Observer – do hlubin digitální mysli od autorů Layers of Fear

Recenzovaná verze: PC

Jednou za čas se stane, že se na zemském povrchu objeví herní počin, o kterém jste téměř nic neslyšeli. Bohužel ve většině případů taková hra stejně rychle zmizí, jako se objevila. Observera se to ale rozhodně netýká. Ten v našich hlavách bude doznívat ještě pěkně dlouho.

Krakov, 2084, Dystopická budoucnost. Svět přežívá pod diktátem mega korporátu Chiron, který nepřetržitě bdí nad svými ovečkami. Věk technologie dospěl ke svému vrcholu, a tak se implantáty stávají běžnou součástí každodenního života. Detektiv Dan Lazarski jako vždycky vyčkává ve svém policejním voze na rozkazy…

Až na dřeň

Studio našich polských bratrů Blooper Team se opět vytáhlo. Po předchozím titulu Layers of Fear jsme poznali, že dokonale umí navodit atmosféru, která nám při hraní dokáže nejednou zabrnkat na nervy. V letošním roce nám naservírovali tento um opravdu vrchovatou porcí. Opustili téma umění a vrhli se na projekt odehrávající se ve cyberpunkovém prostředí blízké budoucnosti. Doby, které se by nechtěl dožít nikdo z nás. Lidstvo si osvojilo technologii do takové míry, že vylepšení jejich vlastního těla je na denním pořádku. Z lidí se stávají bestie, vylepšení vojáci, skvělí detektivové, nebezpeční zločinci, bozi.

Ovšem čeho je moc, toho je příliš. Jednoho dne se technologie vzbouřila proti lidem a stejně tak jako virus, který dříve pomáhal, nyní škodí. U některých jedinců se objevila nová nemoc – digitální mor zvaný Nanofág. Tato zákeřná choroba napadá živou tkáň a svého hostitele postupně sžírá zevnitř za přítomnosti ohromné bolesti a agonie. Světem se šíří jako černé neštovice a na svědomí má miliony obětí. Nakrátko na to vypukne třetí světová válka a svět se opět ponoří do doby temna. Tentokrát ovšem v digitální formě. Poslední přeživší se na území Polska snaží vypořádat s diktaturou Chironu, který jako by vypadl z oka Velkému bratru. Samotný děj hry se odehrává pár let po válce, v roce 2084. Schválně, zkuste si odečíst sto let. Toto Orwellovské téma protíná celou hru od začátku do konce, a tak není divu, že je Observer hutnou, depresivní podívanou, jejíž atmosféra by se dala krájet.

NanoKojak

Jak už bylo řečeno v úvodu, ocitáte se v kůži detektiva Dana Lazarksiho. Nejedná se ovšem o klasického strážce pořádku. Jde o speciálně vycvičeného policistu, který se díky svým implantátům dokáže napojit do mysli kteréhokoliv člověka (ať už živého či mrtvého) a prožit opětovně jeho vzpomínky. Ovšem tato činnost nechává na jeho duši více šrámů, než sám dokáže ustát. Zdraví hlavního hrdiny je už tak dost chatrné a nalomení mysli mu jistě nepřidává.

Jednoho dne hlavního hrdinu zkontaktuje jeho syn Adam, který zní dosti zmateně. Spojení se ale přeruší dříve, než si stačí říct vše důležité, a tak se Dan vydává Adama najít do činžovního domu ve čtvrti s nevalnou reputací. A právě zde náš příběh začíná. Observer není klasickou hororovou hrou. Svou předlohu má v mnoha kvalitních hrách ať už jde o Outcast, Alien Isolation nebo dokonce i z původní akce Max Payne. Z každého zmíněného titulu si ale bere jen takové množství, aby zůstal svůj a naprosto originální. I když se ve hře objeví pár stealth pasáží (podle mého na škodu), tak se jedná hlavně o jakýsi druh adventury, kdy je na denním pořádku získávání informací v podobě prohledávání místa činu nebo vyslýchání obyvatel v celém domě. Může to znít nudně, ale jak se před vámi začne pozvolna poodhalovat příběh, přijdete Observeru hodně rychle na chuť.

„Observer je kvalitně vyvážený jak hratelně, tak i dějově. Děj je ještě rozdělen do klidnějších pasáží a těch opravdu děsivých.“

Observer je kvalitně vyvážený jak hratelně, tak i dějově. Děj je ještě rozdělen do klidnějších pasáží a těch opravdu děsivých. Hororová část přichází na scénu v okamžiku, kdy se propojíte do mysli nějakého toho chudáka a snažíte se pohybovat v jeho vzpomínkách. Ty jsou zobrazeny podobně jako sen. Sen, který vám dá nějakou kostru, ale detaily zůstávají zahaleny v mlze. Uvedu příklad. Napojíte se na mysl ženy, která se seznámila se svým milým na diskotéce. A stejně tak jako vy si ani ona nepamatuje všechny tváře lidí, kteří na onom místě byl. Obraz ono místa je tak plný poskakujících černých stínů bez vlastní identity. Stejně tak jako pracuje mozek, si i hra vytváří asociace místa, zvuků a událostí. Ve vzpomínkách se vám díky tomu často stává, že procházíte zběsilými střihy, které mění prostředí i náladu. Schválně zkuste si pamatovat dnešní sen a pak ho co nejdetailněji popsat. Co bylo na stěnách? Co jste měli na sobě? Kdo tam byl s vámi? Mým oblíbeným detailem, který podle mého dělá hru ještě o něco promakanější, je to, že některé věci nejsou na svém místě, anebo tam kde by logicky měly být. Zní to strašidelně? To si pište!

Vyšetřovací část hry ale nezůstává pozadu. Jako správný detektiv musíte prošmejdit každý kout místnosti. Oskenovat všechny zajímavé předměty (objevíte je pomoci dvou skenerů: bioorganického, který je vhodný na krev a na vše kde se nachází stopa DNA, a mechanického, který odhalí technologické segmenty). Díky tomu získáváte postupně cenné indicie a posouváte se v příběhu dál. Nedílnou a rozhodně neméně důležitou částí vyšetřování je i výslech nájemníků. Nečekejte ale, že se ve hře objevují desítky postav. Sice tam jsou, ale vy je nevidíte. Místo toho s nimi mluvíte přes dveře pomocí telekomunikačního zařízení, na kterém vidíte povětšinou jen oko nebo jinou část hlavy.

Vizuální opojení mysli převládá nad strachem

Observer je jedním slovem úchvatný. Grafika je vytvořena do nejmenších detailů. Největší inspiraci si vzal z kultovního snímku Blade Runner, do kterého se stylizuje a bere si z něj i základní myšlenku. A nejen to, jeden z představitelů tohoto snímku - Rutger Hauer - ztvárnil hlavní postavu celé hry. Ale zpátky k tématu. Budoucnost je zde znázorněna opravdu depresivně. Místo her, které by mohly co do vzhledu dát, bych vyjmenoval spíše filmy, neboť ty jsou očividné. Kromě již zmíněného Blade Runnera je v Observeru velká inspirace i v Matrixu. Dále ve snímcích jako je Alien, Insidious, Brasil, nebo Total Recall. Špinavé, futuristické prostředí zdobené všudypřítomnými neony, které lemují téměř každou zaplivanou část chodeb, doplňují informační hologramy. Velice zajímavým prvek jsou záměrné glitche. Tyto „chyby“, které hráč vidí, kladou velký důraz na first-person stylizaci, a tak si uvědomíte, že svět vidíte z pohledu implantáty upraveného jedince, jenž vidí to, co zůstává ostatním skryté. Vtipné na tom je, že jsem se na začátku hry snažil nakonfigurovat rozhraní tak, aby zamezilo těmto „vadám“. Až po čase sem si všiml, že po pozření léku se obraz stabilizuje a netrhá. Moje postava byla jen unavená, a to je znázorněno právě trháním nebo roypixelováním. Výborný nápad!

I když je Observer hororová adventura, tak jsem si jako hráč více užil sekvence, kdy se paradoxně nebojíte, tedy ty, ve kterých vyšetřujete zločin. Hororová část, ta kde se pohybujete ve vzpomínkách, je vyvedena kvalitně. Bohužel na můj vkus trvá moc dlouho a po čase vás může omrzet, nebo alespoň přestat děsit. Když totiž víte, že na každém druhém rohu se máte leknout, tak už to není ono. Vzpomínková část ale přináší i hodně originálních prvků, které dělají z Observera dost promyšlenou záležitost. Těmi prvky jsou zajímavě vymyšlené různé hádanky, na jejichž řešení si pravděpodobně zuby nevylámete, ale vždycky vás potěší, když pochopíte jejich systém. Bohužel i zde se to neobešlo bez chyby. Příkladem může být i moje počínání. Nejsem sice ten z nejlepších hráčů, ale když musíte hru kvůli bugu několikrát restartovat, tak to naštve i ty méně šikovné. Šlo o hádanku, kdy si pomocí kabelu přitahujete obrazovku, která dodává energii do různých zásuvek, díky kterým otvíráte dveře. Postupujete dál a dál až se vám najednou stane, že děsivý, silný náraz dveří vyrazí televizi z ruky a ta je odmrštěna do místnosti za zavřenými dveřmi nebo zmizí úplně. No, a jelikož ji potřebujete k dalšímu postupu, nedá se svítit. Restart.

Tohle si zahrajte!

Observer je jedinečná hra, ve které nepoznáte, co je realita a co je jen „vzpomínka.“ Hraje si s hlavní postavou ale i se samotným hráčem. Takto intenzivní zážitek tu dlouho nebyl a titulu není pomalu co vytknout. Snad jen, že si velmi rychle přivyknete na lekačky a zamrzí rovněž nezáměrné glitche, i když v malém měřítku. Jelikož nemá Observer českou lokalizaci, je důležité, abyste byli v cizím jazyku alespoň trošku pokročilejší. V takovém případě si nenechte tuto šestihodinovou jednohubku ujít. Díky tomu totiž zapomenete na to, že nový Blade Runner 2049 přijde do kin až za měsíc.