Mario Kart 7 – zpět na závodní okruhy

Připravit ke startu

Pokud už jste se někdy se sérií Mario Kart setkali, hned z počátku tu budete jako doma. A pokud jste se s ní nesetkali, i tak vás čeká velmi rychlé seznámení. Základ samozřejmě tvoří celkem osm motokár, resp. osm hrdinů, mezi nimiž nechybí sám Mario, Luigi, Yoshi nebo třeba Donkey Kong. Jejich stroje navíc můžete poměrně slušně vylepšovat, a to v celkem třech oblastech. Samotné tělo vozu, kola a přídavné křídlo (o něm poději). Zlepšení se však týká pouze vizuální stránky, nepočítejte s nějakým skutečným tuningem. Každopádně, zatímco některé díly máte hned od začátku, další si musíte postupem času odemykat. Ptáte se jak?

Předně za vítězství v nejobsáhlejší složce celé hry, kariéře. Nebo spíš v Grand Prix. Ta je složena z osmi šampionátů po čtyřech tratích. Jako takový bonus je přibližně polovina tratí předělávka z minulých dílů na jiných platformách, třeba Wii, N64, GameBoy Arcade atd. Druhá polovina je pochopitelně komplet nová, ale ať už jsou staré nebo nové, vždycky se v nich dostanete do velmi zajímavého prostředí. Kanalizace, klasické okruhy, hrady, města, pouště, sněhové pláně, to všechno tu je. Občas se navíc zavítáte pod vodu, kdy se na zadku motokáry objeví vrtule a vy můžete nerušeně brázdit třeba dno rozsáhlého kanálu, nebo do vzduchu, kdy využijete výše zmíněné křídlo. I díky těmto změnám je Mario Kart jako vždy pekelná zábava.

Chtělo by to něco zvláštního

Ale ne jenom díky novému prostoru závodění, ale i díky tomu, co všechno lze na všech tratích sbírat. Tím chci říct, že se vrací jeden z klasických prvků, možnost z různě rozmístěných svítících krychlí získat různé bonusy nebo speciální schopnosti, z nichž vy budete jásat, a protivník mlátit hlavou o kapotu. Červená houba vás na malou chvíli pořádně zrychlí, zelená mušle může při správném míření zasáhnout a zpomalit protivníka, červená mušle je rovnou jako naváděná střela, kytka vám propůjčí možnost střílet firebally, díky lístku vaší motokáře naroste ocas, s nímž můžete mlátit kolegy. Dále je tu třeba ještě banán, jenž při správném umístění může oponentovi pěkně zamotat hlavu.

Mario Kart tedy není jenom o pouhém závodění, ale i o vhodném používání těchto zlepšováků. Kéž by se ale našla trochu větší motivace k jejich využívání, protože v rámci Grand Prix je umělá inteligence protivníků dost mizerná, a to při jakémkoliv ze tří stupňů obtížnosti. Paradoxně jsou tak větším rizikem různé nástrahy na samotných tratích než oponenti. To už pak ani nemá cenu sbírat zlaťáky, které jsou taktéž různě umístěné na trati, a čím víc jich máte (maximum je 10), tím jste rychlejší.

Ale zpět k dalším herním módům. Kromě Grand Prix nabízí Mario Kart 7 ještě Time Trials, kdy na trati soupeříte jen vy a čas. Rozhodně jde o pozitivní a překvapivě celkem oddechovou záležitost, která odkáže zabavit na docela dlouhou dobu. Dále tu je ještě Balloon Battle, kdy stojíte proti oponentům v různých arénách, a účelem je ublížit protivníkům za pomoci speciálních schopností, díky čemuž získáte jeden z jejich tří balónků. Ale bacha, vy máte taky jenom tři. Nakonec vítězí ten, kdo má balónků nejvíc. Bohužel, i tady umělá inteligence dost pokulhává, takže představa nějaké slušné výzvy se rázem rozplyne jako pára nad hrncem. Tuto situaci alespoň částečně řeší poslední singleplayerový mód, a to Coin Battle. Ten funguje podobně jako Balloon Battle, jen s tím rozdílem, že musíte v arénách sbírat co nejvíc zlaťáků a dávat pozor na to, aby vás nepřítel nezasáhl, protože pak část zlata ztratíte. A proč zachraňuje situaci? Inu proto, že aspoň tady se protivníci trochu snaží a proto se často jedná o intenzivní řežbu, při které je potřeba maximální soustředění, což alespoň částečně vyvažuje fakt, že je zbytek hry velmi, velmi jednoduchý.

Vše pod palcem

Mario Kart 7 neobsahuje jenom módy pro jednoho hráče, ale i multiplayer, buď online, nebo lokálně. Bohužel, hru jsem měl k dispozici ještě před oficiálním vydáním, a tak nebylo k dispozici zrovna moc možných spolu/protihráčů. A ani po vydání se situace zrovna nezlepšila. Multiplayerovou složku jsem proto neměl jak vyzkoušet, takže se taktně přesunu k dalšímu důležitému aspektu, a to k ovládání. Stejně jako většina ostatních her na 3DS není nijak zvlášť složité a zvyknete si na něj okamžitě. Circle padem zatáčíte do stran, A nebo Y slouží ke zrychlení, B ke zpomalení nebo zpátečce, s pomocí pravého zadního tlačítka můžete driftovat a trochu skákat, levé zadní tlačítko nebo X zase slouží k používání schopností, a nakonec tu je křížový ovladač, s nímž můžete měnit pohled z třetí osoby do pohledu vlastních očí, tedy first-person. Tady však nastává jeden závažný problém. Při pohledu z první osoby má motokára neustálou potřebu zatáčet doprava, a vy s tím nemůžete dělat vůbec, ale vůbec nic. A věřte mi, takhle se závodit fakt nedá. Jinak je ale ovládání parádní, a i když nic nemá na volant, nebo spíš volantový nástavec pro Nintendo Wii, i na 3DS se dá Mario Kart ovládat naprosto bez problému.

Ovládání stranou, ještě musím zmínit další klasiku, a to audiovizuální stránku. Grafika si pochopitelně udržuje standart Nintenda 3DS, samotné 3D opět propůjčuje obrazu ještě větší kvalitu, tentokrát je ale mnohem výraznější ozvučení a hlavně hudební doprovod. Ten působivým způsobem kombinuje spíše pohádkově laděné árie se skoro až rockovými tóny, díky čemuž vzniká hudba, která k takové závodní hře sedne naprosto, ale naprosto dokonale.

Průjezd cílem

I když už je tu s námi Mario Kart po sedmé, pořád prostě dokáže zabavit, a to hlavně díky velkému množství speciálních schopností, skvěle provedeným tratím, několika módy, dobře sedícímu ovládání a velmi kvalitnímu hudebnímu doprovodu. To všechno bohužel sráží mizerná umělá inteligence, tím pádem i přílišná jednoduchost, a do toho všeho se hra nedá hrát z pohledu první osoby, tedy pokud máte alespoň trochu snahu závodit a ne do detailu zkoumat svodidla po pravé straně tratí, eventuálně propast nebo další překážky. A taky mohli tvůrci víc využít vylepšování motokár. I tak je ale Mario Kart 7 velmi kvalitní závodní titul. Na Nintendu 3DS rozhodně jeden z nejkvalitnějších.