Total War: Attila - Doba Karla Velikého

Na začátku minulého roku k nám na svém válečném koni přicválal legendární vůdce hunského národa Attila. Jeho příjezd se dle naší recenze zrovna dvakrát nepovedl. Základní hru trápila nevydařená optimalizace, minimum inovací a hloupá AI. Dalo by se říct, že na vydání nebyla ještě zralá. Po řadě měsíců se nám naskytla příležitost podívat se na Total War: Attila znovu. Možnost návratu do historie lidstva nám dává nedávno vydaný datadisk zaměřený na období vlády prvního středoevropského císaře Karla Velikého, jehož um dovedl Franckou říši až na samotný vrchol. Jeho nelehký vzestup k výšinám nám ukáže kampaň Age of Charlemagne (česky Doba Karla Velikého).

Karel a ti ostatní

Před smrtí se Karlův otec rozhodl, že francké impérium, v jehož čele celé roky stál, rozdělí mezi své dva syny. Karel s jeho bratrem Karlomanem dostali do rukou nemalou říší, problémem byl v tom, že ani jeden z nich neměl kompletní balení. To se ale časem mělo změnit.

Kampaň začínající roku 768 se naštěstí nezaměřuje jen na problematiku a expanzi Franckého impéria. Evropský kontinent je gigantické divadlo, takže se na jeho scénu vejde řada aktérů. Mezi skupinku vybraných hratelných frakcí patří například Avaři, Dánové, Lombarďané a Merciané. Každý národ má specifické cíle, velikost, hratelnost a úkoly.

Osobně jsem se při hraní nové příběhové linie zaměřil hlavně na Dánské království, které je díky agresivní francké politice zahnáno do kouta. Na počátku to tato frakce nemá lehké, prostor pro růst na souši je minimální a tak jí nezbývá nic jiného než se vydat po stopách svých předků na moře. Cílem první invaze mého vojska nebylo nic menšího než Británie, která byla díky konfliktům lokálních frakcí extrémně oslabena. Stačilo pár rychlých výpadů a úrodné území bylo mé. Po vydařeném obsazení prvních měst se ovládnutí zbytku ostrova stalo jen otázkou času. Škoda jen, že jsem v průběhu dobyvatelské výpravy přišel o svou milovanou domovinu, jež padla pod náporem Karlových armád. Bez obětí to ale v Total War někdy nejde.

Valící se kolos

Oběti jsou nyní dokonce i civilního rázu. Při dobývání měst se totiž střetnete i s jejich obyvatelstvem, které před vaší jízdou asi těžko uteče. Přítomnost bezbranného lidu dává městským bitvám reálnější nádech.

Podobným dojem ve mě vzbuzuje i počáteční složení frakčních armád. Ty jsou tvořené hlavně nezkušenou milici disponující minimální výbavou a zkušenostmi. Rozprášit její řady dokáže prakticky jakýkoliv větší tlak. Primární pákou budou v prvních etapách hlavně generálové a jejich osobní strážci. Na rozdíl od ostatních jednotek na sobě totiž mají lepší výstroj. Tím pádem jejich efektivita proti protivníkům rapidně stoupá. Rovnat se jim nemůže žádná základní jednotka.

„Nová kampaň si sebou přináší i vyladěnou AI, která konečně uvažuje logicky. Sebevražedná rozhodnutí od ní nečekejte.“

Pěchota je zásadní hlavně na začátku. Podobně jako v Total War: Attila i zde ustupuje v pozdějším stádiu těžké jízdě, jejíž role je nyní o něco výraznější než v základní hře. Prakticky dokáže rozcupovat většinu elementárních jednotek. Stačí jeden správný výpad a nepřátelská linie se hroutí jako domeček z karet.

Válka je u konce

Série Total War doposud vlivy války na prostý lid moc neřešila. Konflikt mohl trvat klidně i několik desítek let bez toho, aby zatěžoval vnitrozemské obyvatelstvo. Mír byl jen pro slabochy a hlupáky. Nyní by se měla ale situace změnit, Age of Charlemagne si sebou totiž přináší zcela nový prvek. Inovativním aspektem tohoto datadisku je únava válkou, která se projevuje hlavně na klidu a produktivitě vašich měst. Čím déle vedete dobyvačné tažení, tím víc neklidní vaši poddaní jsou. Pokud se vám daří a vojsko vyhrává, je situace vcelku udržitelná. Problém nastává v okamžiku, kdy vám štěstěna přestane přát. Stačí jedna či dvě prohrané bitvy a vzpoura v lokální provincii je na krku.

S lokálním povstáním se válka vede těžko a tak je nutné uzavřít smír skrz mírové rozhovory. Diplomacie je v Age of Charlemagne jedním z nejzásadnějších prvků. Nová kampaň si sebou přináší i vyladěnou AI, která konečně uvažuje logicky. Sebevražedná rozhodnutí od ní nečekejte. Její propracovanost mě skutečně potěšila.

Znatelný pokrok

Total War: Attila měl po vydání řadu technických nedostatků. Nejvýraznějším nešvarem tohoto titulu byla nepovedená optimalizace. Hra prakticky nejela stabilně ani na silnějších sestavách. Vývojáři měli před sebou po vydání hodně práce. V průběhu roku se jim naštěstí podařilo problematickou technickou stránku vyladit.

„Expanze zabývající se obdobím vlády Karla Velikého se skutečně povedla, do jisté míry dokonce zastínila i základní hru.“

Jediný nešvar, který nám zůstal z Total War: Attila, je nelogické jednání AI na poli válečném. Její chování nemá většinou s taktikou nic společného. Představte si kupříkladu útok na město. Člověk by do jeho ulic poslal nejprve těžkou pěchotu. Umělá inteligence na to jde jinak, místo odolných pěších jednotek do ulic vyšle hned v základní vlně jízdu, která je po vstupu do metropole rozprášena. Při obraně se naopak nechá ostřelovat, protiútok od ní nečekejte. V tomto směru pravděpodobně již nelze očekávat zlepšení. Výraznější bojové AI se snad dočkáme již na jaře v Total War: Warhammer.

Total War jak má být

Expanze zabývající se obdobím vlády Karla Velikého se skutečně povedla, do jisté míry dokonce zastínila i základní hru. Na rozdíl od ní totiž přináší zajímavé a hlavně zásadní inovace, které bychom v sérii Total War viděli rádi i v budoucnu. Pokud hledáte kvalitní propracovanou kampaň disponující diplomacii blízkou Crusader Kings II je pro vás Age of Charlemagne jasnou volbou.

Rozšíření Total War: Attila - Doba Karla Velikého koupíte v našem obchodě Xzone.cz za 399 Kč.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.