Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

Metal pětka je totální metal. A ten metal není to co bych tam nejvíc žral. Když mluvím o metálu v rámci metalu, myslím tím tu mega kojimovu ulítlou představu o dobrém příběhu a všelijakých extrémních zjeveních, na který narazíte při hraní všech metal gearů. Ovšem ty cutscény jsou top. 

Pro mě je metal pětka opět hlavně hra o gameplayi. Má nejlepší umělou inteligenci nepřátel jakou jsem kdy viděl a ani dnes, po 10 letech tomu není jinak. Stealth gameplay nemá konkurenci (dodnes!) a škála se kterou se můžete vypořádat s nepřáteli je až neskutečně geniální. Naopak souboje s bosy nebo když došlo na shooting, tam ta hra ztrácela kredit za mě. Hrozně mě to tenkrát sra.. , že mi Hideo kazí takto mou milovanou hru. Bavila mě čistě ta stealth akce. Ta klidná část hry, která naštěstí zaujímá většinu obsahu ve hře. Holt kojimova genialita sebou nese i nějakou tu odvrácenou stranu, daň asi. A musel tam narvat i ty nesmysly okolo :) ne, spíš jsem vocas já a nepochopil jsem to. Pořádně to nedocenil. Protože kdo jsem sakra já? Oproti bohu jménem Hideo. 

Hru jsem zplatinoval a mám v ní přes 200 hodin.

Je to masterpiece, kterej jsem nedocenil úplně, protože nejsem geniální. Ale nebýt pár momentů ve hře, které mě úplně nesedly, byla by to pravděpodobně pro mě ta nejlepší hra vůbec. V podobě jaký je, je "jen" tou jednou z nejlepších her v historii.

Hail to Kojima!