Bioshock: Infinite, aneb příběh nebeský

Zdravím vás i dnes. Několik hodin posledních pár dnů jsem strávil hraním jisté dlouho očekáváné hry, jenž se podle všeho zapsala do historie. Šlo o pokračování oblíbeného, originálního a umělecky velice kvalitního titulu, jenž se již jednoho pokračování dočkal, nicméně druhý díl rozhodně do světa kdovíjakou díru neudělal. Třetí pokračování s podtitulem Infinite se přesouvá z vlhkých a depresivních oblastí podmořského psychoměsta Rapture, plného šílenců, robotů, ďábelských holčiček a děsivých kulis do na první pohled idylického města Columbia, jenž je celkem netradičně umístěno v oblacích. Nic ovšem není tak jak se zdá. Skoro každý už určitě ví, že řeč se točí kolem Bioshocku.

Nalodění se do oblak

Hned na začátku si každý hráč předchozích dílů bude připdat jako doma. Opět se blížíme k majáku, opět nemáme prakticky žádné konkrétní instrukce. Pouze máme "Přivést dívku". Stoupáte proto tajemným majákem, sbíráte svoje první mince, nacházíte první mrtvolu a necháváte se vtahovat do perfektního děje a atmosféry hry. Zvláštní batyskaf vás vyveze nad oblaka a před vámi se rozléha obrovské, nádherně propracované město Columbia. A vy se jenom se zatajeným dechem kocháte. Vývojáři byli vstřícní, a tak máte několik chvil na procházku krásným městem, okukování architektury, festivalu a jenom žasnete nad tím jak je město promakané, jak dýchá životem, jak z něho srší syté barvy. Kocháte se úžasným grafickým zpracováním. Rychle se dostáváte do dění a chtě nechtě, i do pořádné šlamastyky. Jste označeni za jakéhosi "cizince" a proto vám jdou téměř všichni po krku. Dostáváte první zbraň, Skyhook a hned pochopíte, že hra se nehoností ratingem 18+ jen tak pro nic za nic. Krví a nedobrovolnými brutálními operacemi orgánů a údů přímo v terénu se rozhodně nešetřilo. Klestíte si cestu nepřáteli, dostáváte se k prvním střelným zbraním a neřízeně se bavíte. Vaše nadšení ještě vzroste až najdete tu pravou esenci Bisohockové zábavy- pseudomagii, tentokrát nazvanou Vigors, ta je dotována solí, kterou nacházíte všude po lokacích nebo v automatech a vězte že většina triků bude vaše "solné konto" vyčepovávat pěkně rychle. Naštěstí ve hře najdete spoustu zvláštních lahviček, jenž vám umožní si vylepšit kapacitu životů štítu nebo solí, tudíž si podle vašeho způsobu boje můžete uzpůsobit dispozice Bookera (jméno hlavního hrdiny). Hra je díky tomu hodně komplexní, a to nemluvíme o možnosti dokupovat si za drahocené Orlí mince upgrady pro zbraně i vigory.

Holka do nepohody

Brzy se k vám také přidá zmiňovaná dívka, jmenovaná Elizabeth, uvězněná v obrovské soše, střežená obrovským kovovým ptákem Songbirdem a sledovaná množstvím kamer a oboustranných zrcadel. Elizabeth ale není jen tak nějaká brdící a zasekávajcí se zbytečná NPC. Je důležitým prvkem hry. Umí totiž otevírat jakési trhliny, jenž umožňují (předskriptovaný) průchod do jiných lokací a nebo zpřístupní všelijaké mašinky, bedny ze zásobami nebo háky pro zachycení skokem pro zjednodušení boje. Vše probíha dynamicky při boji, stačí namířit kurzor na transparentní bílý obrys předmětu, stisknout jediné tlačítko a už máte k dispozici hromádku lékarniček nebo automatickou střílnu. Elizabeth je navíc pěkná, všímavá a má smysl pro humor, což vám v nespočtu situací podráždí koutky úst, nebo i poučí o zajímavém světě létajcího města. O příběhu jako takovém mluvit vůbec nebudu. Ten si užijete sami. Pouze nastíním že se jedná o konfilkt mezi dvěmi znepřátelenými stranami, se kterým má právě Elizabeth něco záhadného společného.

Bez nástrojů by to nešlo

Samozřejmě důležitou součástí hry jsou zbraně, zmiňované vigory, automaty a zmiňované vigory. Zbraní je celá řada, všechny jsou vylepšitelné a protínají celé spektrum typů zbraní. Najdete zde pistoli, samopal, karabinu čili pušku, odstřelovačku, raketomet, brokovnici, jakousi zážehovou brokovnici a další. Zbraní je samozřejmě i zmiňovaný skyhook, jenž můžete kromě skákání po visících hácích použít i jako dopravní prostředek, jezdící po speciálních visutých lajnách. Jízda po nich je zábavná a často zakončená efektním okamžitým nástupem do přestřelky. Vigorů je taktéž mnoho. Od klasických ohňů a elektrických výbojů, přes zajímavější "zpřátelení" nepřátelských jednotek až po netradiční vysílání hejn havranů. Každý vigor má také svoje upgrady a může být použit jako past vržená na zem. To dává volnost taktickým hrátkám trpělivějších hráčů. Automaty jsou pak rozházené všude po lokacích a můžete v nich nakoupit klasické zásoby (munici, soli a léčivo), v jiných typech pak vylepšení zbraní a vigorů (ty ale obvykle stojí dost peněz, tudíž je třeba vybírat s rozmyslem). Nepřátelé jsou pak kapitolou samoi o sobě. Je jich mnoho druhů. Od řadových vojáků až po několik typů silnějších kousků na něž platí rozdílná taktika. Opět vám poradím že přátelící vigor je nejlepší přítel (ironické, že?). Bitky se prakticky neokoukají, nastupují nové techniky zabíjení a noví protivníci, takže vás přestřelky opravdu pořád baví. Navíc nepřátelé jsou často dost ulítlí a originální. Navíc prakticky všechno má ve hře perfektní model s vypracovanými detaily.

Láska na první pohled

Audiovizuální zpracování je překrásné. A to jak po směru originality, tak i po směru uměleckém či technickém. Ve všech vás hra dokáže naprosto uchvátit. Některé scenérie vyrazí dech, stejně tak většina předskriptovaných scén a citlivě vymodelovaných lokací. Hardwarové požadavky nejsou kdovíjak krvavé. I na starším hardwaru jako je můj si hru zahrajete klidně i na střední detaily při pohodlném frameratu kolem 30-40 FPS. Ale nezáleží na nastavení, hra je pořád úchvatná podívaná. Všechny ty odlesky, stíny, hry barev, světla, úžasné detaily jenž vám prostě zpříjemní hru a donutí vás kochat se městem prakticky po celou (mimhodem tak akorát, kolem 10 hodin, dlouhou) kampaň. Dabing i ozvučení je na mimořádně vysoké úrovni a bugů je jenom pár a nijak vám nezkazí zážitek ze hry. Pokud bych měl za letošek vybrat zatím nejlepší hru, můj prst by jasně ukázal na tenhle neskutečný kousek, majstrštyk... říkejte si tomu jak chcete.