesňuje, jeho dech mění totiž nešťastníky v kámen a křídla odfouknou jakoukoliv hrozbu dostatečně daleko z jeho dosahu. Je to prostě protivník, jak má být.

Sny plné hádanek

Krom výstupu na věž absolvujete ještě řadu dobrodružství v říši snů. V které budete řešit růžné logické hádanky, zasypávat obrazce a odkrývat střípky příběhu. Hádanky jsou hodně jednoduché, značně sází na hráčovu pozornost a vnímání okolního světa. Situace a rébusy, které v této dimenzi naleznete, mají vždy poutavý průběh. Velmi mě zaujaly dva momenty.

Nejprve jsem se zasekl u draka. Ten měnil mé tělo v kámen. Jeho kouzlu odolala má postava jen za předpokladu, že stála za jedním z kamenů. V daném úseku byly od sebe ale kameny značně vzdáleny, tím pádem jsem po pár krocích už jen koukal na v kámen se měnící slečnu. Po chvíli jsem si ale všiml, že mohu využít mých soch z dob dávno minulých. V tento moment jsem si připomněl originální skákačku Life Goes On, kde jsem v kůži odvážných rytířů umíral proto, aby moji následovníci mohli vyšplhat po mých ostatcích až k vytoužené slávě.

„Zajímavým aspektem v Toren je rozhodně smrt. Přesto, že skonáte, za chvíli se vaše postava znovu zrodí a opětovně se vydává do akce.“

Druhá lokace, která mě značně zaujala, byla plně zakryta v temnotách. Bylo nutné v ni najít pozice a ty následně přesně posypat solí. Problém byl v tom, že všude byla tma, takže jsem se mohl orientovat jen za pomoci občasných záblesků, které osvětlovaly celý prostor. Tím pádem jsem mohl pokrýt znamení solí a nakonec zpřístupnit most, abych se z dané dimenze dostal.

Zajímavých okamžiků Toren však nabídne spousty, má totiž dle mého jedinečnou a hlavně okouzlující atmosféru, která vyzařuje snad z každého momentu, který se vám v této hře naskytne. Na začátku jsem čekal málo, ale ve výsledku jsem dostal vskutku povedenou porci zábavy. Kouzlo, které Toren má, krásně zvýrazňovaly poetické citáty a příjemný hudební doprovod, díky kterému jsem se krásně ponořil do děje. I přesto je tu pár věci, za které musím tvůrce mírně pokárat.

Chybička se vloudila

Na závěr mám snad jen tři věci, které bych Torenu mohl vytknout. První z nich je hodně krátká herní doba. První průchod hráči zabere maximálně okolo tří až čtyř hodin. Chápu, že se jedná o adventuru, ale přeci jen délka, jako taková, by mohla být o pár hodin delší. Druhým nedostatkem jsou občas podivné animace a propady do textur, které působí trošku divně. Závěrečným nedostatkem je ovládání. Chápu, že je doporučeno hrát na ovladači, ale když už je myš zahrnuta do schématu ovládání, mohla by být zahrnuta celkově a ne jen jako prostředek k seku či interakci. Až na tyto vcelku nevýrazné nedostatky, nemohu Toren vyčíst nic zásadního a to je dobře.

Vrcholek věže

Ani na konci hry ještě nevím úplně vše, po čem má informací chtivá mysl touží. Toren je hra, která dokáže okouzlit jak svou specifickou grafickou stránkou, tak i mystickým příběhem, který je skutečně na vysoké úrovni. Hra jako celek se dá označit za skvost v kategorii indie. Kvalitních her v ní totiž není nikdy dost a Toren se dá rozhodně označit za vydařené dílo, které si zaslouží pozornost. I přes pár menších nedostatků, je možné ho bez problémů doporučit.