„Ta šelma, nad níž v tobě křičel hnus, uštve ho k smrti ve štvanici hrůz.“
Madmind Studio nám na naše točící se disky servíruje krví nasáklou pekelnou odyseu. Ptáte se, zda se hra plná expresivního znázornění násilí a s přemírou ňader povedla? Odpovědět naleznete v démonických řádcích níže.
- Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One
- Datum vydání: 29. května 2018
- Žánr: Survival horor
- Engine: Unreal Engine 4
- Česká lokalizace: Ne
Do pekla a zpět
Vžijeme se (paradoxně) do postavy zlomené duše, která se právě objevila na prahu pekelných brán. Svou minulost neznaje, rozhodne se, že podsvětí není to pravé místo na spokojený posmrtný život a udělá všechno pro to, aby se dostala z místa nekonečného utrpení pryč. Aby cesta za vysvobozením měla šťastný konec, musí najít rudou Bohyni, bytost, která byla u zrodu pekla, a tak si všichni myslí, že ví kudy z jámy nářků ven. Je ale opravdu schopna něčeho takového? Kým vlastně je a proč by zrovna vám měla pomáhat? To vše se dozvíte na výpravě za záchranou sebe sama a už teď můžu s klidným svědomím říct, že to nebude rozhodně nic příjemného.
„I smrt je jen další z lekcí, kterou se při svém putování naučíte. Dokonce jsou i takové pasáže, kdy musíte dobrovolně zemřít, abyste se dostali dál.“
S Čerty nejsou žerty
Dalo by se pravděpodobně říci, že je Agony singleplayerovým survival titulem. Ovšem to není zas tak pravda. Slovo survival není patrně nejvhodnější, protože na své cestě mnohokrát zemřete a jak vám sama hra napovídá, i smrt je jen další z lekcí, kterou se při svém putování naučíte. Dokonce jsou i takové pasáže, kdy musíte dobrovolně zemřít, abyste se dostali dál. Je to tím, že si vaše duše hledá vhodné tělo, které se nejvíce hodí při útěku z pekla. Na začátku se vždycky převtělíte do bezmocných lidských hříšníků. Ti se po podsvětním světě doslova plahočí. Potulují se na malých úsecích, brblají si pro sebe anebo se jen povalují na zemi. Většina z nich má přes hlavu přetažený pytel. Pokud jste již někoho ovládli, je vždycky dobré, těm ostatním onen zmiňovaný pytel stáhnout. Jinak se totiž, v případě smrti, vaše duše nedostane ke vstupnímu portálu, přes který jednotlivce ovládáte. Pokud se vám to nepovede, zemřete natvrdo. Vaše duše má totiž jen omezenou dobu, kdy může volně poletovat prostorem. Pokud si nenajde oběť, do které by mohla vstoupit, vytratí se a vy se objevíte na posledním checkpointu. V horším případě se z nějakého nepochopitelného důvodu vrátíte ještě o větší kus zpátky, a tak procházíte místa, ve kterých jste už dost dlouho trpěli znovu a znovu. A že je to opravdu dost unavující.
V pekle nenarazíte samozřejmě jen na pozůstatky, které bývali kdysi lidmi. Hemží se to tam všelijakými neřády s různou úrovní síly. Čím dál v Agony jste, tím víc vaše duše sílí a je jen otázkou času, kdy vstoupí do těla nějakého toho démona. V jeho kůži můžete vyčistit prostor od všech drobných i větších zrůd a posléze se už jen věnovat splnění úkolu. Ale pozor, každý démon je časově omezen.
„Čím dál v Agony jste, tím víc vaše duše sílí a je jen otázkou času, kdy vstoupí do těla nějakého toho démona.“
Mozkové závity nepotřebujete
Dostáváme se k části hry, které bych sice rád říkal „logická“, ale jak vidíte, nemohu se vyhnout uvozovkám. Abyste se posunuli v ději vpřed (chápejte vzhůru k nebesům), budete muset procházet různými portály či branami. K tomu je potřena splnit pár stále se opakujících úkolů. Najdi a polož lebky nebo kusy masa na váhy, najdi správný symbol a krví ho namaluj na interaktivní desku. Toť vše. Ano, místy se budete muset vtělit do silného monstra, skrz kterého nějakou tu branku rozbijete. Svůj pobyt v jeho těle si ale moc neužijete. Většinou jsou totiž ty nejzábavnější části naskriptované animace, které nemůžete nijak ovlivnit. Musím říct, že na začátku mi hledání symbolů přišlo zábavné. Postupem času se ovšem tato činnost stále opakuje a mění se jen to, kde jsou tyto obrazce „originálně“ umístěné. To se stává repetitivní, protože prostředí hry jsou buď uličky labyrintu, kde nemáte moc zapamatovatelných bodů, nebo otevřené prostory ve kterých se taktéž špatně orientujete. Design úrovní je sice různorodý, ale samotné levely jsou dost pro orientaci matoucí (naštěstí máte k dispozici určitou dovednost, která vám ukáže kudy jít.) To rozhodně nevylepšuje ani pohyb pod vodou (nebo krví), kdy vidíte jen na malou vzdálenost. V těle démona je to ještě o něco více nepřehledné a vy si postupem času přestanete všímat všech „šokujících“ vyobrazení a jdete prostě dál, abyste to už nějak měli za sebou.
Dantovské peklo
Je očividné, že se autoři svým pojetím inspirovali u italského básníka Dante Alighieriho. I zde totiž najdete různá místa utrpení, pekelné brány a chorobou pokřivené prostředí. To by nebylo na škodu, kdyby se ovšem netlačilo tolik na pilu. Stěny z hrudních košů nebo zubů se holt po čase dost omrzí. Stejně tak jako násilí na malých čertících, kteří jistojistě byli před cenzurou nemluvňaty, vychází taktéž na prázdno. Atmosféra je místy silná, ale hodně rychle vyčpí a vy si na všechno to trhání těl a lámání kostí zvyknete. Já osobně nemám rád prvoplánovost a bohužel právě tak se mi celá Agony jeví. Snažit se za každou cenu šokovat a ukazovat zbytečnou surovost jen proto, že se to očekává je nejen hloupé, ale naprosto neefektivní.
V tomto okamžiku mi dovolte malé zamyšlení. Už jsme si zvykli, že svět je šílené místo, plné nesmyslných pravidel. Ovšem to, co se děje na téma sex vs. násilí je pro mne nepochopitelné. V Agony se objevuje mnoho již zmíněných sexuálních scén, nahoty a brutality. Ukazovat ženská těla tak jak je bůh (nebo ďábel) stvořil je na stejné úrovni, jako sledovat vyrvání oka z oční jamky, nebo rozdrcení lebky mnohonásobnými údery kamene? Vagíny, penisy i bradavky. To všechno jsou součásti lidského těla, které se odnepaměti znázorňovaly na uměleckých dílech, ať už šlo o sochařinu, či malbu. Nevidím tedy důvod, proč je nahota tolik tabuizovaná. Holt puritáni a hlupáci vládnou světu.
Omlouvám se za odbočku a zpátky ke hře.
„Snažit se za každou cenu šokovat a ukazovat zbytečnou surovost jen proto, že se to očekává je nejen hloupé, ale naprosto neefektivní.“
Agony je peklo
Hrát tento titul není jen díky obsahu průměrným zážitkem. Jde i o samotné zpracování, které nenabízí nic navíc a je z něj cítit čistá fušeřina. Pár kvalitních nápadů je sraženo na zem tuctem těch, které jsme měli možnost vidět již jinde. Za všechny uvedu jeden příklad. Aby si vás démon nevšiml schováte se do průrvy ve zdi a zadržíte dech. Démon kolem vás projde a vy jdete dál. Přijde vám to povědomé? Ano, Alien: Isolation.
Kdyby všechno zachraňovala hratelnost, dalo by se leccos odpustit. Zázrak se ale nekoná, a i ta se stává utrpením. Pohyb je nepřirozený a dělá titul složitější, než doopravdy je. Hrát hru doporučuji všem, kteří by si rádi zkusili něco z netypického prostředí (mrk mrk Doom). Nápad byl originální a snad i zajímavý, ovšem Agony se stává lehce podprůměrnou a vy při čase stráveného s ní, což je něco kolem 11 až 13 hodin, zažijete doslova očistu.
PS: Agony nabízí po dohrání ještě jeden mód (originálně nazvaný Agony mode) kde si vyzkoušíte svou schopnost adaptovat se a přežít při plnění úkolů. Nevidím ovšem jediný důvod, proč zbytečně vstupovat do stejných vod.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Agony nenaplňuje svůj potenciál. Snaha o šokující titul byla tak prvoplánová, že se i přes všechny originální nápady stala průměrným počinem, ke kterému se po dohraní nebudete chtít vracet.
