Alekhine's Gun - průměrný agent v podprůměrné hře

Recenzovaná verze: PC

Alekhine’s Gun je čistokrevné béčko. To je nutné říct jako první věc. Často jsou ale i běčkové hry docela kvalitní a zábavné. Ale to bohužel není případ Alekhine’s Gun.

Rus ve službách CIA

Příběh Alekhine’s Gun vás zprvu hodí do retrospektivního prostředí nacistického Německa, ve kterém máte za úkol udělat pár operací. Hra se poté přesune do období Studené války a vy jakožto agent Semyon Alekhine ve službách CIA máte za úkol zabít označené cíle, které se nachází v Evropě, USA a Kubě a mezitím udělat pár dalších sabotážních a agenstkých akcí.

To je zhruba tak daleko, kam se dostanete, dokud vás příběh nezačne vyloženě nudit. A tady zároveň tkví jeden ze základních problémů hry. Postavy jsou nezajímavé a nevýrazné a bude vám pravděpodobně úplně jedno, co se děje a proč se to děje. Jednoho agenta od toho druhého ani pořádně nerozeznáte a toporné dialogy tomu opravdu nepomáhají.

Naneštěstí totéž platí i v případě vašich cílů. Před misí sice máte možnost si o lidech, které máte zabít, přečíst, kdy se narodili a jak žili svůj život, ale… prostě to není zajímavé. Nemáte důvod to znát. Tady máte nebezpečného nacistického vědce a v další misi je další nebezpečný nacistický vědec. A v další misi zase. A to je velký problém, protože pokud vás nezajímá příběh a ani ti, které máte zabít, pak vám zůstává jen samotná hratelnost, která je vlastně kapitola sama o sobě.

Obecně je to ale velká škoda, protože samotné cut-scény nejsou úplně nejhorší. Příběhové cut-scény mezi misemi jsou ručně kreslené a jde v podstatě o slideshow s noirovou atmosférou. A ačkoli jim trochu podkopává nohy dabing, dá se na ně v pohodě koukat. In-game cut-scény přímo v misích ale nestojí ani za řeč.

Death to Spies: Blood Money

Alekhine’s Gun vychází z Death to Spies. Koneckonců hrajete za tu samou postavu. A ti, kteří přišli do styku s touto sérií, určitě ví, jak kvalitní célá série byla. I přes nějaké ty menší problémy šlo o zábavné hry a mohli jste se vyblbnout ve velkých a dlouhých misích, které nebyly ani těžké, ale ani lehké. Kromě toho jste měli volnou ruku v tom, kam jít nebo co dělat, ale pokud čekáte totéž od Alekhine’s Gun, tak vás musím zklamat. Hra si vzala velkou inspiraci z Hitman: Blood Money a je to vidět. A nehledě na to, že Blood Money, resp. libovolný Hitman, byl parádní hrou, tak tady jakási kombinace obou her prostě nefunguje.

Alekhine's Gun v podstatě nenabízí nic nového, co byste v Death to Spies nebo Hitmanovi už neviděli - výběr vybavení před misí, převlékání, uklízení těl, sbírání předmětů jako klíče nebo karty, atd. Což není špatně. Jde o normální herní mechaniky, které by měla každá správná stealth hra mít. Problém ale přichází v momentě, kdy si uvědomíte, že je to možná to jediné, co dělá hra dobře. Většina mechanik není sama o sobě špatně, jde relativně o standardní věci, ale dohromady to prostě nějak ne a ne fungovat.

Do skříní se nemůžete ukrýt, v dřepu v podstatě nejste slyšet; hra navíc trpí podobným problémem jako Hitman: Absolution - systém odhalení vašeho převleku je absolutně frustrující záležitost. Samotná mechanika funguje podobně jako u Death to Spies, tzn. že když se budete zdržovat v blízkosti určitých postav, tak vás odhalí. S tím rozdílem, že tady se nepřátelům, kteří vás eventuálně prohlédnou, často nevyhnete. A navíc jich je hodně. Do místnosti s vaším cílem málokdy nevede jen jedna cesta (případně se tahle cesta rozdvojí až na úplném konci), střílení se zbraněmi je úplně k ničemu a umělá inteligence je tupá jak telefonní sloup. Co tupá, vyloženě dementní. Od nich nemůžete ani čekat, že vylezou po žebříku, protože po tom žebříku fakt lézt neumí. Mapa vám v podstatě nepomůže a instinkt, který zobrazí především minimapu k ničemu a kruh, který úkaže pozici blízkých nepřátel, také není moc užitečný. Nehledě na to, že mise působí jednoduše a hlavně jsou prostě malé.

Ve finále vám tak akorát zůstane to, že rychle proběhnete dveřmi, dojdete k cíli, zabijete ho a zase rychle vyběhnete ven. Hra vám v podstatě nepředkládá žádnou výzvu a většinou třeba stačí jen před nepřítelem vytasit nůž, zabít ho a jít zase dál a nemusíte být nikdy odhaleni. Než umělá inteligence nějak zareaguje, tak už je tělo ležící na zemi. Zkoušení nějakých nehod vás nejspíš ani nebude bavit, protože z toho zkrátka není taková satisfakce, jakou byste čekali a často není ani zjevné, jakou nehodu vlastně můžete provést. To, jestli cíl třeba utopíte, shodíte na něj klec, nebo ho rovnou na férovku zastřelíte, hraje vlastně nulovou roli a často se budete spíš ptát, proč vlastně toho dotyčného máte zabít, čímž se zase dostáváme k tomu, že postavy jsou prostě nezajímavé..

To, jestli budete hrát akčně nebo jako duch, má vliv pouze v jedné věci - čim tišší budete, tím více „RP” bodů dostanete. Za tyhle body si následně můžete kupovat nebo vylepšovat vybavení. Což je dobrá věc, jenže ani tohle tvůrci nějak nedomysleli. To, že výbavy k pořízení není hodně, bych pominul, ale to, že musíte hrát potichu, abyste získali více bodů a mohli si následně koupit drahou a hlučnou zbraň, mi nějak nejde do hlavy. Nehledě na to, že vybavení na tichý postup máte v podstatě od začátku. V průběhu si můžete akorát tak dokoupit třeba vrhací nůž, který je jenom lehčí než základní útočný nůž (ne že by váha měla nějaký evidentní nebo důležitý vliv), a pistoli, pro kterou si můžete dokoupit tlumič, což je pro tichý postup jediné relevantní vybavení, které ve hře najdete.

Mimo to vlastně není co kupovat. A hlučný způsob hraní bych také vůbec nedoporučoval. Je relativně jednoduché umřít, míří se docela blbě a celkový pocit ze střelby je prostě nulový. Což je pochopitelné, koneckonců je tahle hra hlavně o plížení, ale v takovém případě by člověk čekal, že se Alekhine’s Gun ukáže jako stealth hra v lepším světle nebo že rovnou zazáří. Celek pak vypadá, jako by autoři v půlce vývoje nevěděli, co vlastně chtějí dělat a vytvořili od všeho trochu. Pochválit můžu snad jen páčení zámku u dveří, které probíhá pomocí vylepšené minihry převzaté ze série Death to Spies, a páčení zámku u trezorů, které sice není vůbec vysvětleno a často s ním nepřijdete do styku, ale je docela fajn.

Správný agent nesmí ani mrknout!

Průměrná hratelnost by tedy byla. Někdy je hra frustrující a vyloženě blbá, někdy je zase docela hratelná a ve výjimečných momentech se budete možná i bavit. Zbývá technická stránka, která je na tom v podstatě stejně. Zastaralost je na téhle hře vidět. Modely postav nejsou kdo ví jak úžasné, některé textury jsou rozmazané a animace vám taky nevyrazí dech, ale nedá se říct, že by byla hra vyloženě hnusná. Hnusná není, ale vyloženě pěkná taky není. Na některé modely postav zjevně také nezbylo moc času. Obličeje generických strážných vypadají, jako kdyby si autoři z Maximum Games vypůjčili modely z Road to Hell: Retribution. Beze srandy. A to, že se stíny zobrazí detailně a kvalitně jen pár kroků před vámi nebo že hlavní postava ani nemrká, už je jen špička ledovce.

Víceméně totéž platí o zvucích a dabingu. Jak už jsem psal v úvodu recenze, tahle hra je prostě béčko, takže je béčkový i dabing. A ačkoli je několik případů, kdy mi přišel výběr herců docela v pořádku, celé to shazují dialogy, které jsou často na úrovni dítěte s ožužlanou a rozkousanou tužkou v ruce. Naneštěstí musím konstatovat i fakt, že se mi absolutně nelíbil dabing hlavního hrdiny, kde je zkrátka až zbytečně silný důraz na ruský přízvuk.

Pokud jde o zvuky, tak… Ach jo. Stručně řečeno - často jsou nekvalitní a zdá se, jako by většina cut-scén a dabingu byla nahrávána někde v pokoji, kam se sešlo pár kamarádů, než ve studiu nebo specializované místnosti. Někdy je dabing nebo zvuk sotva slyšet, jindy je hlasitý a zkrátka to k tomu, co vidíte, absolutně nesedí. Během hraní si jich ani moc všímat nebudete. Naštěstí nejsou většinu času tolik slyšet nebo nejsou tak výrazné, aby vás vyloženě rušily.

Tím bohužel výčet negativ nekončí. Pominu-li například pády, se kterými jsem se několikrát setkal, bugy spojené s fyzikou, zvuky nebo umělou inteligenci a výjimečně optimalizaci (která byla v mém případě relativně v pořádku, ale na PS4 jede údajně hra naprosto mizerně), tak je tu v případě samotného designu a technické stránky jeden velmi silný nedostatek - ukládání. Hra prostě nemá automatické ukládání a musíte si hru ukládat ručně. Což není vyloženě špatně. Hru si můžete uložit kdykoliv chcete. Jenže hra nemá automatické ukládání ani na začátku nebo před začátkem mise. Takže když začnete další misi a před vypnutím hry si neuložíte svůj postup, začnete zase tam, kde jste si hru naposledy uložili. Ať už je to na konci předchozí mise nebo někde v polovině předchozí mise. Ale bacha, jde to ještě dál - hra nemá ani výběr misí. Takže pokud misi začnete se špatným vybavením, tak máte prostě smůlu. Museli byste se jedině vrátit do předchozí mise, kde máte save, tu znova dokončit a vybrat si správné vybavení. A něco takového je v roce 2016 vyloženě k pláči.

Prostě zahozený potenciál

Hitman: Blood Money? Skvělá hra. Death to Spies 1 a 2? Také skvělé hry. Alekhine’s Gun? Ani omylem. Jinak to prostě říct nejde. Základní hratelnost hry je zkrátka průměr, možná mírný podprůměr, který podkopává nezajímavý příběh a nedostačující technická stránka. Ta sice některé hráče může přímo pobouřit, ale jinak se na to dá pořád koukat. Ale prostě to nestačí. Hra má designové nedodělky, levely jsou nezajímavé, umělá inteligence je vyloženě chabá a seznam jde dál a dál.

I přesto se ale tahle hra dá hrát. Dá. Jestli už ji někdo dohraje, nebo ji vůbec bude hrát z vlastní vůle, to je jiná otázka. Osobně mohu pochválit tak akorát vylepšenou mechaniku páčení zámků z Death to Spies (která je vlastně vylepšená jen minimálně) a výtvarné zpracování cut-scén mezi misemi. Pokud nutně hledáte nějakou stealth hru v podobném duchu, se sérií Death to Spies jste ještě neměli tu čest a blížící se Hitman vás odradil (přičemž předchozí Hitmany jste hráli), s čistým svědomím můžu doporučit raději Death to Spies. Je to víceméně totéž, jenom prostě lepší. Daleko, daleko lepší. A pokud už jste Death to Spies hráli, tak si to zahrajte znovu. Hraní Alekhine's Gun se dá tak maximálně přirovnat ke studené sprše uprostřed sněhové kalamity.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.