The Station - recenze

Hráli jsme na: PC

Hra The Station vznikla díky v herní branži stále populárnějšímu Kickstarteru, kde sami hráči mohli svým finančním přispěním podpořit vývoj této adventury, jež dnes vyšla na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Čekání jsme si mohli zkrátit díky stránce www.exploreaxiom.com, webové prezentace fiktivní společnosti Axiom (něco jako NASA v daleké budoucnosti) a poodhalit informace o vaši misi i místě, ve kterém se příběh The Station odehrává. Vítejte tedy na palubě orbitální stanice Espinal, kde se život zastavil.

Ještě jednu otázečku, slečinko

Příběh je sice zajímavý, střídá ale jedno velké sci-fi klišé za druhým. Planeta Země konečně objevila život ve vesmíru. Bohužel vláda není sjednocená, a tak se názory, jak naložit s tímto objevem, dost liší. Na jedné straně zde panuje strach z případného agresivního chování jiné civilizace a na straně druhé může lidstvo získat odpovědi na základní existenční otázky. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, vysílá společnost Axiom výzkumnou stanici, která má s návštěvníky navázat kontakt.

Vybrána je tříčlenná posádka (dva muži a jedna žena), jež se zhostí tohoto jedinečného úkolu. Zpočátku jde všechno dobře, pak se ale stanice náhle zcela odmlčí a ponoří se do komunikační tmy. Všechny snahy opětovně navázat spojení selhaly a na místo je proto vyslán astronaut s investigativními schopnostmi, aby celé věci přišel na kloub. Onen vesmírný Colombo jste vy. Vaše mise právě odstartovala.

The Station začíná dokováním vaší rakety k boku stanice a vy z vlastního pohledu začínáte s vyšetřováním. Vaše úkoly jsou následující: zjistit, kde se nachází členové posádky a co přesně zavinilo to, že se stanice Espinal odmlčela a prošla již zmiňovaným kolapsem?

Tak kde začít?

Už od první chvíle si říkáte, že hře něco chybí. Jako první vás zaskočí úvodní animace letu, která působí jako návrat do let minulých, kdy se iluze vesmíru vytvářela jen pomocí textur. Nic nepůsobí prostorově nebo reálně. Naštěstí po nalodění se pohybujete pouze v interiéru, a pokud se tedy zrovna nedíváte do vesmírného prázdna skrz průhledné plochy vhodně umístěné na zdech či podlahách, tak se poměrně v pohodě vyhnete pocitu lacinosti. Vnitřní prostory jsou odvedeny vcelku kvalitně, i tak to ale vypadá, že zde nežili tři lidé, ale spíše nějací roboti, kteří po sobě všechno vždycky uklidí. Ano, kajuty jednotlivých členů posádky jsou provedeny zdařile, zbylé místnosti (kuchyň, laboratoř, sklady atd.) působí ale dosti sterilně, jako by právě vyjely z výrobní linky. Tomu všemu rozhodně nepřidává ani polovičatá práce s povrchy materiálu, světelnými efekty a odlesky. Vše je vytvořeno v jakési výtvarné zkratce, která balancuje na pomezí uměleckého záměru a neumětelství.

Naštěstí The Station rozhodně není jen o vizuálu, ale hlavně o příběhu. Zpočátku jsem si myslel, že se jedná o hororové dílo á la Dead Space, ale asi po půl hodině hraní mi došlo, že nejenže nemohu zemřít, ale nic mě ani pořádně nevyděsí (snad jen jednou, když se křeslo v kontrolní místnosti samo od sebe pohnulo). To ale není nutně na škodu. Celý příběh se dozvídáte především z osobních záznamů posádky. Z nepřečtených emailů, soukromých chatů nebo palubních počítačů zjišťujete vzájemné vztahy zdejšího osazenstva a polehoučku poodhalujete plášť nedávných událostí.

Originálně jsou zpracovány i detaily, které se samotným příběhem sice nemají co dočinění, ale hezky dotvářejí atmosféru. Například v kabině kapitánky je rotoped ukazující seznam dosavadních jízd i s nenápadnou otázkou, proč v době výpadku vynechala cvičení a zda je vše v pořádku. Stejně tak i boxovací pytel v kabině technika říká, že ve stejnou dobu jako kapitánka promeškal svůj trénink i on.

Hádej, hádej, hádači

Teď se dostáváme na kobylku tomu, co vlastně dělá adventuru adventurou. Ano, jsou to hádanky, které jsou v The Station povedené a logické, byť nejsou nějak složité. Jednou to je úkol typu najdi tohle a dones to támhle, jindy zas musíte rozlousknout kód skříňky jistého astronauta. To, že nejde o nic obtížného mi vůbec nevadilo. Naopak se člověk zbytečně nezasekl u jedné hádanky a příběh tak mohl přirozeně plynout dál.

Mimo klasické úkoly zde natrefíte i na pár dobře vymyšlených hlavolamů využívajících světlo nebo magnetickou energii. Bohužel jen stačí najít indicii, která se většinou nachází přímo u daného problému a vy nemáte tak sebemenší problém s řešením. Jediná situace, kdy jsem se zasekl, byla dostat se do kabiny vědce intelektuála. Na jeho zvláštní smysl pro humor narazíte vcelku brzy a zjistíte, že má rád jazykové hlavolamy. Stejně tak i heslo k otevření jeho dveří je rýmovačka. Bohužel hned na začátku jsem zaměnil slovo sklenice se sklem (glass) a tak mi nedávala tato hádanka smysl. Nakonec jsem ale prozřel a dostal se k vytouženému cíli.

Tak co s vámi

Nebudu zde citovat známou frázi „No, nepotěšili jste mne, ani já vás nepotěším“ z filmu Marečku podejte mi pero a místo toho rovnou napíšu, že mám ze hry rozporuplné pocity. Je vidět, že si s ní vývojáři dali práci a každý dolar z oněch 15 000 získaných z Kickstarteru je znát. V celkovém výsledku se ale jedná o poměrně malou částku, což se na grafice i podání příběhu chtě nechtě odrazilo.

Celou hru navíc dohrajete za trestuhodné dvě hodiny. To je dost málo a já osobně bych rád ještě nějakou tu dobu na stanici strávil. I přesto se hodnocení The Station pohybuje v kladných číslech. Vzhledem k její příznivé ceně (kolem 15 euro) a svižnému hraní nemám problém ji doporučit příznivcům adventur obecně, vhodnější je ale především pro začátečníky. Pokud v tomto žánru hledáte opravdovou výzvu, poohlédněte se jinde.