Recenze Murderous Pursuits

Stojím v hloučku NPC charakterů a snažím se vypadat nenápadně. Po chvíli kolem mne proběhne postava dost chaoticky na to, abych věděl, že je to moje oběť. Ukazatel cíle bliká zeleně o sto šest. Počkám si, až se přiblíží o něco blíž. Pomalinku se otočím a… Někdo mi vrazí zezadu do břicha ostrou šavli. Onen hlouček, ve kterém sem se schovával, nebyl zas tak úplně jenom z non-player charakterů.

Čerstvá novinka od studia Blazing Griffin se objevuje na našich monitorech a my si v kůži „obyčejných“ hostů můžeme zkusit, jaké to je lovit, nebo být loven na palubě viktoriánské vzducholodi. Stojí ovšem tato až asasínovská multiplayerová záležitost za to?

• Vychází na: PC
• Datum vydání: 26. dubna 2018
• Česká lokalizace: Ne

Dobrý lov

Myšlenka Murderous Pursuits je naprosto jednoduchá - na čtyřech různých mapách lovíte své oponenty a oni loví zase vás. Nic víc, nic míň. I přes svou jednoduchost přichází hra s pár originálními nápady a nemůžu říct, že neumí vtáhnout. Pomsta je totiž vždycky sladká.

„I přes svou jednoduchost, přichází hra s pár originálními nápady a nemůžu říct, že neumí vtáhnout. Pomsta je totiž vždycky sladká.“

Nejprve si vyberete jednu z osmi hratelných postav, postupně si můžete za vyhrané body upravovat vizáž, která ovšem nemá na samotné hraní žádný efekt. Když máte navoleno, určíte si i dvě vlastnosti, které vám budou k užitku při pronásledování svých obětí. Tyto dovednosti buď přidávají body, nebo se vám hodí při odhalování oponentů, nebo zase naopak když nepřítel odhalí vás. Po tomto úvodu jste umístěni na palubu vzducholodě, a váš cíl je jasný - najít a zabít. Nemyslete si ale, že na mapě budete jen vy a vaši pronásledovatelé. Celý prostor je zaplněn hromadou NPC postav, které nejenže vypadají jako vy, ale dost často se i tak chovají, a proto je někdy dost těžké v tomto shluku návštěvníků „plavby“ správně identifikovat svůj cíl. K tomu nám napomáhá jakýsi ukazatel, který zezelená a začne pulzovat v případě přiblížení k soupeři. Ovšem nezapomeňte na známý Murphyho zákon, který hlásá, že když je nepřítel na dostřel, tak vy jste také. Proto je nejlépe chovat se stejně tak, jako se chovají charaktery ovládané počítačem. Zapadnout mezi ně, moc na sebe neupozorňovat a v tu pravou chvíli zasáhnout. Cíl se klátí k zemi a vy si můžete doslova zatančit na jeho hrobě.

Omlouvám se madam, to je omyl

Problémy nastanou v tom okamžiku, když si spletete cíl s nevinným civilistou. Ten pak udělá takovou scénku, že nejenže na vás upozorní široké okolí, ale strhne vám i nějaké body. Podobná situace nastane i tehdy, když vás při nějaké té nekalosti zmerčí všudypřítomní strážci pořádku. Po vašem trestuhodném omylu, kdy jste vystaven největšímu nebezpečí, neboť jste odhalen a všichni si na vás můžou smlsnout, se musíte opět schovat v davu a čekat, až se vám měřák vaší anonymity opět naplní. K tomuto účelu slouží „krycí“ místa, označená čerchovanou čarou. Jsou to předem připravené plochy, u kterých většinou již postávají NPC. Díky tomu lépe zapadnete a stanete se nenápadným.

„Dobrá vlastnost AI postav je ta, že se chovají jako hráči. Zničehonic se odněkud přiřítí, zrychlují zpomalují, chodí na krycí místa, nebo mění směr stejně, tak jak by to udělal oponent.“

Dobrá vlastnost AI postav je ta, že se chovají jako hráči. Zničehonic se odněkud přiřítí, zrychlují zpomalují, chodí na krycí místa, nebo mění směr stejně tak, jak by to udělal oponent. Proto je obtížné odhadnout, kdo je NPC a kdo nepřítel. Ano, máte sice ukazatel cíle, ale ten to bere pěkně ze široka a když se nacházíte v hloučku pěti osob, věřte mi, že chvíli trvá, než poznáte svůj cíl. Jestli ho vůbec poznáte.

Retro barvy a kreslení

Vzhled Murderous Pursuits se povedl. Celý titul je laděný do příjemných barev a celková podoba by se dala charakterizovat jako infantilní kombinace BioShock Infinite a Dishonored. Dost tomu napomáhají arény, ve kterých svádíte své boje. Kombinace technického rázu s křehkými místnosti laboratoří či galerie působí neotřele a vy si opravdu připadáte, že plujete na zaoceánské lodi, byť se nepohybujete na vodě, ale plujete mezi mraky. Někdy mi ovšem připadala hra až moc strohá. Interaktivita prostředí je na bodu mrazu a celková animace by taky mohla být lepší. S tímhle bychom si vystačili tak před deseti lety, ale ne dnes.

„Kombinace technického rázu s křehkými místnosti laboratoří či galerie působí neotřele a vy si opravdu připadáte, že plujete na zaoceánské lodi.“

Ozvučení je čistě komického ražení. Při zabití se ozvou jakési píšťaly známé z kreslených filmů nebo vřelý potlesk. To spolu s britským akcentem dodává Murderous Pursuits velice odlehčenou atmosféru.

Není to málo?

Hra kromě soubojů na čtyřech mapách nenabízí nic navíc. Buď bojujete proti přátelům anebo se vrhnete na lov přes servery s náhodnými hráči. Bojujete, umítáte, přežíváte, vyhráváte. To je vše, co vám titul může nabídnout. Proto se poměrně rychle ochodí a pokud bych měl věštit budoucnost z křišťálové koule, řekl bych, že počet hráčů rapidně klesne. Nehledě na to, že za Murderous Pursuits na Steamu dáte něco kolem dvaceti euro, a to mi v poměru cena x výkon, přijde docela hodně.

Suma sumárum se nejedná o špatnou hru, ale poměrně brzo omrzí. Potenciál by tu byl a inspirace od multiplayeru z Assassin's Creed je očividná, ale ne moc využitá. A to je škoda, holt si budeme muset počkat na nějaké to stealth PvP vraždění o něco déle.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.