Aneb když jedna z nejlepších stříleček vyjde ve free-to-play modelu.
Pokud se řekne slovo Gaijin Entertainment, pravděpodobně všichni si vybavíte free-to-play hru War Thunder. Patrně jedním z největších přání fanoušků této hry bylo přidání pěchoty, což Gaijin vyslyšel. Nyní se tedy podíváme na dojmy z první veřejné testovací verze hry Enlisted, která staví právě na základech War Thunder a kombinuje bitvy s pěchotou a tanky, čímž velice připomíná sérii Battlefield – oproti tomu jde ale hra jiným směrem a nabízí autentický pohled na WWII, s čímž přináší i několik originálních mechanik.
Enlisted je druhoválečná multiplayerová first-person střílečka, která se odehrává na poměrně rozlehlých mapách a vy se v těchto bitvách, krom vašich pěších jednotek, ujmete také tanků. Na jedné mapě by se v plné verzi mohlo utkat až 150 vojáků, avšak finální počet ještě není rozhodnutý. Já na mapě potkal vždy necelých 60 vojáků – a schválně říkám vojáků, nikoliv hráčů. Tato hra má totiž jednu herní mechaniku, díky které se prakticky od každé podobné hry odlišuje. Na rozdíl například od Battlefieldu si zde nevolíte jednotlivce, ale celý squad – tedy čtveřici vojáků. Vy tedy vždy hrajete za jednoho, zatímco o další tři se stará umělá inteligence. Tím, že hrajete za squad můžete stiskem jedné klávesy okamžitě převzít ovládání jiné postavy, což je obzvláště užitečné, když máte v týmu několik různě vybavených jednotlivců a vy tak můžete za pochodu měnit svůj přístup k hratelnosti podle toho, co se vám zrovna hodí, nebo na co zrovna máte náladu. Cílem mise bylo vždy zabrat určité body, jako to znáte z ostatních multiplayerových stříleček.
Ve hře nehrajete jako jednotlivec, ale za celý squad.
Krom klasických jednotek se zde, jak už jsem zmínil, můžete ujmout tanku a zde musím pochválit jejich balanc již v takto ranné fázi hry. Očekával jsem, že tank bude nepřiměřeně silný a bude pěší jednotky snadno likvidovat, což ale není tak úplně pravda. Protože hra cílí na autentický pocit ze hry, tak zde nenajdete žádné výrazné uniformy, ani nasvícení udělané tak, aby byly pěší jednotky dobře vidět. Vojáky je tedy často velmi obtížné spatřit a tankisté navíc vidí hru také pouze z vnitra tanku, což jim jejich rozhled dosti limituje. Tank tedy je silnější, ale ne tak, jak byste asi čekali.
Co mě již v tutoriálu velice zaujalo jsou samotné zbraně. Ty jsou všechny licencované a vy se tak dočkáte skutečně věrných replik, což platí také o mechanizované technice. Zbraně jako takové jsou pěkně nazvučené a u těch silnějších mě překvapil zpětný ráz, který se od běžných mainstreamových arkád na první pohled odlišuje.
Hra kombinuje bitvu tankových a pěších jednotek.
Hratelnost jako taková byla už v této první veřejné verzi zdařilá a upřímně si nepamatuji, kdy jsem se u střílečky v poslední době takhle bavil. Hře velice pomáhá již zmíněné přepínání jednotek v průběhu bitvy a potěšila mě také samotná rychlost hry. Umřít zde můžete velice rychle, ale zde to neznamená návrat na samotný kraj mapy, jako u stříleček konkurenčních. Pokud vás nepřítel zastřelí, tak máte několik vteřin na to se vyléčit, což je doprovázeno animací, která mi připomněla původní díly Far Cry. V případě, že po vás v této fázi nepřítel vystřelí, tak definitivně zemřete a musíte se ujmout jiného čelena vaší skupiny. Na kraj mapy se zde vrátíte pouze tehdy, pokud vám zemře celý squad a vy si tak musíte vybrat jinou skupinu.
Matchmaking hry probíhal bez problému a do hry jsem byl vždy připojen během několika vteřin. Co mě zamrzelo je umělá inteligence spolubojovníků, která není vyloženě špatná, ale doufám, že bude v den vydání výrazně lepší.
Po každé jedné hře jsem byl odměněn náležitým množstvím zkušeností, které mi odemykaly nové squady s novým vybavením. V testovací verzi sice tato mechanika fungovala hezky a progres byl rychlý, ale je zde poměrně velké riziko, že s plnohodnotným vydání se kvůli free-to-play modelu progres hrou výrazně zpomalí.
V průběhu hry jsem se ocitl na dvou mapách, přičemž dostupné frakce byly SSSR a Německo. Hru jsem si vyzkoušel za obě frakce a osobně mi SSSR připadalo o něco silnější, což je ostatně dle mého problém i War Thunderu. Samotné mapy pak hodnotím jako zdařilé a nemám k nim žádné výtky.
Ačkoliv grafika na špičku ztrácí, stále se jedná a jednu z nejhezčích free-to-play WWII stříleček.
Hra běží na enginu Dagor, který Gaijin hojně využívá pro všechny své tituly. Upřímně tato technologie nepatří mezi ty nejnovější a po grafické stránce jsou vidět určité limitace – to ovšem nic nemění na faktu, že se jedná o jednu z nejhezčích, ne-li nejhezčí druhoválečnou střílečku. Co se mi na grafice nelíbilo a přál bych si, aby to autoři do finální verze pozměnili bylo jednoznačně osvětlení. Hra je přesvícená a na mnoha místech to nepůsobí dobře a už vůbec ne přirozeně, což je velká škoda vzhledem k autenticitě základní hry.
Celkově má hra opravdu velký potenciál a je jen na autorech, jak si poradí s monetizačním systémem hry. Pokud se jim to podaří dobře, tak by se z Enlisted mohla vyklubat jedna z nejlepších WWII her současnosti, jejíž základ je již nyní lepší než mnoho konkurenčních titulů. Osobně doufám, že se toto povede a pokud vyladí umělou inteligenci, balanc hry a osvětlení, tak se máme rozhodně na co těšit.
