Na úvod bych rád informoval, že Legenda o Lasmanovi: Královská utopie je má spisovatelská prvotina a pasáž, kterou zde uveřejňuji je jen malou…
Na úvod bych rád informoval, že Legenda o Lasmanovi: Královská utopie je má spisovatelská prvotina a pasáž, kterou zde uveřejňuji je jen malou ochutnávkou mé rozsáhlé novely, na které nyní urputně pracuji. Opravdu moc bych vás chtěl poprosit, abyste mi pod článkem zanechali krátký komentář. Jakožto pro spisovatele začátečníka pro mě pohledy čtenářů hodně znamenají a také podle nich uzpůsobím své následující plány. Lze tedy říci, že o osudu mé prvotiny rozhodnete víceméně vy. Zde ta slibovaná ukázka.Kapitola čtvrtá Ráno se Lasman vzbudil překvapivě klidně. Loď se nehoupala, nýbrž stála na moři jako přibitá. Lasman měl jednak radost, protože si jeho žaludek mohl klidně odpočinout a jednak strach, protože věděl, že se jeho čas krátí. Snědl krajíc chlebu, neboť ten rychle plesnivěl a jak známo, čerstvý chléb chutná nejlépe. Poté se ošatil a pozvolna vystoupal na palubu. Ve chvíli, kdy vkročil na práh paluby bylo bezvětří, klid, čistá obloha bez jediného mráčku. První věc, na kterou Lasman po příchodu na palubu pomyslel, bylo koupání v moři. Bylo příjemně teplo. Pozvolným krokem vyrazil Lasman směrem k lodnímu zábradlí. Oběma rukama uchytil vrchol zábradlí a rozhlížel se kolem. Jediná věc, kterou viděl, byla moře. Bylo velice čisté až průzračné. Lasman se otáčel kolem sebe doufaje, že nalezne alespoň náznak pevniny. Sám si totiž nebyl jistý, jak daleko se věznice Dabro nachází. Sluníčko velmi pálilo. Lasman cítil, jak mu ranní sluneční paprsky opalují krk. Náhle uslyšel zvuky nějakých ptáků. „Racci“, řekl Lasmanovi žoldnéř stojící nedaleko něj Lasman mu nevěnoval pozornost a dál pozoroval klidné moře. Stále více myslel na koupání. Rozhodl se tedy zajít za kapitánem a zeptat se jej, zdali je bezpečné koupat se na otevřeném moři. Vydal se směrem ke kapitánově kajutě. „Zdravím kapitáne“, řekl teď již s úsměvem ve tváři Lasman. „Je mi líto pane. Situace je špatná, budeme tu trčet pěkně dlouho, než se pohneme z místa“, spustil na Lasmana kapitán. Ten jej však přerušil. „Kvůli tomu tu nejsem, chtěl jsem se zeptat, jestli je bezpečné koupat se v moři. „Moře je již klidné, to ano, ale voda je tuze studená. Chcete-li se zchladit, můžete to zkusit, avšak buďte opatrný, nevěřil byste, co za kreatury se v moři skrývá“. „Dobrá“, odvětil kapitánovi Lasman. Věta o mořských tvorech ho však vyděsila natolik, že jeho chuť na koupání byla nenávratně pryč. Celkem zklamaně vyrazil Lasman směrem k lodnímu zábradlí, když vtom zaregistroval malou tečku plující daleko na moři. „To je loď!!!“, zvolal Lasman přes celou palubu. Teď už loď zaregistroval i zbytek posádky a všichni ji očekávajícně pozorovali. „Možná to je obchodní loď vezoucí šlehačkové dorty“. Žoldnéř stojící opodál se na Lasmana podezřívavě podíval a Lasman svou předchozí větu dovysvětlil. „No co, šlehačkový dort bych si teď klidně dal. Moje matka vždy jednou za čas šlehačkový dort koupila“. „Ten bývá tak skvělý. Krom tučné vrstvy šlehačky v sobě skýtá také ovoce, například meruňky, či třeš…“ „POZOR, JSOU TO PIRÁTI!“, ozvalo se volání pozorovatele, načež se zraky všech obrátily k oné plující lodi. Skutečně se jednalo o pirátskou loď s černou plachtou, na níž byla lebka, která však jen klidně vlála v důsledku bezvětří. „Jak to, že plují?“, tázal se hlasitě Lasman žoldnéře, připravujícího se na brzký konflikt. „Používají vesla“. „Takto mohou napadnout poškozené lodě, či lodě závislé na stálém větru v bezvětří. Být vámi, rychle bych se připravil na brzký konflikt“. Lasman se zmateně povídal na pirátskou loď. Byla již nebezpečně blízko a přibližovala se. Lasman si konečně plně uvědomil, co se děje a nejistě se rozběhl ke kapitánské kajutě. Kapitán si již navlékal bojový postroj a prohlížel si svůj nádherný meč z kvalitního kovu. „Lasmane, tady jste, vyhrkl kapitán a dodal: Čelíme pirátskému přepadení! Vezmi si tento meč, bude se ti hodit. „Díky“, řekl Lasman, popadl meč a vyběhl ven z kapitánovy kajuty. Náhle se zastavil a sledoval vyvíjející se situaci, kdy pirátská loď zastavila vedle té jejich. Piráti, předpokládaje že se jedná o obchodní loď, vzali plavidlo útokem. Na Lasmanovu loď náhle začaly létat různé kotvy, ocelová lana, díky čemuž se pirátská loď nalepila na tu jejich. Náhle začali piráti přeskakovat a drát se na palubu lodi. Lasmanovi bylo jedno jasné – vyjednávání se nekoná. Žoldnéři stáli nesystematicky rozmístěni na lodi. Nikdo z nich netušil, kolik pirátů plavidlo skýtá. Všichni jen v pozoru stáli, svíraje meč, hluboce oddychovali. První piráti se dostávali na palubu lodi. Piráti hlasitě křičeli a nabíhali na připravené žoldnéře. Začal velký krvavý střet. Již předem bylo jasné, že tady poteče krev. Nejrychlejší pirát již doběhl k prvnímu z žoldnéřů a bezostyšně se na něj vrhl. Jeho první úder vyblokoval žoldnéř vcelku obratně, avšak jeho druhý, velmi nepředvídatelný úder zasáhl žoldnéře a zaryl se mu hluboko do masa. Byl by ho i pirát zabil, kdyby jej na poslední chvíli nezachránil další žoldnéř stojící nedaleko něj. V tuto chvíli již byla do konfliktu zapojena drtivá většina posádky krom pár jednotlivců. Lasman bitevní vřavu urputně pozoroval, když vtom spatřil jednoho piráta běžícího na něj. Lasman násilně polkl, uchopil pevněji meč a pokusil se připravit na boj. Stál na místě a útočníka fascinovaně pozoroval. Byl to čahoun, takový ošklivý protiva, na kterém bylo znát, že si již nějakým tím konfliktem prošel, protože se chlubil mohutnou jizvou hyzdící jeho tvář. Útočník hlasitě křičel a nebezpečně se přibližoval. Když se dostal k Lasmanově těsné blízkosti, vyskočil a velmi prudce udeřil do Lasmanova meče. Tak prudký výpad Lasman nečekal. Úder sice vyblokoval, ale ztratil rovnováhu a málem přepadl přes lodní zábradlí. Pirát se jen recesivně zasmál, díky čemuž si Lasman povšimnul jeho prohnilých zubů a také jednoho zlatého zubu, na který si udělal okamžitě zálusk. Pirát dále na nic nečekal a v brzké době následoval druhý úder mířený na Lasmanovu bránici. Lasmana pirátův úder opět zmátl, očekával totiž klasický úder na hruď. Pirátův dobře mířený úder těsně minul Lasmanovy ruce a odrazil se od spodní části meče. Teď přišla Lasmanova chvíle. Rozmáchl se s cílem zasáhnout nepřipraveného piráta do boku. Na poslední chvíli pirát na Lasmanův úder zareagoval. Natáhl meč a čekal, že Lasmanův úder vyblokuje. Lasmanův úder byl opravdu intenzivní a pirátův úhel meče nesprávný, což způsobilo, že Lasmanovo ostří sjelo po meči piráta a slabě ho zasáhlo do boku. Pirát zaúpěl bolestí a velmi agresivně máchl mečem s cílem zasáhnout Lasmanovu hlavu. Tohle ale Lasman vytušil a instinktivně klesl na kolena a zaklonil se. Pirátova čepel jen těsně prolétla kolem temene Lasmanovy hlavy. Lasman opět využil příležitosti a provedl příčný úder mířený na pirátovu bránici. Pirát se stále ještě vzpamatovával z předchozího neúspěšného úderu díky čemuž neměl nejmenší šanci zablokovat nově příchozí úder. Lasmanova čepel se zaryla několik centimetrů do pirátova břicha. Tohle bylo i na statného piráta příliš. Srdceryvně zakřičel, klesl na jedno koleno, zavřel oči a levou rukou si držel rozšklebenou ránu. Lasman si piráta podezřele prohlížel. Byl by ho i ušetřil, jenže v pravé ruce třímal pirát stále svůj meč. Částečně proto, že byl Lasman v bojové euforii a částečně proto, že se obával o svůj vlastní život, vykonal Lasman poslední úder mířený na pirátovu krční tepnu. Bezmocný pirát se už ani nepokoušel bránit a jediným sekem mu Lasman rozsekl krk. Pirát neměl nejmenší šanci úder přežit a za několik málo okamžiků se už válel na zemi v tratolišti krve mrtev. Lasmana ležící pirátovo tělo velmi zaujalo. Dlouhé chvíle si jej zaujatě prohlížel. Přeci jen to bylo poprvé, kdy Lasman někoho sprovodil ze světa. Poté se mu vrátil rozum a bezmyšlenkovitě se rozběhl směrem k přídi lodi s cílem udolat dalšího piráta. Obratně přeskočil zábradlí a asi ze dvoumetrové výšky padal na palubu. Pod palubou mezitím proti sobě bojovali pirát a žoldnéř. Žoldnéř byl zkušený energeticky působící postarší chlapík. Pirát s ním bojující byl nesrovnatelně silnější než Lasmanův předchozí sok. Tento pirát byl velmi statný a silný. Jeho kůže byla díky slunci silně opálená a pirát tak mohl na někoho působit jako černoch. Obličej mu nelemovala žádná jizva či páska, ale místo toho měl na hlavě nasazenou křiklavě rudou bandanu popsanou nějakými prazvláštními symboly. To v tu chvíli Lasman ani nepostřehl a při pádu prudce dopadl oběma nohama na pirátovu hlavu. Lasman poté přepadl a silně se uhodil o přilehlou trámovou stěnu do zad. Pirát však dopadl mnohem hůře. Při pádu narazil hlavou prudce do podlahy, což ho dočasně zbavilo vědomí. Žoldnéř, kterému nejspíš zachránil život poté Lasmanovi ochotně nabízel ruku, aby se pokusil vstát. S jeho pomocí vstal, avšak po pár krocích se opět posadil na zem. Tížila ho urputná bolest a nebyl schopen dalšího pohybu. Vlastně ho ani už nebylo třeba. Tlupa zkušených žoldnéřů si s piráty bez větších potíží poradila a za krátkou dobu bylo dobojováno. „Vstávejte“, uslyšel náhle ležící Lasman hlas kapitána. Ten mu podal ruku, Lasman vztanul a kapitán pokračoval: „Přepadení se nám podařilo bez větších komplikací přežít. Přišli jsme o 3 muže, další 2 jsou zranění. Pirátů na nás zaútočilo celkem jedenáct. 8 z nich je mrtvých, 3 piráti jsou na živu a zajati. Nyní máme více možností co dál. Ty tři piráty můžeme buďto zabít a ušetřit nás starostí nebo zajmout a čekat, zdali nám nepříjdou vhod, či je prostě můžeme pustit. Koneckonců loď mají a v takto nízkém počtu nejspíš žádnou další škodu nenapáchají“. Já sám si nejsem jist, která z těchto možností je pro nás nejlepší, proto nechám rozhodnutí na vás. Lasman se dlouze zamyslel a spustil: „V první řadě bychom měli prohledat každého piráta a obrat je o cennosti a užitečnosti. Dále bych byl pro vyrabovat jejich loď. Chtěl bych, aby muži všechny cennosti a užitečnosti vynosili sem na palubu. Výsledná kořist bude poté rozdělena mezi mě, Vás a naše muže.“ „Ale pane“, namítl kapitán: „Je vám jasné, že při rabování také spoustu cenností zatají a s výsledným dělením nebude spousta z nich spokojena?“ „Já peníze potřebuju a navíc by byla škoda nechat být takovýto majetek ladem.“ „Jak myslíte“, odpověděl kapitán a dále se tázal: „Ale stále jste mi nepověděl, co s těmi zajatými piráty.“ „Budeme je vyslýchat. Je dosti možné, že jejich loď skýtá nějaký skrytý poklad, který naši muži pravděpodobně nenajdou. S jejich pomocí by to neměl být problém. „Dobrá tedy, ukončil konverzaci kapitán a vydal se nové pokyny sdělit žoldnéřům. Následující hodiny plenili a drancovali žoldnéři pirátskou loď. I sám Lasman se k nim přidal a spolu s nimi loď drancoval. Připadalo mu fantastické ničit pirátskou loď a i když se mu podařilo najít jen slavnostní meč, zlatý kalich, tygří kožich a nějaké cetky, měl ze svého jednání nevídanou radost. Jak ale Lasman předpokládal, skrytý pirátský poklad se jim najít nepodařilo. Shromáždil tedy kapitána a několik ostřílených mužů a ti se vydali za třemi zajatci. „Spoutejte je a chtějte po nich informace o cennostech. Buďte nekompromisní a donuťte je sdělit nám, kde se jejich poklad nachází, řekl mužům Lasman a poté všichni čtyři muži vstoupili do místnosti se zajatci. „Tak pánové, udělejme to rychle, kdepak přechováváte vaše cennosti“, spustil jeden ze žoldnéřů. „Ahrggg“, zavrčel jeden z pirátů bolestí a dodal: „Od nás se nic nedozvíte šmejdi.“ „Jak chcete“, řekl odstrašujícím hlasem žoldnéř a udeřil piráta do obličeje. Ten si jen odplivl a záludně se na žoldnéře podíval. Náhle se však vysmekl ze svého spoutání a vrhl se na žoldnéře. Ten schytal dva údery do tváře, ale svou bolest nedával najevo a statečně piráta přemohl, když jej přiškrtil a několikrát udeřil do břicha. Dále následovalo ještě několik dalších kopů, kdy si žoldnéř na pirátovi vybíjel zlost. Pod pirátem se začalo rýsovat tratoliště krve, na zemi se válely pirátovy vylámané zuby a pirátův úpěnlivý křik ohlušoval všechny přítomné. Lasmanovy z toho nebylo přímo nejlépe a opatrným krokem odešel ven z místnosti. Asi po dvou hodinách vyšel z místnosti zakrvácený žoldnéř a zklamaně Lasmanovi oznámil, že jsou piráti mrtví a že se jim informaci o skrytém pokladu získat nepodařilo, jelikož nejspíš žádný skrytý poklad neměli. „To je v pohodě“, odvětil žoldnéři Lasman a dodal: „Všechny mrtvoly vyházejte přes palubu a tu jejich loď spalte.“ „Ano pane“, odvětil žoldnéř a odešel vykonat rozkaz. K večeru nadešel čas rozdělit si kořist. „Takže pánové, zpustil Lasman, Dneska jste odvedli dobrou práci a já vás za vaše úsilí patřičně odměním. 95,35% zlatých nádob, drahých kamenů a podobných hodnotností připadá mě, všechna zbylá kořist náleží vám, tak se o ni náležitě podělte.“ Při této větě se Lasman podíval na opodál stojícího kapitána a ten jen nesouhlasně zakroutil hlavou. Lasman se pousmál a dodal, že o dělbu cenností se postará zkušený kapitán, který jistě cennosti rozdělí spravedlivě dle Lasmanova daného poměru a zabrání případným šarvátkám. Poté sledoval dělbu a svůj podíl si pak odnesl do své kajuty. V noci začal foukat slabší vítr a k ránu se loď konečně vydala na cestu.
