Multiplayerová klání kytiček a zombíků potřetí.
Psal se rok 2009, když vyšel první díl, představující nebezpečné květiny a roztomilé zombíky v jejich věčném sporu o zahradu Šíleného Davea. Titul měli na starosti američtí PopCap a hru vydala dnes nepříliš oblíbená společnost Electronic Arts. Hra rozpoutala ve své době menší šílenství a víceméně nastartovala novou vlnu, které v přitomnosti říkáme indie hry.
- Vyšlo na: PC, PS4 (recenzovaná verze), Xbox One
- Datum vydání: 18. října 2019
- Žánr: Third-person střílečka
- Česká lokalizace: Ne
Slovo dalo slovo a úspěch dal za vznik poměrně rozlehlé transmediální franšíze, která v dnešní době oplývá plyšáky, komiksy a dokonce i jednou spin-off akční sérií. Ta se poměrně uchytila, jelikož letos vyšel již její třetí díl, který sice změnil podtitul z Garden Warfare na Battle for Neighborville, ale ve své podstatě se stále drží stejné formule, jíž ale přeci jen trochu upravuje a především přidává relativně nemalé množství novinek. Zůstavá ale otázkou, zdali to je dobře.
[gallery jnewsslider="true" columns="6" size="jnews-360x180" ids="96094611,96094612,96094614,96094615,96094616,96094617"]
Tentokrát i s kampaní
Ihned po zapnutí a načtení hry si všímáme prvních dvou obrovských změn, jelikož se vaše postavička objeví v lokaci zvané Giddy Park, která zde slouží jako váš herní a sociální hub, v němž si můžete nakupovat za vydělané herní peníze (nicméně mikrotransakce se do hry údajně chystají) nové oblečky pro vaše hrdiny, levelovat je, trénovat střelbu na cvičných terčích, válčit na neutrální půdě s opačnou stranou, případně se jen poflakovat s ostatními hráči (pokud vaši seanci nastavíte na public) a krafat s nimi o herních zážitcích a jiných tématech.
Ano, tato multiplayerová střílečka nově obsahuje i příběhovou kampaň, kterou můžete projít v sólu nebo s kamarádem v lokální či online kooperaci.
Ovšem při prvním spuštění vás taktéž uvítá slunečnice Major Sweetie, velitel místní květinové chásky, jenž vás v rámci osmi krátkých úkolů provede právě oním HUBem, vysvětlí vám, jaká stanoviště co dělají a zároveň uvede do „příběhu“ hry a její kampaně. Ano, tato multiplayerová střílečka nově obsahuje i příběhovou kampaň, kterou můžete projít v sólu nebo s kamarádem v lokální či online kooperaci. Ta se odehrává v rámci třech, relativně otevřených map, kdy první z nich je dostupná pro obě dvě frakce, zatímco další dvě jsou exkluzivní pouze pro jednu z nich. V těchto prostředích posléze nalezneme několik hlavních misí (držící pohromadě jakým takýms narativem), mnoho vedlejších aktivit (založených na různých variacích módů z multiplayeru) a vyloženě přehršel sběratelských předmětů a výzev. Pokud bychom tedy brali jen čistě hlavní mise, vydrží vám příběh na nějakých zhruba 8 hodin, ale jakmile budete chtít splnit a vysbírat vše, můžete se podle mého naprosto s přehledem dostat až ke hranici třiceti hodin.
[gallery columns="6" jnewsslider="true" size="jnews-360x180" ids="96094618,96094619,96094620,96094621,96094622,96094623"]
Jenomže problém nastává v tu chvílí, pokud ho hrajete sami a bez kamarádů. Samotná náplň misí je docela zábavná, žel brzy nastoupí nemalá nuda a velká frustrace. Tvůrci se sice snaží hratelnost stále osvěžovat novými a rozličnými bossy, bohužel to ale v sólu moc nefunguje, jelikož se poměrně nevydařil balanc obsahu vůči jednotlivým hratelným postavám, kdy třeba za healera bude průchod naprostým očistcem. Za nesmyslné taktéž považuji, že ve hře jednoho hráče nelze dění zapauzovat.
Situace se každopádně mění v onu chvíli, pokud máte s kým hrát. Najednou můžete reálně vytvářet různé taktické možnosti, kombinovat útoky a navzájem se podporovat. V cuku letu se skoro kompletní frustrace z tohoto režimu vytratí a vy zjistíte, že se ve skutečnosti poměrně dobře bavíte a pokud máte menší ratolest, tak ta bude vyloženě výskat radostí.
[gallery jnewsslider="true" columns="6" size="jnews-360x180" ids="96094624,96094626,96094627,96094628,96094629,96094630"]
Režimů je akorát, ale...
Bohužel mnoho zábavy se vytratí v tu chvílí, kdy přesedláte do režimů kompetetivní hry více hráčů. V té jsme se také dočkali několika novinek, kdy jednou z nich jsou dva režimy. První je „overwatchovský“ Turf Takeover pro 24 hráčů, v němž jedna strana má za úkol eskortovat náklad až na konec mapy, případně zabrat všechna území, zatímco druhá se jim v tom snaží zabránit. Druhým je eliminační 4v4 Battle Arena, ve které se dva týmy setkají tváří tvář v několika krátkých kolech, kdy do každého z nich si vyberou svůj charakter, jenž se posléze uzavře a již za něj nemůže daný hráč hrát.
Turf Takeover se velmi často zvrhává v naprostý nesourodý chaos (občas ale zábavný svou nepřehledností), zatímco Aréna má poměrně pomalé tempo a celkově mi přišlo, že se do konceptu hry příliš nehodí.
Celkově ale tyto dva módy nejsou nijak zvláště zajímavé. Turf Takeover se velmi často zvrhává v naprostý nesourodý chaos (občas ale zábavný svou nepřehledností), zatímco Aréna má poměrně pomalé tempo a celkově mi přišlo, že se do konceptu hry příliš nehodí. Na jedno dvě zahrání zajímavé, ale tím to končí a pravděpodobně se navrátíte ke klasickým módům, jako je týmový deathmatch, nebo zabírání území.
[gallery jnewsslider="true" columns="6" size="jnews-360x180" ids="96094631,96094632,96094633,96094634,96094635,96094636" orderby="rand"]
Nové tváře, nové triky
Obměnou taktéž prošla i soupiska hrdinů, kteří jsou opět po „overwatchovsku“ nově děleni do třech kategorií (útok, obrana, podpora) a doplněny o celkově šest nových charakterů, po třech na obou stranách barikády. U kytiček jsme se dočkali dvou útočných postaviček (Snapdragon chrlící oheň a Night Cap, jenž se umí zneviditelnit a používá spóry jako svůj hlavní útok) a jedné obranné (mrštný Žalud a jeho tvrdý kámoš Dub). Obdobná situace vládne i u zombií, kdy útočné nově příchozí reprezentuje disko zombík na bruslích a osmdesátkový akční hrdina s lukem, jenž doplňuje vesmírný kadet jako tank.
Z této nové chásky jsem si kromě disco zombie nikoho jiného příliš neoblíbil a povětšinou jsem se vracel ke starým osvědčeným klasikám z ročníků minulých.
Z této nové chásky jsem si kromě disco zombie nikoho jiného příliš neoblíbil a povětšinou jsem se vracel ke starým osvědčeným klasikám z ročníků minulých. Samozřejmě se zde ale jedná o naprosto subjektivní názor a nově příchozí vám rozhodně mohou sednout daleko více, než mně.
[gallery columns="6" jnewsslider="true" size="jnews-360x180" ids="96094640,96094637,96094638,96094641,96094642,96094643"]
Citím nesrovnalost v síle
Nicméně jak jsem předestřel, tak ona hra více hráčů není taková zábava, jako v dílech předchozích. Na vině tomu je poměrně velmi nezvládnuté vyrovnání obou stran, kdy se mi z 95% stávalo, že vyhráli zombící, jelikož jejich schopnosti jsou jednoduše přesílené, kdy skoro každý z nich má nějakou abilitu, kterou na jednu ránu zničí téměř každý charakter s nižším počtem životů. K tomu se do vínku neduhů často přidávají stále nevyřešené potíže s herními servery, kdy i s kvalitním připojením dochází na relativně časté lagování a matchmaking hráče připojuje naprosto nahodile.
...základ hratelnosti zůstává stále velice zábavný, nicméně ve výsledku bych pro PvP hraní doporučil předchůdce, jenž byl o poznání lépe vybalancován.
Rozhodně ale základ hratelnosti zůstává stále velice zábavný, nicméně ve výsledku bych pro PvP hraní doporučil předchůdce, jenž byl o poznání lépe vybalancován. Bohužel je u něj ale jeden zásadní problém, jímž je již téměř neexistující aktivní hráčská základna, kdy je občas nemožné najít zápas. Škoda.
[gallery columns="6" jnewsslider="true" size="jnews-360x180" ids="96094645,96094644,96094646,96094647,96094648,96094649"]
Ale je tady krásně
Každopádně ať už se do hry vtěsná jakákoli míra frustrace, vždycky vás uklidní naprosto perfektní „animáková“ vizualizace s nepřeberným množstvím nápadů a ohromnou dávkou roztomilosti, kdy i ta nejošklivější zombie bude vypadat roztomile groteskně a každá květinka je k zulíbání (případně ke snědení, záleží na preferencích). Jistě, tu a tam narazíte na nějakého toho technologického brouka, případně graficky ošklivý glitch (jak je u her běžících na Frostbitu zvykem), ale nikdy se nejedná o nic hru rozbíjejcího. K tomu se přidává i stále přítomný humor a nadhled, kdy je evidentní, že se hra rozhodně nebere nijak vážně. Zároveň titul běží až překvapivě plynule (zkoušeno na klasické PS4), kdy se hra vůbec „nezakuckává“, nahrávací časy jsou svižné a ani jednou nedošlo k jejímu pádu.
... (třetí díl) do série přináší relativně dost novinek, které se ovšem ve většině případů příliš nevyplácí.
Když už jsem u oněch technických věcích, tak rozhodně musím obrovsky pochválit mnohá nastavení, která zvyšují přístupnost lidem s různými handicapy (accessibility settings). Nalezneme zde tedy klasické módy pro lidi s vadou zraku, ale k tomu tu jsou i různé pomocníky v podobě hlasové navigace v menu a dokonce i v samotném hraní. Tyto možnosti by měl obsahovat každý titul a rozhodně za to přičítám body k dobru.
[gallery columns="6" size="jnews-360x180" jnewsslider="true" ids="96094651,96094650,96094652,96094653,96094654,96094639"]
V pořadí třetí zářez ze spin-offové akční série ze světa vraždících kytiček a hloupých zombíí tedy do série přináší relativně dost novinek, které se ovšem ve většině případů příliš nevyplácí. Kampaň je zábavná pouze v kooperaci a nevybalancovanost jednotlivých stran a občasné serverové problémy ji táhnou dolů. Pokud máte k dispozici někoho, s kým titul budete hrát, můžete si k finálnímu hodnocení přihodit klidně až dva bodíky navíc. V opačném případě se v momentálním stavu jedná o dva řády horší hru, než byl její předchůdce, kdy ji z průměru dostává jen stále zábavné jádro hratelnosti.
Plants vs. Zombies: Battle for Neighborville zakoupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Plants vs. Zombies: Battle for Neighborville přichází s řadou novinek a snaží se sérii posunout zase někam dopředu. To se sice daří v rámci přidané kampaně (pokud máte kolegu/ratolest na společné hraní), nicméně ve hře více hráčů se jedná spíše o krok dozadu, jelikož nové módy jsou poměrně nezábavné a obě frakce znatelně nevyrovnané.
