Recenze Dying Light: Hellraid

Jak asi sami dobře víte, kluci a děvčata z Techlandu mají teď plné ruce práce s vývojem druhého dílu povedené zombie akce Dying Light. V minulosti sice menší část týmu pracovala na středověkém RPG Hellraid, bohužel byl jeho vývoj pozastaven na dobu neurčitou. Nápad se ale zdál být dobrý, u hráčů měl také kladnou odezvu, a tak se autoři nevzdali a jeho torzo přivádějí nyní na svět v podobě placeného DLC.

Je pravdou, že přijít s placeným obsahem do pět a půl let staré hry chce pořádnou kuráž, na druhou stranu ale nejde zas tak úplně o nic překvapivého. Tvůrci totiž původní díl nestále podporují všemožnými patchi a updaty, takže nemusíme mít o kvalitě tohoto dodatku pochyby. Nebo snad ano?

• Platforma: PC (recenzováno), PS4, Xbox One
• Datum vydání: 13.8.2020 (PC), 14.8.2020 (PS4, Xbox One)
• Výrobce: Techland
• Vydavatel: Techland Publishing
• Žánr: Akční RPG
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ano (co-op)
• Dat ke stažení: 40 GB
• Herní doba: 1 h
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 9.99 EUR (Steam)

Vítejte v Pekle

Hellraid hrdě ctí původní premisu, a tak se stále jedná o středověkou fantasy deratizaci zatuchlých kobek od hnijící havěti. S propojením světů se autoři popasovali celkem rozumně. Po spuštění Dying Light se stačí vydat do domovské věže, kde se v jejím přízemí nachází otevřená místnost s podivným herním automatem a slušivou výzdobou. Pak už jen spustíte ďáblův automat, čímž se přesunete do temné lobby. Tady už jen popadnete základní meč, otevřete poklop a hbitým skokem dolů se vydáte vstříc světlým zítřkům.

Po krátkém čase zjistíte, že se nacházíte ve věži Ba’ala (mrk mrk) a vaším úkolem je posbírat tři Clavis šutry, které se líně povalují na podstavcích v každém ze tří pater. Po jejich sebrání a vyčištění všeho nečistého nakonec slezete až do přízemí, kde na vás peklo nelítostně vyvrhne vše, co má ve svém chřtánu. Po úspěšném vykydlení si pak můžete svobodně vyplenit místní pokladnice a opustit videohru s dobrým pocitem dobře vykonané práce.

A není to málo?

Tím jsme si v podstatě řekli vše potřebné. Zdolání všech pater vám zabere cca 1.5 hodiny, pokud se po vyčištění lokací rádi kocháte a prozkoumáváte jejich zákoutí, tak si připočtěte půl hoďky navíc. Zbraní je poskrovnu, jde v podstatě o pár mečů, palic, kladiv a srpů. Zamrzí úplná absence zbraní na dálku, takže s lukem či samostřílem nepočítejte. To samé platí i pro zbraně získané v původní hře, protože do automatu si je pochopitelně vzít nemůžete. Kromě malé různorodosti mi také vadila jejich kvalita. Pán pekel je zřejmě ve velkém nakupoval na AliExpressu, čemuž odpovídala výdrž, takže se mi často rozpadaly v rukách a bylo zapotřebí mít v inventáři doslova železnou zásobu.

To nepřátele mohou máchat a sekat, jak se jim dlouho zlíbí. Kromě běžných umrlců, což jsou jen přeskinovaní zombie a běžci, narazíte také na kostlivce a jejich varianty pro boj na dálku. Takže zatímco musíte ke každému doběhnout a přetáhnout ho něčím po hlavě, tito vejlupci vesele pálí kyselinu či firebally z pohodlné dálky. Zdraví to samozřejmě ubírá pouze vám, hejnu nepřátel omotaných kolem sebe nikoliv. Vln valících se protivníků bývá velké množství, takže častokrát vylezete někam výše a jednoho po druhém trpělivě odpravíte. Obtížnost soubojů není také zrovna nízká, připravte se tedy na tuhé bitvy a parkurové útěky pro rychlé doplnění života pomocí lektvaru. Těch se ve hře nachází naštěstí dost, najít můžete i podpůrné, a to v podobě vybuchujících, kyselinových či šokových kousků.

Slibem nezarmoutíš

Za krátkou dobu vám sice přejde ovládání do krve, ale souboje jako takové začnou být těžce stereotypní. Co hráče alespoň ze začátku udržuje při životě, je temná atmosféra ponuré věže a naprosto parádní hra světla a stínů. Člověk by ani neřekl, že se jedná o téměř šest let starou hru, obzvlášť nasvícení funguje na jedničku s hvězdičkou. Ve střehu vás také drží fakt, že autoři očekávají průchod na jeden zátah, a tak nespoléhejte na možnost ručního uložení či automatické checkpointy. K dispozici máte jen 3 životy, po jejichž spotřebování se přesunete zpátky do lobby. Jednou se mi stalo, že jsem skočil na místo, odkud jsem se poté nemohl dostat. Bylo to pár minut před cílovou rovinkou, a zabít mě neměl kdo. Musel jsem tedy přes menu znovu na začátek, což mě dost vytočilo. Mít v tu chvíli u sebe jednoho z autorů, tak si uděláme krátký meeting s rozžhaveným pohrabáčem.

Po každém zdolání hry získáte určitý počet zkušeností, díky kterému se vám navýší celková úroveň Hellraid. Tím tak dostanete možnost si ukládat do truhly silnější zbraně a na maximálním levelu získáte speciální outfit. A tím to přátelé hasne. Tvůrci sice slibují rozšíření obsahu už toto září, přesto se člověk neubrání pocitu, že bylo DLC vydané tak trochu narychlo a dost možná za účelem finanční injekce pro ne úplně klidný vývoj Dying Light 2. Nepatří také zrovna k nejlevnějším, po hráčích se totiž chce rovných deset zlaťáků evropských, za které si například během slevových akcí mohou koupit plnohodnotné tituly, a ještě by jim trocha zbyla. Přestože jde o zajímavý nápad, jeho finální provedení mi osobně přijde laciné a ve výsledku naprosto průměrné. A podle recenzí na Steamu (v době psaní této recenze má hodnocení Spíše záporné) zřejmě nejsem úplně sám.