Seznam kapitol
Příjemná evoluce hybridní konzole, ale také pár zvláštních problémů.
GameChat předčil očekávání
Velmi milé překvapení pro mě nastalo u GameChatu, tedy v podstatě voice chatu, který Nintendo pro Switch 2 připravilo. Je nakonec mnohem lepší, než jsem čekal. Tedy až na prvotní nastavení, kde po vás z nějakého důvodu Nintendo chce telefonní číslo.
Jakmile se ale do hovoru dostanete, vše funguje skvěle. Ke konzoli samozřejmě můžete připojit sluchátka i mikrofon, ale externí mikrofon nutně určitě nepotřebujete. Ten zabudovaný v konzoli je totiž až překvapivě dobrý. Zní velmi čistě a dokáže váš hlas snímat klidně i na větší vzdálenost. A co je vůbec nejlepší, skutečně dokáže odstranit veškerý okolní ruch. Takhle dobrou filtraci jsem rozhodně nečekal.
Příjemnou funkcí GameChatu je také sdílení obrazovky. A jistě, můžeme se pousmát nad tím, že obraz hry vašich kamarádů běží asi tak na 10 FPS, ale zrovna tohle Nintendu úplně vyčítat nemůžu. Tahle funkce tu vůbec být nemusela, ale přesto k dispozici je, a i přes sekaný obraz můžete z videa dostatečně vyčíst, kde se zrovna hráč nachází a co se děje. K tomu si můžete upravit velikost vašeho obrazu v poměru s tím sdíleným od přátel a samozřejmě lze do hovoru zapojit i kameru, byť to jsem osobně nezkoušel.
Celkově se tak podle mě GameChat velmi povedl, a navíc, alespoň dle testu v Mario Kart World, nemá vliv na plynulost hry, což byla před vydáním oprávněná obava.
Je launch lineup dostatečně silný?
Na závěr jsem si nechal téma launchových titulů, protože to je podle mě jedna z těch hlavních slabin Switche 2. Pokud pomineme katalog her ze Switche, který je opravdu bohatý a jestli jste předchozí zařízení nevlastnili, rozhodně o množství her nebudete mít nouzi (včetně například vylepšené Zeldy, které se podrobněji budeme věnovat v nadcházejícím článku), vyložených novinek tady zase tolik není.
Co se týče nových her, Nintendo nabídlo pouze Welcome Tour, která mě sice bavila asi víc než většinu hráčů, ale přesto nejde o nic převratného, a Mario Kart World. A ačkoli arkádové závody se opět povedly a bezpochyby se budou prodávat skvěle, přece jen tady trochu chybí nějaká pořádná singleplayer hra. A nemusí to být nutně nová Zelda, už v červenci nás čeká Donkey Kong Bananza. A kdyby právě ten dorazil už na launch, nemuseli bychom se o síle lineupu vůbec bavit.
Takhle ale Nintendo spoléhá spíš na 3rd party vývojáře, kterým přitom načasováním vydání konzole a absencí recenzních kousků trochu podrazilo nohy. Máme tady každopádně určité tech demo v podobě Fast Fusion a celou řadu portů, v čele se Cyberpunkem 2077 a vylepšenou verzí Hogwarts Legacy. Malé tituly to rozhodně nejsou, je ale samozřejmě otázka, kolik hráčů ještě dokážou přesvědčit o koupi, když už byly všechny venku na prakticky všech ostatních platformách.
Celkově je pro mě zkrátka úvodní lineup her mírným zklamáním, ale je to dost subjektivní záležitost, protože některým hráčům může naprosto vyhovovat. Každopádně věřím tomu, že na další tituly nebudeme muset čekat příliš dlouho a kromě již zmíněného Donkey Kong Bananza osobně vyhlížím také čtvrtý Metroid Prime.
Shrnutí
Nintendo Switch 2 podle mě přineslo přesně to, co se od nové konzole očekávalo. Nintendo tentokrát nechtělo nic riskovat a vše vsadilo na mírnou evoluci v čele s vyšším výkonem a rychlejším načítáním. Přesto se nedá říct, že by bylo zařízení úplně bez novinek. GameChat a Mouse controls, jako jedny z těch hlavních, navíc předčily prakticky veškerá očekávání a jsou to funkce, které rozhodně stojí za to.
Konzole samozřejmě není bez chyb a některé nedostatky působí vyloženě zbytečně a mohlo se jim jednoduše předejít. Některé jde opravit softwarově, na jiné si budeme muset počkat až do první větší revize. I přesto si ale myslím, že Switch 2 stojí za to. Jen si na větší knihovnu nových her ještě budeme muset trochu počkat, ale to byl problém i u konkurenčních zařízení.
