Recenze Shadow Warrior 3 - přímočaré zběsilé tango

V roce 2013 nám polský vývojářský celek Flying Wild Hog za pomoci vydavatelské společnosti Devolver Digital přinesl znovuzrození značky Shadow Warrior, sledující cestu Lo Wanga, který se musel prostřílet a prosekat hordou demónů, aby získal legendární meč – Nobitsura Kage. Jednalo se o přímočarou a docela i šílenou záležitost, která byla natolik úspěšná, že jsme se dočkali i druhé dílu, jenž vyšel v roce 2016. Ten se ale zase vydal trochu jinou cestou, kdy do hry přinesl looter-shooter prvky, kooperaci a otevřenější levely. Nyní tu ale už máme díl třetí, jenž jde na věc zase trochu jinak, kdy přívrženci předchozích her (především dvojky) možná úplně nadšeni nebudou, ale ostatní by rozhodně zbystřit měli.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4 a Xbox One
• Datum vydání: 1. 3. 2022
• Vývojář: Flying Wild Hog
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 24 GB
• Herní doba: 5 hodin
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 44,99 eur na Steamu / 1 319 Kč v PS Store / 1 429 Kč v Microsoft Store

Pokračování? Reimaginace? Oboje?

Shadow Warrior 3 totiž na to jde ve skutečnosti docela od píky a více než nějaké pokračování bych ho spíše považoval za jistou reimaginaci, ačkoliv se zde pracuje s postavami a některými příběhovými prvky, které známe z minula. Tomu ostatně přispívá i to, že jednotliví hrdinové dostali poměrně výrazný facelift, proměnilo se jejich chování a některé události se do jisté míry ignorují. Nicméně díky tomuto faktu vlastně ani nevadí, že hlavní představitel vyměnil dabéra (ačkoliv důvody byly zbytečné), kdy Jasona Liebrechta nahradil Mike Moh (Bruce Lee z Tenkrát v Hollywoodu), jehož přehrávání a parodický akcent mi sedly poměrně rychle.

Třetí díl bych považoval spíše za reimaginaci.

Jak pak asi očekáváte, tak z pohledu příběhu dojde na opravdu velice jednoduché vyprávění, kdy veškeré zdejší dění, sdělováno za pomoci dynamických filmečků či rozhovorů mezi postavami, se točí kolem toho, že Wang chce zastavit prastarého draka, kterého omylem vypustil do světa, přičemž s ním přišly i hordy jókai démónů. Tato prostoduchost však ničemu příliš nevadí, jelikož hned na začátku je vám jasně řečeno, že tohle se v žádném případě nebere vážně a je na vás házena jedna hláška či humorná dialogová výměna za druhou. Je to určitě velice dětinské a hloupé, ale jestli jste stejně jako já přerostlým dítětem, které je schopno vypnout mozek a unášet se vlnou příjemné infantilnosti, bude to přesně pro vás. Nemusíme přeci pořád řešit existenciální témata, no ne?

„Fofrklacek“ ultra

Navíc o takových tématech asi nebudete ani schopni přemýšlet, jelikož titul hned na samotném začátku zařadí opravdu vražednou rychlost, jíž úspěšně udržuje po celou dobu trvání a v podstatě si nebudete schopni ani vydechnout. Neustále se něco děje, je to třaskavé, výbušné a do jisté míry stylové. Jenomže nás to přivádí i k asi jedinému většímu problému, jímž je herní doba. Bez obtíží titulem dokážete projít, nebo v tomto případě opravdu proběhnout, za pouhých 5 hodin. Když se budete opravdu snažit, tak možná za ještě méně.

Titulem projdete za pouhých 5 hodin, ale nebudete schopni si vydechnout.

K tomu se jedná o záležitost striktně lineární, bez jakékoli přidané hodnoty. To znamená, že zde nenaleznete režim New Game+, dodatečné módy či nějaké skryté místnosti. Tedy to poslední tu je, ale v podobě opravdu kraťoulinkých odboček, kde naleznete orby, jejichž funkci si vysvětlíme později. Přesně na tomto místě se tedy bude lámat pomyslný chleba, jelikož hra nepatří k nejlevnějším (dáte za ni v plné ceně přes tisícovku), tudíž se vy sami musíte rozhodnout, zda vám to k poměru cena/výkon stačí. Osobně ale rozhodně dám peníze raději za něco, co mě bude 5 hodin pekelně bavit, než abych se pouštěl do nějakého rozevlátého titulu na 50+ hodin. Dříve jsme na to sice nadávali, ale v dnešní době mi to upřímně i docela chybí. Jestli vám to ale připadá moc, stačí počkat na slevu.

Rozpoutejte peklo!

Každopádně onu zběsilou rychlost a neutuchající tempo krásně podtrhuje i vážně skvělá akční stránka. Zaplať pánbůh se nevrací looter-shooter mechaniky z druhého dílu a jedná se o čistokrevnou a přímočarou akci. Hra se vlastně nejlépe popisuje jako kombinace dvou děl, jimiž je mnou oblíbený Bulletstorm (barevnost, nadhled a lineárnost) a DOOM Eternal. A právě druhé zmíněné se projevuje hlavně v samotné akci, což znamená, že potyčky s nepřáteli budou probíhat v jednotlivých pěkně zpracovaných arénách, v nichž chválím zakomponování drtivých pastí, kdy pro pokračování musíte zlikvidovat všechny soky. Ve víru soubojů je následně třeba zůstat neustále v pohybu, tudíž pořád budete využívat svůj dvojitý skok či rychlé úhyby, přičemž prst ze spouště v podstatě nesundáte. A já jsem vyloženě překvapen, jak vývojáři ve vás stále dokážou vyvolat pocit toho, že vše máte pod kontrolou. Ovšem inspiraci u DOOMa si tvůrčí tým vzal i s tzv. „Gory kills“, což jsou velice silné popravy, s nimiž nepřátele vyloženě rozcupujete. Nicméně tady je nebudete používat tak často, jelikož je můžete provést pouze po naplnění ukazatele. Navíc při popravě doslova vyrvete z chudáka nepřítele kus jeho těla, jenž lze využít jako samostatnou zbraň (každý nepřítel nabízí jinou zbraň). Stylové! Jen mě mrzí, že jsme se dočkali pouze dvou soubojů s bossy, které jsou samy o sobě příjemné, ale na můj vkus je to zatraceně málo.

Looter-shooter mechaniky se zaplať pánbůh nevrací.

Když ale nebudete využívat zmíněných stylových poprav, tak vám dotěrné démony pomůže odpravit sedm zbraní, což se na první pohled nemusí zdát příliš, avšak díky krátkosti je to množství dostatečné. Mezi vybrané patří speciální brokovnice, silný revolver či metač šurikenů, kdy každý jednotlivý kousek se velice brzy stane přirozenou extenzí vašeho těla a rádi budete využívat služeb každého z nich. Chybět ale nesmí ani tradiční katana. Ta tentokrát funguje jako doplňková zbraň, kterou můžete používat neustále za pomoci pravého tlačítka myši. A to dopomáhá k tomu, aby akce byla za pomoci řetězení a kombinování všemožných útoků víceméně nepřetržitá. Autory ale musím trochu pokárat za to, že ovládání katany možná až příliš zjednodušili. V duchu boje to asi moc nevadí, ale něco propracovanějšího by se přeci jen hodilo. Každopádně všechny zbraně nabízí ještě tři dodatečné upgrady, které mění jejich chování i ničivou sílu. Tyto upgrady následně odemykáte za pomoci už jednou zmíněných orbů, které naleznete na mapě, případně je získáte za plnění speciálních výzev. Vylepšovat si ještě můžete i samotnou postavu, ať už se to týká vaší jediné aktivní schopnosti (Chi-blast), či zlepšení míry vypadávání zdrojů ze zabitých nepřátel.

Výlet do fantasy Asie

A aby těch inspirací z DOOM Eternal nebylo málo, tak tu nalezneme i plošinkové sekvence, v nichž hojně využijete i novinku v podobě vystřelovacího háku (ten najde uplatnění i v bitvách). Je mi jasné, že v tento moment se možná mnoho z vás zhrozilo, jelikož se v DOOMu jednalo o pravděpodobně nejhorší prvek. Avšak zde mi to vůbec nepřekáželo. Tyto sekvence po vás totiž nebudou vyžadovat milimetrovou přesnost a jsou dosti koridorové, tudíž se nikdy nedostaví neoblíbený pocit frustrace. Během tohoto poskakování navíc budete mít možnost ocenit skvělé, a hlavně variabilní prostředí. V podstatě každá úroveň nabízí jiné kulisy, které se mění takovou rychlostí, že se vám rozhodně nestihnou okoukat. Všechny se ale drží ve stylu, jenž tvůrci označují jako neo-feudální Japonsko, používající prvky tradiční, moderní i fantazijní. Hraje to hromadou barev, je to i přes svou brutálnost veselé a rozhodně se na to velice dobře dívá. Stejně jako na design nepřátel, s nimiž si tvůrci evidentně dost vyhráli.

Ocenit se musí skvělé a variabilní prostředí.

Super také je, že se to velice dobře hýbe. Na RTX 3060 jsem v podstatě po celou dobu hraní ve FullHD měl stabilních 72 FPS (nemám monitor s vysokou obnovovací frekvencí, ale po vypnutí limitů to šlo přes 100 FPS na maximální nastavení), kdy jediná zadýchání přišla ve chvílích, kdy se hra nahrávala do filmečku (ty jsou zamknuté na 60 FPS, což může dělat neplechu). Kdyby ale přišly nějaké problémy, naleznete tu podporu různých technologií, jako je Nvidia DLSS či AMD FidelityFX, které vám s tím mohou pomoci. A nenarazil jsem ani na žádný nepříjemný bug. Nejhorším prohřeškem na tomto poli bylo jedno doskočení textur a jejich občasné prolínání, ale toho si člověk ve víru tempa kolikrát ani nevšimne, případně nad tím máchne rukou.

Wu-Wang Clan

Je mi tedy jasné, že nové eskapády šíleného Lo Wanga rozhodně nebudou vonět každému, tím spíše řadíte-li se k fanouškům druhého dílu, jehož mechaniky jsou zde hozeny kompletně do koše. A také je zjevné, že mnoha hráčům se nebude chtít dávat tolik peněz za titul s takto krátkou herní dobou. Chybí-li ale ve vašem životě nějaká přímočará lineární střílečka se skoro až šíleným tempem, dětinským trapno-humorem a zábavnou akcí, rozhodně byste Shadow Warrior 3 minout neměli, jelikož bavit se nejspíše budete královsky. Minimálně já se tak bavil.