Mass Effect: Andromeda - výlet do nové galaxie

Recenze PC verze a pouze singleplayeru.

Tak jsem tedy i já nakonec dohrál čtvrtý díl v sérii Mass Effect. A hned z kraje můžu říct, že jsem si hru užil. Taky aby ne, když jsem v ní strávil 55 hodin a splnil drtivou většinu vedlejších misí. Znamená to ale, že je to kvalitní nástupce původní trilogie?

Mass Effect bez Sheparda

Zatímco v trilogii s neohroženým Shepardem čelíme hrozbě vyhubení všeho života a snažíme se odvrátit zkázu, kterou nám přináší Reapeři, zde je příběh o něco méně zajímavý. Respektive si dokážu představit, že by šel udělat o mnoho lépe. Do galaxie Andromeda byly vyslány archy s několika rasami. Úkol je prostý - osídlit pár předem vyhlédnutých planet. Jenže když se po více jak 600 letech probudíte ze stáze, zjistíte, že ne vše je tak růžové, jak jste čekali. Každá z planet, kde jste měli budovat civilizaci a rozmnožovat se až do aleluja, se nachází v neobyvatelném stavu. Na jedné je žár slunce tak silný, že po minutě a půl se vám uškvaří krev v žílách. Na další je zase extrémní zima. Pak tu máte krásnou planetu plnou jezírek, kam byste se ale neměli chodit koupat, protože jsou jedovatá. Vaším úkolem je z těchto planet udělat obyvatelné ráje pro staré dobré lidi, turiany, krogany, asarijky a salariany.

Kromě všech těchto problémů narazíte i na další dva. A to konkrétně Scourge, což je jakoby mlhovina plující ve vesmíru. No a poté tu jsou samozřejmě i nějací nepřátelé, zde na vás čekají Kettové či Remnanti. U prvně jmenovaných jsem zpočátku váhal, zda jsou vyobrazeni dobře. Hra totiž dost často jakoby ztratila dech a z hromady věcí toho šlo vytřískat víc. Kettové jsou většinu času průměrní nepřátelé, kteří nemají moc zajímavé dějové pozadí. Ano, postupem času o nich začnete zjišťovat pár zajímavých věcí, ale celkově se scénáristé mohli snažit více. Pak tu máme robotické Remnanty. Pokud si u Kettů stěžuji, že jsou průměr, pak Remnanti jsou o stupeň horší. Vše okolo nich je jen vágně vysvětleno a prostě tam tak nějak jsou v tom vesmíru. Tečka.

K těmto dvěma novým rasám se přidává ještě Angara. To jsou ti hodní. Zde si musím postesknout, že jejich představení mohlo být o TOLIK lepší. Postupem času sice dojde k nějaké té interakci s jejich rasou, kulturou, zákony atd., ale bylo by úžasné, kdyby vedli lidé s Angarou hned zpočátku různé debaty a snažili se získat důvěru druhé strany. Tato nová rasa je postupně obohacována o nová zjištění, která, pokud máte s sebou správné postavy, perfektně dotváří atmosféru. Minimálně tu jsou dva obrovské zvraty, které mě donutily přehodnotit celou jejich rasu.

Vaše nová rodina

Hlavní příběhová linie je tedy místy nevyužitá a i když je konec úžasný a některé zvraty nečekané, celé to tak nějak postrádá šťávu, kterou přetékala původní trilogie. I další prvek, který byl zpracován téměř k dokonalosti, se zde může zdát být průměrný. A tím jsou postavy. Zpočátku jsem jim moc nevěřil, vypadali jako hipsteři (jestli se tohle slovo stále ještě používá), prostě mladí lidé bez zkušeností, ale schválně jsou vyobrazeni jako drsňáci. Po zkušenostech s Dragon Age: Inquisition jsem měl obavy. Ona totiž není sranda, když mluvíte s mužem a ten vás začne nabalovat. Příčí se mi to. Obával jsem se také otravných postav, protože není nic horšího, než když musím poslouchat dokola neustále kecy (viz ta blondýnka v DAI). Dobrou zprávou je, že ani jedno z toho tu není. Postav, které můžete vzít na výpravy, je tu pouze šest. Další čtyři jsou zbylí členové vaší posádky na Tempestu. Díky tomuhle se už neopakuje scénář z předchozích dílů Mass Effectu, kde bylo postav tak moc, až vám z toho šla hlava kolem. V Bioware tentokrát upřednostnili kvantitu nad kvalitou a rozhodli se jít více do hloubky. Co to znamená pro hráče? Rozhovory a rozhovory se sem tam nějakým úkolem pro danou osobu.

Tohle je snad první hra od Dragon Age: Origins, kdy shledávám všechny vaše parťáky zajímavými. Je tu krogan Drack, Angařan Jaal, asarijka Peebee, turianka Vetra a dva lidé - Cora a Liam. Každý z nich je zajímavý a budou vás skutečně zajímat. Snad jen kromě Liama, který je občas hodně ukecaný a umí dost věcí posrat. Bylo zde opravdu těžké vybrat, které dva hrdiny vezmete s sebou na mise. Protože tyto postavy spolu mluví během jízdy v Nomadu a dokonce i na Tempestu. Občas se tedy zastavíte a necháte se pohltit jejich zajímavými rozhovory. Mezi nezapomenutelné zážitky patří třeba to, když Jaal usne v Nomadu, když se Cora a Peebee budou hádat o to, která se lépe hodí pro Pathfindera nebo jak Vetra začne křičet nadšením, když se ocitnete blízko propasti... Dokonce i umělá inteligence jménem SAM je zajímavým členem vašeho týmu a má vlastní osobnost.

Zkrátka a dobře, parťáci tu jsou parádní, rozhovory s nimi navíc rozšiřují váš zážitek a jejich mise mnohdy doplňují hlavní dějovou linii. Je tu úžasné, že oproti původní trilogii zde znáte každého na vaší lodi, víte, jaké mají mezi sebou vztahy, co mají nebo nemají rádi a každý z nich má vlastní osobnost. Bohužel u ostatních postav se tohle do jisté míry nepovedlo. Tam je škála kvality různorodá, některé postavy jsou hodně dobře napsány, jiné postrádají kouzlo a spadají do průměru. Hlavní záporák by si taky zasloužil trochu té lásky při psaní scénáře, jelikož se vybarví až ke konci hry, což je ale vcelku škoda.

Kapitolou samou o sobě je pak hlavní postava. Ryder se občas chová dost debilně. To si takhle plním úkol, kdy mám zjistit, kdo je sabotér. Mluvím s podezřelými a v tom se Ryder jednoho z nich přímo zeptá, jestli to udělal! Někdy se chová jako naprostý blbec, což jde ale asi přičíst věku.

Planeta obyvatelná na 100%

Probral jsem příběh a postavy, jak se to ale celé vlastně hraje? Pokud se vám nelíbí hratelnost DAI, můžete přestat číst. Protože přesně taková je tahle hra. Na drtivou většinu planet nejde jít, ale můžete oskenovat jejich povrch a případně získat zkušenosti nebo nějakou rudu. Pak tu jsou vaše nové domovy. U těchto planet je obrovská rozloha, kdy můžete využít vaše auto Nomad. Spíše ho musíte využít, protože každá z planet je zpočátku neobyvatelná. A pokud se na ledové planetě budete procházet příliš dlouho, stane se z vás sněhulák. Vaším úkolem je tedy naplnit ukazatel "obyvatelnosti" na minimálních 40%, kdy tam můžete postavit základnu. Samozřejmě ideální je jít až na 100%, ale do toho mě hra nikdy nenutila a já to udělal u všech planet sám od sebe...

A jak dosáhnete zvýšení obyvatelnosti? Jak jinak, než plněním úkolů. Ty jsou rozesety po celé mapě a nutno dodat, že tu na vás čekají i mnou nenáviděné MMO úkoly typu "najdi věc Y a pak ji najdi ještě Xkrát". Tyto aktivity se vám navíc nezobrazují na mapě, tudíž je o to těžší je splnit. Naštěstí jich není tak moc, jako v DAI, takže je můžete klidně bojkotovat a i tak dosáhnete lehce 100%. K obyvatelnosti vysokou měrou přispívají i Vaulty, jejichž aktivování je jedna z hlavních činností Pathfindera. Musíte najít tři Monolithy, ty aktivovat (pomocí triviálního sudoku, které pro mě zcela nepochopitelně dělá některým jedincům neuvěřitelné problémy), pak hurá do Vaultu, kde se probojujete přes hordy ne moc přátelských Remnantů a zde spustíte proces zkrášlení vaší nové planetky.

Celkem se tak dostanete k pěti různým planetám, kdy každá nabízí zajímavý vizuál a hromadu úkolů. Na rozdíl od koně v DAI je tu Nomad užitečný, lehce ovladatelný a pokud si ho vylepšíte, pocítíte tu změnu k lepšímu. Především zrychlení je zpočátku nic moc, ale po pár vylepšeních si nemám nač stěžovat. Kromě toho můžete na planetách i těžit, ale to je činnost, které jsem se moc nevěnoval. Raději jsem sbíral suroviny z povrchu planet nebo je nakupoval od obchodníků. I když prokleté platiny mám furt nedostatek. To už i ten element zero je dostupnější...

Váš inventář se naštěstí nezaplní tak rychle, jak by se mohlo zdát. Případně si ho můžete ještě zvětšit. Co mě zpočátku štvalo bylo neustálé skenování, do kterého vás hra nutí. Díky němu totiž získáte body do jedné ze tří technologií, díky kterým poté můžete provádět výzkumy. Naštěstí se lze k těmto bodům dostat i jinak než skenováním a díky tomu jich budete mít po čase víc, než dostatek.

Voják, biotik, technik nebo od každého trochu?

Co se týče soubojů, jádro přestřelek zůstalo naštěstí zachováno, i když i zde jsou určité změny. Předně už nelze ovládat spolubojovníky, můžete jim nově zadat pouze dva typy příkazů. Jsou naštěstí ale většinu času dost inteligentní, takže jim nemusíte dělat chůvy. I když si pamatuju, jak na začátku Liam hodil granát, ten se odrazil od zdi a spadl mu přímo k nohám, načež vybouchnul a zabil ho... Ups. Škála nepřátel je v pořádku, i když se většinou setkáte se základními Ketty. Poté tu jsou třeba obrněnci s kulometem, vojáci s brokovnicí, kteří se umí zneviditelnit, různorodá fauna a pár typů Remnantů či odpadlíků z různých ras. AI nepřátel je dobrá, snaží se krýt, obejít vás a musíte dost často po bojišti manévrovat. Už to prostě není o tom, že zakempíte na jednom místě a odtud vše postřílíte. Hezky tomu napomáhá i částečná zničitelnost prostředí, kdy některé kryty nevydrží neustálý nápor palby a rozpadnou se. Zpočátku jsem se obával ovládání hry, které je ale v pořádku. Hrál jsem po celou dobu s klávesnicí a myší a nemám si nač stěžovat. Také mi dělalo starosti automatické krytí, ale můžu říct, že jsem si na to zvykl velmi rychle je to věc, která přispívá k plynulosti soubojů. Nemusíte mačkat klávesu navíc, prostě jen přijdete k překážce a vaše postava se za ni automaticky skrčí.

U série Mass Effect jsem hrál vždycky za vojáka. A zde tomu bylo stejně. Vývoj postavy je opravdu hodně propracovaný a hra má největší množství RPG prvků z celé ságy. Předně můžete mít aktivní a pasivní schopnosti, do kterých investujete bodíky získané levelováním. Dost často tu na vás čeká Sofiina volba v podobě výběrů jednoho ze dvou bonusů. Budete mít raději bonus 40% ke zničení štítu nebo 40% ke zničení zbroje? Díky investovaným bodům do jednoho ze tří stromů (orientace na zbraně, biotiku (= magie) nebo techniku) se vám navíc odemykají speciální třídy, které přidávají další bonusy navíc. Díky tomu, že jsem dával body čistě jen do zbraní, jsem měl třídu Voják až na šestém levelu. Což mi přineslo bonusy k munici, poškození atp. Rozhraní hry je zpočátku bohužel celkem nepřehledné, ale brzy si zvyknete. I když si umím představit, že třeba takový deník s úkoly mohl být zpracován lépe (musíte otevřít složku s úkoly, pak podsložku heleus, pak vybrat planetu a až tam je seznam všech úkolů na oné planetě...).

Kromě toho si můžete vytvářet zbraně i zbroj a přidávat do slotů nejrůznější bonusy, které se nejlépe hodí k vašemu stylu hraní. Zbroje vypadají všechny sexy a je radost na ně pohledět. U zbraní je vtip v tom, že čím více jich nesete, tím méně jste efektivní co se týče dobíjení schopností. Ano, můžete si nějak pohrát s bonusy, já to ale prostě udělal od půlky hry jednoduše - místo tří odstřelovaček jsem u sebe měl jen jednu. Ta byla pulzní, tzn. má nekonečno nábojů, jen si musíte hlídat přehřívání. Díky hromadě bonusů jsem většinu nepřátel dával na 2-3 headshoty, takže paráda. Klidně ale můžete hrát jako biotik nebo specialista přes technologie. Hra vám opravdu neklade žádné meze a vše je to jen o experimentování. Dodám snad jen to, že tu není žádný level cap, tudíž jsem dosáhl na level 58. Také je nemilé, že v jeden okamžik můžete mít zvoleny pouze tři schopnosti, což je opravdu škoda.

No a pak tu jsou ještě AVP body, které neodkazují na tu blbost Alien vs Predator, ale jde o váš postup v obyvatelnosti. Kromě procent u každé planety máte i body, které se vám přičítají do vašeho AVP statusu. Zde je maximální počet levelů 20 a jde o to, že za každý z nich získáte jeden bod, který můžete investovat do trvalých odměn. Můžete tak například každých pár hodin získat minerály, získávat body do výzkumu nebo si snížit ceny u kupců o 10%. Anebo si zvětšit inventář až o 100 míst!

Odlehčená Andromeda

Co mě překvapilo nejvíce byl asi fakt, že je tu hodně humoru. A tím myslím opravdu hodně. Zatímco původní trilogie byla místy opravdu dost temná, zde se hraje na odlehčené notě a vše se bere s (ne)zdravou dávkou humoru. Chápu, že to nemusí někomu sednout, ale hra dokáže i přitvrdit. Místy může působit jako fraška, to je ale už na posouzení každého. Díky humoru se mi líbila mise pro Liama, která byla opravdu dost vtipná.

Také mě zaskočila vizuální kvalita, jelikož jsem byl nucen hrát na nejnižší detaily (respektive drtivou většinu nastavení snížit na mimimum). Hra i přesto vypadala krásně a jela stabilně. Výskyt bugů byl také minimální a neděly se mi ty obludnosti, které kolují internetem. Překvapivě ani s animacemi jsem neměl žádné problémy. Pravda, občas byly horší, ale ne tak moc, jak to démonizují určitá média nebo i jedinci. Co mi však moc nesedlo byl zvuk a hudba, které byly takové až moc upozaděné a nezáživné. Když si vzpomenu na soundtrack k druhému dílu, je to prostě obrovský rozdíl. Ale tohle by se dalo říct o celé téhle hře, která je ve srovnání s ME2 rozhodně horší.

Částečně za to můžou i rozhovory a s tím související volby. Systém hodný/zlý zmizel a nahradila ho funkce, kterou moc nechápu. Místo dvou odpovědí nyní vybíráte jednu z až pěti, přitom jsou ale všechny na jedno brdo. Jen to řeknete jiným tónem nebo trošilinku jinak. U voleb mě překvapilo, jak na nich vlastně nezáleží. Díky Telltale si už nedělám iluze, že by opravdu něco změnily, ale učiníte zde hromadu dílčích rozhodnutí, která vlastně nemají žádný hlubší význam. V jedné vedlejší misi se máte rozmyslet, zda budete těžit vodu nebo plyn. A rozdíl tam není žádný. VŮBEC žádný. Prostě učiníte rozhodnutí a po zbytku hry se o tom už nemluví. Ani to nemá dopad na hratelnost. U hlavních misí je to už o něco lepší, ale stále některá rozhodnutí působí až příliš řídce. Pár voleb je ovšem těžkých, ale ve srovnání se Zaklínačem 3 působí směšně.

PS: Opět děkuji jedné nejmenované osobě za to, že jsem si díky němu mohl tuhle hru zahrát!

PPS: Omlouvám se za kvalitu fotek, vše jsem fotil přímo z mé hry, tudíž je kvalita grafického zpracování mizerná.