Strach a hnus v New Yorku.
Adventura Blacksad: Under the skin vznikla na motivy stejnojmenné francouzské komiksové série od španělského dua Canales-Guarnido. Noirové detektivní příběhy s antropomorfními zvířaty namísto lidí si rychle získaly četné příznivce mezi čtenáři i kritiky svou krásnou kresbou, i dospělými tématy. Zvířata v Blacksadovi slouží jako archetypální zkratky podtrhující zejména stinné stránky lidské povahy, a i sama o sobě mluví jako o lidech. 50. léta, ve kterých se komiks i hra odehrávají, se nesla ve znamení rasismu, třídních rozdílů, ale i doznívající povalečné kocoviny, a Blacksad nechává čtenáře i hráče brouzdat tímhle bahnem společnosti opravdu vydatně.
Zvířata v Blacksadovi slouží jako archetypální zkratky podtrhující zejména stinné stránky lidské povahy.
Oba autoři komiksu se na hře přímo podíleli jako konzultanti, a to se odrazilo na scénáři i výtvarné stránce. Přesto je hra samozřejmě úplně jiné médium se svými specifiky, a tak fanoušci komiksu, mě nevyjímaje, sledovali trailery a novinky ohledně hry s jistými obavami.
- Vyšlo na: PC, PS4, X1
- Datum vydání: 14. listopadu 2019
- Žánr: Akční adventura
- Česká lokalizace: Ne
Den pod psa
Hra začíná brzy ráno, když do opuštěné posilovny přichází uklízečka, a nachází svého šéfa Joeyho Dunna oběšeného nad boxerským ringem. Jasná sebevražda se ale záhy komplikuje, protože se také ztratila boxerská naděje Bobby Yale. Dunnův chráněnec má přitom dohodnutý veledůležitý zápas v Madison Square Garden, na který si mnoho vlivných lidí vsadilo mnoho peněz. K případu se tedy na přání dcery zesnulého dostává detektiv John Blacksad, a můžete vzít jed, že to celé bude ještě mnohem složitější, a nitky povedou výše, než byste řekli.
Blacksad je klasickým příkladem soukromého očka v baloňáku. Po sarkasmu sahá skoro stejně často jako po cigaretách, a traumata z 2. světové války, kam byl vyslán, se ho ne a ne pustit. Blacksad je zkrátka ten pravý antihrdina, který nekoná univerzální dobro, má spoustu much, ale zároveň zůstává věrný vyšším morálním hodnotám. V tomhle ohledu se hra velmi přesně drží předlohy, což je zvlášť náročné, když hra disponuje prvky, které ovlivňují nejen příběh, ale i samotnou postavu Blacksada. V hlavním menu si kdykoliv během hry můžete otevřít položku Your Blacksad, která vám ukáže sbírku charakterových statistik. Je váš detektiv spíše mlčenlivý, nebo naopak užvaněný? Řídí se heslem „účel světí prostředky“, nebo za žádných okolností necouvne ze svých zásad? Statistiky závisí na vašich rozhodnutích během hry. Netřeba chodit kolem horké kaše, valná většina rozhodnutí na hru nemá zásadnější vliv, na druhé straně se skrz ně ale dá Blacksad poměrně velkoryse tvarovat.
Je to na vás a hlavně vašem svědomí.
Blacksad – Under the skin jde opravdu pod kůži a nemá nouzi o okamžiky, které důsledně prověří vaše morální hodnoty. Zradíte svého přítele? Budete lhát klientovi, když vám za to někdo zaplatí? Vysmějete se žebrajícímu invalidnímu válečnému veteránovi na ulici? Je to na vás a hlavně vašem svědomí.
Láska k předloze
Z herního Blacksada kouká respekt a láska k předloze na každém kroku. I když je hra 3D, vývojářům se podařilo zachovat typickou stylizaci komiksů. A není to zdaleka jediná věc. Herní svět není z největších, a hra z nejdelších (pohodovým tempem jsem ji dohrála za necelých 10 hodin), najdete tady ale spoustu příjemných detailů jako jsou letáky na zdech, reklamní billboardy odpovídající stylizaci ale i zasazení, dobové automobily, nebo malé obchody podél ulice. Atmosféru potom skvěle dokresluje vynikající jazzový soundtrack. Ve 3D se tak sice ztratilo něco z osobitosti původní akvarelové kresby, ale vývojáři z Pendulum games tohle vyvážili přesně tím, čím je herní médium naopak silné. Kéž by se tenhle způsob myšlení uplatňoval v herních adaptacích častěji.
Blacksad ale není bez chyb, a některé dost nepříjemné jsem našla ve storytellingu. Vývojáři udělali hru s rozvětveným příběhem a s poměrně velkým množstvím rozhodnutí, která více či méně ovlivňují další průběh hry. Zároveň ale díky některým nedomyšlenostem dochází k situacím, kdy například vyzradíte něčí tajemství ještě předtím, než se dozvíte, že to vlastně tajemství je, nebo vám hra tvrdí, že máte dostatek vodítek, i když to není pravda a nějaká zásadní informace vám chybí. Je celkem snadné se pak dostat do slepé uličky. Nestává se to ale často, a většinu hry projdete hladce. Scénáristicky je potom Blacksad zvládnutý dobře a dokáže překvapit. Nejednou jsem si myslela, že už jsem případ rozlouskla, jen aby mě další odhalená skutečnost přesvědčila, jak se mýlím. Dobrý scénář si pak samozřejmě notuje s neméně dobrým dabingem. Zvlášť vyniká sám Blacksad, kterého v angličtině namluvil Barry Johnson, kterého jsme mohli slyšet v Detroit: Become Human nebo Beyond: Two Souls.
Nejednou jsem si myslela, že už jsem případ rozlouskla, jen aby mě další odhalená skutečnost přesvědčila, jak se mýlím.
Ani ostatní postavy ale nezůstávají pozadu, a je jen trochu škoda, že se Pendulum nepovedlo dorovnat zmíněná pozitiva ještě dobrými animacemi. Pořád se ale samozřejmě jedná o relativně malý titul, navíc od studia, které 3D hru nikdy předtím nedělalo, takže je snadné nad tímhle přivřít oko. Na rozdíl od jiných věcí.
Konzolový port pro kočku
Recenzovaná verze hry zaslaná vydavatelem měla na Steamu přízvisko „For Beta testing“, což by mohlo vysvětlovat mnohé z dále uvedených chyb, a zároveň to skýtá naději, že alespoň některé by se do veřejné verze dostat nemusely, nebo se dočkají rychlé nápravy. To ostatně slibuje i vydavatel. Hra byla omylem vydána na PlayStation Store dříve než měla, k čemuž Microids zveřejnili prohlášení žádající hráče, aby hru ještě nehráli: „V patchi určeném na den vydání počítáme s řadou vylepšení a spoustou oprav chyb jako je kolísání frameratu, chybějící hudba a další závažné nedostatky.“ Pořád se ale jedná jen o sliby, a hru musím hodnotit podle toho, co jsem viděla zažila.
Blacksad je konzolový port a bohužel si s sebou nese většinu negativ, která s tím jsou spojena. Nezvládnutou optimalizaci vykupují na daný žánr krvavé hardwarové požadavky (doporučená sestava zahrnuje GeForce 1080, Intel Core i7 a 16GB RAM), a výjimkou nejsou ani chyby jako doskakující a mizející předměty, což můžou být klidně i celé kusy herního prostředí, znovuobjevování předmětů, které jste již sebrali, neviditelná tlačítka pro interakci, bugy v používání interaktivních prvků atd. Problém není ani odejít z mapy, jejíž hranice nejsou nijak vyznačené, a na návrat je jednodušší hru restartovat.
Pohyb je nemotorný, s citelným lagem, a trefit se občas do výseče, ve které můžete s předměty interagovat, není zrovna snadné.
Zdaleka nejhůř je na tom ale ovládání, a k tomu se Microids nevyjadřovali ani v rámci zmíněného prohlášení. Používání klávesnice (myš hra nezná a nepřišla jsem na žádný způsob, jak přednastavené položky změnit) jsem vzdala asi po půl hodině hraní a pokračovala s xboxovým gamepadem. Ani potom mi ale nebylo úplně do zpěvu. Pohyb je nemotorný, s citelným lagem, a trefit se občas do výseče, ve které můžete s předměty interagovat, není zrovna snadné. Tohle je samozřejmě kritické u quick time eventů, ale naštěstí jich ve hře není příliš mnoho a pokud se vám nepovede nějaký zásadní, hra nepokračuje, dokud ho nezvládnete. Zmínit musím i několik situací, kdy si v krátkém časovém limitu musíte vybrat odpověď, ale limit je tak krátký a odpovědi tak dlouhé a početné, že ani kovaný angličtinář je nestihne všechny přečíst, natož z nich vybrat.
Le Chat Noir
Blacksad – Under the skin není zdaleka hrou bezchybnou, ale staví na pevných základech dobrého příběhu a působivého audiovizuálu. Chyby, které dojem kazí, jsou dány hlavně nezkušeností studia, které za ní stojí. Teď tady máme adventuru, která rozhodně stojí za pozornost, ale zejména od PC hráčů bude vyžadovat velkou shovívavost, zvlášť s poměrně ambiciózní cenovkou 40 euro. Pokud se ale bude Blacksad dobře prodávat, Pendulum se poučí ze svých chyb a zároveň si zachovají svůj přístup ke zdrojové látce, věřím, že bychom se mohli dočkat noirové adventury, která bude bez problému atakovat i vyšší čísla hodnocení.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.
Verdikt
Trochu jsem se o Blacksada bála, ale ukázalo se, že spíš zbytečně. Ano, hra má svoje mouchy (a taky spoustu brouků), ale to opravdu důležité, tedy příběh, zvládá výborně. Veliké pozitivum je dodržení unikátního vizuálního stylu předlohy spolu s dobrým výběrem hudby a dabérů. Zkrátka a dobře, tohle není hra podle Blacksada, tohle je Blacksad ve hře, a jeho další případ není o nic méně zapeklitý a závažný, než ty předchozí, které známe z papíru.
