Railworks 2

Zapátrejte ve svém svědomí a položte si otázku: „Chtěl jsem jako malý být strojvůdce?“. Mnoho z Vás určitě na tuto otázku odpoví „ano“. Přeci jen… koho by nefascinovaly ty mnohatunové stroje, které za sebou táhnou vagóny s uhlím, naftou či cestujícími? Bohužel, ne každému se v těchto monstrech podařilo někdy stát, ale chtěl by. Jak známo, dnes vychází simulátory snad všeho, co nás jen napadne a jen hlupák by si myslel, že vlaky se tomuto zpracování vyhnuly.

Boj o krále kolejí

V dnešní době se na pultech obchodů, steamu či jako volně stažitelné povaluje zhruba desítka vlakových simulátorů. Některé jsou více známé, jako například Trainz Simulátor od Microsoft, jiné méně. Dalším adeptem na krále virtuálních kolejí je Railworks 2 od studia Railworks.com. Ten jde v pomyslných kolejích již zmíněného Trainz Simulátoru. Otázka, zda on se stane králem virtuálních tratí, je jen a pouze na Vás, hráčích a také jen na Vás záleží, kterému z konceptů dáte přednost.

Zlatá střední cesta?

Ty z Vás, kteří hráli Trainz Simulátor, jistě potěšila volba řízení. Nabízela dva různé přístupy k řízení vlaků. Jednoduché otáčení kolečka či složitou plnou kontrolu nad mašinou, kdy jsem i já sám měl problém ji někdy donutit se pohnout. Railworks v tomto směru volí střední a nekompromisní cestu. Není zde žádná volba nebo nastavení složitosti řízení, ale jen jedno dané. Což mě, jakožto nadšence do hraní si s čudlíky, mačkaní a točení všeho co v kabině naleznu, zamrzelo. V kabině sice jsou funkční tlačítka, ale je jich asi pětina ze všech a jsou to pouze ty, které mají tlačítko v pevně daném ovládacím panelu.

Na druhou stranu je panel jednoduše a srozumitelně vytvořen, takže jej pochopí každý, i když takový simulátor hraje prvně. Tři páky na ovládání plynu, brzdy, a směru jízdy, blok tlačítek na ovládání základních funkcí vlaku a blok pro správu kamery. Co musím ale podotknout a hodnotit jako velké mínus je, že půlka z tlačítek je zde cela bezdůvodně.

Jsem strojvůdcem, věčně pod parou…

Každého, kdo si kupuje tento žánr hry, asi bude zajímat vozový park. Ten je zde vskutku velký. V této hře se nachází kolem dvou desítek strojů. Od páry, nad kterou zajásá nejeden starší ročník, přes diesely, které brázdí americké končiny s vagóny dosahujícími kilometrových délek, po elektrické, které můžeme najít i na našich kolejích.

Nedá mi se nezastavit nad parními lokomotivami. Ty jsou zde vskutku bravurně vymodelovány a zvukový doprovod je ráj pro uši. Poslouchat u těchto lokomotiv známé „puf, puf“, které se dynamicky mění s náklonem trati, opravdu jen tak neomrzí. Když jsem před PC posadil svého dědu, a pustil jsem mu trať s párou, měl jsem po hodině problém ho od něj odtrhnout.

Detaily, které tvoří hru…

Jak jsem se již zmiňoval, v dnešní době je zde mnoho a mnoho simulátorů. Bohužel velkou vadou těchto her je stavění na jednom engine, který vývojáři vytrhli z jiné hry a je cítit, že pro danou hru prostě není. (Příkladem bych zmínil německé simulátory kácení lesa, pečování o zahradu, jeřábu,…)

V Railworks naštěstí tato situace nenastala. Ba naopak. Zde je fyzika cítit. Vlaky se chovají jako skutečné mnohatunové kolosy a na plynové páce je cítit, je-li za vaším miláčkem připojeno pět vagónu s cestujícími či dvacet s uhlím až po okraj. Vlak zde nerozjedete ba ani nezastavíte na deseti metrech, ale v případě plně naložených amerických „tahounů“ se jedná o stovky metrů. V potaz stojí i kolize, které zde jsou na omezené úrovni zpracovány obstojně. Není zde bohužel žádný destrukční model (který by podle mě hratelnost prodloužil – koho by nelákalo poslat proti sobě dva vláčky J ), ale kolize vypadají věrohodně. Mnohdy konečná pozice souprav připomíná fotky z bulvárů, když se stane takové neštěstí.

…ale i kazí.

Bohužel se zde nachází i mnoho detailů, které hru kazí. Jeden a ten nejhlavnější jsou textury. Ty jsou, až na vlakové soupravy, příšerné. Okolí tratí tvoří domy i vlakové stanice, které jsou vytvořeny z jedné textury pozohýbané tak, aby to jakš takš připomínalo dům či přístřešek. Tyto objekty bych ještě přežil, ale nepochopím, proč hra zabývající se tematikou vlaků, kde se pohybuji stále ve stejném prostředí, si nedá zaležet alespoň na vzhledu trati. Na zemi nalezneme texturu, na které bychom těžce hledali náznak vystouplého pražce či držáku koleje. Bohužel ani stromy a všelijaký porost z grafické dílny nevyšli v nejlepším. Vše jsou to detaily, které byť nesráží hratelnost hry, sráží pocit ze hry jako takové.

Detail, který ale hratelnost kazí, jsou již zmiňované tlačítka. Jako kdyby je zde tvůrci vytvořili a přitom je zapomněli dodělat. Je pěkné, že zde mám tlačítko na rozsvícení světel, sypání písku na koleje aby mi neprokluzovali kola či stěračů. Sice všechny tyto funkce Vám dají pocit, že máte vlak plně pod kontrolou, ale je zde jedno velké ALE. Po zjištění, že… světla sice svítí, ale po vjezdu do tunelu vidím tak leda temno, že slyším zvuk sypaného písku, ale vlak se rozjede stejně rychle i bez něj, že stěrače stírají, ale kapky na skle nebudete mít byť byste se snažili sebevíc… bohužel tento pocit berou.

DLC aneb továrna na peníze

Po nadšení z vozového parku a dohrání dodaných scénářů, jsem se začal zajímat o další obsah této hry na internetu. Čekal jsem, že hra bude mít četnou fanouškovskou základnu, kde najdu mnoho tratí a vozů zdarma ke stažení. Bohužel mé nadšení upadlo, když jsem prohledal několik webů o této hře a ze zajímavosti se koukl na Steam, zda vůbec existují nějaké balíčky. Krásné sice bylo, že na mě vyskočilo přes dvacet DLC, ale o poznání méně příjemné bylo, že každý se pohyboval v ceně 3, 15 až 30€ a jeden „MEGA“ pack i 160€. V tu chvíli mi proběhl mráz po zádech a moje kreditní karta utekla z mého dosahu do bezpečí. Neříkám, že by se za stahovatelný obsah nemělo platit, ale chtít za jednu mašinu 30€… promiňte velebnosti, ale tohle NE!