Deskovka: Zima mrtvých

Co vše jste schopni obětovat, abyste zachránili přeživší před zombíkama a mrazem?

Reklama

Původně jsme se chtěli rozepsat o některé ze sci-fi deskovek ze stáje společnosti MINDOK, ale popularita zombie žánru na letošní E3 nás donutila změnit priority. Proto se dnes podíváme na dílo Isaaca Vegy (Bioshock Infinite, City of Remmants) a Jona Gilmoura (Dinosaur Island), které v českých obchodech najdete pod názvem Zima mrtvých: Cesty osudu. Tento titul nespoléhá pouze na bezproblémovou hratelnost, ale především na budování mrazivé atmosféry, která v horkých letních měsících osvěží.

Zrada může číhat za každým rohem

V Zimě mrtvých se vžíváte do vůdce skupiny přeživších, kteří sdílejí úkryt s dalšími družinami. Jednotlivé spolky mají sice své vlastní zájmy, ale musí spolupracovat na plnění hlavních úkolů, jež by měly zvýšit jejich šanci na přežití během krutého blizzardu. Aby toho nebylo málo, tak se nacházíme v postapokalyptickém světě, kde nemrtví hledají cokoliv k snědku a lidské maso si velmi rádi přidají do jídelníčku. Přesto nebude největším nepřítelem mráz, ani horda hladovějících bezmozků, ale především lidská touha po moci.

Každou herní seanci totiž začínáte tím, že mimo hlavní úkol, který je po celou dobu partie viditelný na velmi přehledně koncipované herní desce. Poté si vyberete z nalosovaných postav svou skvadru, abyste nakonec obdrželi svůj osobní tajný úkol. V rámci jeho plnění se většinou nebudete rozcházet s úsilím ostatních splnit ústřední misi, a tak během svých tahů budete sledovat jen jeden směr navíc – třeba hromadění jídla a léků, vybavenost vlastních lidí předměty nebo snahu redukovat počet živých postav na herní ploše.

Na druhou stranu se ovšem může stát, že obdržíte tajný úkol založený na nutnosti škodit ostatním. V rámci hry se tak snažíte nashromáždit dostatek zásob pro převzetí moci či zbabělý útěk. Nesmíte ovšem být moc na očích, protože pokud by si spoluhráči všimli vaší diverzní činnosti, mohli by vás vyobcovat ze společného úkrytu. Skryté mise tak dodávají Zimě mrtvých dodatečný náboj, který ze hry dělá doslova návykovou záležitost. Slušný počet karet tajných úkolů navíc pomáhá znovuhratelnosti titulu.

Nemusíte se bát, že v případě (třeba i nespravedlivého) obvinění a následné ostrakizace z doupěte pro vás hra končí. Autoři mysleli na tuto eventualitu a vyhnanec s ní obdrží nový tajný úkol určující další směřování hráče během jeho pouti v mrazem sužovaném a zombiemi přeplněném městě. Ve spojení s desítkou misí, jež mají také svou hardcore variantu, a s krizovými situacemi řešenými v průběhu partie, se jedná o slušně atmosférickou deskovku na celý večer.

Počet kol známe dopředu

Ústředním motivem celé partie je splnění příběhové mise, kterou si zvolíte (nebo nalosujete) na začátku hry. K dispozici jsou krátké cca devadesátiminutové scénáře až po čtyřhodinová dobrodružství. Český překlad od MINODKu pomáhá dotvořit atmosféru díky tematickým textům v manuálu, takže je doporučujeme především z počátku nepřeskakovat, a pak se vrhnout do víru likvidace nemrtvých, shánění zásob a možná pletichaření proti ostatním. Po několika minutách přípravy desky a hráčského prostoru se určí první hráč podle vlivu postav a sprint za záchranou začíná.

Ústřední roli v každém kole hrají krizové události. Ty se vyplatí zažehnat společnými silami, jinak všechny čeká krutý trest, a hod příslušným počtem kostek (počet postav plus jedna navíc). Hodnoty na šestihranných nesmyslech určují vaše možnosti v tahu a závisí na cifrách útoku i hledání u vašich postav. Celé kolo je vlastně pevně určeno nutností vyřešit aktuální problém, posunout se v misi a mít dobře hozeno, takže nějaké plánování dopředu moc nefunguje, spíše se musíte rychle přizpůsobit situaci.

Naštěstí tvůrci Zimy mrtvých mysleli i na nepřízeň osudu při hodu kostkou, takže máte stále co dělat, přestože se k vám štěstí otočilo zády. Za výsledné cifry na kostkách tedy platíte při útoku na zombie nebo při prohledávání lokalit. Obě hlavní akce mají velmi pěkný mechanismus udržující vás v napětí do samotného konce (a možná o postavu také přijdete). Také můžete obětovat kostku s nízkou hodnotou na stavbu zátarasu, úklid úkrytu nebo odlákání hladových nemyslících krků na svou pozici. U postav lze také aktivovat specifické vlastnosti.

Mnohem širší škálu aktivit máte v nabídce mimo závislost na kostkách. Můžete se pohybovat, přispívat zásobami do plnění mise nebo odvrácení krize, uklízet kryt, žádat po ostatních zásoby či předmět nebo vyvolat hlasování o nedůvěře k některému hráči (vztahuje se na celou jeho skupinu přeživších). Ať už spustíte kteroukoliv akci, můžete být překvapeni jejím dopadem, protože hráč po vaší pravici kontroluje na kartě křižovatek osudu, zda se za vaší činností neskrývá hlubší příběh. Právě osudové karty úžasně přispívají k napínavosti a atmosféričnosti Zimy mrtvých.

Na tahu jsou zombie

Po ukončení kola, v němž své akce provedli hráči u stolu, se musíte připravit na následky svých činů. Budete si zoufat při poklesu morálky a truchlit nad mrtvými, o které jste přišli špatnými rozhodnutími. Nejdříve musíte nakrmit hladové krky, takže každé nerozvážné přibrání nového druha do party bude hodně bolet. S kručícím žaludkem zkontrolujete množství vyprodukovaného odpadu, který se nestihl uklidit. To vše ovlivní posun na stupnici morálky, přičemž s nulou na počítadle pro vás partie končí (a možná přispěje k výhře tajnému zrádci).

Pak se společně podíváte na příspěvky pro zažehnání krize. Mimo potřebné suroviny tam mohl diverzant naházet nepotřebný materiál, který jednotlivé předměty znehodnocuje. Vzhledem k tomu, že se všechny příspěvky do společné zásoby míchají, nemáte tušení, kdo se zlovolného činu dopustil a podezření ve skupině roste. Dynamika vztahů během partie se báječně mění a osočování z podkopávání židlí pod nohama ostatních dodává hře potřebnou šťávu.

Ovšem slabší povahy nemusí tyto konfliktní situace dobře zvládat. Naštěstí autoři vymysleli i mód kooperace, během kterého si všichni hráči raději pomáhají. Na druhou stranu lze mírným poupravením pravidel docílit přesně opačného efektu, kdy je pravděpodobnost stát se zrádcem větší aneb vítejte v apokalypse, kde se nikdo s nikým nepáře.

Nakonec přijdou na řadu zetlelí zástupci lidského druhu, kteří se snaží prodrat kamkoliv, kde tuší kořist s fungujícím nervovým systémem. Opět musíme pochválit velmi jednoduchý princip, na základě kterého se zombie objevují před dveřmi úkrytu i v blízkých lokacích, v nichž přeživší hledají zásoby. Jejich likvidace sice není náročná, ale jak jsme zvyklí z filmů, ubíjející je především jejich neustále rostoucí počet.

Hutná atmosféra v pěkném provedení

Celkově nás Zima mrtvých: Cesty osudu hodně nadchla. Nejenže nabízí docela obstojnou znovuhratelnost podpořenou rozšířením Dlouhá noc, na nějž se snad v budoucnu podíváme blíže, ale je nabitá mrazivou atmosférou a vy si nemůžete být jisti ničím jiným než hladem zombií. Vaši spolupřeživší totiž mohou pokojně směřovat celou skupinu do pasti a vy o tom nemusíte nic vědět (a co teprve, když zrádcovství padne na vás, nebo dokonce na všechny?). Deskovku si užijí také neangličtináři, protože MINDOK, distributor pro český trh, se postaral o podařenou lokalizaci.

Zimu mrtvých obdržíte v nezvykle bytelné krabici slibující také kvalitu jednotlivých komponent. A to můžeme s radostí potvrdit. Jednotlivé žetony a postavy jsou z opravdu pevného kartonu, takže nehrozí brzké opotřebení. Odolně vypadá také zvolený materiál karet, kterých uvnitř balení najdete přes čtyři sta (potěší variabilita událostí i třicítka postav, dokonce i pes).

K tomu všemu si připočtěte velmi přátelské uživatelské rozhraní, díky němuž budete mít neustále přehled nad hrací plochou, a máte před sebou velmi povedený titul pro večerní seanci s partou kamarádů (doporučujeme hru od tří, i když je možnost pařit i ve dvou). Za cenu okolo 1200 Kč se rozhodně nejedná o špatnou koupi, spíše naopak.