Poznejte složitost železniční dopravy i americkou historii a vybudujte si své vlakové impérium.
Hráli jsme na: PlayStation 4 Pro
Nejrůznější formy Tycoonů každoročně zaplavují herní stroje a v poslední době je poměrně častá přítomnost těchto titulů i na konzolích, které v minulosti strategiím moc nepřály. V předcházejících letech se však autoři naučili s gamepady a velkými obrazovkami pracovat tak, aby nabídli hráčům plnohodnotný strategický zážitek i na konzolích. Railway Empire v tomto není výjimkou.
Amerika, země příležitostí
První věcí, kterou vás Railway Empire ohromí, není vyladěné ovládání či vizuální zpracování, ale historická autenticita a přesnost. Vše se odehrává v letech 1830 až 1910, kdy Amerika zažívá rozkvět především díky zlaté horečce. Do Kalifornie mířilo stále více lidí, města se zvětšovala a zvyšovaly se tak nároky na rychlost a pohodlnost transportu lidí i surovin. Proto na scénu přichází americká společnost Central Pacific Railroad, jež postavila první železniční trať. Vy se ujímáte role technika, který má za úkol pro tuto firmu stavět nové tratě a propojovat jednotlivá města.
Pokud se tak vnoříte do příběhové kampaně, čekají na vás mise s jasně danými cíli, jež se někdy až nečekaně odvíjí od skutečné předlohy. Právě kampaň lze doporučit jako ideální vstupní bod, protože nabízí nejenom přehledný tutoriál, ale příjemně vás seznámí s příběhovým zázemím celé hry. Přestože jednotlivé mise mají předem dané cíle a jasné milníky, cítil jsem podstatně větší volnost při jejich plnění, než jsem z podobných titulů zvyklí. Jednotlivých misí v rámci příběhu sice není mnoho, ale splnit všechny hlavní i vedlejší úkoly zabere opravdu hodně času. Jen u příběhu tak můžete strávit klidně dvacet až třicet hodin čistého herního času.
Nebyl by to však pravý Tycoon, aby toho nenabídl daleko více. Mimo kampaň hra nabízí jedenáctku samostatných scénářů, které působí jako prodloužená ruka příběhové kampaně. Zcela logicky nemůže chybět ani klasická volná hra, kde dostanete k dispozici obrovskou mapu a je pouze na vás, jakým způsobem si ji podmaníte. Lze přitom nastavovat rozličné atributy. Ty vám hratelnost více či méně upraví, v čele s množstvím konkurenčních železničních společností. S těmi budete soupeřit o propojení jednotlivých měst nebo farem, což významným způsobem mění zaběhlou hratelnost, kterou můžeme znát z ostatních budovatelských Tycoon her.
Sheldon Cooper by se tetelil blahem
Možná se už sami ptáte, jak se vlastně Railway Empire hraje. Musím hned předestřít, že velmi dobře. Čas od času jsem si samozřejmě vzpomněl na to, že s myší by se hra ovládala lépe, ale s možnostmi konzolového ovladače se autoři poprali se ctí. Všemu vévodí kruhové menu schované pod tlačítkem R2, kde vybíráte veškeré stavby, jež můžete na mapě budovat. Na začátku musíte v každém městě či farmě vystavět stanici a ty posléze spojit železnicí. Poté už nezbývá nic jiného, než zakoupit první lokomotivu a můžeme začít. Tedy, vlastně ne! Ještě nám zbývá jízdní řád. Strojvůdce přeci musí vědět odkud kam má jezdit.
Kolejemi propojujete nejen města, ale zejména také farmy či další místa, která produkují suroviny. Na farmě tak může vlak naložit masem nebo kukuřicí a tu doveze do města, kde z ní vyrobí finální produkt. Ten pak další lokomotiva naloží třeba spolu s poštou či pasažéry a rozváží zase dál. To zní velmi jednoduše a nutno dodat, že počáteční fáze taková opravdu je. Samotné stavění není vůbec složité, přesto si můžete nadefinovat cestu, kudy koleje povedou, čistě podle sebe. Pokud se s tím ale nechcete zdržovat, hra sama nabídne nejlepší varianty.
„Zatímco začnete hru se slabou dýchavičnou plečkou, později se dostanete k výkonným a rychlým bestiím, které požírají uhlí po tunách.“
Jakmile se vaše impérium bude rozrůstat, začne přituhovat. Zejména při budování delších tras je třeba dbát na to, kudy železnice povede. Ne vždy se totiž vyplatí ta nejkratší cesta. Hloubit příkopy nebo naopak nadjezdy či dokonce mosty nebo tunely je hodně náročné a výběrem ideální trasy tak mnohdy strávíte hodně času. Podél tratí je také třeba stavět stanice pro lokomotivy, kde si doplní zásoby oleje nebo vody, poruchovost vašeho itineráře totiž hraje překvapivě významnou roli. Mozkové závity se vám začnou přehřívat v momentě, kdy si uvědomíte, že potřebujete obousměrný provoz. Na něco jako paralelní zapojení kolejí ovšem nebudete mít ještě dlouho peníze, takže přijdou na řadu odbočky a výhybky. Jedna věc tak je vytvořit ve správném místě druhou kolej, po které se může vyhnout jeden vlak druhému, další věc už je ale správně nastavit výhybky tak, aby do sebe vlaky nenarazily.
V takovýchto chvílích se Railway Empire stává záležitostí pro opravdové maniaky. Naštěstí autoři mysleli i na nás, normální smrtelníky, a tak je možné zapnout si tzv. nerealistické chování vlaků, kdy vám prostě stačí jedna kolej a protijedoucí vlaky projedou skrze sebe jako duchové. Samostatnou vědou pak je výběr lokomotiv. Ty jsou co nejvíce věrné svým historickým předlohám a liší se mnoha způsoby. Vše se odvíjí zejména od toho, v jakém období se právě nacházíte. Technologický pokrok byl totiž neskutečně rychlý, takže zatímco začnete hru se slabou dýchavičnou plečkou, později se dostanete k výkonným a rychlým bestiím, které požírají uhlí po tunách.
Pořídit si nové stroje jde hned dvěma způsoby. Buďto si je můžete sami vynalézt, skrze poměrně košatý vývojový strom, nebo je zakoupit v aukční síti. Ta hraje překvapivě významnou roli, protože se v ní neprodávají jen nové lokomotivy (ty zde představují jejich vynálezci, a protože jde o nové kousky, jsou pěkně drahé), ale také zde můžete naopak za velmi levný peníz pořídit nepoužívané výrobní komplexy v okolních městech, jež lze začlenit do svého impéria. Samotné lokomotivy pak jdou také osadit posádkou, která může zvýšit nejen jejich ziskovost, ale výběrem zkušeného technika také značně snížíte poruchovost těchto strojů.
Lehké začátky a těžké konce
Zatímco doposud by se daly předchozí řádky charakterizovat jako chvalozpěv, závěrečné fáze některých scénářů mě hodně odrazovaly od hraní. V konečné fázi si totiž uvědomíte, že tak jako tomu bylo i ve skutečnosti, většina aktiv tehdejších společností byla kryta cizími penězi ve formě akcií. Společnost Central Pacific Railroad stejně jako jiné soukromé podniky díky rozmachu akciového trhu byly vlastněni často anonymními akcionáři a osud celé firmy tak často nezáležel na vedení podniku, jako právě na akcionářích.
V momentě, kdy totiž hrajete proti umělé inteligenci a jinak velkou mapu už jste zaplnili svými železnicemi a obsadili všechny farmy, pily na dřevo či kukuřičná pole, přichází nelítostný konkurenční boj. Jenže jak obsadit území nepřítele? Tohle přeci není válečná strategie, kde vyrukujete s armádou a zničíte protivníkovy domy, kde posléze postavíte ty své. V Railway Empire má navrch ten, jehož společnost má momentálně nejlepší cash flow, protože má dostatečné peněžní prostředky na to, aby skupovala podíly v konkurenčních společnostech.
Závěrečná fáze hry se tak už neodehrává tolik v prostředí železničních pražců, ale na imaginární burze, kde v případě vaší finanční převahy jednoduše zkupujete po částech konkurenci. Jak asi sami tušíte, v tomto modelu vyhrává jednoduše ten s nejvíce penězi, takže jakmile ukrojíte z konkurenční společnosti, její malé zisky se ještě zmenší a nemá se jak bránit. Obdobně jste na tom ale i vy. Pokud se vám v konečné fázi scénáře nebude dařit a začne vás skupovat konkurence, nemáte možnost, jak proti tomu efektivně zakročit.
Musíte tak už od začátku počítat s nejhorším scénářem, a kromě budování vlastní železniční sítě investovat do továren, které v pozdější fázi hry stoupnou na ceně a pomohou vám tak tvořit vaše impérium. Celou dobu se tak budete neustále rozhodovat, jestli zainvestujete do dalšího rozšíření vaší železniční sítě stavbou stanic v dalších městech a budováním kolejí, nebo se vydáte směrem vylepšování již postavených budov. Kupříkladu samotná nástupiště se dělí na tři úrovně podle velikosti. Ty větší jsou podstatně dražší, ale rychleji odbavují cestující a nakládají suroviny, takže dokáží rychleji vydělávat.
Mašinfíra s Dualshockem
Přestože klasické strategie mají na konzolích zásadní problém kvůli specifikám konzolových ovladačů, nejrůznější Tycoony mají podmínky podstatně lepší, protože nemusíte vybírat jednotky a pouze klikáte na statické objekty na mapě. Titul Railway Empire z hlediska ovládání lze jedině pochválit, protože s nástrahami konzolového ovladače se popral se ctí. Vzhledem k tomu, že hra sází spíše na kombinování menšího množství prvků (jen několik druhů budov atd.), nečekají vás rozsáhlé nabídky. Prakticky na všechno stačí jedno kruhové menu, kde najdete vše potřebné a kdybyste se přeci jen ztratili, hra vám v dolní části obrazovky vždy poradí, co máte či nemáte zmáčknout.
„Railway Empire lze doporučit každému, koho baví budovatelské strategie a má oblibu ve vláčcích.“
Ovládání mi přešlo do krve nečekaně rychle, a tak jsem se mohl přesunout k obdivování krás ranné Ameriky. Na herní svět se můžete dívat buďto z takové výšky, že jednotlivé železniční trasy jsou jen nepatrné přímky, anebo rovnou z toho největšího možného zoomu. V takovém případě lze pozorovat detaily lokomotiv či jídelních vozů a samozřejmě také okolní krajiny. Vizuální zpracování mě rozhodně potěšilo a pokud se podívám na PC verzi, nevidím žádné významné rozdíly. Při tom největším zoomu logicky velmi jednoduše naleznete textury či rovnou celé objekty, jež zrovna neoslní, ale vzhledem k žánru je vizuální zpracování nadstandardní. Slušné je i ozvučení, snad jen dobová rádoby country hudba mi už po čase lezla trochu na nervy, ale to je spíše můj osobní problém.
Railway Empire lze doporučit každému, koho baví budovatelské strategie a má oblibu ve vláčcích. Pokud jste v dětství vlastnili nejednu skládací železnici, Railway Empire si dost možná zamilujete, na druhou stranu já mezi takové osoby nepatřím, a přesto mě hra opravdu bavila. Má silný budovatelský nádech a jedincům, kteří nepotřebují úplnou železniční simulaci, hra nabízí ústupky, díky kterým si Railway Empire užijí. Nemusí stavět důmyslné vedlejší koleje ale soustředit se na celkovou zábavu ze hry. Jedinou výtkou z mojí strany je tak závěrečná fáze při hře proti umělé inteligenci, kdy se tak trochu zapomíná na budování železničního impéria a přichází na řadu přetahovaná o podíly v ostatních firmách. Toto zápolení však není příliš zábavné, protože největší hráč jednoduše vždy pohltí veškerou konkurenci.
Railway Empire vyšlo na PC, PS4 a Xbox One. Hru koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Railway Empire si užijete zejména pokud jste milovníkem vláčků a vším s nimi společného, ani obyčejný hráč Tycoonů však nepřijde zkrátka. Jednoduchá ale chytlavá hratelnost spolu s realistickými prvky vytváří úrodnou půdu pro desítky hodin zábavy plné dýmu z lokomotiv a prachu z železničních pražců.
