Recenze Ancestors: The Humankind Odyssey

Jen výjimečně se hrám podaří vymanit ze šablonovitosti mnoha současných titulů. Pokud se tak ale stane, výsledek většinou stojí za to a k nám se dostanou vesměs unikátní projekty, které se nebojí posouvat videoherní hranice. To platí hlavně pro nezávislá studia - ačkoliv finančně dnešním videoherním gigantům ani zdaleka nestačí, svou fantazií a vášní pro věc je dalece přesahují.

Panache Studios jsou toho ukázkovým příkladem. Studio vedené kdysi nejzvučnějším jménem série Assassin´s Creed si vytyčilo nemalý cíl. Přinést zážitek nemapující jen jeden život, ale rovnou celou vývojovou etapu lidstva. Ne rok nebo dekádu, ale miliony a miliony let. Možná se proto může zdát, že studio si přeci jenom nabralo více, než unese. Jenže on to Patrice Désilets se svým týmem za ty čtyři roky tvrdé práce dokázal. Jeho vysnění Ancestors: The Humankind Odyssey jdou proti proudu a dokazují, že k úspěchu jim stačí jen dobrá znalost historie a zatraceně návyková hratelnost.

• Vychází na: PC, PS4, Xbox One
• Datum vydání: 27. srpna 2019, konzole v prosinci 2019
• Žánr: survival adventura
• Česká lokalizace: ne

Rodina je základ

Svou dalekou pouť začínáte před deseti miliony let v africké džungli jakožto jeden ze členů početného klanu hominidů. Vaším cílem odteď není nic menšího, než zajistit vývoj a přežití celého vašeho rodu, jelikož tady nehrajete za jednoho, ale víceméně za všechny jeho členy - minulé, současné i ty budoucí. S jejich pomocí se musíte pokusit o nemožné a splnit největší ze zdejších úkolů; překonat vědu a být vývojově rychlejší.

To ale vůbec není jednoduché, jelikož evoluci nelze popohnat, a tak vše probíhá pomocí efektivnějších malých krůčků. Na začátku vlastně jen objevujete svět kolem sebe a interní herní mechaniky jsou vám utajeny. O tom ale Ancestors jsou. Hra vám neříká, co a jak máte dělat, a proto si na většinu zdejších tajemství musíte přijít sami, jelikož titul vás rozhodně za ručičku vodit nebude. A to je jedině dobře.

I proto mi dalo při hraní chvíli práce zjistit, jak vlastně funguje jeden z nejdůležitějších prvků hry, váš klan. V jádru triviální systém totiž mimo dělení na samce a samice operuje se třemi typy opů. Vyjma mláďat, která proti dravé džungli moc nezmohou, tu najdete i aktivnější a hlavně plodnější dospělé, kteří jsou daleko zručnější než jejich potomci. A nakonec už zbývají jen staří, méně plodní, ale daleko zkušenější.

Schopnost plodit potomky vlastně hraje v Ancestors klíčovou roli. Mláďata jsou totiž nositeli genetické informace, kterou mohou předat následující generaci. Zároveň ale s každým dalším mládětem může přijít nová mutace, která dá vašemu rodu výhodu ve chvíli, kdy tento potomek dosáhne dospělosti. Jakmile tak přijdete o mladé nebo možnost páření, hra pro vás teoreticky končí.

Ancestors totiž provází i další důležitý prvek, a to vývoj rodu v několika rozvíjejících se směrech. Roli RPG zde tak zastává neurální strom dovedností, které se vám postupně odemykají průzkumem prostředí, cvičením motoriky, komunikací a podobně. Tyto schopnosti si odemykáte za neurální energii, jež je sdílena mezi všemi členy kmene. Můžete ji ale získat jen pokud máte na zádech mládě.

Energii můžete sbírat různě. Obecně ale platí, že byste měli opakovat již naučené dovednosti nebo naprosto běžné rutinní činnosti. To se vztahuje i na denní režim, jelikož zdejší hominidé potřebují pravidelně jíst, pít a spát. Proto i vy budete hledat jídlo, pitnou vodu a sem tam si zdřímnete.

Potřebné suroviny můžete stopovat pomocí několika smyslů. Inteligence vám pomůže při hledání důležitých bodů, výrobních materiálů a věcí dosud neznámých. Čichem zase můžete vypátrat jídlo. A sluch vám poslouží při identifikaci nepřátel, které zde zastupují dravé šelmy, prasata, hroši, hadi a mnoho dalších. A i když vám může zdejší nepředvídatelná fauna pořádně zatopit, můžete ji obrátit proti sobě a jednoduše využít situace ve svůj prospěch. Třeba taková rvačka machairoda s hadem je nejenom pastvou pro oči, ale zároveň přináší i cenný historický úspěch. A tím se dostávám k další podstatné funkci hry.

Evoluční skok

Ancestors vám v rámci evoluce nabízí tři přehledná menu. První, již zmíněné, vám umožní rozvíjet vaše schopnosti, obohacovat je a do DNA předků vkládat náhodné mutace. V dalším menu můžete nevratně změnit generaci, čímž odemknete mutace mláďat a na časové ose se posunete o patnáct let dopředu. To je sice nějakou dobu efektivní, ale v Ancestors zvládnete i víc. Za předpokladu, že získáte potřebné úspěchy, můžete s vaším rodem stárnout po tisíciletích a časem tak dosáhnout dalšího vývojového stádia. I proto se vyplatí nezůstávat na jednom místě a zkoumat prostředí. Nebo zkoušet různé kombinace manipulace s předměty, jakmile získáte schopnost používat obě ruce. Co když se dá kámen využít k naostření klacku? A co když můžete klackem odvalit ten těžký balvan, pod kterým jsou ukryté chutné houby?

V Ancestors se zkrátka vyplatí logicky přemýšlet, jelikož právě takový přístup tu je nejčastěji odměňován.

Naštěstí ale hra nepodléhá přemíře logiky. Tady se máte hlavně bavit. A to Ancestors plní na jedničku. Ze slavné zabijácké ságy si totiž hra 'půjčila' extrémně návykové lezení po stromech, které sice nepůsobí kdovíjak realisticky, za to vás ale bude královsky bavit po celou dobu hraní. Stejně tak postupné učení schopnosti chodit sice nezní zrovna zábavně, ale vězte, že časem vás i takové cvičení začne zajímat. Ačkoliv tedy v tomto směru hra nevyhnutelně podléhá jisté repetetivnosti, opakování jedné a té samé činnosti pořád dokola rozhodně nepůsobí jako to 'nutné zlo', které vás posune dál.

Vše se sice můžete naučit v bezpečí vaší oázy, ale nakonec nevyhnutelně dojde k tomu, že ji budete muset i s celým vaším klanem opustit a vydat se jinam. Každé místo má totiž své limity, a pokud klan hladoví, je to špatně. Jenže přesunem zároveň riskujete konec hry. Pokud totiž váš rod do jednoho vymře, musíte začít úplně od začátku. Nehledě na to, jak blízko jste byli číslovce dva miliony let před naším letopočtem - tehdy hra končí. V momentě, kdy váš opičák zemře, se totiž ujímáte role dalšího člena rodu - lze mezi nimi volně přepínat, jsou-li nablízku. Dokud jich tedy máte dostatek, můžete být v klidu.

Zkoumání nových území s sebou ale nese určitá rizika. Předně si při zabírání nového teritoria musíte dát pozor na to, aby vám neklesal dopamin, jelikož se při jeho přílišné ztrátě můžete zbláznit a nedobrovolně vrátit zpátky do hlavního tábora. Proti strachu ale můžete bojovat smysly a průzkumem prostředí. Tím zároveň naplňujete bílý ukazatel, který vám umožní strachu vzdorovat a časem si území i zabrat. To už ale vyžaduje opakovanou návštěvu daného místa.

Nedílnou složkou Ancestors je i boj. Samotné střety fungují na principu úhybů, případně pozdějším využití primitivnějších zbraní. Problém je ale v tom, že mechanika boje není zpracována nejlépe a pokud hrajete na klávesnici, pravděpodobně budete mít problém úhyby správně načasovat, a to navzdory tomu, že hra se při vyostřenějších momentech zpomalí. Oproti takovému craftingu nebo tvorbě párů tak tento systém působí daleko neohrabaněji a potřeboval by upravit.

Chybějící článek?

Problémů má hra vlastně hned několik, a vesměs se jedná o technické nedokonalosti. Často si proto všimnete nemotorné umělé inteligence, na které je ještě dozajista co vylepšovat. A to ať už se bavíme o samotných hominidech nebo jejich nepřátelích. AI sice v žádném případě není hloupá, ale má své mezery a sama si rozhodně nevystačí. Nepočítejte proto s nějakým rozsáhlejším ekosystémem, který vás překvapí svou propracovaností.

I grafika na svou dobu nepůsobí zrovna nejlepším dojmem, ale v rámci daných možností plní svůj účel dokonale. Navíc se hře občas sem tam zadaří vykouzlit skutečně majestátní výjevy, a to zejména ve chvílích, kdy se rozhodnete kochat okolím z vršku stromů. Při bližším pohledu ale zjistíte, že Ancestors trápí zejména propady textur a jejich nízké rozlišení.

Navzdory tomu ale hru provází zkušený rukopis designérů z Panache, kteří moc dobře věděli, co dělají. Zdejší příroda (od zelenající se džungle po vysušenou step) působí realisticky a různorodě. Nasvícení je provedeno na jedničku a v určitých momentech vám dokonce dokáže vyrazit dech. Jednotlivé animace jsou opravdu povedené a přesně vyjadřují to, co v daný moment vyžaduje situace. Ladný pohyb po dávné Africe nabízející jak vertikalitu, tak přízemnější běh a chůzi je už pak jen příslovečnou třešničkou na dortu.

Ancestors bych tak asi nejvíce pokáral za přehršel cut-scén, kterými mě pravidelně zásoboval během mého hraní. Nejde ani tak o vzhled samotných filmečků - ty naopak vypadaly opravdu pěkně. Spíše mi tu vadila jejich nahodilost a to, jak moc do hry nezapadaly. Některé scény také měly tendenci se opakovat pořád dokola, zde se dívám především na akt zrození, bez toho, aniž by šly přeskočit. Pokud jste ale ochotni tuto větší vadu přehlédnout, hru si i tak užijete.

V potaz totiž musíme brát hlavně to, že Panache na vývoj logicky neměli tolik peněz, jako daleko známější a výdělečnější studia. Přesto se jim ale podařilo vytvořit bezesporu výjimečnou hru, o které se bude ještě dlouho mluvit. A to jednoduše proto, že Ancestors: The Humankind Odyssey nepotřebují složitý příběh nebo postavy. Stačíme jim jen my a naše historie. Už jen za odvahu omezit se při vývoji na tyto dvě věci zasluhují tvůrci pochvalu. A koupi hry, kterou rozhodně neprohloupíte.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.