Diablo 3: Ultimate Evil Edition – ďábel dorazil na nové konzole

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Třetí Diablo ušlo velmi dlouhou cestu, než z osobních počítačů docestovalo až na konzole nové generace. A zatímco porty na jiné platformy bývají často doprovázeny ukrutnými porodními bolestmi, které jsou poté doprovázeny rozsáhlými, leč často bezvýznamnými záplatami, konzolové Diablo je video-herní skvost. Nebojím se ho tak označit, protože se často nevidí, že by se původem PC hra svým přechodem na konzolovou platformu stala ještě lepší hrou. Nejen, že třetí Diablo za tu dobu vyzrálo a vývojáři odstranili, upravili či jinak vyladili několik drobností, jako je loot nebo dnes již chybějící aukce, ale hra doznala několika klíčových a zejména pozitivních změn. Tím myslím především přechod na konzolový ovladač, který zadupává počítačový původ Diabla až do chřtánu pekel a nutí PC hráče kupovat si gamepady. A to ani nemluvím o návykovém kooperativním režimu.

Stará nová hra

Diablo 3 na konzolích, celým názvem Diablo 3: Ultimate Evil Edition, je takřka novou hrou, která už podle názvu značně nabobtnala a není od věci si připomenout, co tahle pekelná verze obsahuje. Není překvapením, že to je samotné Diablo 3 a také povedený datadisk Reaper of Souls, který nejenom že rozšiřuje příběh hry o jeho pátý akt, ale přináší i zbrusu novou postavu Křižáka. Ten je jakýmsi průsečíkem hned několika postav, kdy může ovládat obouruční zbraně, disponuje slušnou výdrží, ale také dokáže uštědřit pořádnou ránu a má v rukávu mnoho efektních druhů magie.

Jistě se najde mnoho hráčů, kterým se třetí Diablo dostává do rukou až právě ve formě své next-genové verze, a proto by bylo zdvořilé připomenout i zbylou pětici povolání. Stejně jako v případě samotného Diabla i zde se dá mluvit o klasikách RPG žánru, což znamená sice málo překvapení, ale zároveň také léty prověřenou klasiku, která prostě funguje. Stálicí každého RPG je válečník, který na sebe obléká tu největší a nejtvrdší zbroj a ohání se všemožnými leč nejen sečnými zbraněmi. Aby to ale nebylo až příliš klasické a okoukané, v Diablu ho najdete jako Barbara. Opakem je pak Wizard, který je klasickým kouzelníkem a příliš poškození nevydrží. Přesto dokáže uštědřit jedno z největších poškození především díky kouzlům působících na více nepřátel najednou.

Recenze PC verze: Diablo 3, Diablo 3: Reaper of Souls.

Křížencem těchto dvou postav je poté Monk, který je nejen schopným mágem, ale v případě nutnosti dokáže neméně efektivně útočit z blízka. Již podle názvu se dá odvodit, že jeho specialitou jsou kouzla, kde hraje hlavní roli jeho nebeský původ. Witch Doktor je klasickým nekromantem, který si rád popovídá s mrtvými dušemi, které dokáže přivádět zpět na svět a udělat si z nich soukromou ochranku. Pozornější jedinci si lehce spočítali, že chybí válečník bojující na dálku. Toho v Diablu poznáte jako Demon Huntera a vyznačuje se tím, že pálí z nejrůznějších luků a kuší a je záludným protivníkem, který dokáže využívat různých pastí a léček.

V moci ďábla

I když je Diablo hodně o příběhu a hře jednoho hráče, abyste si hru užili, vůbec nepotřebujete znát příběhové pozadí předchozích dílů. Třetí díl to po vás nijak nevyžaduje a jeho neznalost vás nebude nikterak okrádat o zážitek z hraní. Je jasné, že znalci série najdou ve hře mnoho odkazů a zajímavých informací, směřujících na celé univerzum, ale nejde zkrátka o nic, proč byste si hru neměli užít. Pokud bych měl zhodnotit příběh třetího dílu, v rámci hry jistě působí jako bytelná páteř držící otěže hry pro jednoho hráče, ale samostatně, kupříkladu jako kniha, by bohužel moc neobstál. Nebýt opravdu vypiplané hratelnosti, daleko více bych si všímal příběhovým odboček a rádoby zvratů, které se spíše pokouší natáhnout herní dobu, než že by šlo o něco, co vás posadí na zadek. Ukázkovým příkladem je samotný datadisk, který přidává hodiny skvělé zábavy, ale čistě po stránce příběhu jde o prachsprosté natahování.

Nerad bych tu odhaloval příliš z příběhu pátého aktu, pouze nadhodím, že zdánlivý mír skončí náhlým příchodem staré a především mocné postavy. Již jsem naznačil, že po stránce příběhu se jedná spíše o násilné prodlužování, ale po všech ostatních stránkách se jedná o opravdu povedené dílo. Herní prostředí je neokoukané, nápadité a rozhodně nenudí. Na vaši milosrdnost či naopak krutost čeká i řádka nových nepřátel, které nepůsobí jen jako kopie těch již známých, ale opravdu navozují pocit něčeho nového a neokoukaného. K tomu se přidávají i úkoly, které jsou většinou klasického ražení, ale nikterak se neopakují a nedá se jim moc co vytknout. Svojí délkou mě pátý akt možná trochu zklamal, dá se dohrát za nějakých pět hodin, ale opět záleží především na vašem herním stylu.

Do nekonečna a ještě dál

Tím se ale dostáváme k další novince, která královsky vynahrazuje předchozí postesknutí nad krátkostí pátého aktu. Novinka v podobě Adventure režimu představuje nekonečné hodiny zábavy a to ve všech částech světa, které jste navštívili v prvním až pátém aktu. Neustále přibývají nové úkoly a výzvy, přičemž je možné díky portálům rychle cestovat po celém světě a objevovat to, co jste doposud nestihli, stejně tak jako navštěvovat již známé lokace. U hry vás pak bude držet fakt, že neustálým plněním úkolů se zlepšuje i vaše postava, takže motivace je nejen pro vyložené milovníky hry opravdu vysoká. Výzvou jsou pak velmi těžké dungeony Nephalem Rifts, kde se můžete utkat s těmi nejsilnějšími protivníky a také získat vybavení, o kterém se vám dříve nesnilo. V této souvislosti je třeba také zmínil, že maximální level byl posunut z šedesátky na rovnou sedmdesátku, což vás ale i tak nelimituje, protože je tu ještě paragon systém, jehož strop byl zrušen. Vaši postavu tak můžete vylepšovat prakticky do nekonečna.

„Lze si přenést uložené pozice (takže i samotné postavy) nejen v rámci PS3-PS4 a Xbox 360-Xbox One, ale i napříč těmito platformami.“

Tím se z Diabla pomalu stává MMORPG, protože skvělý je na hře nejen multiplayer, ale především kooperace, která je navíc možná i v rámci jedné konzole a to rovnou se čtyřmi hráči. Pokud bych měl být terminologicky přesný, nejedná se o splitscreen, protože obrazovka se ani při hraní čtyř hráčů najednou nijak nerozdělí, ale jde o lokální kooperaci. Na obrazovce je tak v každém rohu HUD hráče, přičemž obraz se nikterak nerozděluje, což je sice netradiční, leč v rámci hry a žánru patrně nejlepší řešení. V této souvislosti se dá také zmínit, že si lze přenést uložené pozice (takže i samotné postavy) nejen v rámci PS3-PS4 a Xbox 360-Xbox One, ale i napříč těmito platformami, což se hodí právě pro onen lokální coop, kdy některý z přátel má hru rozehranou na Xboxu a u vás doma se bude hrát na PlayStationu.

Lepší než na PC?

Kdo alespoň trochu zná sérii Diablo, právem si ji spojuje s PC platformou. Ovšem paradoxem je, a přiznávají to i zarytí PC hráči, že s konzolovým ovladačem se Diablo hraje o dost lépe. Ba co víc, i herní zážitek je daleko lepší. Zatímco na počítači musíte nejprve kliknutím myši postavě ukázat kam se má vydat, popřípadě na koho zaútočit apod., na konzolovém ovladači všechno probíhá tak nějak v přímém přenosu a více přirozeněji. Pohyb postavy ovládáte přímo levou analogovou páčkou, zatímco tou pravou provádíte efektní úskoky stranou. Takové ovládání daleko lépe vtáhne do hry a značně urychlí její spád, a protože Diablo není žádným tahovým RPG ale rychlou a akční řežbou, je to rozhodně ku prospěchu věci. Jednotlivé útoky jsou pak rozmístěny na ostatní tlačítka na horní či přední straně ovladače.

Změny se dočkal i samotný interface, včetně inventáře, který má teď kruhové menu, kde se analogovou páčkou velmi dobře orientujete. Recenzovali jsme PS4 verzi, kde vývojáři nezapomněli využít možnosti DualShocku, ale jedná se o klasickou situaci „aby se neřeklo“. Dotykovým touchpadem vstupujete do inventáře a můžete pohybem prstu po dotykové ploše jím i procházet, ale není třeba zmiňovat, že analogová páčka je zkrátka přesnější a pohodlnější. O něco využitelnější je pak lightbar, který se hodí pro rozlišení jednotlivých hráčů při kooperaci a jak je již zvykem, indikuje úroveň vašeho života.

„Samotný vizuál vypadá velmi povedeně a především světelné efekty vypadají nádherně.“

O tom, že je PS4 verze Diabla opravdu dobře udělaným portem, svědčí i vizuální zpracování, které je velmi povedené. Co je ovšem důležitější je fakt, že celá hra běží v rozlišení 1080p a to při uzamknutých 60 fps. Díky tomu jsou bitky s desítkami nestvůr na obrazovce nejen vizuálně pěkné, ale především i naprosto plynulé. Po celou dobu hraní jsem nezaznamenal jediné byť sebemenší zaseknutí. Samotný vizuál vypadá velmi povedeně a především světelné efekty vypadají nádherně. Přesto jsem si občas říkal, že určité úrovně by přeci jen mohly vypadat lépe. To je ale způsobeno především temnou paletou barev, kterou hra využívá. Nejčastěji narazíte pouze na tmavé odstíny nejrůznějších barev, takže někomu se může zdát prostředí poněkud chudé. Naopak pochvalu si zaslouží CGI filmečky, kterými jsou tvůrci proslulí. Tady zamrzí, že přicházejí velmi zřídka (většinou pouze po dokončení aktu) a určitě by nezaškodilo, kdyby jich bylo ve hře více. In-game videí je totiž poměrně dost a ty vypadají v porovnání s filmečky více než uboze.

Diablo 3: Ultimate Evil Edition je takřka povinností pro všechny, kterým se třetí díl této oblíbené série doposud vyhýbal. Stejně tak si ale hru užijí i majitelé konzolí předchozí generace, kteří díky přenositelnosti uložených pozic nepřijdou o své vypiplané postavy. No a nakonec i majitelé PC verze mohou vyzkoušet, jak velký rozdíl je hrát Diablo na konzolích.