Dishonored

Společně s Deus ex: human Revolution první hra, která mě zasvětila do stealth her z první osoby. V dětství jsem hrál ještě starýho thiefa, ale spíš ho hrával bratr a já jen pozoroval. Zkrátka neměl jsem na takové hry ještě věk a nemohl jsem plně pojmout půvab těchto her. A Dishonored pro mě bylo naprosto parádní "zjevení", možná větším než u zmíněného deus exu. 

Bylo to dáno hlavně zasazením. Vždy spíše upřednostňím fantasy oproti například sci-fi. Každopádně svět Dishonored je takový steem punk říznutý viktoriánskou Anglií, což mě teda sedí parádně. I ten více svobodný gameplay (viz ta schopnost se teleportovat na pár metrů, taková blbost ale doslova to byla skoro "revoluční" mechanika nebo spíše schopnost ve hře) bylo něco navíc oproti konkurenci do té doby. Teleport, převtělení se do krysi a nenápadně projít kolem stráží nebo poštvávat proti sobě nepřátelé a další a další schopnosti vaší postavy dělali z této hry dokonalý stealth zážitek. Možnost řešit vše násilně, combat systémem, který zde byl zhotoven určitě důstojným způsobem, hře přidávala kredit. Nicméně já to řešil vždy tichou cestou. Doslova jsem nechtěl být ani vidět, procházet jednotlivé levely tím non-lethal způsobem bylo pro mě ideálním řešením. Hra měla parádní design misí, kdy jste prostě jenom měli za úkol zabít jeden, případně více cílů. A v té jednoduchosti podle mého právě tkvělo to kouzlo. Hlavně pro znovuhratelnost. Kdy jste mohli "sprintovat" za cílem a objevovat nové cesty a nové možnosti eliminace cíle. Přičemž jak už jste to pak znali, tak byla radost to jen "probíhat" a překvapivě rychle plnit úkoly, oproti předchozím prvním pokusům. Bylo to uspokojující. Ruku v ruce s tímto faktem jednoznačně koresponduje i  fakt, že hra měla i parádní level design, ve kterém se dalo najít mnoho cest k vašemu cíli. Specialitou bylo vybrat si vypořádání se s cílem tím nejvíc specifickým způsobem, což zpravidla znamenalo ne jednoduše zabít cíl kuší nebo prostým zadušením. Ale pacifistickou cestou, kdy jste cíl zdiskreditovali nebo ho společensky znemožnili, nebo jste z něj udělali "zeleninu". To vše a mnoho dalšího zde šlo.  vyžadovalo to úsilí navíc a museli jste si zjišťovat okolního dění aby jste zjistili více informací o životě vašeho cíle. Museli jste hodně naslouchat. Satisfakce při splnění úkolu byla o to větší, věřte mi.

Za mě lahůdka, která nemá moc konkurenci v novodobé éře videoher a právoplatným nástupcem prvního Deus ex či prvních thiefů. Dokonalá stealth záležitost a povinnost pro milovníky těchto her. Dvojka byla za mě důstojným pokračováním, ale jak už to tak bývá, ohromen jsem byl nejvíce při prvním kontaktu s touto sérií a to bylo zde v Dishonored jedničce.