Nesmrtelná klasika dostala moderní grafickou podobu. Jak jí to sluší po třinácti letech?
Když v roce 2005 vydal Fumito Ueda svůj epos o válečníkovi, jehož jediným cílem je porazit 16 obrů, zřejmě netušil, co v herním světě způsobí. Během několika týdnů se z jeho díla stala kultovní záležitost, která ve své době ohromovala veřejnost nadčasovou grafikou, netradiční hratelností a kouzelným světem, o němž nikdo nic nevěděl. Zdálo se, že Shadow of the Colossus pomalu upadá v zapomnění, ale po loňském vydání The Last Guardian bylo téměř jistotou, že se budeme opět pohybovat ve stínech živoucích gigantů. Jak se letošní první vydaná předělávka povedla?
Nový nebo v novém kabátě?
Řada fanoušků původního díla se jistě ptá, zda se jedná o kompletní předělávku (tedy remake) nebo pouze o úpravu zastaralé grafiky a výkonu na nejnovější verzi konzolí PlayStation (remaster, jeden již vyšel pod taktovkou i v novém vydání zainteresovaného studia Bluepoint Games na PS3 v roce 2011, v bundlu se svým dvojčetem The Ico). Ono je to vlastně od každého kousek. Shadow of the Colossus se stejně hraje, stejně se hýbe a trápí jej stejné problémy, ale máte možnost využít všech možností nového ovladače a původní dílo je postaveno na kompletně novém enginu.
„Fantastická krajina, v níž se můžeme prohánět horskými průsmyky, pouštními dunami, širými pláněmi či tajemnými lesy, naznačuje v dávných časech proběhnuvší pohromu, která obrátila zřejmě vyspělou civilizaci v prach dějin.“
Osobně si myslím, že se ve své podstatě jde o zbytečnou debatu, protože dnes se jedná o dílo, které vyšlo před více než deseti lety na konzoli, na níž se slzou v oku vzpomínají dnešní třicátníci. Další generace pouze slyšely o kultovní záležitosti, kterou si pravděpodobně nevyzkoušely. Pojďme se tedy podívat na Shadow of the Colossus optikou moderní doby a posuďme hru dle dnešních měřítek.
Líbezná pustina
Ve svých recenzích málokdy začínám audiovizuálním provedením, ale tentokrát musím učinit výjimku. Nehostinná pustina, do níž v zoufalství odchází náš hrdina Wander, totiž patří mezi základní kameny příběhu. Fantastická krajina, v níž se můžeme prohánět horskými průsmyky, pouštními dunami, širými pláněmi či tajemnými lesy, naznačuje v dávných časech proběhnuvší pohromu, která obrátila zřejmě vyspělou civilizaci v prach dějin. Především tklivé melodie podporují atmosféru zmaru, hmatatelnou na každém kroku.
V mrtvém kraji se občas mihne ještěrka či nad hlavou proletí ojedinělý opeřenec, ale celkově jste jediným živoucím organismem pouze vy, váš věrný oř Agro a 16 prastarých tvorů, jež musíte zničit. Proč se vůbec pouštět do heráklovské úlohy a ničit velikány brouzdající zapovězenými končinami? Wander nalézá v tajemstvím opředeném chrámu poslední možnost kněžími obětované dívky Mony. Podmanivým hlasem z kopule věže ohraničené zářivou koronou vám záhadná bytost jménem Dormin slíbí, že sličnou pannu zachrání, pokud zatracený svět zbavíte všech kolosů.
„Před každým soubojem se probudíte v chrámu, středobodem prokletého světa. Dormin vás připraví na další zkoušku vašich bojových schopností, zavoláte svého věrného oře a vydáte se vstříc neznámým dálavám.“
V průběhu hraní větší rozvoj příběhu nečekejte. Pouze z náznaků můžete odhadnout, co zapříčinilo úpadek bohatého království. Absence příběhu mezi šarvátkami s obry s hlavou v oblacích se vám bohatě vynahradí závěrečnou sekvencí, v níž se příběh rozvine jako ztracená a nově nalezená květina. Ne každý však její krásu ocení, protože vyvrcholení děje obsahuje řadu narážek na starší dílo Fumito Uedy The Ico, takže možná budete mírně zmatení.
Tam a zase zpátky
Příběhová linka je jen třešničkou na dortu, téměř neposunující Shadow of the Colossus dopředu. Neuvěřitelný drive s sebou nesou souboje s kolosy v názvu titulu. Zapomeňte na menší šarvátky s bezvýznamnými posluhovači, tady se bez okolků vrhnete do lítých střetů s šestnáctkou unikátních monster, která vám pořádně zatopí (především poslední kousek vám řádně osladí život).
Před každým soubojem se probudíte v chrámu, středobodem prokletého světa. Dormin vás připraví na další zkoušku vašich bojových schopností, zavoláte svého věrného oře a vydáte se vstříc neznámým dálavám. Tvůrci vás rozhodně nevodí za ručičku nějakými směrovými šipkami. Máte sice k dispozici jednoduchou mapu, ale cestu k vašemu dalšímu oponentovi si musíte poctivě najít. Bloudění nádhernou dechberoucí krajinou vám usnadní kouzelný meč, jenž stačí nastavit slunečním paprskům, a ty vám spolehlivě ukážou cíl vaší poutě.
„Během akce budete muset několikrát měnit přístup a promýšlet, co udělat jako další krok. Právě přizpůsobování v průběhu souboje patří k tomu nejzábavnějšímu zážitku na celém titulu.“
Po překonání poklidné cesty občas prodchnuté jednoduchými skákačkovými úrovněmi se postavíte tváří v tvář živým monumentům, jimž mnohdy nesaháte zdaleka ani po kotníky. Každý střet má svou unikátní atmosféru. Nikdy nebude fungovat stejný princip jako u již pokořených gigantů. V rámci půtky se musíte nejdříve připravit na nerovný souboj pečlivým průzkumem okolí a pozorováním objektu zájmu, a následně díky tomu naplánovat optimální strategii. K ruce vám bude opět vaše ostrá čepel a svit slunce. Označením slabin přesně víte, kam se máte dostat, hlavní otázkou však spíše bude jak.
Pád titánů
V rámci vašeho studia nepřítele totiž nevíte, jak bude příšera reagovat na vás. Během akce budete muset několikrát měnit přístup a promýšlet, co udělat jako další krok. Právě přizpůsobování v průběhu souboje patří k tomu nejzábavnějšímu zážitku na celém titulu. Mnohdy musíte monstrum zbavit brnění, nebo provokovat, abyste ho dostali na přesně určené místo. K tomu se bude více než hodit vaše sekundární zbraň – rychlopalba z luku naštve kohokoliv. Mrštnějším nepřátelům uniknete za asistence vašeho oře Agra, bez nějž řadu soubojů nevyřešíte.
Mečem sice postupně probodnete slabiny nepřátel, ale musíte se k nim nejdříve dostat. Poté, co zvířecí kolos oslabíte, totiž naskočíte přímo na jeho tělo, po němž se budete vesele prohánět. A v této chvíli se probudí skrytý ďábel v každém z obrů. Nejenže cítí ohrožení, ale vaše přítomnost jim vyloženě vadí, a tak se vás budou snažit setřást. Nezbude vám nic jiného, než se přidržovat jejich bujného porostu (nádherně provedená animace) a postupně šplhat k místu vašeho nejvyššího zájmu. Pokud vám dojde výdrž a vysíleně se pustíte srstnaté části vašeho gigantického protivníka, nekončí souboj vaší smrtí (tolik k přirovnávání k Dark Souls), ale pouze se vám mírně redukuje zdraví (na základě zvolené obtížnosti) a můžete se do klání pustit se vší vervou znovu.
„Pokud vlastníte výkonnostně nadupanější PS4 Pro, můžete likvidovat kolosy v rozlišení 4K. To oceníte především díky uživatelsky přístupnému a povedenému fotografickému módu, který v aktuální variantě najdete.“
Dynamické střety přímo stříkají adrenalinem a vy si říkáte, že chcete hned podstoupit další. Slabší povahy sice budou smutnit nad smrtí majestátných kolosů, z nichž některé vypadají až mírumilovně. Poslední kusy se vás však budou snažit agresivně rozmáznout o první zeď, takže na lítost nezbude mnoho času. Přesto mám k zábavným střetům jednu významnou připomínku.
Toulavá kamera
K mé absolutní spokojenosti by si totiž tvůrci ze studia Sony a Bluepoint Games museli více pohrát s kamerou. Ono totiž v soubojích, kde není času nazbyt, musíte neustále hledat svou postavu, protože kamera se vám neustále snaží zobrazit šarvátku z co nejatraktivnějších úhlů. Ale rotuje tak často, že se i mě, docela odolnému jedinci, točila hlava. Splašená kamera tak dost často stála za mým dlouhým pádem směrem k zemi.
Ještě větší peklo zažijete během popojíždění od ústřední věže vstříc jednotlivým obrům. Na širých pláních vypadá sprintující kůň naprosto úchvatně, ale ve stísněných prostorách soutěsek se ve spojení s šílenou kamerou dostáváte do neřešitelných situací. Aspoň že má Agro dost sebezáchovy, aby neskočil ze strmých srázů, k nimž se nevědomky blížíte. Mnohdy je lepší opustit hřbet svého přítele, projít určitou pasáž pěkně po svých a až pak se vrátit zpět do sedla.
Poslední větší výtka se týká také pohybu. Ústřední hrdina disponuje neuvěřitelně citlivým „chmatacím“ instinktem (prostě si vybere stupínek či chlupy, kde jste rozhodně nechtěli být), jenž ho mnohdy přivede do krkolomných situací, z nichž není jiné cesty než směrem dolů a pokusit se vyšplhat znovu. Očistcem jsou chvíle, kdy nemůžete vyšplhat na vymodelovanou skálu, protože vám poskakuje jako hopík pořád nahoru/dolů, doleva/doprava a vy nevíte, jak dál. Krom toho, že to působí nepatřičně v tak pěkné hře, vypadá to naprosto hloupě.
Se slzou v oku
Ať už jste ve světě Shadow of the Colossus nováčkem či věrným fanouškem již od roku 2005, verzi pro PlayStation 4 rozhodně zkuste. Grafický přeliv a lepší výkon perfektně osvěžují zašlou krásu originálu. Pokud vlastníte výkonnostně nadupanější PS4 Pro, můžete likvidovat kolosy v rozlišení 4K. To oceníte především díky uživatelsky přístupnému a povedenému fotografickému módu, který v aktuální variantě najdete. Případně můžete na PS4 Pro sáhnout po standardní grafice a 60fps. Na staré PS4 dosáhnete na rozlišení 1080p a 30fps.
Pokud přejdete mírně problematickou kameru, občas splašeného koně Agra a sporadicky chaotický pohyb hlavního hrdiny Wandera, užijete si vizuálně kouzelné dobrodružství, které zaujme snad každého. Otázkou je, zda se rozhodnete za přibližně desetihodinové dobrodružství, jež se dá natáhnout díky zrcadlově obrácenému světu v New Game+, dát okolo tisíce korun. Pokud máte rádi vizuálně úchvatné zážitky, tak je pro vás Shadow of the Colossus jasná volba. Přesto bych varoval, jestli budete o koupi přemýšlet, vyhněte se gameplayům, protože odhalování slabin obrů patří k nejzábavnějším částem hry a kdejaký let’s play by vám tu radost mohl zkazit.
Verdikt: Shadow of the Colossus se vydal mezi hráče hledat nové fanoušky. A díky povedenému audiovizuálními zpracování dostává příběh Wandera a jeho koně Agra nový impuls, který určitě přitáhne další hráče do zapovězených pustin. Zamrzí mírně chaotická kamera ve vypjatých chvílích a sporadický trhaný pohyb postav, ale to jsou jen drobné pihy na kráse příjemně plynoucího titulu.
Shadow of the Colossus vychází 7. února na PlayStation 4. Hru koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Shadow of the Colossus se vydal mezi hráče hledat nové fanoušky. A díky povedenému audiovizuálními zpracování dostává příběh Wandera a jeho koně Agra nový impuls, který určitě přitáhne další hráče do zapovězených pustin. Zamrzí mírně chaotická kamera ve vypjatých chvílích a sporadický trhaný pohyb postav, ale to jsou jen drobné pihy na kráse příjemně plynoucího titulu.
