Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Zavřel

Dneškem začínáme sérii článků s žebříčky redakce.

Reklama

Autoři Zingu vám představují svoje osobní hitparády nejlepších her roku 2020:

Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Zavřel

Hry roku 2020 podle Zingu: Ondřej Partl

Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Pritula

Hry roku 2020 podle Zingu: Mythix

Hry roku 2020 podle Zingu: Gabriela Šuterová

(další budou následovat denně)

Martin Zavřel

Šéfredaktor, Zing.cz

Twitter: @martinzavrel

Psaní o hrách se věnuje od roku 2000, od roku 2004 se podílí také na jejich tvorbě. Jeho doménou jsou hry se silným příběhem a akční tituly, velký důraz přikládá herní hudbě. Kromě toho chodí každý týden do kina, má rád fanouškovské srazy a horské výšlapy.

Na rok 2020 nejspíš obecně nebudeme vzpomínat zrovna v dobrém. Nicméně hry nám jej rozhodně zpříjemnily. Ve skutečnosti se jim dařilo více, než kdy předtím - ostatně hraní doporučila v jedné chvíli i Světová zdravotnická organizace (WHO) jako bezpečný způsob sociálního distancování, které ale zároveň umožňuje interagovat s dalšími lidmi alespoň virtuálně. Podle některých zpráv hraní během pandemie stouplo až o 75% a všichni jsme viděli ty zlomené rekordy na Steamu nebo v kvartálních objemech prodaných her. A navzdory všemožným komplikacím se letos povedlo vypustit i obě nové herní konzole, byť jich samozřejmě nebyl prozatím dostatek pro všechny.

Zároveň se s námi končící generace konzolí rozloučila několika opravdu mimořádnými tituly, jak už to tak na konci životního cyklu těchto stojů bývá. Samozřejmě se ale zahanbit nenechaly ani počítače, které nám kromě jiného po loňské ochutnávce v podobě Control začaly letos servírovat hry s tak parádním využitím raytracingu, že po nových grafických kartách zavládl minimálně stejný hlad, jako po nových konzolích. Jako hráči a čtenáři Zingu ale tohle všechno moc dobře víte, takže konec předmluvy a pojďme se pobavit o tom, které hry jsem si letos nejvíce užil.

Stejně jako loni, pro jistotu i letos připomínám, že můj žebříček (stejně jako žebříčky dalších autorů Zingu, které vám nabídneme v následujících dnech) jsou subjektivní, osobní, dle vkusu jednotlivce. Pokud stojíte o objektivnější zhodnocení letošních her, měli byste jej najít v čtenářské anketě, kterou spustíme ještě dnes.

Mimochodem, pokud si můj žebříček chcete raději poslechnout než přečíst, najdete jej také v našem podcastu:

10. Destiny: Beyond Light

Destiny je moje stálice, ve které mám odehrány tisíce hodin, nasbíráno nespočet skvělých zážitků s partou kolegů, kamarádů, členů klanu i náhodných spoluhráčů a jde o hru, do které se vždycky rád vrátím, když je k tomu dobrý důvod. A tím letos rozhodně byl datadisk Beyond Light, který sice není jedním z těch "přelomových", ale přesto nabízí nádhernou krajinou zamrzlého měsíce Europa, zbrusu nová kouzla "Stasis" a hlavně: parádní raid, který kromě jiného obnáší útok skupiny hráčů na dvě základny zároveň - jednu na povrchu a jednu na orbitě - velmi podobně, jako třeba v Návratu Jediho.

9. In Other Waters

Přestože většinou dávám přednost výpravným hrám, moc dobře vím, že některé z nejzajímavějších klenotů herní scény se skrývají mezi zdánlivě nenápadnými či dokonce skromnými indie tituly. Jedním takovým, který na první pohled nevypadal nijak zvlášť, ale přesto mne naprosto pohltil a zanechal ve mě jeden z nejsilnějších zážitků letošního roku, je sci-fi adventura In Other Waters. Bez "tradiční herní grafiky", využívajíce pouze ukazatele vašich přístrojů, vypráví příběh vědkyně, zkoumající na mimozemské planetě podivné vlastnosti tamější flóry i fauny. Překvapivě kvalitní sci-fi i velmi dojemný lidský příběh.

8. Resident Evil 3 Remake

Je mi jasné, že u téhle příčky nade mnou leckterý hráč zlomí hůl, nicméně jak jsem upozorňoval, jde o osobní žebříček, který se řídí čistě mým vkusem a preferencemi. Přestože tedy mnozí tuto hru právem strhali za její krátkost nebo přílišnou podobnost s loňským remakem dvojky, stejně jako za absenci některých pasáží a vlastností originálu, já jsem si tenhle návrat do Raccoon City moc užil, nejen proto, že nabídl zatím nejlépe zpracovanou oblíbenkyni Jill Valentine i parádně mutující Nemesis, ale také díky překvapivě povedené kombinaci "hollywoodsky katastrofického" západního stylu vyprávění s tradičními "japonsky divokými" fantaziemi ohledně monster.

7. Doom Eternal

Cvak, bum - to je Dům. Podobně úderná jako tato poezie je také hra, která stavěla na geniálních základech předchozího dílu po stránce stylu, akce i hudby. Když se Doom Eternal pořádně rozjede, jde zřejmě o nejlepší akční hru současnosti. Jediný důvod, proč není v mém žebříčku výše, jsou všechny ty hopsací pasáže, které se mi prostě neovládaly dobře (nebo alespoň ne tak dobře, jak jsem zvyklý z Destiny, kde máte několik druhů skákání - a všechny jsou super).

6. Demon´s Souls (remake)

Tahle hra byla geniální už v roce 2009, kdy jsem v ní zuby nehty vybojoval platinovou trofej (tenkrát mnohem těžší, než letos). Remake naštěstí její brilantní design ani hratelnost nijak neokleštil, ale naopak mu s citem navlékl kabátek nové generace, díky kterému jde dle mého o nejlépe vypadající hru současnosti a první skutečnou ochutnávku výkonu nových konzolí. Jediný důvod, proč není v mém žebříčku výše, je skutečnost, že se nejedná o novou hru.

5. Persona 5 Royal

Pokud máte rádi JRPG, pak jste tenhle titul prostě nemohli vynechat. Možná jste ale hráli starší verzi pátého dílu, bez přívlastku Royal. V tom případě mám pro vás špatnou (dobrou?) zprávu: měli byste si těch 100 hodin dát znovu, protože pak se vám otevře 20+ zbrusu nových hodin dodatečného semestru, nabízejícího dle mého názoru nejlepší palác a nejlepšího bosse ve hře, stejně jako nejlepšího confidanta i romanci a hlavně: zvrat v příběhu, který vás donutí se nad vším zamyslet v docela novém světle. Naprosto mimořádná hra, na kterou vzpomínám jen v tom nejlepším. Pokud netušíte o co jde, v této hře trávíte dny životem běžného školáka v současném Tokiu, abyste pak v noci se svými spolužáky podnikali bojové výpravy do Matrixu... ehm, do myšlenkových paláců.

4. Animal Crossing: New Horizons

Správná hra ve správnou chvíli dokáže zázraky. Zatímco se po celém světě rozjížděla karanténa kvůli nástupu Covidu, vyšla tahle hra, ve které odcestujete na opuštěný tropický ostrov, abyste tam postupně vstavěli ráj přesně podle vašich snů a přivedli si do něj přátele dle vašich preferencí - ať už virtuální, nebo opravdové online spoluhráče. Kdo nezkusil, tomu to asi nejde dost dobře vysvětlit, ale tahle hra je zkrátka jiná než všechny ostatní. Je to ostatně jediná hra v posledních letech, která mě donutila sehnat si fugurku z ní a dodnes se mi zlepší nálada, kdykoliv se na ni na své poličce podívám. Isabelle je prostě nej.

3. Half-Life: Alyx

Také tahle hra mě donutila spáchat něco - pro mne - neobvyklého. Vyloženě jen kvůli ní jsem si koupil nový VR headset. A nelitoval jsem, protože tohle je nejen naprosto nová úroveň vtažení do hry pomocí pokročilé fyziky a interakce s ní, ale hlavně naprosto poctivá dvacetihodinová Half-life hra, která ani v nejmenším nedělá svému jménu ostudu a dokonale doplňuje fascinující příběh a svět série.

2. Final Fantasy VII Remake

To jsme to dopracovali, další remake a tentokrát dokonce na druhém místě! Jenže tenhle remake byl doslova tím nejvytouženějším ze všech remaků - na loňské E3 jsem se v Los Angeles několikrát neúspěšně pokoušel vystát neskutečnou frontu u stánku téhle hry, protože zájem o ni dalece předčil všechny ostatní. A právem, jelikož tento příběh patří k těm nejsilnějším v dějinách her a remake mu - kromě posledních dvou hodin - nedělá ani v nejmenším ostudu. Fanouškovské představy tak nejen naplňuje, ale v mnoha ohledech i překonává. A pokud jste tohle výpravné JRPG nikdy nehráli, remake je perfektním způsobem, jak mu propadnout.