Condemned: Criminal Origins - Se7en v herní podobě

Jsme zvyklí, že většina her projde kvalitativním sítem, kdy jen ty opravdu parádní kousky dostanou své speciální místo na výsluní. Bohužel přes tohle síto občas neproniknou tituly, které by si to zasloužily. Krásným příkladem je hra Condemned, na kterou mě upozornil a přes svou knihovnu mi nasdílel můj velmi dobrý přítel Rohlík. Nebýt něj, tak bych si tuhle hru snad nikdy nezahrál, což by byla vážně škoda.

Se7en a F.E.A.R.

Už samotné intro člověka uhrane, protože vizuálně dost připomíná začátek parádního filmu Se7en (v češtině Sedm). V deseti kapitolách hrajeme za policistu Ethana Thomase, který sleduje sériového vraha. Bohužel po Ethanovi jde i policie, takže jeho vyšetřování probíhá o dost složitěji. Moc tomu nenapomáhá ani spodina vašeho krásného města, která se kvůli dosud nezjištěným příčinám zbláznila a jde každému živáčkovi po krku. Vy sami trpíte halucinacemi, což má za následek několik hororových či napínavých okamžiků.

Condemned je totiž detektivka smíchaná s hororem. Druhý jmenovaný prvek se tu povedl na jedničku a není divu, když za celou hrou stojí Monolith. Zpočátku tu je dost napínavá a hororová atmosféra, čeká na vás i pár lekaček a šokujících scén. Líbilo se mi, jak je každá z deseti lokací jiná a nejlepší je dle mě obchod, kde je hromada mlčenlivých figurín. Hra se opravdu nebojí ukázat násilí a očekávejte i sprosté nadávky vztahující se na vás. Také tu dost často naleznete části těl, což naštěstí nepůsobí tak odpudivě, protože je hra dost stará a tak textury nejsou moc detailní.

Pocit z hororu bohužel zmizí zhruba ve 2/3 hry, ale to nic nemění na tom, že i poté budete napjatí. Za obrovský klad označuji příběh, který je celkem nečekaně hodně kvalitní a děj se neustále vyvíjí, tudíž i v tomhle je motivace dohrát Condemned až do konce. Ten je bohužel lehce otevřený a druhý díl sice vyšel, ale jen na konzole.

Páčidlo nebo trubku?

Hororovu atmosféru podporuje systém soubojů. Vaše postava se naštěstí může bránit té hromadě nepřátel, ale neočekávejte moc klasické zbraně. Sice tu máte pár palných (pistole, dva druhy brokovnice, samopal a puška), ale ty mají málo nábojů a vyplatí se je použít a poté si vzít některou z chladných. Zbraně na blízko jsou totiž alfou a omegou soubojového systému. Je jich tu strašná hromada, od několika druhů trubek, přes páčidlo, sekeru, kladivo až po takové rarity, jako je hořící poleno, dvířka od skříňky nebo ruka figuríny. Ano, ruka figuríny!

Každá z těchto zbraní má různé atributy, takže se vyplatí testovat, co vám sedne nejlépe. Já měl zpočátku slabost pro méně silné, ale zato rychlé zbraně. Ke konci, kdy ale je nepřátel více a jsou těžší, jsem sáhl po silnějších kouscích. Parádní je, že díky tomu, že v jeden moment můžete mít u sebe pouze jednu zbraň, vás hra nutí taktizovat. Vezmete si pistoli se dvěma náboji nebo radši nějakou chladnou zbraň? Co když za rohem čeká nepřítel s brokovnicí? Kromě vaší hlavní zbraně budete mít i taser, kterým můžete nepřátele na pár sekund omráčit a vzít jim zbraň. Taser se nabíjí celkem pomalu, takže jakmile přijdou na řadu skupinky nepřátel, není to taková ultimátní pomůcka k ulehčení hry. Jak jsem psal již výše, každá ze zbraní má 4 atributy a to: síla, obrana, rychlost a dosah. S každou zbraní se můžete i bránit, ale musíte vychytat onen správný okamžik, kdy tak učinit, což je super. Pokud se vám to povede, na chvíli tím omráčíte nepřítele.

Dost často navíc budete k postupu hrou potřebovat určitou zbraň. Třeba musíte rozsekat dveře sekerou nebo použít páčidlo. Na začátku každé nové kapitoly navíc začínáte s prázdnýma rukama, takže to je mnohdy dost napínavé. Co se týče nepřátel, je jich tu jen pár druhů, v drtivé většině případů tu na vás čekají feťáci a vrahové, kteří se pomátli, popadli nejbližší zbraň a jdou si prohlédnout váš mozek zvenčí. Líbilo se mi, jak mají ty stejné možnosti jako vy, takže se také brání, někdy i odběhnou pryč do úkrytu a poté na vás vyskočí.

K hratelnosti bych ještě dodal, že tu klasicky používáte lékárničky, které si ale nemůžete vzít sebou (na obtížnost normal jsem jich tu měl celkem přebytek), máte u sebe neomezenou svítilnu a hru lze ukládat kdykoliv. I když se i sama ukládá na určitých místech. Někomu by mohl vadit pomalejší pohyb postavy nebo sprint, který je téměř k ničemu, ale zrovna mě to vůbec nevadilo, protože takové je tempo Condemned. Pomalé, rozvážné a hlavní hrdina musí pečlivě volit další krok. Také jste detektivem, takže sem tam sbíráte důkazy, což je velmi příjemné osvěžení hratelnosti. Tyto minihry, dá-li se to tak nazvat, jsou dětsky jednoduché, stačí jen zmáčknout klávesu T, kýžený důkaz a potvrdit.

Technicky zastaralá

Už když hra vyšla před dvanácti lety, byla graficky zaostalá. Sám za sebe ale můžu říct, že mi to tak ani nepřišlo a když odhlédnu od modelů postav (které jsou otřesné), tak hra vypadá i v dnešní době dobře. Pomáhá tomu především velmi omezená paleta barev, kdy je hra dost temná. Místy byla jakoby přepálená, ale jinak ke grafické stránce nemám žádné výtky. Co se týče hudby, ta je parádní, o tom nemá cenu diskutovat. Stačí si poslechnout již skladbu v menu a bude vám běhat mráz po zádech.

Kapitolou samou o sobě jsou zvuky. Jedním slovem jsou fantastické. Nevím, jestli to byl bug (u části s vlakem vím, že byl, ale o tom níže), ale občas je hra potichu a vy tak slyšíte jen zvuky. Dupot nepřátel. Hlasy. Křik. Řinčení rozbíjených věcí. Hlasité oddechování nepřátel. Strašně dobře vás hra díky tomu pohltí a vzpomínám si, jak na začátku hry telefonujete s jedním člověkem a jen slyšíte, jak někdo dupe a přibližuje se k vám. Brrr.

Co se týče optimalizace, nemá cenu mluvit o tom, že mi hra jela perfektně. Nebo možná i má, jelikož na Steamu jsem narazil na lidi se spoustou různých potíží, které se mi vyhnuly obloukem. Mě se pouze sekla hra, a to dvakrát hned na začátku druhé kapitoly. Pak jela jako po másle, s výjimkou bugu, kdy nejde zvuk. Bylo to u části s vlakem a existuje na to i fix (lze stáhnout na Steamu v návodech).

Sečteno a podtrženo, Condemned jsem si opravdu hodně užil a neměl jsem s ní téměř žádný problém. Zpočátku mi nevyhovovala délka hry, která se pohybuje kolem sedmi hodin, ale na druhou stranu by pár hodin navíc znamenalo vatu a to by hru akorát shodilo. Monolith prostě tyhle typy her umí a jsem rád, že jsem se o Condemned dozvěděl a dostal šanci si ji zahrát.

Hru si můžete pořídit za deset euro na Steamu.