8-Bit Invaders! – svižná retro RTS z vesmíru

RTS je dnes mírně upozaděný žánr. Jen se zamyslete, kdy jste si naposledy zahráli kvalitní strategii? Američtí nezávislí tvůrci z Petroglyphu mají dost zkušeností z dřívějších her, které zúročili u dalšího projektu. Jde o svižnou hru s potenciálem zabavit na více než jeden víkend.

Filmová inspirace se nezapře

Nejvýraznějším prvkem 8-Bit Invaders! je grafická stylizace her z osmdesátých let. Petroglyph pokračují ve své linii kostičkových strategií (8-Bit Armies, 8-Bit Hordes), které jak kdyby Minecraftu z obou očí vypadly. Aktuálně se vydali do světa meziplanetárního konfliktu zuřícím mezi mariňáky a emzáky (národ Cranioids). Tvrdí chlapci z matičky Země jsou obklopeni řadou mechů a v ruce drží poctivý kulomet. Nemůže chybět ani drsňácký výraz s nezbytným doutníkem, nelze nevzpomenout na Arnieho v Predátorovi. Proti nim stojí nekonečné zástupy zelených mužíčků a jejich mazlíčků. Tim Burton by měl z tvůrců radost (pokud by je zažaloval o peníze za stylizaci), protože emzáci utekli z kostymérny jeho filmu Mars útočí! Ale to bylo autorům málo, tak mezi nazelenalými mozkouny nechají pobíhat hybrida vypadajícího jako kříženec psa a vetřelce. Pro pamětníka a milovníka starých akčních filmů prostě splněný sen.

„Nejvýraznějším prvkem 8-Bit Invaders! je grafická stylizace her z osmdesátých let.“

Osmdesátkových klišé se drží i příběh. Mariňáci jdou po krku mimozemšťanům, protože jim napadají a ovládají mozky. Občas dojde ke zradě ve vlastních řadách a musí si to vyřešit na ostří nože. Emzácká kampaň překvapivě není o mírumilovném výletu na naši planetu, ale je o vyhnání lidské chamradě z vesmírných dálav zpátky na rodnou hroudu a o obnově svých planet od pozemské zástavby (příznivec ekologických organizací hlasitě tleská). Svou činnost poeticky nazývají „deterrafikace“.

Ale vám může být zápletka ve své podstatě ukradená, protože funguje jen jako důvod pro vytvoření další mapy. Posouvání v ději se řeší pouze briefingem na začátku mise, neočekávejte žádné příběhové sekvence. Přitom mohli Petroglyph přijít s originálním a vtipným příběhem, který by dal hraní větší důvod. V současném stavu je hra pro jednoho hráče spíše tutoriálem k multiplayerovým kláním.

Svižně a rázně

Každá mise v hlavní kampani, je jich po rovném tuctu na obou stranách konfliktu, zabere průměrně šikovnému hráči asi 20 minut. Vzhledem k délce úkolů si ani nevšimnete, že nejde ukládat jejich průběh. Za mimozemšťany se ve své činnosti držíte jednoduchých pravidel vedoucích k vítězství – budování základny, těžba, tvorba jednotek, likvidace nepřítele. Mnohem více zábavy si stratég užije s lidskou posádkou. Asi půlka misí má originální nápad – boj bez základny, přepadová akce, obrana základny, let vesmírem.

Automatizace jednotlivých činností se sice hodí v multiplayeru, ale malá nápaditost mimozemských misí nemotivuje k dalšímu hraní bez kamarádů a postupem času nudí (a mariňácké mise to nezachrání). Přijde mi, jak kdyby tvůrcům u mimozemšťanů došel dech, což je docela překvapení, protože za sebou mají docela slušnou RTS Grey Goo z roku 2015. Nepomůže ani zvednout obtížnost, soupeř je jen rychlejší v tvorbě jednotek, rozhodně není záludný, ani takticky vyspělejší.

Nápaditost jednotek se ztrácí v kvantitě vojáků

Přitom je v 8-Bit Invaders! řada náznaků, které by stratég z radostí využil. Mariňáci při ústupu couvají a pokračují v palbě, zatímco se jim dobíjejí štíty (tvoří část životů). Xenomorfní pes při smrti exploduje v gejzíru kyseliny, která leptá útočící pěchotu (s jejich rychlostí jedna z nejzajímavějších jednotek). Ale v davovém a hektickém posílání armády na nepřítele bez náznaku formací se tyto aspekty docela ztrácí. Jednotky mohou ničit i prostředí, ale je to jen kosmetická záležitost, protože praktické užití téměř neexistuje.

„Jednotky jsou dobře vyvážené, každá má své uplatnění.“

Jednotky jsou dobře vyvážené, každá má své uplatnění. Klasicky pozemní jednotky jsou slabé proti mechanickým, ale dobré proti vzdušným, zatímco mechanické si s létavkama moc netykají. Nechybí ani medici (mateřská loď a dron) a různé charakterové bonusy (špionáž, skrytí, teleport apod.). Obě strany mají ultimátní jednotku, která může zvrátit prohranou bitvu na vaši stranu. Mimozemšťané si vychovali příbuznou Godzilly, zatímco člověk složil nadupaného robota.

K vítězství vedou dvě cesty. Rychlý a smrtící útok ze začátku hry, nebo vyčkávání za množstvím obraných věží, o něž se nepřítel rozbije, a potom útok na vyprázdněnou základnu protivníka. V misích jsem nikdy nepocítil nedostatek zdrojů. Těžíte energetické krystaly, ke kterým se musíte dostat za použití síly.

Taktické uvažování je na místě jen v případě množství jednotek (cranoidi), jejichž tvorbu podporujete stavbou tzv. motivátorů, a dostatku elektrické energie (mariňáci), což řešíte stavbou elektráren. Není větším problémem, než postavit kasárny, které přetíží síť a vypnou se vám obrané věže během nepřátelského útoku. Ostatní budovy v základnách mají podobné funkce v obou frakcích (základna, obrané věže, kasárna, letiště – vše, co by stratég čekal).

Co kromě kampaně?

Během prvního hraní má hráč omezený přístup k budovám a jednotkám, které se mu postupně odemykají zdoláváním misí. Po jejich dokončení dostáváte bonus do následující hry, takže po dokončení kampaně můžete první kolo projít s prstem v nose, protože máte godziloida, proti němuž nemají obyčejné jednotky šanci. Je to ale sympatický pokus o znovuhratelnost.

Není však jen singleplayerem hráč živ, protože s kamarádem je větší kus zábavy. Příběhové mise lze hrát v kooperačním módu, což je rozhodně zajímavé zpestření. Nepřekvapí ani klasický skrimish proti umělé inteligenci, která si ovšem bere někdy dovolenou. Výjimkou nejsou sebevražedné procházky do nepřátelských základen. To vše ale může opravit jeden patch. Stejně se po čase naučíte si s umělou inteligencí pohrát jako kočka s myší. Proto každý zamíří do multiplayer, kde si to rozdá proti nevyzpytatelným živým protihráčům. Síťová hra podporu až osm hráčů.

„Destrukce prostředí, budov i nepřátel vypadá opravdu dobře a dává hráči uspokojující pocit kvalitní válečné akce.“

Příjemným bonusem je Multiverse mód. Je to hybrid mezi klasickou tahovou strategií (hodně zjednodušená Civilizace) a RTS. Hráč si připravuje půdu pro anexe vedlejšího hexagonového políčka. Invazi může simulovat, nebo se pustí do klasické skrimish bitvy proti AI. Tato část hry má velký potenciál v udržení přízně jednotlivých hráčů.

Kostičkový svět

Grafický háv ke hře a jejímu ladění sedí. Nečekejte, že by 8-Bit Invaders! prověřila vaši grafickou kartu, ale výsledek je v rámci stylizace oku lahodící. Destrukce prostředí, budov i nepřátel vypadá opravdu dobře a dává hráči uspokojující pocit kvalitní válečné akce. Hra běží absolutně hladce, ani sebou necukne, takže příjemné chvíle u multiplayeru jsou zaručeny.

Jednotlivé mapy jsou různorodé. Pohybovat se budete od pouštních dun, přes městské ulice po vesmírnou prázdnotu. Navíc je přítomný i editor, takže se dá očekávat záplava map a misí od komunity hráčů.

Příjemný pocit z hraní podporuje dobová hudba, která připomene melodie Terminátora nebo Far Cry: Blood Dragon, a ozvučení jednotlivých jednotek a zbraní, díky němuž poznáte, co se děje na bojišti bez nutnosti neustále přepínat mezi jednotlivými oblastmi.

Redakce Zing.cz hraje na notebooku ASUS GL552.