Výlet do historie a současnosti leteckých simulátorů

V minulosti velmi populární žánr. Dnes bohužel stojí na pozadí zájmů mainstreamových hráčů a především vývojářských studií. Tento výlet do historie leteckých simulátorů má za cíl ukázat vám hráčům, že letecké simulátory nejsou mrtvým žánrem, byť by se tak podle počtu vydaných titulů za poslední roky mohlo zdát. Po procházce historií se plynule přesuneme k současnosti, neboť ta by měla stát za vaší pozornost.

Letecké simulátory stále vycházejí. Nevychází jich zdaleka tolik jako v minulosti, obsahově jsou chudší, než jejich předchůdci a změnil se způsob jejich financování (vývoj her je především business), nicméně stále mají svou věrnou komunitu.

Letecké simulátory pochopitelně nikdy neměly na růžích ustláno, protože od hráče vyžadují jistou dávku trpělivosti během procesu učení se samotným principům létání, zaměřovaní složitých moderních zbraní, ovládání avioniky a času věnovanému studiu rozsáhlého leteckého manuálu.

Zlatá léta

Za zlaté období dnes považujeme 90. léta minulého století. Jen mezi roky 1995 až 1999 vyšlo na dnešní poměry neuvěřitelných 44 kvalitních leteckých simulátorů. Těm pochopitelně nejvíce vévodily simulátory moderních bojových letadel nebo jejich prototypů (pozn. dnes již zavedených v řadové službě) a vrtulníků, následovány simulátory letadel z 2. sv. války, 1. sv. války a civilními letadly. Občas přišla i nějaká ta exotika v podobě simulátoru z Korejské nebo Vietnamské války.

Přístupnost

Co dělalo tehdejší simulátory tak atraktivní pro běžného hráče byla všeobecně přístupnost.

Ostatně stačí si připomenout legendární britské vývojářské studio Digital Image Design (DID), jenž má na svědomí vynikající ale stále „poměrně“ arkádový TFX (1993). Posléze přichází na scénu na svou dobu technicky ve všech směrech dokonalý EF 2000 (pozn. grafika byla na rok vydání 1995 neuvěřitelná!). V roce 1997 DID vyprodukují cenami ověnčený F-22 Air Dominance Fighter (ADF). O rok později vydávají samostatný F-22 Total Air War (původně to měl být datadisk k ADF), který přinesl 10 špičkových dynamických kampaní a posunul tak celý žánr dále. Ostatně to bylo něco, co DID vždy uměli nejlépe a v čem skutečně vynikali nad ostatními vývojářskými studii.

Další špičkové britské studio Digital Integration světu dalo na svou dobu špičkové Tornado (1993), později vrtulníkový Apache (1995) a také populární simulátor F-16 Fighting Falcon (1996) a asi neznámější HIND: The Russian Combat Helicopter Simulation (1996). Ten byl speciálně ve východní Evropě velmi oblíbený. Aby taky ne, když stále jeho zmodernizovaná verze létá v našem letectvu!

Snad úplně každý virtuální pilot zná další legendární značku: Jane’s Combat Simulation stojící za, U.S. Navy Fighters '97 (1996), IAF (1998), USAF (1999) a WW2 Fighters (1998).

Nelze také nezmínit americké studio MicroProse a jejich WW2 European Air War (1998) nebo vrtulníkový a „poměrně“ arkádový Gunship! (2000) nebo americké studio NovaLogic a jejich vrtulníky Comanche 3 (1997) a F-22 Lightning 3 (1999).

Britské studio Razorworks vyprodukovalo velmi populární simulátory vrtulníků, Enemy Engaged: Apache versus Havoc (1998) a Enemy Engaged: Comanche versus Hokum (2000).

Rowan Software, mimochodem další britské studio, a jejich simulátor z Korejské války MiG Alley (1999) vzbudil velký ohlas především v západním světě, které se pod hlavičkou OSN účastnilo bojů na Korejském poloostrově.

Vyjmenované simulátory nevyžadovaly rozsáhlé studium manuálu před prvním vzletem a nefrustrovaly hráče příliš složitým ovládáním, na které nestačila klávesnice nebo základní joystick s plynovou páčkou (u vrtulníků navíc s pedály v podobě „kroutícího“ kniplu) a bez drahého a specializovaného ovladače HOTAS (Hands On Throttle-And-Stick) je nešlo téměř hrát. V mnoha z nich byla perfektní letecká škola, která nováčka naučila vše potřebné bez nutnosti studovat nejprve manuál a především zábavné mise v rozsáhlých samostatných misích, polo-dynamických nebo dynamických kampaních. Zmíněné ingredience tak představovaly atraktivní koktejl i pro svátečního letce, který chtěl být Top Gun (USNF prestižní letecká škola pro elitní piloty) ale zároveň nebyl ochoten trávit čas studiem manuálů a osvojením složitých postupů ovládání všech režimů radaru a zbraní.

Zkrátka a jednoduše. Tyto mainstreamové letecké simulátory byly dostatečně komplexní, aby hráč neměl pocit, že hraje arkádu, ale zároveň nebyly příliš komplexní a složité na ovládání jako pozdější hardcore letecké simulátory.

Nepochybně jste zaregistrovali, že většina vývojářských studií produkujících letecké simulátory pocházela z UK nebo USA. To není náhoda. PC průmysl byl zkrátka před sametovou revolucí rozvinutější na západě, ostatně kolébka počítačů je právě ve Velké Británii.

Za všechny západní studia stačí zmínit jedno jméno: Martin Kenwright. Zakladatel DID, jenž má na svědomí všechny ty, dnes už, legendární tituly, na něž mnozí hráči dodnes vzpomínají se slzou v oku. Mimochodem, tentýž člověk stojí za PS3 titulem MotorStorm a podílel se na vývoji PS4 závodů DriveClub.

Realističnost

Dalším krokem ve vývoji leteckých simulátorů jsou tzv. hardcore letecké simulátory.

Milníky jsou určitě legendární MicroProse a jejich v každém ohledu náročný a dodnes v mnohém nepřekonaný Falcon 4.0 (1998). Taktéž nelze nezmínit Jane’s Combat Simulation a jejich hardcore tituly F-15 (1998), F/A-18 (1999), a dle mnohých stále nejlepší vrtulníkový simulátor Longbow 2 (1997). Také Digital Integration přispěl svým F/A-18E Super Hornet (2000) titulem do hardcore sbírky. Patrně nejstarší hardcore hrou je ale od Graphic Simulation Corporation, jejich F/A-18 Hornet 3.0 (1996) předběhl svou dobu úrovní realismu ovládání režimů radaru a ostatní avioniky, plus pozdější graficky vylepšený F/A-18 Korea (1997).

Rowan Software s Battle of Britain (2001) nastavil laťku hodně vysoko, v kterém jiném simulátoru byla zpracována věrně bitva o Británii v dynamické kampani, a navíc ve vzduchu se proháněly doslova desítky letadel během náletů. Tento simulátor byl velmi obtížný na ovládání i pro ostřílené piloty.

Dalším zlomem byl Eagle Dynamics se simulátorem ruských letadel Flanker 2.0 (1999) a v roce 2001 zdarma vydaným updatem Flanker 2.5. Na Flankera navázali stejní vývojáři s Lock On: Moder Air Combat (2003), který později vylepšili do podoby Flaming Cliffs (2005).

Taktéž legendární Falcon 4.0 se dočkal komerčního vzkříšení v podobě Lead Pursuit Falcon 4.0: Allied Force (2005). Vůbec Falcon 4.0 si zde zaslouží speciální zmínku, protože i dnes po více než 19 létech se stále hraje, byť ve značně zmodernizované a vylepšené podobě Benchmark Sims Falcon BMS 4.33, což je neskutečné. Nezávislá komunita vývojářů jej stále udržuje při životě a nebudu přehánět, když na rovinu řeknu, že něco tak komplexního jako Falcon BMS nedohnal ani komerčně vyvíjený produkt od DCS World: A-10 C Warthog, který mnozí považují za nejsložitější trenažér pro PC.

Nesmíme vynechat ve své době neuvěřitelně návykový ne tak zcela hardcore WW2 titul od 1C: Maddox Games, jejich IL-2 Sturmovik (2001) a IL-2 Sturmovik: Forgotten Battles (2003), Pacific Fighters (2004) a IL-2 Sturmovik: 1946 (2006) patří do zlatého fondu hardcore leteckých simulátorů. Ve své době vynikaly všechny Šturmoviky neuvěřitelnou fyzikou letu, grafikou, zpracováním povětrnostních podmínek a nutno dodat, že přístupností. I když je mám v kategorii hardcore titulů, WW2 simulátory byly obecně vždy jednodušší na naučení, a tak byly více přístupné široké veřejnosti než jejich moderní protějšky (Falcon, Flanker).

Paradoxně právě tyto tituly se zasloužily o úpadek žánru leteckých simulátorů jako celku.

Ačkoliv se to nezdá, je to právě ona realističnost a složitost, která je příčinou nezájmu o letecké simulátory ze strany běžných hráčů. Zmíněné simulátory totiž vyžadovaly před prvním vzletem náročnou přípravu. Bez několikanásobného přečtení rozsáhlého manuálu (pozn. běžně měl manuál cca 350 a více stran) nešlo smysluplně ovládat složité režimy radaru a nastavení zbraní a tudíž hráčovy šance na úspěch v misi v kampani nebo online byly značně nižší. V těchto, v anglické terminologii study sim, jste proto museli investovat desítky, v některých případech (Falcon 4.0/Allied Force) 100 + hodin času umořených v tréningu jednotlivých dovedností ovládaní zbraní, perfektní znalostí avioniky nebo jen prostě trénování jednotlivých prvků pilotáže.

Samozřejmě, i v těchto typech simulátorů šlo zapnout mnoho zjednodušení, ale to bylo jako jezdit ve Ferrari rychlostí 50 km/h po městě. Zkrátka a jednoduše jste nedokázali využít plný potenciál hardcore leteckých simulátorů.

Modifikace

Leteckých simulátorů v minulosti vyšlo mnoho a podobně jako když zraje víno, léta prověřila ty nejkvalitnější tituly, které neupadly v zapomnění díky laskavé péči mnoha lidí z celého světa (komunity).

Legendární a široké veřejnosti přístupný titul F-22 ADF/TAW od DID žije díky modifikaci F-22 Total Air War 2.30, ta přináší vylepšenou grafiku a částečně i avioniku, viz. odkaz. Hardcore simulátor Microprose Falcon 4.0 je stále mohutně vylepšován do podoby značně modifikované současné verze Falcon BMS 4.33, viz. odkaz. Simulátor vrtulníků Razorworks Enemy Engaged Apache vs Havoc a Enemy Engaged Comanche vs Hokum stále žije díky modifikaci EECH v1.16, viz. odkaz, a lze v něm pilotovat např. Mil Mi-24 Hind nebo AH-1 Cobra. Mimochodem u všech třech zmíněných titulech se létá ve výborných dynamických kampaních, což je něco co dnešní tituly nemají.

Také WW2 simulátor IL-2 Sturmovik: Cliffs of Dover mohutně modifikovaný Team Fusion MOD, viz. odkaz, dostal Cliffs of Dover do hratelné podoby jak slibovali vývojáři hráčům od samotného začátku a konečně je to hratelný simulátor Bitvy o Británii.

Ekonomika

Zvyšování realističnosti na úkor přístupnosti to byl také důvod, proč se jim mainstreamoví hráči začali vyhýbat, kupovat je a de facto tak podpořili jejich úpadek. Těch důvodů bylo pochopitelně více, náklady na vývoj realistického leteckého simulátoru a to zejména simulátoru moderního letadla neustále rostly a prodeje neustále klesaly. Už nestačilo mít na vývoj pár jedinců nebo malý tým programátorů, hardcore nadšenci vyžadovali (a stále vyžadují!) ultra realistickou simulaci bez ohledu na zbytek herního světa.

Vzrůstající náklady na vývoj realistického leteckého simulátoru si vybraly svou daň v podobě zavření prakticky všech západních vývojářských studií v UK a USA. Není náhoda, že za dnešními hardcore tituly tzn. Digital Combat Simulation World (DCS World) jako např.: A-10 C Warthog (2011), Black Shark (2008) a Flaming Cliffs 3 (2013) nebo 1C Company IL-2 Sturmovik: Battle of Stalingrad (2014) stojí prakticky jen vývojářské týmy z východní Evropy a Ruska. Náklady na vývoj v západních zemích zkrátka budou vždy vyšší než náklady v Rusku. Totéž platí pro arkádové War Thunder nebo World of Warplanes, jejíž studia pocházejí prakticky ze zemí bývalého SSSR.

Za všechny vývojáře ze zemí bývalého sovětského státu je nutné zmínit Olega Maddoxe, vývojáře mající na svědomí IL-2 Sturmovik a jeho pokračování. Určitě si stojí za to připomenout Matta Wagnera, který se podílel dříve na vývoji Jane’s F/A-18, později dělal na Flanker 2.0 nebo Lock On: Flamming Cliffs a dnes stojí za core moduly pro DCS World jako např. A-10 C.

Nesmím také zapomenout na Andy Hollise, jenž má na kontě Jane’s Combat Simulation F-15 a Jane’s Longbow 2.

Jednou z mála výjimek z USA, která pokračovala i po zavření většiny západních vývojářských studií, je Tsuyoshi Kawahito (TK), člověk který má na kontě European Air War a Jane’s Longbow 2. Jeho studio Third Wire Productions stojí za sérii leteckých simulátorů z počátku proudové éry a tituly jako Strike Fighters 2 (2008), SF2 Israel (2009), SF2 Europe (2009), SF2 Vietnam (2009) a Strike Fighters 2 North Atlantic (2012, simulátor F-14A) jsou duchovní nástupci přístupných Jane´s IAF a USAF. Bohužel i on přestal s vývojem leteckých simulátorů na PC především (ale nikoliv jen) z finančních důvodů.

A tak dnešní letecké simulátory skutečně vyvíjí jen vývojáři ze zemí bývalého sovětského státu. Ukázalo se, že v případě DCS World byl jediným schůdným obchodním modelem vydání základní platformy pro ostatní vývojáře zdarma (obsahuje mapu + jedno letadlo zdarma) a nyní do ní externí vývojáři, jako např. Leatherneck Simulations, kteří mají na kontě (nejen) pro našince obzvláště populární MiG-21bis (2014), dělají externě do DCS World letadla a vrtulníky. Zdá se, že toto je momentálně jeden z mála schůdných obchodních modelů a zatím jediná cesta jak se DCS World po létech stagnace hnul z místa (roky slibovaná F/A-18C nicméně stále nevyšla) a, když nic jiného tak do něj přibývají min. nové moduly, tzn. letadla, vrtulníky, mapy (Nevada, brzy vyjde Normandie 1944) a nové kampaně pro některá z již dostupných letadel.

Současnost

Dnes tedy vycházejí pouze hardcore letecké simulátory nebo totální arkády ale prakticky nic mezi nimi. Pole je tedy neorané a nám nezbývá než doufat, že některý z vývojářů zvedne hozenou rukavici a naservíruje nám letecký simulátor v tradici legendárních studií: Digital Image Design, Digital Integration nebo Jane’s Combat Simulation, tzn. leteckých simulátorů max. přístupných široké veřejnosti, což je to na co už celé roky marně čekáme. My co se chceme také bavit.

Podle mého osobního názoru to je totiž jediná schůdná cesta jak přitáhnout k létání zpět všechny ty „spící“ piloty a také přilákat nové potencionální hráče (kupující) na virtuální nebe. Nezbývá než věřit, že jednou ten den nastane. Do té doby se musíme spokojit s hraním hardcore titulů od DCS World nebo 1C IL-2 Sturmovik: Battle of Stalingrad nebo IL-2 Sturmovik: Battle of Moscow.

Slabina a zároveň výhoda hardcore DCS World je v nekompromisní simulaci letového modelu, avioniky a prakticky každé „serepetičky“, jimž tehdejší letadla disponovala. Doslova maniakální snaha tvůrců modulů DCS World přinesla své ovoce v podobě neuvěřitelně propracované simulace strojů z Korejské a Studené války. Důraz je kladen především na online složku a propracovaný editor misí. Tento produkt také létají online u nás např. bývalí piloti Su-25, MiG-21 nebo Gripenu! To vše je nesmírně atraktivní pro skutečně vážné zájemce o letecké simulátory, kteří chtějí být Top Gun a berou v úvahu jen nekompromisní realitu. Teď záleží, zdali do této skupiny spadáte. Pokud ano tak máte jasno v tom co je pro Vás. Pokud ne, nezoufejte, pro Vás je zde stále poměrně přívětivé pokračování Lock On a to DCS: Flaming Cliffs 3. Ten je nicméně podle mého názoru už za hranicí mainstreamového leteckého simulátoru a spadá do kategorie hardcore, byť je stále o mnoho jednodušší, než takový DCS: A-10C Warthog.

Nicméně zdá se, že některý z vývojářů již hozenou rukavici zvedl, protože na Steamu je dostupný v předběžném přístupu Combat Air Patrol 2: Military Flight Simulator (červen 2016) který bychom rádi otestovali a posléze zrecenzovali.

Pozn. autora: článek si nebere za účel vypsat všechny letecké simulátory, co kdy vyšly a některé tituly z 1 sv. jako např. Rise of Flight nebo historické Red Baron 2 a Flying Corps nebyly zmíněny stejně jako civilní letecké simulátory. Snad někdy příště.