Recenze Prince of Persia: The Lost Crown – skvělý návrat

Recenzi jsme zpracovali také v podobě videa.

Série Prince of Persia letos oslaví už své 35. výročí. Takto dlouhé období nicméně přineslo řadu různých titulů, a proto, když se dnes název vysloví, každý si možná představí něco jiného. Někdo si vzpomene na legendární originál od Jordana Mechnera, někdo zase na 3D tituly od Ubisoftu. Poslední roky byla však série úplně u ledu. Jistě, už nějaký ten pátek je oznámený remake slavného dílu Sands of Time, nicméně ten byl původnímu studiu odebrán a vývoj v podstatě restartován v Ubisoftu Montreal, takže si na něj ještě počkáme.

Proto bylo poměrně velkým překvapením, když jsme se loni v létě dočkali oznámení nového titulu v rámci série Prince of Persia s podtitulem The Lost Crown od studia Ubisoft Montpellier, jež nám nadělilo například sérii Rayman. A přestože mnozí byli vůči hře skeptičtí, já se na ni od začátku těšil. Nejde sice ani o další 3D a vlastně ani plnohodnotný návrat ke kořenům, neboť jde sice o 2D (respektive v tomhle případě 2.5D) plošinovku, ale především o metroidvanii. Nicméně to mě právě na hře lákalo zdaleka nejvíc. Jak tedy nakonec dopadla?

• Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series X|S, Nintendo Switch
• Datum vydání: 18. 1. 2024
• Vývojář: Ubisoft Montpellier
• Vydavatel: Ubisoft
• Žánr: Metroidvania, plošinovka
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 25 GB
• Herní doba: ~20 hodin
• Cena: 49,99 € (Ubisoft Store), dostupné ve službě Ubisoft+

Hráno na Steam Decku OLED a následující PC sestavě:

• Procesor: Intel Core i5-13600K
• RAM: 32 GB DDR5 6000 MT/s
• Grafická karta: Nvidia GeForce RTX 4080 (16 GB VRAM)
• Úložiště: Solidigm P44 Pro (1TB NVMe PCIe 4.0 SSD)

Návrat do Persie

V Prince of Persia: The Lost Crown se sice samotný princ objeví, ale asi vás překvapí, že hraje pouze vedlejší roli. Vžijete se totiž do role mladého bojovníka Sargona, který patří do sedmičlenné party zvané Immortals, jež ochraňuje celou Persii ve jménu královny Thomyris. Princ Ghassan je však unesen a bojovníci se vydávají na záchrannou misi k hoře Qaf a tamnímu starému městu. Jde ale o speciální místo, kde čas ubíhá pro každého člověka jinak, a záchrana prince tak nebude vůbec jednoduchá.

Už na první pohled hra dokáže zaujmout krásným vizuálním stylem s pestrobarevnými lokacemi. Ať už se nacházíte v samotném městě, lese, archivu či třeba v temném podzemí a katakombách, můžete se těšit na pěknou podívanou, která společně s ozvučením vytváří skvělou atmosféru. Opravdu tuhle část hry musím mimořádně vyzdvihnout, protože málokterá hra má tak vysokou variabilitu prostředí, a ještě s tak unikátním designem, který si pohrává s časem.

Úroveň detailů sice moc vysoká není, ale ve většině hry to vůbec nevadí, všimnete si toho pouze v cutscénách, které kvůli nízké kvalitě modelů postav či animací obličeje nepůsobí moc dobře. „Třešničkou na dortu“ je pak několik předtočených filmečků, které jsou vyrenderované v naprosto šílené kvalitě s extrémními artefakty způsobenými kompresí.

Je to škoda, protože po hlasové stránce odvedli herci skvělou práci a příběh je vlastně velice zajímavý a plný zvratů. Od metroidvanie byste očekávali zaměření na hratelnost, ale cutscénami, dalším rozvíjením příběhu či lorem hra vůbec nešetří. Konec mě sice příliš nenadchl, ale celkové dojmy z příběhu jsou rozhodně pozitivní.

A ještě než se dostanu ke gameplayi, musím vypíchnout fantastický soundtrack, za nímž stojí íránská skladatelka Mentrix a známý britský skladatel Gareth Coker, který má na kontě například hudbu ze série Ori. Lost Crown zajímavě kombinuje tradiční hudbu s nádechem moderních žánrů a vytváří neskutečně zajímavý mix, který budu velice rád poslouchat i po vydání. Ať už jde o klidné melodie či napjaté chvíle při souboji s bossem, rozhodně se nebudete nudit. Jenom je škoda, že v základu mi audio mix přišel trochu nevyvážený a hudba hrála příliš potichu, doporučuji si ji proto zvednout v nastavení.

Žádná procházka růžovým sadem

Teď už ale konečně k hratelnosti a začal bych pohybem, který je u plošinovky a obzvlášť metroidvanie neskutečně důležitý, a proto jsem rád, že se opravdu povedl. Skákání, skluz i běhání jsou jenom úvodní možnosti, ale když k tomu přidáte pozdější schopnosti, jako třeba dash či teleport, dostanete extrémně různorodý mix, se kterým se dají dělat velké věci. A během průchodu místnostmi tak neztrácíte určitou „flow“, jež je zkrátka nesmírně uspokojivá. Nemůžu ale bohužel říct, že by se to obešlo úplně bez problémů. Jednak se párkrát moje postava při skákání trochu zglitchovala a zadruhé, to mě dopálilo nejvíc, ovládání, především u dashe, není tak responzivní, jak bych si přál, takže se vám může stát, že jste chtěli skočit doprava, ale Sargon skočí doleva, kvůli čemuž přijdete o drahocenný postup.

Kdybych měl totiž zmínit jednu věc, kterou má Lost Crown s ostatními díly série společnou, tak to jsou nástrahy a všemožné pasti. Na ty narazíte úplně běžně a překonat je rozhodně není jednoduché. Musíte zapojit nejenom všemožné dovednosti Sargona, ale i vaše logické myšlení, abyste vůbec přišli na to, jak danou sekci projít. Většinu takových místností jsem si užíval, nicméně některé pasáže jsou poměrně frustrující a musíte projít dlouhý úsek bez checkpointu. Problém je, že obtížnost těchto částí hry hodně kolísá a může vyrůst až do neúměrných výšin. Hra rozhodně mnohokrát otestuje vaši trpělivost.

Nutno říct, že Lost Crown nabízí solidní množství nastavení přístupnosti. Především je k dispozici režim exploration (který je defaultní možností) a guided. V tom prvním budete muset na řadu věcí přijít sami, jak bývá u metroidvanií zvykem, guided režim vás, jak už název napovídá, bude trochu vést. Každopádně budete muset různě backtrackovat, ale naštěstí je k dispozici poměrně velká řada míst na fast travel. Mě osobně tohle prozkoumávání a vracení se na známá místa s novými schopnostmi vždy bavilo, ale rozhodně je na místě upozornit, že pokud je tohle vaše první metroidvania, musíte s tím počítat. Tohle není žánr pro každého.

Zpátky ale ještě k pastím a hádankám, které se lokace od lokace liší a pokaždé si vyzkoušíte trochu něco jiného. Každá část hory Qaf navíc skrývá poklady, předměty týkající se historie tohoto místa i celé Persie a narazíte dokonce i na vedlejší úkoly. Některé nejsou příliš nápadité a chtějí po vás jen donést určité předměty, jiné vás ale více seznámí se zajímavými postavami, vyzkoušíte další hádanky či se vydáte na pouť za záchranou měsíce. Side questy jsou rozhodně příjemným zpestřením, pokud nechcete jít pouze po hlavní lince. Za získané krystaly či mince si pak můžete pořídit zajímavá vylepšení a trochu si přizpůsobit herní styl vaší potřebě.

Propracované souboje

Přestože jsou nicméně hádanky důležité, podstatnou část hry tvoří souboje. A ačkoli jsem byl lehce skeptický, nakonec jsou mnohem komplexnější, než jsem si myslel. Opravdu doporučuji projít si kompletním tutoriálem, protože ten vás naučí mnohé triky, na které byste sami nemuseli přijít. Máte tu základní útoky mečem (rychlé i „nabíjené“), ale také možnost nepřátele odhodit, vyhodit do vzduchu či naopak shodit dolů nebo třeba proklouznout pod nohama nepřítele a dostat se za jeho zranitelná záda. Ve vzduchu je každopádně řada nepřátel bezbranných, takže je výhodné nad zemí zůstat co nejdéle a řetězit různá komba. V tomhle vám pomůžou vaše další dvě zbraně: luk a čakram, který funguje podobně jako bumerang.

Ke každému nepříteli nicméně musíte přistoupit trochu jinak. Někteří jsou malí a můžete je přehlédnout, jiní umí létat, někteří mají štíty a mohl bych pokračovat. Typů nepřátel jsou desítky a o nějakou variabilitu se rozhodně bát nemusíte, hra mě v tomhle velmi mile překvapila. Jsou navíc nápadití i po designové stránce a na děsivé monstrum v katakombách asi jen tak nezapomenu.

Velkým vyvrcholením několika lokací jsou však samozřejmě bossfighty. Některé jsou skutečně epické a bavilo mě postupně se učit jejich útoky, abych se jim mohl efektivně vyhnout, ale mám k tomuhle dvě věci. Zaprvé, třetí boss je absolutně nepochopitelně nadesignovaný a doteď jsem nepochopil, jak se některým útokům vyhnout, musel jsem ho zkrátka „utankovat“.

Technický stav

Druhý problém považuji za poměrně závažnou chybu, neboť se mi u jednoho bosse stalo, že mi vůbec nehrála hudba, po první fázi boss úplně zmizel a já se najednou ocitl ve vedlejší místnosti. Musel jsem se vrátit na poslední checkpoint, což ale znamenalo znovu projít poměrně náročnou plošinovou pasáž. Bohužel vím, že nejsem jediný, komu se něco takového stalo, a hra má různých závažných bugů více. Recenzentům bylo přitom vyloženě zdůrazněno, že hrají verzi s day one patchem, ale takhle si tedy opravdu day one patch nepředstavuji. Proto bych raději doporučil počkat na další opravy.

Nakonec bych ale rád zmínil celkovou technickou stránku, která je mimo bugy a glitche velmi solidní. Hru bez problémů rozběhnete i na starších strojích. Já ji nakonec z velké části odehrál na PC, kde jsem si mohl dovolit downscale z 3240p do 4K při stabilních 120 FPS, několik hodin jsem však strávil také na Steam Decku OLED. V méně náročnějších pasážích tam titul v 720p dokázal držet i 90 FPS, při nějakých větších soubojích či bossfightu už však frame rate padal. I tak se dá ale hra doporučit i pro Steam Deck a na handheldová zařízení obecně, na ně je totiž jako dělaná. Jen bohužel na všech platformách musíte počítat s občasným traversal stutteringem. Na Steam Decku výraznějším, na PC naštěstí nešlo o nic hrozného.

Metroidvania se vším všudy

Celkově vzato se podle mě Lost Crown povedlo. Jde o trochu netradiční pojetí této série, která na druhou stranu nikdy neměla úplně jednotnou definici. Ve spojení s metroidvanií funguje velice dobře a fanoušci tohoto žánru si určitě přijdou na své. Díky možnostem přístupnosti hra teoreticky může sloužit i jako vstupní bod do metroidvanií, nicméně musíte počítat s velkými skoky v obtížnosti, jež je sama o sobě nastavena dost vysoko. Pokud ale jste schopní některé nedostatky odpustit, určitě se budete dobře bavit. Jen bych byl trochu opatrný s kupováním na den vydání, protože hra stále obsahuje poměrně závažné chyby.