Medal of Honor-Recenze

Singleplayer

Už nějaký ten pátek je králem FPS Call of Duty. Neuvěřitelný úspěch posledního dílu jasně ukázal, co zákazníci chtějí a jaký je recept na úspěch. Dalším, kdo by si nyní chtěl z koláče patřícímu COD ukousnost větší kus je EA. Ovšem ne s novým dílem BAttlefieldu, ale rovnou s restartem kdysi slavného Mela of Honor. Takže podařilo se pánům (a možná i dámám) v Danger Close a Dice vytvořit nového krále? Nebo Medal zase skončí pouze ve stínu kralujícího COD?

Příběh? Alespoň něco udělat pořádně umí!

V Danger Close si zřejmě řekli, že vezmou úspěšné MW2, trochu ho předělají a hodí na to své jméno. Jak jinak si vysvětlit, že některé momenty v Medal of Honor, jako by z oka vypadly konkurenční hře. Ale pár odlišností se přeci jen najít dá. Tou nejzásadnější bude příběh. Tentokrát totiž nebudeme zachraňovat svět a USA, nýbrž se přesuneme do lokálního konfliktu v afghánských horách. Konkrétně se s elitními jednotkami Tier 1 a Rangery zúčastníte Operace Trvalá Svoboda. Scénáristům se podařilo i z toho mála uvařit neuvěřitelně emotivní příběh o odvaze, přátelství a cti. V tomto ohledu se v Danger Close podařilo vytvořit mnohem uvěřitelnější a dospělejší hru než  konkurenci.  Všechno má rychlý spád, akce střídá akci a vy měníte každou chvíli postavy a role. Jednou je to odstřelovač jindy zase tichý eliminátor a dokonce se můžete stát pilotem bojového vrtulníku Apache. Ale kdyby vás i přesto frenetická akce nudila, není problém se chopit zaměřovače a nepřátele zašlapávat do země pomocí řízených raket Tomahawk nebo ničivé síly letounu AC-130. Úchvatné ozvučení a nepopsatelná atmosféra vás prostě vtáhnou do děje a až dokonce nepustí. Ale abych zase nepřechválil. Trochu zamrzí, že pokud jste hráli MW2, nemůžete se zbavit pocitu de ja vu. A i ten spád by nakonec mohl být menší, protože než se nadějete, scénáristi vám vyjeví svůj poslední trumf, u něhož nezůstane jedno oko suché a úchvatnou jízdu uzavře skladba Catalyst od Linkin Park. Ano podobný závěr tu dlouho nebyl! Ale mohl být mnohem později než po dvou večerech hraní, tedy po nějakých šesti hodinách hrací doby. Alespoň tady mohli vývojáři trochu vybočit.

Tak to by se AAA hře stávat nemělo!

Bohužel, příběh není všechno a hodně záleží na jeho podání. Hlavně v technickém zpracování nový Medal citelně ztrácí a zasekl se někde v roce 2008. Dobře, chápu, že nějaká ta chybka textury se objeví v každé hře a navíc se to dá opravit patchem. Ale proč proboha dostala hra tak nedotaženou grafiku. Ve městě nebo při nočních misí si toho nevšimnete, ale například při průchodu kaňonem za denního světla jsem tomu ani nechtěl věřit! Statická obloha a otřesné textury v pozadí doslova trhaly oči. Obecně lze říci, že v budovách a lidských zástavbách grafika tolik nebije do očí, naopak přírodní scenérie jsou naprosto otřesné. Tak takhle teda rozhodně ne! Přitom level design dopadl dobře. Nikdo si nikde na nic nehrál, vše je co nejvíce přiblíženo realitě a prostředí výborně využívá scripty, které jsou už dnes pro podobné hry nepostradatelné. Bohužel, člověk, který je programoval, by zasloužil vyhazov! Kdykoliv své počítačem ovládané spolubojovníky předběhnete, po chvíli se zastaví a čekají, až se zase hezky zařadíte za ně. A to není jediný problém. Mnohdy na ně musíte neúměrnou dobu čekat u dveří, než se posunete dál. Přitom, umělá inteligence parťáků je na dobré úrovni a někdy dokonce stačí jen počkat, až nepřítele postřílí za vás. Protivníci, jsou na tom o trochu hůře a v momentě kdy se někde „skryjí“, v podstatě se vám sami naservírují na stříbrném podnose. Poslední hřebíček do rakve pak vráží vypadávající a prolínající se textury. Naopak příjemným zpestřením je malinký demoliční model a efekty. Toho si asi nejvíce užijete při bránění postupně se pod nepřátelským útokem rozpadajícího domu. Ale samozřejmě můžete, rozstřílel i různé dřevěné ploty nebo menší objekty. Animace výbuchů jsou taktéž výborné. Všude lítá prach a úlomky čehosi, co bývalo dříve nepřátelským postavením. Vše samozřejmě doprovázeno náležitou zvukovou kulisou.

Menší pokus o simulaci?

Jak už jsem psal výše, ve všech deseti misích si vrchovatě užijete emotivních a dech vyrážejících chvilek. Živá bomba, noční jízda na čtyřkolkách, letecký útok či obrana chatrče před neustávajícími vlnami nepřátel. Ovšem filmová frenetická akce není všechno a tak vývojáři nepozapomněli zakomponovat do hry i klidnější pasáže.  Nechybí tak čistění domů od nepřátel s termovizí, sniperské vložky nebo tichá noční mise s cílem označit nepřátelská vozidla. Ovládání skvěle padne do ruky a nevyužívá nijak přehnaný počet tlačítek. Medal of Honor je po MW2 a BFBC2, také konečně hra, která přináší obstojnější krytí. V případě potřeby můžete efektivně sklouznout do krytu a stisknutím jediného tlačítka se z něj vyklánět. A že je to někdy potřeba! I na nejlehčí obtížnosti stačí pár zásahů a jdete polykat andělíčky. Naštěstí je hra silně protkána checkpointy a nikdy se nevracíte daleko. Celkově se vám do rukou dostane na desítku zbraní, u nichž se autoři snažili respektovat reálné předlohy a využití. Některé zbraně se vám tak dostanou při různých příležitostech do rukou hned v několika podobách. Munice je dostatek a v případě, že by vám pochyběla, není problém říci o další parťákovi. V mezích reality také můžete nést jen jednu hlavní a jednu sekundární zbraň doplněnou ještě o granáty.

Kromě výpravné kampaně vám hra ještě nabízí možnost projet si všechny mise v takzvaném Tier 1 módu. V takovém případě neexistují žádné checkpointy a smrt znamená automatické repete. Obtížnost je nastavena na maximum a vašim úkolem je level projít v co možná nejkratším čase. Každé zabití pak zastaví časomíru o určitý počet vteřin podle provedení. Své výsledky můžete sdílet s přáteli na online žebříčcích a snažit se překonávat jejich výsledky.

Takže jak to dopadlo? Našli jsme nového krále? Bohužel musím říci, že ne! I když se hra snaží si brát to nejlepší z konkurence, některé stěžejní prvky jsou naprosto mimo a hra se tak zasekla někde v půli cesty ke koruně. Ale na odstřel taky není! Excelentní příběh a hutná atmosféra, v tom nový Medal opravdu vyniká! Ale technické prvky by ještě chtěly vyladit, protože z Unreal 3 Enginu se dá hravě vymáčknout mnohem více.

"Mulťák"

Jelikož je multiplayerová část hry naprosto odlišná, rozebereme si ji zvlášť. Za prvé je nutno říci, že ji dělali DICE a pohání ji jejich Frostibe engine. Grafika je oproti singlu na vyšší úrovni a už se na to dá bez problému koukat. Bohužel, to co se podařilo v L. A. se nepodařilo ve Švédsku. Chybí veškeré krytí, takže si maximálně můžete, kleknou někam za roh a čekat, až k vám někdo přiběhne. Ani ty úžasné efekty už nejsou tak úžasné jako v singlu. Naštěstí zůstalo alespoň to špičkové ozvučení.

Mapy jsou dosti rozlehlé a každá nabízí trochu jiný zážitek ze hry. Ruku v ruce s mapami jdou herní módy. Bohužel vývojáři nijak neexperimentovali a dostanete pouze čtveřici stokrát ohraných herních módů. Pokud chcete něco více, musíte si připlatit za DLC, jež nové mapy a zajímavější módy časem přinesou. Svým způsobem osekané je i levelování. K dispozici máte tři třídy. Pěšáka, Specialistu a Snipera. Každá třída má k dispozici několik položek vybavení a sedm zbraní, což opravdu není mnoho. Nicméně je alespoň přístup k jednotlivým levelům rozumně nastaven tak, že není ani rychlý ani zbytečně pomalý. Všechny statistiky jsou samozřejmě dostupné podobně jako v BFBC2 hezky na serverech, takže jsou výrazně omezeny možnosti „levelhacků“, nebo podobných nepříjemností. Vlastně jsem za své hraní na cheatera vůbec nenarazil, což je oproti MW2 až neuvěřitelné!

Ani takhle ne!

Vývojáři se očividně zakousli do realističnosti tak přehnaně, až pozapomněli, co dělá dobrý multiplayer, multiplayerem. Online zápasení vás tak po několika dnech, až nasbíráte většinu předmětů, přestane bavit a vrátíte se ke konkurenci. A to je vzhledem k výbornému matchmakingu a dedikovaným serverům určitě škoda.