Vyzkoušeli jsme nejnovější hru od tvůrce Resident Evil série.
Ghostwire mají na svědomí japonští vývojáři ze studia Tango Gameworks, jehož zakladatelem není nikdo jiný, než Shinji Mikami (tvůrce sérií Resident Evil nebo Dino Crisis). Tango nám v minulosti nabídli dvojici velmi slušných survival hororů The Evil Within, nicméně tentokrát zkoušejí něco úplně nového. Ačkoliv hororové prvky zastávají důležitou roli také v této jejich hře, mnohem větší důraz je kladen na akci a také na exploraci. Herní svět je navíc plný všelijakých vedlejších aktivit a dokonce i špetky humoru, takže lze s nadsázkou prohlásit, že připomíná "paranormální odbočku herní série Yakuza, viděnou z pohledu vlastních očí". Důraz na perspektivu z pohledu očí vaší postavy je tak velký, až jsem si skoro jistý, že hra byla původně designována jako jeden ze startovních titulů pro PSVR2 - napovídaly by tomu například útoky a chvaty řešené gesty rukou, které se vyloženě říkají o polohové VR ovladače. Hra se nicméně příjemně ovládá i na DualSense ovladači a důsledně využívá jak jeho haptiky, tak jeho reproduktoru.
Když jednoho deštivého dne padne na Tokio mlha, ukáže se, že nejde o přirozené počasí. Tahle mlha skrývá armádu démonů, pohlcujících vše živé. Útok je tak rychlý, že se lidé prakticky vypařují na místě - zůstávají po nich jen hromádky rozházeného oblečení, ležící na zemi. Jejich duše ale nikam náhodně nemizí: démoni tyto duše pod vedením nebezpečného fanatického okultisty lapají do magických krabic, aby je následně využili k hrozivému rituálu, jehož cílem je otevření ještě větší brány mezi naším světem a tím dalším. Vaše jméno je Akita a jste 22letý mladík, který těsně před touto událostí zemřel při autonehodě. Naštěstí si ale vaše tělo vyhlédla tajemná spirituální entita, která jej posedla a přivedla zpátky k životu. Společně s tímto tajemným "hostem" se nyní pokusíte projít ulicemi plnými démonů, abyste zachránili vaši těžce zraněnou sestru z městské nemocnice. Jenže po cestě za ní se vaše osudy protnou s tajemným okultistou v Hannya masce, který tohle všechno způsobil. Než se nadějete, ocitnete se v boji o osud celého města.
Tokyo je ve hře vystavěno podobně jako v již zmíněné sérii Yakuza (to znamená, že obsahuje ikonické lokace, ale nejsou na sebe napojeny přesně podle skutečné mapy), nicméně proti této sérii je přeci jen podstatně rozlehlejší a můžete se v něm pohybovat mnohem svobodněji. Některé části jsou sice zpočátku zablokovány vražednou mlhou, ale tu se postupně naučíte neutralizovat. Vstoupit dovnitř budov se sice dá jen někdy, ale když tato možnost existuje, většinou se jedná o speciální budovy typu mnohapatrového nákupního centra nebo třeba televizní věže. Samozřejmě se podíváte také do podzemí, ať už se jedná o tunely metra nebo jiné součásti podzemní městské infrastruktury. V případě některých budov vás možná zaskočí jejich vertikálnost, kdy se budete pohybovat i po střechách a místy se vám nabídnou opravdu impozantní výhledy na město. Hádám, že obyvatelé Tokia si hru obzvlášť užijí, ale také pro chtivé turisty by mělo jít o příjemný výlet, pořádně okořeněný notnou dávkou japonského okultismu a mytologie.
Pokud jde o nepřátele, většina z nich má podobu nějakým způsobem deformovaných lidských postav, jejichž původ a vysvětlení najdete v postupně doplňované databázi v menu hry. Jedná se tedy například o neklidné démony vystresovaných workoholiků nebo pomstychtivé démony šikanovaných školaček. Různí démoni se přitom chovají různě agresivně, takže někteří spíš tak nějak bezcílně bloumají a ani v boji nejsou příliš agresivní, zatímco jiní po vás půjdou brutálně nelítostně. Osobně jsem měl třeba velký respekt z "vysoké paní v bílém s obřími nůžkami" ale potrápit mne dokázaly také létající monstra, kterých jsem si často všiml až příliš pozdě. Nechybí ani unikátní bossové. Pro vás zážitek a respekt z nepřátel bude samozřejmě velmi záležet na tom, jakou obtížnost si pro svoje hraní nastavíte.
Tím se dostáváme k bojovému systému, který mi nejvíc ze všeho připomínal používání magie ve Skyrimu. Z vašich rukou tak střílíte větrné, ohnivé nebo vodní výboje energie, které mají každý určité implicitní vlastnosti (vítr je rychlý jako kulomet, oheň je pomalý ale silný jako ostřelovačka a voda má rozptyl jako brokovnice). Jednotlivá kouzla mají ještě sekundární variantu pokud jejich tlačítko podržíte déle (aby se kouzlo nabilo), od samonaváděného výstřelu až po "granát s plošným rozptylem".
https://thumbs.gfycat.com/WhichBothIndianpalmsquirrel-mobile.mp4
Vlastnosti kouzel můžete pak ještě vylepšovat v menu s vašimi schopnostmi, kde je možné vylepšovat také vaši kapacitu předmětů a další aspekty vaší postavy. Co činí boje ve hře napínavějšími, to je skutečnost, že munice v podobě magické energie není nikdy příliš mnoho, takže si nemůžete dovolit útočit příliš zbrkle. V tomto ohledu hra mírně připomíná tradiční survival horory typu Resident Evil, kde je management munice také důležitý faktor. Zde to sice není až tak vážné, ale rozhodně se mi několikrát stalo, že mi munice došla a musel jsem hledat nouzová řešení nebo utéct. I zde tedy platí, že nastavení obtížnosti bude mít citelný dopad na váš herní zážitek a nepřímo také na to, jak moc se budete vašich nepřátel bát. K dispozici máte také plížení (stealth).
Pokud jde o tu strašidelnost, hra rozhodně umí navodit některé děsivé situace. Nikdy to sice není tak účinný horor jako v The Evil Within, ale když jsem se třeba krčil za zábradlím, zatímco ulicí přede mnou pochodoval početný průvod démonů včetně několika opravdu obřích monster, docela mi běhal mráz po zádech. Působivou atmosféru navozují také výjevy dříve hustě zaplněných ulic, kde nyní leží na zemi v dešti stovky kusů prázdného oblečení. Celkově je ale hra rozkročena spíše mezi paranormální detektivkou a mysteriózní fantasy, než že by se jednalo o čistokrevný horor. Pokud si ale nastavíte vysokou obtížnost a budete hrát o samotě v noci, nejspíš se i ten strach přeci jen dostaví.
https://thumbs.gfycat.com/LivelyTiredAstrangiacoral-mobile.mp4
Jedna věc, kterou si zatím nejsem úplně jistý, je celková struktura otevřeného světa. Kdybych si chtěl hodně usnadnit práci, napsal bych, že je prostě vytvořena podle "Ubisoft šablony". Herní mapa jasně odlišuje ikony hlavních příběhových misí od plejády vedlejších aktivit a věcí ke sbírání. Abyste si mohli odemykat schopnosti vaší postavy a vylepšovat množství zdraví nebo munice, musíte hromadit body zkušenosti (exp), takže nějaké ty vedlejší mise přijdou vhod. Z toho, co jsem zatím viděl, ale většinou obnášejí opakující se monotématické aktivity typu "zlikviduj skupinku nepřátel tady", případně "najdi určitý předmět pro ducha nebo psa/kočku támhle". Není na tom nic vyloženě špatného, ale působí to poněkud šablonovitě a s ohledem na absenci výraznějších vedlejších postav jsem neměl pocit, že by vedlejší obsah hru nějak zásadně prohluboval. Pokud si ovšem budete chtít co nejvíce vylepšit postavu a vychutnat si každou minutu v ulicích deštivého Tokia, půjde dost možná o vítané kratochvíle.
PS5 verze hry nabízí tři grafické režimy (vysoké rozlišení s raytracingem v 30fps, 60 fps s nižším rozlišením a VRR mód s ještě vyšší snímkovou frekvencí za cenu omezení některých vlastností grafiky). Hrál jsem v tom prostředním režimu a hra běžela naprosto plynule, nezaznamenal jsem ani žádný bug jiného typu. Ačkoliv jsem poměrně velký fanoušek The Evil Within série, mám upřímnou radost, že se Tango rozhodli vytvořit něco zbrusu nového. Pocitu z objevování zbrusu nového světa se zbrusu novými mechanikami i zápletkou se přeci jen hraní žádného pokračování nemůže vyrovnat. V prvních momentech takového objevování je cokoliv možné a vše je zajímavé. Ghostwire na mne v tomto směru udělal dobrý dojem: město sálá atmosférou, bojový systém je rychlý a zábavný, příběh sice nešetří klišé, ale je očividné, že chystá nějaké ty zvraty a překvapení, nejen v souvislosti s identitou některých postav a příčin klíčových událostí. Uvidíme, jaké budou dojmy po dohrání celé hry a jak dopadne třeba srovnání s nedávnou Dying Light 2. Na naši plnohodnotnou recenzi nebudete muset čekat příliš dlouho.
Hra vychází v pátek 25. března pro PS5 a PC, objednat si ji můžete v Xzone.
