Metro Exodus - co si může vzít hra z knižní předlohy

Před necelým měsícem jsme se po letech čekání a letmých náznaků konečně dočkali odhalení nového Metra. O hře s podtitulem Exodus toho zatím moc nevíme, a tak jsem si vzal k ruce knižní Metro 2035, abych se pokusil alespoň nastínit, jakými směry by se hra mohla ubírat. Můžeme se vsadit, že adaptace toho s knihou nebude mít mnoho společného. Už knižní a herní Metro 2033 se dost podstatně lišily, což je jen dobře, protože čistokrevná adaptace by v herní podobě asi moc dobře nefungovala. Oproti tomu Metro: Last Light byl samostatný, na knihách zcela nezávislý počin, který navazoval jen a pouze na herní Metro 2033. Již v minulosti se ale mluvilo o tom, že další díl je inspirován událostmi Metra 2035 a totéž se můžeme dočíst v úvodu prvního gameplay traileru. Když tedy budeme předpokládat, že si tvůrci z 4A Games z knihy přeci jen něco vypůjčili, co by nás mohlo při hraní Exodu potkat?

VAROVÁNÍ PŘED SPOILERY: Podstata článku vyžaduje přítomnost výrazných spoilerů z Metra 2035. Jestli jste tedy ještě s knihou neměli co do činění a chcete na tom časem něco změnit, čtěte na vlastní riziko. V textu se nachází i spoilery spojené s koncem hry Metro: Last Light.

Svět se zvětšuje

Předně bych rád podotknul, že tu nehodlám rozebírat kvality Metra 2035. Setkal jsem se už s mnoha názory. Někteří knihu považují za zajímavý odklon od podstaty předešlých dílů s neméně zajímavými podobnostmi s reálným světem, jiní za nesmyslný paskvil se zbytečným politickým podtextem. Situaci neusnadňuje ani nedotažené české vydání plné chybek a překlepů. Faktem každopádně je, že Metro 2035 je jiné nejen v porovnání s hrami, z nichž si půjčuje určité motivy a postavy a pak s nimi rozehrává vlastní příběh, ale i s předešlými knihami. Kupříkladu mutanti v ní nehrají prakticky žádnou roli, a tak se zaměřuje jen a pouze na vnější i vnitřní konflikty přeživších lidí.

Právě proto se dá už nyní hovořit o podstatných rozdílech mezi Metrem 2035 a Metrem Exodus, protože gameplay trailer ukazuje něco, co v knize není ani letmo naznačeno. Pokud jde o souboje s monstry a obecně akční stránku hry, nelze hledat v knižní předloze žádné paralely. Nás ale zajímá, v čem se oba počiny mohou podobat.

Metro 2035 předkládá čtenáři jedno zásadní zjištění: Obyvatelé moskevského metra nejsou na světě ani zdaleka sami. Válku, která zdevastovala povrch a zapříčinila, že obyvatelé Moskvy utekli do tunelů a stanic metra, přežili lidé i v jiných částech světa. Hlavní hrdina Arťom je přímo posedlý kontaktem s lidmi mimo Moskvu, a tak každou chvíli leze na povrch s rádiem a snaží se něco zachytit. Nakonec zjistí, že kontakt nelze navázat z důvodu rušiček umístěných kolem města. Jistí papaláši se totiž rozhodli před obyvateli metra tajit, že na světě nezbyli sami, protože válka podle jejich přesvědčení stále trvá. Kdyby Moskva zase promluvila do světa, někdo by se jí mohl opět pokusit srovnat se zemí. Nakonec ale kontrolovanou cestou vyjde skutečnost na povrch s cílem sjednotit celé metro a postavit se staronovému nepříteli.

Všechno je jen hra

Skutečnost, že vnější svět za hranicemi Moskvy není tak mrtvý, jak se zdálo, je však jen jedna část skládačky jménem Metro 2035. Ruku v ruce s ní jde fakt, že v pozadí života v metru tahá za nitky omezená skupina lidí, kteří žijí mimo tunely a berou prachbídné živoření obyvatel metra a jejich konflikty trochu jako takové divadlo. Díky různým pověrám jsou přitom známi jako Neviditelní pozorovatelé. Podle jejich názoru se z metra stal ideální soběstačný svět, který nepotřebuje nic na povrchu, ani záchranu. Lidé se prý musí něčím zabavit, musí mít před sebou stále nějakého nepřítele a zároveň by měli mít vždy možnost volby ohledně toho, ke komu náležet.

Různé frakce vytvořené v metru, ať už jde o Hanzu, Řád, Říši nebo Rudé, slouží právě těmto účelům. Obyvatelé metra jsou spíše loutky a Neviditelní pozorovatelé se starají o to, aby byly misky vah vždy správně vyvážené a aby se frakce se sebezrůdnějšími představiteli stále držely při životě, protože jen tak budou mít lidé pořád co dělat a na co se zaměřit. Této myšlence později nahrává zmíněná snaha o sjednocení metra, tedy o vytvoření představy nového nepřítele, který tentokrát nesídlí v tunelech metra jako všichni náhle sjednocení Rusové, ale čeká na příležitost k opětovnému útoku kdesi na západě. To, jestli má přeživší svět opravdu nepřátelské úmysly, se v knize samozřejmě nedozvíme. Většině obyvatel metra je to ale očividně srdečně jedno.

Na konci knihy pak Arťom, který ví o rušičkách i Neviditelných pozorovatelích, ale skoro nikdo mu nevěří nebo to zkrátka nikoho příliš nezajímá, rozhodne opustit metro a Moskvu. A to ve společnosti jeho ženy Aňy, dcery šéfa Řádu plukovníka Melnika, v herním podání známého spíše jako Millera. Aňa je jednou z postav vypůjčených z Last Light a řekněme, že její vztah s Arťomem v knize není úplně ideální. Nakonec si k sobě ale přeci jen najdou cestu a za pomoci japonského teréňáku vyrazí směrem k Vladivostoku.

Nepřítel je jinde

Tohle všechno by mohl příběh Metra Exodus více či méně využít. Metro 2033 a Last Light se zaměřují jen a pouze na prostředí metra a zdevastovaného povrchu Moskvy. Exodus ale půjde dál, jak koneckonců napovídá název a první informace, přičemž nemám na mysli jen prostor, ale i čas, protože se má děj hry odehrávat jeden celý rok. Tudíž nejspíš naváže na Arťomův odchod z metra. Kdyby i v herním příběhu došlo na zatajování přeživších po celém světě a existenci Neviditelných pozorovatelů, mohlo by to na celý svět Metra vrhnout zcela nový pohled i pro ty, kteří ho znají jen z her, a postavit před hráče ideální důvod k odchodu z metra a z Moskvy.

I z herního Arťoma, jenž mohl za správných okolností přežít konec Last Light, by se tak stal rebelant, který se vzepře zažitým pořádkům, pasivitě a krátkozrakosti ostatních a půjde si svou vlastní cestou. Vidina toho, že lze přeci jen žít mimo Moskvu, pak může velmi snadno vést k cestě Arťoma a dalších svéhlavých obyvatel metra někam jinam. Snad právě proto vidíme v gameplay traileru zprovozněnou parní lokomotivu, která je nepochybně vhodným prostředkem k přesunu z Moskvy do neprozkoumaných dálav. Dálav, v nichž mohou samozřejmě čekat zcela noví nepřátelé, možná včetně těch, kterých se údajně báli lidé zodpovědní za provoz rušiček a izolace Moskvy od okolního světa.

Stejně tak v nich ale mohou čekat i lidé bez nepřátelských úmyslů, jak naznačuje už Metro 2035, v jehož průběhu Moskvu navštíví několik lidí z vnějšího světa. Takto se z Metra Exodus může v určitých ohledech stát obdoba oblíbeného Stalkera, tedy hra, která kromě lineárních úrovní zahrnuje i rozsáhlejší, méně lineární prostředí, v němž třeba na hráče čekají jak přátelští, tak nepřátelští NPC (otevřenosti hry jsem se více věnoval zde). A v němž se bude s ohledem na časový rozsah příběhu nepochybně měnit roční období. Jak se navíc zdá, tentokrát není v exteriérech vždy nutné nosit plynovou masku. Ve videu si Arťom ihned po vstupu na povrch masku sundá, což může být další inspirace knihou, v níž už hrdina nepovažuje ovzduší Moskvy za tak smrtící. Pro nás jako hráče by to znamenalo možnost kochat se prostředím hry bez nutnosti hlídat filtry a pohlížet na vše přes zamlžené, orosené hledí.

V osobní rovině by pak mohlo Metro Exodus vyobrazit podobné spory, které má v knize Arťom a Aňa, a dodat tak příběhu a postavám trochu osobitosti. Samozřejmě za předpokladu, že se herní verze Arťoma konečně naučí mluvit. A kdyby chtěli ve 4A Games opět přiblížit prostředí a okolí moskevského metra (a že nějakou dobu v něm nepochybně strávíme), přesto jim může být Metro 2035 prospěšné. Nejde jen o možnost zažít situaci, kdy se lidé léta uvěznění jako krysy dozví, že nezůstali sami, ale i o předcházející události spojené se zmíněnými frakcemi. Třeba Říše se v knize nachází v dost prekérní situaci a jak známo, šelma zahnaná do kouta může být zatraceně nebezpečná. S využitím jistých motivů a situací Metra 2035 by tak hra mohla představit dobře známé nepřátele ve zcela novém světle.

Samozřejmě jde ale povětšinou jen o spekulace založené na knižní předloze a na tom, co jsme viděli a slyšeli z Metra Exodus. Stále tu máme více otázek než odpovědí, zvlášť když se začneme ptát, jak vlastně Exodus reflektuje různé konce Last Light. Metro 2035 ale využívá ten nejlepší konec hry, v němž útok Rudých na technologicky pokročilý bunkr zabraný Řádem přežil nejen Arťom, ale i Melnik/Miller. Takže je dost pravděpodobné, že Exodus na tom bude podobně.

Je však zjevné, že tvůrci mají z čeho vycházet a že se Metro 2035, ať už je jeho přijetí jakékoliv, může snadno stát základem pro potenciálně zajímavé události a motivy hry. Tak uvidíme, jestli vývojáři z 4A Games a Dmitry Glukhovsky, který se na vzniku hry opět podílí, během vývoje něco z knihy přímo využili. I kdyby to tak ale nebylo, stejně se zdá, že nás čeká něco, po čem fanoušci Metra prahnou už hezkých pár let. Ačkoliv je zjevné, že to, co jsme viděli v gameplay záběrech, nejspíš neodpovídá skutečnosti. Hra tak určitě bude vypadat, po vizuální stránce je o něco lepší než Metro Redux, ale jinak se zdá, že je gameplay video plné skriptů a příhodně sehraných pasáží, které nereprezentují přesně to, co budeme ve hře skutečně zažívat. Až budoucnost odhalí, jestli je i tohle jen pouhý dohad, podobně jako většina tohoto textu.

Metro Exodus vyjde v roce 2018 na PC, PlayStation 4 a Xbox One.