Recenze Zuma's Revenge - jak pobouřit Hawaiské domorodce

Znáte to, posunuti strojem času o 20 let dopředu, čtete si takhle v půl druhé ráno pod peřinou s probiotickým nápojem na páté generaci Ipadu recku na GTA 7, a nevěřícně kroutíte hlavou nad stovkami komentářů pod článkem typu 'indie letí světem, AAA nechte dětem' , 'vždyť to ani nevytvořil popcap!' nebo 'kde seženu recenzi na bejeweled 6?'. Možná je to představa s nadhledem velikosti kostela sv. Barbory, ale ve vzduchu poletuje i alternativa blízké budoucnosti. No ne, jen si to vemte, všichni vykřikují, jak je Indie scéna přehlížená. Jednoho dne se může objevit člověk, který s lightsaberem v ruce započne revoluci na herní scéně, a s drtivou převahou oživlých zombie (hráči), po ruce tentokrát s myší, se vrhnou na známá herní studia a pobijí je do posledního jedince, sackboye a assassina, že zbydou jen studia nezávislé, v čele s legendárním PopCapem představujícího Keanu Reevese. Ale pryč od vizí budoucnosti, přejďeme k tomu, kvůli čemu jste si právě udělali popcorn.

ZUMA WAKA-MUNDA!

 Jestli se najde někdo, kdo nehrál nebo vůbec neslyšel, o legendární hře Zuma (z roku 2004), bude okamžitě vykuchán, opečen, sněden, a jeho ostatky budou vhozeny do drtiče na ocel (to, co z nich zbyde, bude zanecháno v kosmickém nekonečnu). Ještě před tím, než tento ústavně schválený proces bude proveden, vzpomeňme na hru Luxor, posvěcená studiem MumboJumbo. Před splašením vojenské dýky bych měl zřejmě hříšníky poučit, takže zkrátka a dobře - Zuma's Revnge je sequel na stařičký titul Zuma, vylepšený po všech myslitelných i nemyslitelných stránkách. Neboštík, vystavený hrát toto monstrum, ovládá žabku (pověstnou 'Zumu'), která fluše barevné kuličky. Úkolem je trefovat se stejnou barvou do číselné hodnoty dvou a více neustále-se spawnujících kuliček (po takovéto shodě zmizí), které jezdí předem vyznačenou cestou. Po dosažení určitého limitu bodů se kuličky přestanou spawnovat, a pak pro úlevný screen 'Level Completed' stačí jen  je všechny sestřílet. Naopak, pro vysmátí vašich spolubydlících je nutné toho, aby valící-se řada koulí dosáhla otvoru tvaru smrtky. Ta vás pak jednoduše sežere, a voliá! Najednou sedíte před tou samou scenérií, jako před pár okamžiky, tedy na začátku. Je naivní, kolik potu je schopná hra z těla Homo Sapiense vyždímat - sice je všeobecně známo, že se vývojáři nebojí dát do Indie her opravdu hard-core obtížnost, ale nad tímto titulem vaši sousedi zažijí tolik afektních výkřiků, že se to ani průchodu chaos módu třetího God of War nemůže rovnat.

Pro jedince, kteří zřejmně zratili poslední známky lidskosti a inteligence, přidávám kratší tutorial a gameplay ze hry.

KA-BOOOOOM! PHEEEEEW!

 Zábava by se ale bez power-upů rovnala gameplayi NFS bez sebemenčí známky automobilového průmylsu, a toho si je PopCap vědom. Naleznete jich ve hře více, než dost, z čehož zmíním například bomby, zpomalení času, přehození směru rolujících se koulí, nebo dělové komando. Všechno do sebe krásně zapadá, ale vás to zajímat skoro nebude. Ve stejnou dobu budete totiž valit na klávesnici nespočet množství slin z důvodu obtížnosti celé hry. Uznávám, 'flusnout pár-set nějakejch barevnejch koulí na ňákýho hada' se zdá být ze začátku jednoduché jako tichá eliminace templářských strážců, ale jakmile začne počet odehraných levelů přibírat na cifrách, rychlost spawnování se zvýší, stejně jako uražená vzdálenost koulí v hodině. Naopak délka od spawnu ke proklínané smrtce se začne zmenšovat, a pak se z oddychovky stává neuvěřitelný závod s časem a vlastním postřehem o to, kdo se komu vysměje. Právě proto jsem zmiňoval power-upy, ty v tom hrají první housle. Violonchello se snaží obstarat délka hry, ale věřte mi, ta vás může dokonce otravovat. No jen si to vemte - vaše zásoba bublinkových nápojů se sníží o polovinu toho, o kolik klesla při včerejším bossfightu na Illidana, a najednou zjistíte, že za tímto tunelem, jehož konec se zdánlivě blíží, čeká další, třikrát tak dlouhý. Na druhou stranu, vlastně nad tím jen mávnete rukou. Zuma si vás prostě získá, a vy na sebe vylijete kýblů s vodou, kolik to jen bude nutné. Hlavní je, že zachvíli přijde další level.

Ať váš tlak skáče na pomezí jakýkoliv čísel, připravte se na to, že s dalším levelem to bude jenom horší. 

I AM MIGHTY ZU-FIK-ŽI AND YOU'RE JUST FROG!

Pokud máte na svém saku vyrytý nápis 'nostalgik', pusu po celou hru nezavřete, ikdyby tam nedopatřením vlítla sebevětší moucha. Grafický skok je chválihodný, a na rozdíl od suchých podlah první Zumy se zde prostředí střídá, jako na běžícím páse - nejprve pláž, pak džungle, nějaký ten chrám a nakonec samotný chřtán sopky. Power-upy už jsem zmiňoval. Na efektech nechal PopCap znát vylepšení staršího enginu hry, stejně jako u třetího Bejeweled - výbuchy opravdu vypadají a zní jako výbuchy vypadají, blesky se už nechovají tak synchronicky a je vidět, že ty koule se opravdu kutálejí. Herní módy si rozebereme zachvilku, ale to, co na sebe čekat nedá, jsou boss-fighty. Ano, slyšíte správně. V logických hrách to sice taková novinka není (vzpomeňme na Portal), ale v logické hře tohoto typu to jistě inovaci představuje. Mne osobně, ale i fanouškovskou základnu, by zařazení této featurky zřejmě napadlo až po nadýchání koňské dávky rajského plynu, ale PopCapu stačila věčná duševní síla zvaná představivost. Každopádně i tyto epické souboje se odehrávají svižně, které navíc doplňí i základní koncept hry (tedy zasahování barevných kuliček). Obzvláště u posledního bossfightu jsem se smíchy válel po podlaze (a mám takové podezření, že jsem se doplazil až k sousedům), protože originálnější podání epické bitvy, kdy vás ještě nepřítel škemrá po jednom zásahu, aby jste ho ušetřili, jsem ani v AAA titulu nikdy neviděl.

TIKI TIKI ISLAND, ANEB NEJSTE ZDE VÍTÁNI

 Humor, ó, to je to božstvo, jehož absence ve současných hrách může mít tak katastrofální následky, jako vhození mentosky do láhve s colou. U logických hříček to platí dvojnásob a to zřejmě docvaklo i chytrým leštičům bot poradců vývojářů hry. Díky této řetězové reakci vzniklo nespočetné množství hlášek, které i přesto, že se objevují jen v menu a po dokončení každého levelu (a během Bossfightu), donutí k úšklebku i nejdůvěryhodnější imitátory Vjačeslava Bykova. No jen uznejte, moment, kdy se hlava vyřezaná do bambusového kmene, a ještě k tomu připomínající halloweenskou dekoraci, snaží napodobit mouchu, je opravdu k nezapomenutí, a zaslouží si zápis dopověstné knihy nejvtipnějších momentů z her. Pro vaší informaci, první místo drží nekonkurovaný Duke Nukem házející stolici po mohutně vyhlížejícím bossovi.

Atmosféra je další věc, kterou bych rád s úsměvem na tváři zmínil. Je neuvěřitelné, jak na vás dokáže zapůsobit zpracování vulkanicky činného ostrova, ikdyž hrajete jen na renderovaném pozadí. I hlavní menu vám dá najevo, že každý domorodec by si na vás rád smlsnul, a nejlepé středně propečeném. Jediným přítelem vám bude vytesaná socha připomínající maiského boha, jehož robotou bude sdělování výsledků a chválení po dobrém výkonu. Možná zamrzí absence multiplayeru, ikdyž je pro to některé mapy jako stavěný, ale uznávám - hraní na psacím stolku se dvěma myšemi by nebylo příliš ekohumanické. A v neposlední řadě, ano, právě jsem použil první cizí slovo, které mě napadlo. A to si nejsem jistý, jestli něco vůbec znamená.

 Domorodcům se prostě nedá věřit. A když vám řeknou, ať vypadnete, radši to udělejte... pokud nejste žába.

PROČ SE NESTÁT ŽELEZNOU ŽÁBOU?

Inovačně se PopCap postavil i k počtu módů. Kromě klasického Adventure, který víceméně reprezentuje příběh (hněv boha Zhaka-mu, bossfighty, však to znáte), tu máme Challenge. Ten pro znalce série novinkou také není, ale pro osvětlení těch nebohých, brzy impotentních, neznalců - cílem je do tří minut dosáhnout co nejvýšše možného skóre. Po překonání dané hranice vám hra odemkne další mapu, a tak dál a dál. Sice to do větru potichounku šeptá 'chliché... chliiichéééé...', ale tento titul s žábou v čele je jedním z mála, u kterého vám to vadit nebude. Ještě si budete do rytmu vystřelených koulí broukat, a jakékoliv rozrušení od hlučného sídliště se může rovnat hození hořící pochodně do sršního hnízda. Prostě řev, řev, řev. A vlastně ani hlučné sídlište mít nemusíte, aby vás neúspěch dopálil. V některých úrovních jsem měl pocit, že mi hra schválně spawnuje barvu koulí, která mi je naprosto k ničemu, a kterou bych místo správného umístění nejraději flusnul do té zpropadené základní desky počítače. Tím jsem sice totálně odběhl od módu, ale nevadí. Mód Heroic Frog je novinkou v sérii, ale k inovaci má asi tak daleko, jako má F.E.A.R. od plošinovky. Je to vlastně takový extreme hard-core mód pro základní Adventure, obohacen o novou várku vtipů a narážek a samozřejmě ztížení všech principů. Musím dát ruku na srdce a přiznat, že jsem se nedostal ani do poloviny. Tolikrát jsem svíral myš v mých rukou a tolikrát měl chuť s ní fláknout o zem, ale, ikdyž doteď nemůžu pochopit, jak, ovládl jsem se. Iron Frog mode je zase ztížení Challenge módu, o jehož walk-through se Youtube uživatelé perou jako býk s torádorem. To je tak všechno, čím je zajímavý. Co se týče soundtracku - opět jsem si vzpomněl na takovou tiki-tiki hawaiskou hudbu, do rytmu hula-hula tanečnic a květinových věnců.

SLÁVA ZNAKČY NEZANIKLA

Ten padouch, zločineč, lupič, hříšník, a XY dalších urážlivých pojmů ktomu, který nehrál Zumu, prostě originálnost této hry nepochopí. Přiznám se, nikdy jsem nebývál nějakým extrémním fanouškem Indie her a dával přednost těm třem tučným, a hezky kvalitním, áčkům, ale PopCap mi na oplátku vlepil pořádnou facku. Modřinu na tváři mám do dnes, a sakramensky to bolí, když u jejich her musím mít pusu stále otevřenou. Možná bych i vyzvracel ledviny a dal desítku, kdyby hra žádné zápory neměla. K veřejnému zármutku tomu tak je, a především mi vadí absence multi-playeru. Teď nemyslím lokální, ale online. Vždyť některé mapy obsahují dva kameny, mezi kterými můžete přeskakovat, tak proč by na každém z nich nemohl sedět jiný hráč? Co pojízdné plošiny? Proč by nemohly být na některých mapách dvě, pro dva hráče, popřípadě až čtyři? Navíc, PopCap má jistou dohodu s Valve, tak by měl vyřešen i server - Steam, samozřejmě. Dvojnásobně větší zábava by byla zaručena, zisky by byly větší a ohlas u fanoušků též. Vývojáři se rozhodně nemohou skovat ani za výmluvu, že s multiplayerem nemají zkušenosti - vždyť ho obsahoval už Feeding Frenzy 2! Dále mi vadí trošku přehnaná obtížnost, ale na druhou stranu uznávám, že to je u Indie her rutina, prostě jasná věc. A co bych naposledy 'vypichol' je fakt, že titul obsahuje vlastně je dva módy - přičemž další dva jsou jen ztížením obtížnosti a změnou hlášek. Suma sumarum, je to vlastně jako u make-upu absence řasenky - zamrzí vás to, ale nic s tím hold nenaděláte, a celkový vzhled to zásadně nepoškodí. Pheew. Snad moje úroveň neklesla natolik, bych musel posuzovat dámskou visáž. Upřímně, ikdybych byl připoutaný k meteoru, putoval vesmírem a nudil se víc, než Dr. Nefarious (od znalců R&C chci slyšet 'hahaha'), bylo by to poslední, co by mne zajímalo.

Zuma je jako výkon našich hokejistů v roce 2010 - nejdřív je to utrpení, pak vás to chytne a nakonec vás to pohltí natolik, že nebudete chtít přestat!

ZÁVĚREM CHCI ŘÍCT: RRRRRRIBIT!

Můžete protestovat, můžete stávkovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete udělat. Mě se prostě návrat Zumy líbil, a ikdyž ho fanoušci očekávali trochu více velkolepější, jsem spokojený s tím, co jsem docela levně koupil. Kdyby se chtěl někdo zprostit svých hříchů a udělat to samé, mohu posloužit - Xzone tuto hru v katalogu nemá, ale Steam zaostávat nemohl. Tam si dokonce můžete stáhnout i demo, což berte jako propuštění na kauci. Vykoštění budete ušetřeni však až ve chvíli, co si hru, za hezkých 10 euro, pořídíte. Pro ty, koho koncept zaujal, mohu přislíbit, že již teď chystám moje historicky první video-preview, a právě na chystanou hru se Zuma tématikou, konkrétně Zuma Blitz. Závěrem budu nemsírně vděčný za vyjádření názoru v komentářích, možná i právě na tuto hru, pro moje osobní poučení, jestli se sérií jsou čeští hráči obeznámeni, nebo ne.