Vydali jsme se do pražských kanceláří Sony, abychom na vlastní kůži okusili horory post-apokalyptického světa, zasaženého smrtícím virem Cordyceps. Přežili jsme?
Poté, co jsme s několika dalšími redaktory našli vchod do správné budovy (která byla mimochodem digitálně střežena pomalu lépe než Pentagon), čekaly na nás pohodlné sedací pytle a pohovky, nasměrované na obří LCD televizi. Ještě, než jsme se vrhli na samotné hraní demoverze, nám byly prostřednictvím projektoru povinně zopakovány základní informace včetně několika nových, zajímavých detailů.
Něco málo z historie
The Last of Us se odehrává několik desetiletí poté, co ničivý vir Cordyceps zdecimoval většinu obyvatel planety. Zbytek se snaží přežít mezi ruinami a zmutovanými lidmi, kteří se potulují v ulicích. Existuje už jen několik karanténních zón, které má pod dohledem tvrdá ruka milice, jsou však i tací, kterým se brutální režim nelíbí. Povstalecká skupina Firefly se snaží vrátit lidstvu právo života na naší planetě a chce toho docílit mírumilovným způsobem. Mezi veškerým zmutovaným chaosem se tedy přou ještě zbytky přeživší lidské rasy, což jen přidává napětí.
Hráči se vžijí do role Joela, chlápka do nepohody, který si s ničím hlavu neláme a nedělá mu problém někomu cihlou prolomit hlavu. Společně s další důležitou příběhovou postavou, ženštinou Tess, podniká kontrabandy po území Spojených Států, což je činnost, která se kárá trestem smrti. O minulosti postav se toho ještě dozvíme mnohem více, prozatím nám stačí základní premisa. Jeden z umírajících přátel totiž Joela požádá, aby popadl dívku jménem Ellie a vyvedl ji z karanténní zóny až do štábu povstalců. Jedná se o dlouhou strastiplnou pouť napříč územím USA, které je plná nejen přírodních překážek, ale i milice, banditů a zmutovaných obyvatel. Příběh se snaží držet emocionální roviny a my máme takové tušení, že Ellie bude pro budoucnost lidstva mnohem důležitější, než se na první pohled může zdát. Více však zatím nevíme.
The Last of Us je surový, realistický a brutální. Zkrátka pohled na apokalypsu, která by se skutečně mohla stát.
Titul si bere to nejlepší z předních filmových představitelů žánru survival-horor. Najdeme tu inspiraci a odkazy na filmy The Road, I Am Legend, The Walking Dead a některé další. Naopak můžeme zapomenout na inspiraci Resident Evilem, Dead Island či Left 4 Dead, kde je kosení zombíků prezentováno jako každodenní zábavná činnost. The Last of Us je surový, realistický a brutální. Zkrátka pohled na apokalypsu, která by se skutečně mohla stát. A právě díky tomu je až mrazivě strašidelný.
S ovladačem v dlaních
Ovladače jsme se skupinově chopili v lehce pozdější fázi hry, v sekci jménem The Outskirts, která byla k mání také na nedávné výstavě PAX 2013. Jedná se o pomalejší a klidnější kapitolu, kde jsme se bohužel nedočkali přestřelek s lidským protivníkem, na které jsme se tak těšili, ani jsme neokusili krásy přírody. Naopak se dostavila depresivní, až hororová atmosféra, která jasně ukázala, jak se titul ke svému žánru staví. Joel společně s Ellie a Tess mají za úkol projít rozbořenou částí města a dostat se do budovy Kapitoly Spojených států. Jenže to se lehko řekne, a hůře udělá. Po letmém pohledu na okolí nelze, než vzdát vývojářům holt. Překvapí především neuvěřitelný smysl pro detail, ať už jde o malé detaily v blízkosti, či depresivní pozadí polorozbořeného města pod hustým lijákem. Naughty Dog jsou známi svou malicherností, co se maličkostí týče, potěší tedy parodické odkazy na rozličné filmy budoucnosti či reklamní plakáty, u kterých lze často pronést vtipnou hlášku a porozmlouvat s Ellie o tom, jaké to kdysi bylo.
Po procházce ulicí a několika polorozpadlými domy jsme se konečně dostali ke kýženému konfliktu. Blízké klikání naznačuje přítomnost nakažených, Triss s Ellie tedy zůstávají v krytu, zatímco my jdeme očichnout situaci. V demu jsme se setkali pouze se dvěma tradičními nepřáteli – slepým Clickerem a jednodušším Runnerem. Zatímco druhý jmenovaný vás může spatřit vizuálně, není těžké s ním skoncovat. Jeho problém tkví v počtu, ve kterém se na vás sesype. Naopak Clicker je extrémně nebezpečný slepý tvor, který se orientuje dle sluchu a pokud se vám dostane na tělo, je po všem. Právě tento prvek přidává titulu na napínavosti a hororovém pocitu, jelikož moc dobře víte, co pro vás znamená případné odhalení. Budete se krčit za stolem a s nejistotou sledovat mutanty okolo, což je přesně ten pocit, který jsme od titulu očekávali. Plné trenky jsou tedy jen otázkou času, atmosféra by se totiž dala krájet.
Opomeneme-li dostatečně lineární prostředí, nabízejí levely překvapivou volnost, především tedy v momentech soubojů.
Po několika neúspěšných pokusech jsme zjistili, že bude mnohem lepší zkusit kradmý postup. Hráč si musí dávat pozor na to, koho má zrovna před sebou, a podle toho měnit taktiku. Runnery není těžké dostat zezadu, stačí se schovávat a včas vystartovat. Clickery je lepší odlákat hozenou lahví či cihlou, a poté zkusit štěstí. Opomeneme-li dostatečně lineární prostředí, nabízejí levely překvapivou volnost, především tedy v momentech soubojů. Je jasné, že The Last of Us je příběhovou záležitostí, která vás bude hnát lineárně dál stejně, jako Uncharted. Testovaný kousek ale střídá lineární postupy s více otevřenějším prostředím, kde můžete taktizovat a experimentovat, takže nikdy nemáte pocit, že by vás někdo neustále vodil za ručičku.
Souboje samy o sobě nabízí lahodný pocit zadostiučinění a mají perfektně promakaný systém boje nablízko. Kromě střelných zbraní, jejichž munice je opravdu sporadická, je třeba bohatě využívat prostředí. Cihly, lahve, trubky a klacky, vše lze využít v boji, případně je hodit a jít na to hezky pěstmi. S těmi si ale moc vyskakovat nebudete. Souboje jsou pak brutální a tvrdé, není výjimkou někomu rozmlátit hlavu cihlou či zmutovanému chudákovi ukopnout hlavu. Joel navíc často využívá prostředí, pokud tedy do někoho zrovna bušíte a jste vedle stěny, postava nebožtíka automaticky přitlačí a provede další brutální chvat. Díky tomu jsou souboje svým způsobem unikátní a čerstvé, nehledě na to, jak daleko ve hře jste.
Rozhodně bych zmínil nečekané chování nepřátel. Zatímco mutanti jsou agresivní a většinou po vás jdou přímo, jejich pohyb v klidném režimu nelze nijak předpovídat.
Bohužel jsme neměli moc možností prozkoumat umělou inteligenci našich kolegyň. S navigací v prostředí problém nemají, pohybují se svižně a vaši pomoc nepotřebují. Když dojde na interakci, nic se neseká ani neblbne. Několikrát během bojů nám Tess pomohla přesně mířenou ranou, jinak je však příliš brzy na vynášení rozsudků. Nepotkali jsme totiž žádné živé nepřátele, kteří nabízejí podstatně taktičtější a inteligentnější zážitek z bojů. Rozhodně bych však zmínil nečekané chování. Zatímco mutanti jsou agresivní a většinou po vás jdou přímo, jejich pohyb v klidném režimu nelze nijak předpovídat. Nezdálo se, že by měli předem vytyčené trasy pohybů, na což jsme doplatili hned několikrát, kdy jsme se rozhodli ve správný čas připlížit, jen abychom někomu vpadli přímo před hnáty. Potenciál tu tedy rozhodně je, zatím řeknu, že je umělá inteligence na dobré cestě.
Ke konci dojmů se zmíním o jednom důležitém prvku, a sic systému výroby vlastního inventáře. The Last of Us je hra, kde se opravdu vyplatí prozkoumávat prostředí. V něm totiž naleznete fůru na první pohled nepotřebného harampádí, jako jsou nůžky, lepicí páska, toaletní papír, baterky atd. Pak ale sundáte batoh a máte možnost craftovat vlastní předměty, případně vylepšovat stávající zbraně. Potřebujete uzdravit? Tak si obalte ruku toaletním papírem, namočeným v alkoholu (ruka navíc opravdu zůstává obalená i nadále). Potřebujete silnější zbraň? Tak si na ocelovou trubku přilepte nůžky a hned máte po ruce brutální sekerku, která v bojích poslouží více než důsledně. To byla navíc pouze ochutnávka, postupně bude k mání více předmětů k výrobě a není nic lepšího, než napěchovat batoh koktejlem Molotov. Také lze poznamenat, že kromě mnoha improvizovaných zbraní z prostředí nechybí hned několik druhů pistolí, brokovnic či samopalů, takže se hře různorodost upřít nedá.
Demoverze nám skončila v řádně vyhecované chvíli, kterou samozřejmě neprozradíme. Po půlhodině se hrou není těžké propadnout jejímu temnému, depresivnímu kouzlu. Ze hry jsem viděl opravdu jen píď a rozhodně ještě existuje spousta otázek. Budou boje s bandity opravdu tak živé a realistické? Bude prostředí dostatečně různorodé? Čekají nás zvraty a emocionální momenty? Rozhodně. Z toho, co jsme měli možnost vidět, lze usoudit jediné. The Last of Us bude realistickou, depresivní a často hororovou poutí, která nám v herním průmyslu velmi chyběla. Přesycenost zombíky a řežbami už nám totiž leze krkem a vidět tak dospělý projekt filmových kvalit nám dělá radost. Teď už jen počkat na plnou verzi, která není daleko. The Last of Us totiž vychází 14. června exkluzivně na PlayStation 3.
V brzké době se dozvíme informace o multiplayeru, který bude součástí The Last of Us.
Možná jste si všimli, že jsme ve článku nepronesli nic o českých titulcích. Odpověď na tuto otázku přineseme již 1. května, kdy se dozvíme i další pikantní detaily. Nezapomeňte sledovat Zing.cz.
PS: Nenašli jste ve článku odpověď na vaši otázku? Zeptejte se nás v diskuzi níže.
