Need for Speed - restart série, který se nekoná

Recenzovaná verze: PlayStation 4

V showbyznysu je každá druhá celebrita čas od času osočena, že čerpá jen ze své zašlé slávy. V herním prostředí je touhle celebritou jisto jistě právě série Need for Speed, trefnější příklad by se hledal jen stěží. Není to jen otázka posledního, respektive posledních dvou dílů. Kdysi famózní série už pěkných pár let přešlapuje na místě. Když navíc před dvěma lety autoři oznámili, že si dá série na rok pauzu, aby dokázala nabrat nový směr a vývojáři mohli pořádně zapracovat na novinkách, spolu s oznámením, že se série vrací k tomu, co začal první a dovršil druhý Underground, se i ti nejskeptičtější hráči začali tetelit, že tohle by mohl být opravdu povedený restart. Jak je totiž z názvu patrné, Need for Speed je (nebo alespoň měl být) kompletním restartem série, který zmizíkuje několik posledních dílů. Tvůrci si však spletli význam slova restart s „dáme tam vše, co osvědčeně funguje”. Nové NFS tak rozhodně není špatnou hrou, ale stále to bohužel není ten herní klenot, který by vás svou hratelností vcucnul do sedačky.

Předchozí větou bych vlastně mohl recenzi ukončit, protože celé NFS skvěle vystihuje. Dobrá arkádová závodní hra, avšak bez výraznější přidané hodnoty a ke všemu ještě s chybami z předchozích dílů. Ať už z nostalgie chované vůči celé série anebo prostě a jednoduše proto, že hra vlastně není vůbec špatná, se ale podíváme na její maličkost podrobněji. Nové NFS se odehrává ve smyšleném městě, tentokrát inspirovaném Los Angeles (pro změnu). Venture Bay, jak se město jmenuje, nijak nevybočuje z řady předchozích her. Vlastně bych až řekl, že v Electronic Arts mají na města do NFS série nějaký generátor. Svou velikostí rozhodně nepatří k největším herním plochám, přesto je pro hru, myslím si, dostačující. Jednotlivé části se od sebe samozřejmě liší. Najdete zde vysoké kopce s úzkými serpentinami, jako udělané pro driftování, a také široké ulice velkoměsta lemované charakteristickými řadami palem. Zahaleno do tmy však celé město vypadá velmi podobně až genericky.

„Město je pomyslně rozděleno na určité oblasti, kde je konzistentní počasí. Tady prší, o kousek dál si užijete noc bez mráčků a jen na pár místech se dočkáte denního světla.”

Nenáročný hráč si pravděpodobně nebude moc stěžovat, ale od restartu série (ehm kolikátého už vlastně?) se očekává přinejmenším alespoň pár novinek. Stačí zpomalit nebo se rovnou zastavit a rychle si uvědomíte pustotu celého města, která je pro několik posledních dílů série snad už příznačná. Ulice, domy a další objekty bez větších detailů a drobností. Město se díky tomu rychle okouká a tak nějak nezískáte pocit živoucího velkoměsta. To však není to úplně nejhorší. Vybavujete si, jak v každé druhé závodní hře vývojáři promují proměnlivé počasí a dynamické změny dne a noci? Tentokrát se tak neděje, protože se vlastně není čím chlubit, spíše naopak. Město je pomyslně rozděleno na určité oblasti, kde je konzistentní počasí. Tady prší, o kousek dál si užijete noc bez mráčků a jen na pár místech se dočkáte denního světla. Ve zběsilém závodě to vlastně vůbec nepoznáte - prostě z ničeho nic začte pršet nebo se naopak udělá hezky. Po čase však zjistíte, kde jsou pomyslné hranice a znát jednu ulici pouze v noci a tu vedlejší zase pouze ve dne, je tak říkajíc na palici a hlavně, někdy si tady asi chtěl ušetřit práci, že?

Příběh? Ne, jen kupa otravných telefonátů

S městem pak vlastně úzce souvisí příběh, což je něco, o co se série Need for Speed pokouší už roky a stále ne a ne splácat dohromady něco alespoň trošku konzistentního. Přiznejme si, že velká většina her co do příběhu a jeho vyprávění není zrovna čisté zlato, ale NFS i tentokrát sahá téměř až na samotné dno. Přitom na papíře vypadá vše docela slibně - najatí herci, filmové cutscény. Ve výsledku ovšem získáte prkenné herce, kteří připomínají snahu televizní Ulice vyrovnat se světové seriálové tvorbě. Jednotlivé cutscény jsou neuvěřitelně natahované, se spoustou hluchých míst a apatickou snahou udělat to celé v nádechu drsných hochů a slečen co mají těžkou nohu a tankují jen sto-oktanový benzín. Vždy jsem se těšil na další filmeček, protože jsem čekal nějaký posun v příběhu či konečně něco zajímavého. Naprostá většina z filmečků se však odehrává v garáži, malinkatém bufetu nebo v šíleně naaranžovaném úkrytu jednoho z přátel. Zasypáni pak budete nekončící lavinou telefonátů, které přijímáte kdykoli sedíte v autě. Hovory jsou pak naprosto o ničem, respektive jde o pochvaly za právě odjetý závod či pozvánka na ten nadcházející. Jenže kadence s jakou přicházejí je abnormální a už po prvních dvou hodinkách hraní budete všechny hovory otráveně přeskakovat.

Pradávná inspirace a snaha přiblížit se filmovému Rychle a zběsile je znatelnější více než dříve, jak už ale jistě chápete z předchozích řádků, dobré nápady se setkaly s velmi špatným provedením. Co je naopak poměrně zajímavou a ne úplně špatně realizovanou novinkou je přítomnost známých celebrit závodního světa. Všichni budou znát především Kena Blocka, který do hry zavítal společně s jeho Gymkhanou, a hned v začátcích hry si to rozdáte s Porsche maniakem Magnusem Walkerem. Ostatní persony sice jsou ve své oblasti velkými jmény, přesto je většina z nás, pokud si tedy nedáváte namísto ranní kávy panáka benzínu, znát nebude. Pětici doplňuje asijské duo Nakai-San a Mohoroši-San, milovníci aut pak poznají i partičku Risky Devils.

Každá z těchto ikon pak představuje různé styly. Někteří rádi okruhy, jiní zase sprinty nebo drifty. Paleta závodů rozhodně nenabízí něco nového, jde o starou známou klasiku okruhy-sprinty-drift. Občas do toho vstoupí něco zajímavějšího v podobně Gymkhany, načež zjistíte, že je to jen recyklovaný drift. Kupříkladu Race Driver GRID měl Gymkhanu výrazně zajímavější. Někdy pak jedete v týmu a je tak třeba držet se při sobě, aby se vám aktivoval multiplikátor pro body za drift, ale ani náznak něčeho nového či originálního. Na druhou stranu vše zmíněné dobře funguje a jako celé NFS jsou i druhy závodů sázkou na jistotu, takže zabaví, ale nepřekvapí.

Pomáhat a chránit?

Do pozadí značně ustoupila policie, která v posledních dílech série hrála významnou roli, díky zcela očividné snaze recyklovat úspěch Hot Pursuit. Policejní patroly potkáte ve městě i tentokrát, avšak jejich apatický přístup je místy až nepochopitelný, stejně jako jejich celková přítomnost ve hře, jenž se zdá poměrně zbytečná. Ujet jim není příliš složité ani na vyšší stupně hledanosti, a když se občas přimotají do závodu, absolutně nejsou schopni s vámi držet krok. Chápu, že policajti už k sérii tak nějak patří a tvůrci si tím navýšili herní módy o jeden další druh, ale upřednostňoval bych spíše kvalitu před kvantitou. Přítomnost policie hře na atmosféře či zábavnosti nijak nepřidává, ba dokonce je zcela zbytečná.

Co naopak dopadlo dobře je tuning, který vlastně od druhého Undergroundu nezažil v sérii nějakou světlejší chvilku. Ani tentokrát však nedosahuje monstrózních možností právě zmíněných Underground dílů, které byly především co do variantnosti jednotlivých výměnných dílů opravdu bohaté. Na druhou stranu je toho všeho “tak akorát”, abyste se mohli vyřádit v garáži a zároveň vám zbyl čas i na samotné závodění. Pochvalu si zaslouží především polepy, se kterými lze vytvořit takřka cokoliv. Na konkurenční Forzu to přesto ještě nemá. Co je opravdu vítanou novinkou je možnost pomocí táhel a ukazatelů upravit si jednotlivé parametry jako je přítlak vzadu či vpředu, prokluzování kol, trakce, náklon kol a další parametry. Vše nastavujete od jednoho extrému, kdy auto driftuje i při 10km/h, do druhého, kdy při dvoustovce drží na silnici jako dětská autodráha. Můžete tak upravovat jednotlivé ukazatele anebo využít jeden hlavní, který právě nastavuje, jak moc chcete, aby auto plavalo či drželo na silnici, což je skvělá věc nejen na specializaci pro drifty ale celkově pro upravení vozu ku vlastím potřebám a schopnostem. Ale opět, rozhodně nečekejte možnosti nastavení jako ve Forze či Gran Turismu, v rámci arkádového NFS jde však o skvělý prvek.

Hloupé chyby

Hlavní výtka, co se týče tuningu, však směřuje na výkonnostní úpravy. Jde o nekončící seznam, kde je orientace velmi zdlouhavá, navíc vám hra nikde neoznámí, jaké nové díly máte k dispozici, takže musíte po jednom otevírat velkou spoustu záložek a v nich ještě listovat na úplný konec. Jsou to drobnosti, které ale strašně bijí do očí a nutí vás přemýšlet, jestli hra vůbec prošla nějakým testováním. Ještě větší problém zažijete v momentě, kdy si budete chtít koupit nový vůz. Vývojáři dostali k dispozici celou obrazovku s velkou garáží, ale vozy vám po jednom ukazují na obrazovce malinkatého telefonu, což je nejen extrémně nepraktické, ale také to nemá žádný funkční důvod. Auta se klidně mohla zobrazovat hezky velká přes celou obrazovku v garáži, kde stojíte. Opět drobnost, která ale hraničí se stupiditou pramenící z neznalosti herního designu či základní funkčnosti.

Bohužel však ještě nekončíme. Po stisknutí čtverečku se vám zobrazí specifikace jako je počet koňských sil, zrychlení z nuly na sto apod. Fuč jsou ale obvyklé ukazatele ovladatelnosti, maximální rychlosti, akcelerace apod. Ve výsledku to znamená, že si koupíte super káru (soudě podle počtu koní), jenže v prvním závodě zjistíte, že jste si koupili těžkotonážní parník, který vám v horských serpentinách prorazí svodidla (kdyby to hra dovolila).

Betonová klec

Oslím můstkem se tak dostávám k další věci, kterou nelze hodnotit zrovna kladně. Úroveň otevřeného města je totiž od druhého Undergroundu, který tento koncept do série přinesl, naprosto stejná. Vaše svoboda začíná a končí u svodidel silnice, popřípadě betonové zídky, kterými je obehnána snad každá silnice ve městě. Parkovišť nebo náměstíček, kde by se dalo vyjet ze silnice, je naprosté minimum, dokonce ani možnost prorazit dřevěný plot a projet se po poli nebo kolem ranče jako tomu bylo v Rivals, tu nejde. Je pravdou, že hra samotná to vlastně vůbec nepotřebuje, přesto chlubit se otevřeným světem a přitom dát hráčům jen betonové nudle pohozené na mapě města chce odvahu. I tady musím zmínit Forzu, jejíž odbočka Horizon v tomto i v mnohém dalším NFS překonává.

„Ovládání vozu je přesně takové, jaké byste od této série čekali, přesto jako vždy chvíli trvá, než se s ovládáním hry sžijete.”

Velmi diskutovaný u série NFS je i jízdní model. Že jde o čistou arkádu, asi není třeba zmiňovat, přesto si velká spousta hráčů ztěžovala na těžkotonážní ovládání u Rivals, kdy se ve vysokých rychlostech nedala auta moc dobře ovládat. S tím se osobně neztotožňuji, naopak to považuji za alespoň trošku rozumný příklon k tomu, aby se z NFS nestala závodní autodráha pro děti. Jízdní model u nového NFS se tomu z Rivals podobá jako vejce vejci, přestože pravověrní fanoušci v něm jistě najdou drobné nuance změn. Běžný hráč však rozdíl pravděpodobně nepozná. Ovládání vozu je přesně takové, jaké byste od této série čekali, přesto jako vždy chvíli trvá, než se s ovládáním hry sžijete, což platí především o driftování do zatáček. Učební křivka je však strmě rostoucí a tak velmi brzy dostanete ovládání tak říkajíc do rukou a většina vašich závodnických kousků bude připomínat záběry z Rychle a zběsile. To bohužel skončí v momentě, kdy si koupíte nový vůz, což díky množství financí a možnosti dobře zpeněžit již vlastněné auto budete dělat velmi často. Jak jsem již popsal, před koupí vozidla nepoznáte, jak moc dobře se ovládá (zhodnotit můžete pouze obecný výkon motoru), takže budete nejedenkrát rozladěni z toho, co jste si koupili. Jednotlivé vozy se od sebe svými vlastnostmi samozřejmě odlišují a z toho co jsem vyzkoušel prakticky identicky jako v Rivals, kde je paleta vozů prakticky stejná.

V praxi to znamená, že si třeba po dobře ovladatelném Ferrari koupíte Lamborghini Aventador a po vyjetí z garáže budete vrážet do všech svodidel, protože tohle žihadlo prostě není tak pohyblivé jako jiné sporťáky. Fanoušci aut to možná vědí a přijde jim to jako samozřejmost, ale právě arkády hrají často hráči auty nepolíbeni a ti budou dost překvapeni. Já jsem to samé zažil už u Rivals, takže jsem věděl která auta si koupit a která ne, respektive která budou svědčit mému závodnímu stylu. Samotný jízdní model je tedy v pořádku a patří k tomu lepšímu ve hře, tristní je již zmíněná absence ukazatelů ovladatelnosti apod. při koupi nového auta. Tím se dostáváme k dalšímu neduhu, což je (opět) celkem skromná paleta vozů, které si můžete zakoupit. Srovnávání s Forzou už hraničí s trapností, ale i tady NFS zaostává. Výběr není vyloženě špatný, ale tak nějak jsme zvyklí na trošku větší množství aut.

Bez internetu ani ránu

Modlili jste se, aby tahle otravná povinnost zmizela? Nejspíše ano, ale opět máme smůlu. Pro hraní musí být vaše konzole připojena k internetu (platit to bude i u PC verze), jinak si zkrátka nezahrajete. A důvod? Opět je jím systém Alldrive, tedy že celá hra se odehrává v online světě, kde se po městě prohání i ostatní závodníci. Stejně jako dříve, na papíře tento koncept otevřeného světa, kde se potkáváte s ostatními jezdci a můžete společně závodit, vypadá velmi líbivě. Ovšem výsledný efekt a především vedlejší účinky jsou už někde jinde. Co mám na mysli? Tak kupříkladu si jedete závod proti AI a těsně před cílem do vás narazí smečka aut, kterou řídí živí hráči. Za následek to má, že skončíte zcela poslední a závod musíte opakovat. Zkrátka fakt, že se po městě prohání i jiní hráči vás spíše omezuje v zážitku z hraní, protože autoři potenciál tohoto prvku vůbec nevyužili.

A zmíněné vedlejší účinky? Představte si, že jedete závod. Stejně jako obvykle proti AI závodníkům, načež vypadne spojení a hra se okamžitě vypne. Stačí sebemenší problém s připojením k internetu a jednoduše končíte, jako když vám rodiče, když jste byli malí, vytáhli počítač ze zásuvky. S tím souvisí i fakt, že velká část těchto problému může být způsobena i kvalitou serverů, tedy nejde jen o vaše připojení. A jak to vypadá v praxi? Za první čtyři hodiny hraní mě hra odpojila uprostřed závodu hned třikrát, přičemž jsem ji musel vypnout a zapnout, protože se ji již nepodařilo přihlásit zpět do hry. Později to už bylo lepší, v první ostrý den provozu hry jsem byl přesto dvakrát odhlášen, takže opravdu tleskám této skvěle vychytávce. A má cenu zmiňovat, že třeba na chalupě, kde nemáte internet, si prostě nezahrajete? A že hra prostě nejde zapauzovat? Už mě nebaví si na totéž stěžovat každý rok. Jakožto vývojáři uděláte hru, kde se snažíte vybudovat singleplayerový zážitek (snaha o příběh kde jde čistě o vás, filmové cutstény apod.) a pak to vše zabalíte do online bubliny, jejíž potenciál absolutně nevyužijete, jen zkopírujete ty stejné chyby jako u dvou posledních dílů série. Mám pokračovat?

„Slibovaný restart to rozhodně není a Undergroundová nostalgie se dostavuje velmi omezeně, přesto jde opět o zábavné arkádové závodění.”

Negativnější recenzi jsem už dlouho nenapsal. Nejhorší na tom je, že hra mě vlastně docela baví. Často mám neuvěřitelné návaly vzteku kvůli stupidnímu rozhraní, online (ne)funkčnosti, kupování aut, jenž připomíná nákup zajíce v pytli díky absenci ukazatelů, a spousty dalších větších či menších chyb, které se navíc se sérií nesou několik dílů. Jenže i přesto mě hra baví. Jízdní model je dobrý, závody mají náboj a hra vypadá i poměrně hezky. Žádné terno, ale líbivé odlesky kalužin a především extrémně povedené modely vozů, vás prostě u hry udrží. Slibovaný restart to rozhodně není a Undergroundová nostalgie se dostavuje velmi omezeně, přesto jde opět o zábavné arkádové závodění, která sice nemá úplně vychytanou motivaci pro hráče, aby hrál dál a dál, ale závody jsou jednoduše zábavné a to je vlastně to vůbec nejdůležitější.

PC verze Need for Speed vyjde až na jaře 2016. Hru koupíte v našem obchodě Xzone.cz.