Speciál o herní sérii Dead Space

Můj vztah k Dead Space sérii by se dal popsat slovy "nikdy neříkej nikdy". Když měl vyjít první díl, divil jsem se, že EA něco takového podporuje. Do té doby vydávala maximálně tak stálé značky, jako jsou různé sporty, válečné hry, závody a Sims... Ale vydat poctivý horor ve stylu Vetřelce a Věci? Hru jsem samozřejmě vyzkoušel a možná to působí neuvěřitelně, ale za ty roky jsem jí dal šanci celkem pětkrát. Ano, první díl jsem rozehrál 5x a pokaždé to za chvíli zabalil. Viním za to jak hororovou atmosféru, tak i horší ovládání na PC, potažmo na PS3, kde jsem tenhle klenot také jednou zkusil. Když vyšel druhý díl, stáhnul jsem si ho a dal mu šanci, jenže hned na začátku jsem netušil, jak použít stázi a považoval jsem to za bug. Trojku jsem pak chvíli sledoval na PS3. Tehdy jsem si myslel, že to bude naposledy, co o tuhle sérii zavadím. Jenže ve mně neustále hlodal červíček pochybností, přece jen mám rád výše zmíněné horory a Dead Space se jimi inspirovalo, takže by mě to fakt mělo bavit, no ne?

Poté, co jsem minulý rok dal další šanci sérii F.E.A.R. a celou ji dohrál (o třetím sračkoidním dílu taktně pomlčím, protože to byla fakt blbost) a taktéž jsem si užil Condemned: Criminal Origins, jsem si říkal, že možná nastal ten správný čas na další zkoušku mé nátury. A když před pár týdny byla sleva na druhý díl Dead Space na Steamu, neváhal jsem a pořídil si ho. A jsem sakra rád, že jsem tak udělal!

Dead Space 2

Jelikož jsem nehrál první díl a jeho děj je mi jen mlhavě známý, ocenil jsem dostupné video "Stalo se v předchozím díle" přístupné z menu. Hra mě ihned vcucla, útěk chodbou plnou necromorphů, vy ve svěrací kazajce, bezbranní a vyděšení, to je prostě úvod, na který se nezapomíná. Poté začalo krájení nepřátel na kousky a dostal jsem se i ke stázi, kde jsem si po chvilce připadal jako hlupák. Její použití je extrémně jednoduché a v pozdějších fázích hry i nutné pro přežití. Divím se, že jsem byl tak hloupý a netušil, jak ji v minulosti použít. Hra krásně odsýpala, hororová atmosféra, akční hratelnost, parádní zvuky, příjemná hlavní postava a děj, který má několik zvratů. Procházel jsem každou lokaci kousek po kousku, kochal se neuvěřitelnými vyhlídkami, z kterých mi padala čelist a fotil jako na běžícím páse. Dead Space 2 se pro mě stal nejenom odrazovým můstkem v této sérii, ale také je to nejlepší díl ságy.

Zde bych se rád vyjádřil ke změnám, které tento díl představil. Jedna z nejdůležitějších je to, že Isaac Clarke mluví. Může to znít jako vtip, ale v první hře tomu tak nebylo. Jenže ono tohle prostě nefunguje. Dle mě existují dva druhy, jak přistupovat k hlavní postavě. Buď si vytvoříte vlastního hrdinu, dle svých představ, který bude potichu a vy se tak můžete vžít do jeho role. Prostě si představíte, že to jste vy. Nebo budete hrát za postavu, která má vlastní charakter, jehož osobnost nelze změnit, ale tvůrci ji můžou více propracovat a potažmo i v průběhu hry vyvíjet. První díl představil tichého inženýra na lodi zamořené necromorphy, který mlčky krájí nepřátele na kousky a ani v těch nejvypjatějších situacích neporuší bobříka mlčení. Pro mě je těžké se do jeho role vžít, protože to nepůsobí moc realisticky. Proto jsem ocenil změnu u druhého dílu, kdy hlavní hrdina má konečně osobnost a mluví. Hodně často si také sundává helmu, což přispívá k tomu, že se s ním lépe sžijete a uvědomíte si, že pod tím vším se jedná jen o obyčejného člověka, který podruhé zažívá noční můru.

O lepším ovládání a optimalizaci píšu dole, musím ale ocenit hlavně možnost manévrovat ve vzduchoprázdnu. V prvním díle je to řešeno jen prostým skákáním na různé povrchy, což vás hodně omezuje v pohybu. U dvojky a trojky pak již můžete volně poletovat vesmírem. Bylo to velmi moudré rozhodnutí. Je tu také nejlepší sada obleků. U jedničky máte jen jeden, který vylepšujete na další a další level. U trojky jsou obleky hodně odlišné a ke klasickému se dostanete až po dohrání hry, což zamrzí. Dvojka je pak naprosto super a kromě jednoho (Vintage) jsou všechny krásné na pohled.

Zbraně tu jsou stejné jako v jedničce, lze je vylepšovat, což platí i pro oblek a stázi. Vylepšení si můžete i kupovat v obchodě, za herní měnu (tzn. žádné mikrotransakce). Peněz jsem měl vždycky dost a podobně jako u prvního dílu nebyl problém vylepšit oblek, stázi a tři mé zbraně na max. Co se týče nepřátel, byl jsem dost překvapený, kolik je tu druhů. Až do 3/4 hry vám hra představuje neustále nové a nové druhy a variace necromorphů. Někteří jsou pomalí, jiní jsou rychlejší. Další stačí střelit jednou kamkoliv do těla a zemřou. Někteří vybuchují či vás můžou i zpomalit. Očekávejte také klasicky pár bossů, které musíte střílet do slabých míst. Většina z nich je dětsky jednoduchých, což zamrzí hlavně na konci. Ten je ale po příběhové a vizuální stránce dovedený k dokonalosti a pokud vám při zobrazení titulků nebude smutno, tak nemáte srdce.

Dvojka má bohužel i pár záporů. Nelíbila se mi moc část ke konci, kdy vás nahání nesmrtelný necromorph. Což je ale čistě osobní výtka, protože do té doby jsem byl zvyklý, že vše tu můžu zabít. Příchod něčeho takového byl vcelku šokem, kdy jsem ho neustále krájel na kousíčky a pak zíral, jak mu dorůstají končetiny. Dokonce bych se nebál i říct, že tohle byla nejhororovější část hry. Ten pocit, když utíkáte před něčím, co nelze zabít, přitom vám cestu zkříží několik nepřátel a ještě i nějaká ta hádanka či čekáte na výtah. To bylo opravdu něco. Druhým, podstatnějším problémem, který sužuje i jedničku, je omezený inventář. Minimálně zpočátku to není moc zábavné, když procházíte každičký kout a musíte pak vyhazovat věci a neustále se v tom všem přebírat. Každý oblek má naštěstí větší kapacitu, takže po pár kapitolách tohle už není problém. Někdo může namítnout, že o tom to je. Že tohle patří k hratelnosti, ale mě to vadilo.

Dead Space

Hned ten den, kdy jsem dokončil dvojku, se mé oči upnuly ke zkoušce odvahy - k jedničce. Říkal jsem si, že tentokrát to fakt vyjde. A nebudu vás napínat, během víkendu jsem hru dohrál. První díl má bohužel určité zápory, které jsem musel akceptovat a i když jsem si na ně zvyknul po čase, jde vidět, že dvojka se poučila z chyb svého předchůdce a přinesla nám (nebo minimálně mě) ultimátní zážitek. Vadila mi tu jistá těžkopádnost pohybu, kdy jsem musel stáhnout fix na akceleraci myši, ale i tak jsem nakonec musel vypnout v nastavení vsync. Hra se pak ovládala o dost lépe, i když stále to nebylo stoprocentní. Co mě však zaujalo byly prvky, které lidé u téhle hry vychvalují do nebes, přitom se jedná jen o lehký nadprůměr. A teď mě nechápejte špatně, ona ta hra je úžasná, jenže říct, že má dobrý příběh, když z celkových dvanácti kapitol se náznak něčeho takového objeví jen v posledních dvou, je dost přestřelené. Většinou jen chodíte z bodu A do bodu B, opravujete věci, sbíráte věci a to je vše. Co se týče příběhu, je na tom paradoxně nejlépe asi trojka, kterou hodně lidí nenávidí, ale tam se opravdu neustále něco děje.

Dalším prvkem, nad kterým jsem se pozastavil, je opakování lokací. Těžařská loď Ishimura logicky nenabídne moc prostoru pro různorodost prostředí, ale když musíte jít do stejných míst dvakrát nebo třikrát, je to prostě na nic. Autoři se snažili, seč mohli, ale loď je stále loď a opakování stejných chodeb, procházení stejných míst, to po čase může začít nudit. Naštěstí je druhý a třetí díl v tomhle o dost lepší. Mě nevadilo neustálé procházení již prozkoumaných míst, protože hra vám zpřístupní třeba i jiné dveře nebo otevře další cesty nebo na vás hodí hromadu necromorphů, takže je o zábavu postaráno. Je to ale rozhodně jeden z problémů.

Co bylo pro mě ale asi nejpřekvapivější, je tolik vychvalovaný prvek hororu, který je prý utlumen v dalších dílech. Tady se dost možná dostávám na tenký led, když řeknu, že tahle hra není horor. Respektive tyhle prvky má, je strašidelná a může vás občas i vylekat, ale bojíte se jen prvních pár kapitol, než si zvyknete na nejrůznější taktiky tvůrců, jak vás k smrti vylekat nebo něčím znechutit. Pak už se to ze škatulky hororu plně přenese do akce s hororovou atmosférou. Navíc pokud procházíte lokace fakt důkladně, budete mít dostatek nábojů, lékárniček a i vylepšení pro váš oblek, takže to už nebude tak děsivé. Vše, co jde zabít, prostě zabijete. A to, co nejde... no, tam to byl pro mě skutečný horor. Dát vás do místnosti s nesmrtelným nepřítelem, to je něco pro moje nervy, zvlášť, když mu k tomu asistuje hromada dalších nepřátel a vám dochází jak náboje, tak i stáze a lékárničky. A ty zatracené dveře se ne a ne otevřít!

Dle předchozích odstavců by se mohlo zdát, že se mi jednička nelíbila. Opak je pravdou, jednička byla téměř dokonalá hra a i přes tyhle chyby jsem si ji užil. Jen mě prostě připadá, že si ji někteří lidé idealizovali více, než by bylo zdrávo.

Dead Space 3

A pak přišla řada na trojku, kterou jsem si pořídil už v půlce hraní jedničky. Bál jsem se, jaká bude její kvalita, protože jsem všude narážel jen na samou kritiku a varování, abych se tomuhle dílu vyhnul. Že je prý hodně, ale opravdu hodně špatný. A víte co? Je super. Má to něco do sebe, když člověk hraje celou trilogii během velmi krátké doby. Dokážu si vše srovnat, vidím změny v hratelnosti a atmosféře. Navíc tyhle hry hraju poprvé,takže nemám žádné růžové brýle a nebudu tvrdit, že první díl je nejlepší, protože jsem ho hrál už před x lety a za tu dobu mám zkreslené pocity a určitou nostalgii. Zatímco bych Dead Space dal hodnocení 9/10, u dvojky by to bylo již krásných 10/10. Vylepšení na všech frontách oproti originálu (různorodost prostředí, lepší příběh, parádní ovládání, lepší létání ve vesmíru, Isaac má konečně osobnost...) z toho činí opravdový klenot na poli videoher.

Trojka pak navazuje na druhý díl, co se týče akčnější složky hry. První díl byl také akční, ale u dvojky a trojky se tento prvek dostaví o dost dříve. Ono je to ale logické. To, čeho jste se poprvé báli, strach z neznámého nepřítele, je pryč. Dvojka je podobně jako Aliens (Vetřelci) už o tom, že víte, proti čemu stojíte a jak to zabít. Strach vychází z počtu nepřátel, který je o něco větší. Trojka tuhle formuli do jisté míry taktéž naplňuje, i když jen zpočátku. První polovina hry odehrávající se na oběžné dráze planety a ve vesmíru je hororovější. Sice víte, proti čemu stojíte, ale počet nepřátel je místy až neuvěřitelně šílený. Jde vidět, že tvůrci dost často brali v potaz možnost kooperace s kamarádem, takže je necromorphů mnohdy až požehnaně moc. Druhá část hry, odehrávající se na zmrzlé planetě, je pak již čistým akčním dobrodružstvím. Skoro jako kdyby na tom pracoval zcela jiný tým nebo měl tým najednou odlišnou vizi. Nějak extra to neskřípe, nepůsobí to jako pěst na oko, ale pokud vám vadila už akčnější hratelnost na orbitu, zde to možná nepřekousnete. A ono to je škoda. Hratelnost je totiž parádní a je zábava krájet nepřátele na kousky. Tohle se opravdu nikdy neomrzí, zvlášť, když vám nyní zkříží cestu i lidští protivníci. Uznávám, že by hra byla lepší bez nich, na druhou stranu ale poskytují i vtipné vsuvky, když je vidíte, jak bojují s necromorphy. V takový okamžik je dobré se zašít někam do pozadí a kochat se, jak se ty dvě strany masakrují. A vítěz? Ten dostane možnost být zabit legendárním Isaacem Clarkem.

U trojky mi zpočátku hodně vadila výroba zbraní a s tím související jeden jediný druh nábojů. V předchozích hrách jste museli taktizovat a uvažovat dopředu, jaké zbraně budete mít a kolik nábojů do každé z nich ponesete u sebe. Nejdřív jsem byl hodně zmatený, protože systém craftování působí hodně složitě. Naštěstí po pár hodinách zjistíte co a jak a začnete si vyrábět i své vlastní zbraně. Je super, že můžete složit dvě zbraně dohromady (jednou střílíte levým tlačítkem myši, druhou pak mezerníkem), takže jsem ke konci měl parádní smrtící plasma cutter s plamenometem a ještě jako bonus poškození kyselinou. Bohužel se může i stát, že si vyrobíte zbraň na nic. A ano, mluvím z vlastní zkušenosti... Pokud chcete vyrobit silnější zbraně, musíte pořádně prozkoumávat úrovně a nebo si můžete za reálné peníze koupit speciální balíčky. Ano, jsou tu mikrotransakce a je to hnus. I placené DLC jsou celkem vtipné, když vám nabízí možnost zrychlit rychlost hledání robotů nebo zdvojnásobí nalezené materiály.

Ke konci jde vidět, že je hra natahovaná. I když se v předposlední kapitole nacházíte ve velmi zajímavé lokaci, neubráním se zklamání z jejího procházení. Nejprve totiž jdete z bodu A do bodu B. Poté se tou stejnou cestou vrátíte do bodu A, abyste se vzápětí otočili a opět se stejným směrem vydali do bodu B. Pokaždé na vás sice čeká několik nepřátel, ale působí to zbytečně. Hra je ke konci také extrémně akční, kdy se na vás valí jeden silnější nepřítel za druhým a pokud nemáte lepší zbraně, budete nahraní. Dobrým příkladem je nesmrtelná bestie, která se s vámi setkala i v předchozích dílech. V jedničce byly dvě, byla to opravdu hrozba a šok. Ve dvojce byla na konci a naštěstí jen jedna, i když vás pronásledovala delší dobu. A tady? Ne jedna, ani dvě, ale ke konci rovnou čtyři nebo i více. Fakt jsem neměl čas je počítat a radši jsem vzal nohy na ramena.

Zklamal mě i závěrečný boss, který je, ostatně i jako u předchozích dvou dílů, velmi lehký. Musím dodat, že jsem u něj měl jeden nepříjemný bug, kdy jsem instantně zemřel, i když jsem měl mít čas na provedení jedné akce. Netuším, proč se mi tam tahle chyba objevila 3x po sobě, ale mám pocit, že za to může fakt, že jsem se až příliš rychle probojovával vlnami nepřátel a ublížil bossovi v okamžiku, kdy to hra nepovažovala za možné.

Pokud však překousnete akčnější složku hry, zpočátku nepřehlednou výrobu zbraní a přítomnost lidských nepřátel, budete si Dead Space 3 užívat. Jak jsem psal již výše, třetí díl má nejvíce propracovaný příběh, který, ač se nevyhne určitým nesrovnalostem, je paráda sledovat. Neustále vás pohání kupředu. Na rozdíl od první hry, kde jste dělali věci jen proto, že vám to někdo řekl a druhého, kde jste se snažili někam dostat, ale museli jste jít tou nejdelší cestou, zde vidíte vývoj. A to nejen příběhu, ale i postav. Těch je tu vcelku velké množství, což vede k jejich postupnému odstraňování a to mnohdy děsivým způsobem. Závěr hry je pak krásnou tečkou za celou trilogií. Je to depresivní konec, ale zároveň i šťastný.

Awakened

Respektive by byl, kdyby nevyšlo DLC Awakened. I když se jedná o lehce nadprůměrný zážitek, umím si představit, že by někteří byli rádi, kdyby neexistoval. Navazuje na konec trojky a otevírá již uzavřenou kapitolu. Celé tohle DLC působí jako takový epilog, který však vytváří nové otázky, hrozby a nastiňuje děj čtyřky, které se ale nikdy nedočkáme. Po hratelnostní stránce působí jako kdyby jej někdo vystřihnul ze základní hry. Hraje se to logicky stejně, vypadá to stejně skvěle, zvuky a hudba jsou taktéž parádní a je to dokonce i větší horor.

Jenže za necelé dvě hodiny je konec a to i když procházíte vše. Levely jsou navíc zkopírovány z trojky s pár přidanými lokacemi, ale těch je menšina. Na jednu stranu je hezké se na chvíli projít i místy, kde to důvěrně znáte, na druhou to působí jako lenost. A pak tu je příběh. Ten je zajímavý, ale jak jsem již psal, otevírá již zavřené dveře a nechává vás nahlédnout pod pokličku toho, co má přijít. Konec je pak dost depresivní a říkáte si, že teď začne ta pravá zábava. Jenže následují jen závěrečné titulky a hořká pachuť v ústech.

Dead Space 4

Trojka nejvíce trpěla právě kvůli vydavateli EA, který z ní chtěl udělat akčnější hru s multiplayerem (je tu coop) a mikrotransakcemi. Mě osobně se tahle hra dost líbila, ať už kvůli zajímavému příběhu, postavám, parádní hratelnosti, atmosféře, zvukům a přenádherné grafice. Dal bych jí tak 8/10, ale jsem si vědom toho, že ji někteří fanoušci považují za odpad. Ti stejní pak volají i po čtyřce, ale myslím si, že je dobře, že ji nikdy nedostaneme. Pokud by totiž navazovala na konec Awakened, musela by logicky být stejně akční jako trojka.

Je to lehce kacířská myšlenka, ale tahle série se vyvinula a návrat k hororovým kořenům dle mě již není možný. Je to parádní trilogie, se zajímavým příběhem, originálními nepřáteli a strašně návykovou hratelností. Zvuky tu jsou asi nejlepší, jaké jsem kdy slyšel ve hře. Atmosféra mi dost připomínala Vetřelce nebo Věc, což je znakem kvality. A Isaac Clarke, ten se pro mě stal druhým Gordonem Freemanem nebo Johnem Shepardem. Až tak moc jsem si ho oblíbil.

Závěr

V článku jsem se záměrně vyhnul hodnocení multiplayeru u dvojky nebo coopu u trojky. Na to druhé jmenované se chystám, ale nemyslím si, že by to byly složky, které jsou v této sérii důležité. Bral jsem ji především jako dobrodružství pro jednoho hráče. Je také zajímavé, že tahle trilogie má hodně společných prvků s F.E.A.R. První díl byl taktéž hororový, v některých ohledech inovativní. Druhý pak byl už akčnější a taky se mi líbil nejvíce. Trojka přidala coop a byla totální sračka, což u Dead Space naštěstí neplatí.

S touhle sérií jsem strávil tři týdny, kdy jsem nehrál nic jiného. Až tak moc mě to pohltilo a je mi smutno, že je konec. Konec nejen s Dead Space sérií, ale také s Visceral Games. Kdo ví, třeba časem najdou lepšího vydavatele a vytvoří další klenot.