Květnové čtenářské recenze

Clair Obscur: Expedition 33 – malovaný konec světa

V temném, fantaskním světě Lumière se po kataklyzmatické události zvané Fracture na horizontu objeví záhadný ostrov s obrovským monolitem. Každý rok na něj bytost známá jako Malířka namaluje číslo – a v ten okamžik zmizí z existence všichni lidé tohoto věku. Malířka číslo rok od roku snižuje. Lidstvo tak vymírá alarmujícím tempem a jediné, co zbývá, je každoroční expedice vysílaná na ostrov s cílem zastavit Malířku – nebo alespoň připravit lepší podmínky pro ty další.

Takto začíná Clair Obscur: Expedition 33, hra, která spojuje nádherný vizuální styl s těžkými tématy, propracovaným bojovým systémem a pozoruhodnou atmosférou. A i když není pro každého, rozhodně stojí za pozornost.

Zbývá ti rok. Udělej s tím něco.

Letos číslo na monolitu ukazuje 33 a vy se vydáváte na cestu jako člen expedice složené převážně z dvaatřicetiletých lidí, kterým zbývá jeden jediný rok života. Plán je jasný: udělat něco smysluplného, když už máte poslední šanci. Expedice je však po vylodění na ostrově téměř zničena a hra začíná v momentě, kdy se jako zázrakem přeživší vydáváte dál plnit svoji misi.

Hned první čtvrtina hry je depresivní, syrová a emocionálně drtivá. Těla padlých členů expedice i jejich předchůdců leží na každém kroku. Motivy smrti, zoufalství a beznaděje jsou všudypřítomné, ale právě díky silným hereckým výkonům a perfektní hudbě vás tahle tíseň spíš přitáhne, než odradí.

Souboje jako tanec barev a bolesti

Hra využívá tahový soubojový systém ve stylu starších dílů Final Fantasy. Váš tým a nepřátelé se střídají v tazích a vy rozdáváte pokyny k útoku, obraně či podpoře. Originálním prvkem je implementace QTE, které oživují nejen vaše útoky, ale i obranu. Správně načasované odražení útoku totiž spouští devastující protiútoky, které mohou zcela zvrátit průběh bitvy.

Nejste fanoušci QTE? Nevadí. Hra nabízí možnost si jejich využití v tahu hráče zcela vypnout a dokonce přizpůsobit obtížnost i časové okno při obraně. Reflexy z Souls her se vám zde ale budou hodit.

Soubojům nechybí ani systém elementů – oheň, led a další – s tím, že různí nepřátelé na ně reagují odlišně. Bohužel vám ale hra před bojem neřekne, proti komu stojíte, a tak se může stát, že ohnivý útok léčí místo zraňuje. Škoda, že tu chybí náznak nebo indikátor, který by vás na to dopředu upozornil.

Neomezené možnosti buildu

Každá postava má vlastní skill tree, unikátní zbraně a odlišný bojový styl – od přepínání postojů přes sbírání „ranků“ až po možnost proměnit se v nepřítele a použít jeho vlastní zbraň proti němu. Zbraně lze vylepšovat a potřebné materiály získáte snadno – hra umožňuje znovu projít již navštívené oblasti a grindit dle libosti.

Další klíčový systém je Pictos – v podstatě perky, které upravují chování vašich schopností. Některé přidávají bonusové léčení, jiné zcela mění styl hry (např. obrovská redukce zranění výměnou za nemožnost léčení). Kombinace Pictos, zbraní a dovedností nabízí téměř nekonečné možnosti pro tvorbu vlastního buildu.

Svět jako obraz – a vy v něm

Graficky je hra skutečně jedinečná. Vznášející se kusy krajiny, surrealistické scény i nepřátelé jako vystřižení z plátna. Stylizace, kde zbraně připomínají štětce, je nejen originální, ale dokonale zapadá do celkové estetiky. A především: hra vypadá nádherně v pohybu. Animace soubojů jsou jako tanec – balet magie a mečů podtržený skvěle dynamickou kamerou. Postavy co chvíli vysekávají náležitě hrdinské pózy, celé je to trochu přepálené, ale v kontextu a stylu hry to sedí skvěle.

Výborný dojem podtrhuje i dabing. Postavy zní autenticky, scénář je kvalitní a emoce fungují. Občas sice nesedí lipsync, protože je laděn na francouzštinu, ale nejde o nic rušivého.

Hudba si zaslouží samostatné ovace. Soundtrack je fenomenální – tklivý, když má být, epický, když je potřeba, s vokály i orchestrálními pasážemi. Pro mě osobně nejlepší herní hudba od Baldur's Gate 3.

Co bych hře vytkl?

Abych jen nechválil – některé věci by si zasloužily doladit. Kromě již zmíněné nečitelnosti nepřátelských slabin mi vadila nemožnost plně si přizpůsobit klávesy a absence myši v bojovém ovládání. Také by neškodilo lépe indikovat úroveň nepřátel na otevřených mapách — některé souboje totiž končí zbytečně krutým výpraskem jen proto, že nemáte šanci vědět, do čeho jdete.

Verdikt

Clair Obscur: Expedition 33 je jedinečný mix tahového RPG, temné fantasy, audiovizuálního umění a neotřelého vyprávění. Hra si bere inspiraci z klasik jako Final Fantasy, ale přidává vlastní kreativní twist – nejen vizuálně, ale i mechanicky. Není bez škobrtnutí a nesedne každému, ale pokud vám sedne její rytmus a nálada, čeká vás výjimečný zážitek, na který jen tak nezapomenete. Smekám klobouk před Sandfall Interactive, že ve třiceti lidech dokázali vytvořit něco, na co se několikanásobně větší společnosti mohou jen závistivě dívat.

Hodnocení: 9/10.

Nejlepší indie RPG roku. Těžké, krásné a hluboké jako tahy štětcem v dešti.

Hra dobra, ale stale ma mensie tech. problemy. Raz mi hru nevedno preco neulozilo (ani checkpointy, ani manual save) a musel som absolvovat viac ako hodinu a pol trvajucu pasaz, ktoru som presiel den predtym. Pri najtazsej obtiaznosti to dost vyrazne naserie. :D Druhy raz mi hra nacitala pasaz par minut po zaciatku, hoci som bol uz za polovicou. Tam nastastie pomohol manualny load game.

Boj na blizko sa po case zunuje a clovek stale mysli na to, ze radsej by si nechal to pacidlo. :) Strelne zbrane posobia dost ako prditka. :) V hre je jedna pasaz, kde budete potrebovat dost municie na suboj s minibossom, ale ked ju nemate je to pomerne frustrujuce. Da sa to oyekabatit, ale mate na to len 1 pokus, ak nevyjde tak load a cele odznova.

Stealth kapitola je na moj vkus pridlha a unavna. Zaver je slabsi a boss neuspokojivy. Vyrazne citit, ze koniec si nechali pre DLC. Trocha blbo urobene achievementy, kde viete ziskat cca 4 dalsie v zakladnej hre, ked uz mate podla hry "platinu" a naopak jeden, ktory by ste vedeli ziskat v zakladnej hre je nepochopitelne viazany iba na DLC obsah.

Aj taketo veci ukazuju, ze hra je kvalitna, ale dost nedotiahnuta co sa detailov tyka.

Nakonec musím uznat, že i tento díl od Rockstaru si zaslouží být nazýván Max Payne. Opravdu povedená akce okořeněná vylepšeným bullet timem.
Ale co dělá Maxe Maxem je James McCaffrey. Tento borec si zaslouží místo v herní síni slávy.
Nejlepší na tomto díle byly návraty do New Yorku a "návštěva" starých známých. Jedna z nejlepších misí byla ta ve které Maxe doprovází Giovanna Taveres. Mimochodem nejsympatičtější vedlejší postava hry. Pro mě.
Zamrzely ale designerské chyby, např.: po skončení animací jste najednou měli aktivní jinou zbraň než před ní, spousta dveří, kterými projdete byly najednou zpětně zamčené. A závěrečná mise na letišti byla až moc hektická. Zbraně byly super, ale moc si je nepamatuji, to se mě v prvním (i druhém) díle nestalo. Jako třeba vzpomínky na Beretu, Colt Commando, Desert Eagle, Ingram a Jackhammer. A Kalashnikov s MP5 ve dvojce. To všechno mě v trojce chybělo. A ano, odehrávalo se to v jiné lokaci, chápu, ale stejně.
Nakonec i přes menší chybky hru vřele doporučuji a už teď se nemohu dočkat toho remaku prvních dvou dílů od otců série z Remedy. A tajně doufám ve čtvrtý díl opět od nich.