Captain America: Super Soldier – když má Batman dovolenou

Kapitán Amerika je Marvelovská klasika všech klasik, kterou není třeba představovat ani důchodcům, kteří potají schovávají modré trenýrky pod postelí, ani novorozencům, co mají áčko vytetované…všude možně. Ať už jste fanoušci komiksů či nikoliv, o tomto prvním Avengerovi jste zajisté slyšeli. Těm pozornějším neunikl ani hollywoodský remake, který se v současné době dere do našich kin. A jak už to tak v moderním herním průmyslu chodí, každý významnější film je následován i herní adaptací. Většinou stejně chutnou, jako špagety v kolumbijské věznici.

Viva la America…teda…

Mnohem překvapivější je ale fakt, že se stejně jako v případě Transformerů nejedná vůbec o špatnou hru, což je dle všeho poslední dobou trendem. Jako supervoják a nadčlověk Kapitán Amerika tak popadnete ikonický štít a započnete tuhý boj s mnoha známými zloduchy původní předlohy, mezi kterými nesmí chybět organizace Hydra, hanebný profesor Zola a padouch všech padouchů, Red Skull. Hra opět dělá chytrá krok a nesnaží se za každou cenu kopírovat děj filmu. Jednoduše používá jeden menší konflikt, který zkrášlí naši cestu druhou světovou válkou, na rozdíl od Transformerů si ale titul užijí i lidé, které film mine. Což je jednoznačně plus.

Kromě základní záplatky, kterou je samozřejmě zastavit veškerý odpor a nejlépe vyjít z kouřících se ruin města s co nejvíce cool výrazem v obličeji, se po úrovních povaluje opravdu úctyhodné množství dokumentů, filmových pásek a plánků, které bohatě informují o univerzu komiksu, jeho hlavních hrdinech a vůbec celé páteři prvního Mstitele. Je zcela na hráči, zda se do toho ponoří po hlavě, nebo jen proběhne pro své vlastní potěšení, ale je příjemné vědět, že do toho dali autoři nějaké to extra úsilí.

I’m gonna kick your ass

Pokud si za něco zaslouží kapitán absolutorium, je to jednoznačně bojový systém. No dobře, možná jsem se nechal trochu unést, ale vypadá vážně skvostně a hra si je toho náležitě vědoma. Titul v mnohém připomíná skvělý Arkham Asylum, ať už se jedná o systém soubojů, jednoduché hádanky nebo složení jednotlivých úrovní, i když nedostahuje takových kvalit. Máte tu k dispozici obyčejné údery, údery štítem, hození štítu, bloky, protiúdery, extrémní údery, speciální pohyby, odrážení střel…je toho zatraceně hodně. Tím nejpůsobivějším je ale fakt, že můžete všechny tyto radosti života libovolně kombinovat a vytvářet tak nádherná komba, která nejen skvělé vypadají, ale ještě se o něco chutněji aplikují na ksichty nepřátel. Vše si samozřejmě odemykáte postupně, jak procházíte hrou a sbíráte body, na nějaký propracovaný RPG strom schopností však rovnou zapomeňte.

Velkou měrou k dobrému pocitu ze soubojů přispívá i celková prezentace. To takhle tancujete v chumlu nepřátel, odrážíte střely štítem, sem tam někoho přetáhnete po hlavě a cítíte se jako páni situace. Pak ale dorazí posily s těžkotonážním brněním a hráč se začíná potit o něco více. Je třeba prorazit útok, uhnout tomu nalevo a využít extrémní úder, který většinou po nabití pošle nepřítele rovnou do knockoutu. Nepřátelé tady navíc neabsolvovali džentlmenskou školu Assassin’s Creed a často po vás jdou v mnohonásobné přesile. Kamera čas od času filmově zabere tříštící se čelist a člověk si zkrátka z každého souboje odnáší skvělý pocit nadřazenosti. Přitom není hra ani na střední obtížnost nijak lehká.

Naopak ostatní složky citelně strádají a taková akrobatika a šplhání po prostředí bylo maximálně ořezáno na automatické animace, během kterých jen musíte včas zmáčknout potřebné tlačítko, což je sice zajímavý, ale hodně zastaralý nápad. Na druhou stranu odpadá frustrace se systémem pokus-omyl, hráč nikdy nikam nespadne a většinou není problém udělat vše na první pokus. Hra se tak může soustředit na to, co umí nejlépe – rvačky. Jedinou menší skvrnou jsou pak také bossfighty, které jsou sice efektní, ale až směšně jednoduché.

Příběh končí, výzvy začínají

V případě, že už máte po nějakých těch osmi hodinách ukončen hlavní příběh a nechce se vám zbytečně brouzdat úrovněmi pro nějakou tu přesdržkovku, určitě nepohrdnete Challenge módem, ve kterém procházíte jednotlivé mapy a za urážek (případně sexuálních narážek té ženské části německé armády) mlátíte nabíhající vojáky hlava nehlava. Přitom se vám nekompromisně měří čas a dle získaných medailí odemykáte další a další "oblasti" módu, ve kterém postupně přituhuje. Jedná se sice o malé, ale rozhodně vítané zpestření a prodloužení hrací doby. O to více, pokud se vám souboje ve hře zalíbí jako autorovi článku.

Druhá světová počasí nedělá

Celkový design je samozřejmě nachlup stejný, jaký prezentuje i novodobý film. Kapitán tak běhá v inovovaných trenýrkách a v menu si postupem času budete moci odemknout i dva další kostýmy. Celkové prostředí dobře simuluje zdrcenou planetu pod tlakem druhé světové, všudypřítomná šeď a hnědá barva se tedy tak nějak očekává. Naštěstí čas od času kromě hradních komplexů, elektráren a skladů zabrousíme i do hezké přírodní oblasti, takže není prostředí až tak monotónní, jak by se zdálo. Skvěle na tom naopak jsou modely postav a nepřátel, které jsou opravdu různorodé a promyšlené, včetně luxusní Havoc fyziky, díky které po každé větší ráně létají helmy nalevo napravo.

Filmovost a epičnost je podpořena dobrým dabingem a soundtrackem, i když si hra o licenci může nechat jen zdát. Ačkoliv je však prezentace lehce nadprůměrná, je cítit nedostatek času a vůbec kvalitních nápadů, aby titul alespoň vyčníval nad konkurenci (to je dnes také standardem).

Když do zákopů, tak s kapitánem

Kapitán Amerika je rozhodně příjemná oddechovka, která nejen rozšiřuje obzor divákům filmu, ale také dokáže slušně zabavit, především pokud máte rádi bravurně zrežírované rvačky. Dokonce zajdu tak daleko, že doporučím hru i jen kvůli soubojům. Jsou prostě až tak dobré.

Na druhou stranu si není možné vymanit z pocitu obyčejnosti a průměru, který ze hry čas od času sálá. I když tedy srovnávám recenzovaný kousek s novodobým Batmanem, jedná se spíše o jeho špatně oholeného bráchu. A nikdo nemá rád zarostlý obličej.