Quantum Break - za všechno může čas

Recenzovaná verze: Xbox One

Jsou dobré hry, na které se recenze píše sama. Poté jsou hry špatné, kde se recenze píše poměrně snadně, protože víte, co se vám nelíbí. A pak je tu samozřejmě nějaký zlatý střed, kdy některé prvky kvitujete a jiné se vám naopak příčí. Ani jedno však není případ Quantum Break.

Opakuje se situace po vydání her jako je Heavy Rain nebo Beyond: Two Souls pro PS3. Na jedné straně nadšení, na druhé otrávení a možná až nepochopení záměru tvůrců. Quantum Break je příběhový kočko-pes, který v sobě snoubil tři rozdílné směry a proto z něj bude mnoho hráčů rozpolcených. Je to ale chyba nebo neschopnost autorů? Pokud jste seznámeni s produkcí studia Remedy, zcela jistě uznáte, že Quantum Break je ze sta procent přesně takový produkt, který chtěli vytvořit. Je to zkrátka jejich styl, tentokrát se do toho možná jen opřeli ještě s trochou větší vervou a snahou udělat si to po svém přesně tak, jak chtějí. Chci ale říct, že je Quantum Break špatná hra? Rozhodně ne! Nedokážu však ani říct, že jsem byl bezmezně nadšen, přesto po dohrání příběhu jsem měl podobný zásek, jako po zhlédnutí filmu Interstellar. Pojďme si to však celé společně rozklíčovat.

Je to adventura?

Jak jsem již naznačil, Quantum Break je v první řadě směsí trojice různých směrů, které se pokusili tvůrci Alana Wakea skloubit dohromady. Nejzásadnější část samozřejmě hraje příběh, který je vyprávěn především pomocí adventurních částí. Právě příběh je totiž největší devízou celé hry a nebál bych se ho porovnávat s filmovou produkcí. Právě u hry jakou je Quantum Break si opět uvědomíte, že většina her má největší mezery právě v příběhu a především pak v jeho vyprávění. Přestože jsou ale hry v prvé řadě o hratelnosti, v Remedy staví své tituly právě na příběhu a ani tentokrát to není jinak.

„Quantum Break pracuje s časovými paradoxy, jako například s paradoxem předka a podobně.”

Co vám ale o příběhu mohu říct? Vlastně vůbec nic. Jakákoli zmínka o příběhu a jeho událostech by byla větším či menším spoilerem. Z trailerů a propagačních materiálů už samozřejmě víte, že se vše točí kolem hrátek s časem. Nepůjde však pouze o jeho zpomalování či dočasné zastavování, což už jsme mohli vidět v gameplay záběrech z akčních sekvencí, ale prim hraje především cestování v čase. Nutno dodat, že v tomto směru se autoři drželi současných znalostí fyziky a především teorie relativity. Quantum Break pracuje s časovými paradoxy, jako například s paradoxem předka a podobně.

Příběh je, jak jsem již zmínil, na herní produkci nezvykle propracovaný a je evidentní snaha zatáhnout hráče co nejvíce do celého univerza a samozřejmě sdělit mu všechno, co je ve scénáři napsáno. Díky tomu je celý svět plný interaktivních předmětů, které pomáhají s vyprávěním a nutno dodat, že nejsou pouze nedůležitými štěky, ale často se dozvíte i zásadní situace pro pochopení celé zápletky. Celý herní svět je posetý věcmi, se kterými můžete nějakým způsobem interagovat. Většinou jde o nejrůznější záznamy a zápisky, kterých je opravdu nespočet a na akční hru netradičně mnoho. Kromě textových záznamů si můžete občas pustit i videonahrávky a samozřejmě je na místě sledovat i prostředí celkově. Vědecké tabule nebo graffiti na zdi, to vše pomáhá vyprávět příběh.

Nejen to značí, že Quantum Break je ze všeho nejvíce právě adventura. Ne však v tom slova smyslu, že byste si na vše museli přijít sami a neustále řešili jednu hádanku za druhou, právě naopak. Příběh se na vás valí neuvěřitelnou rychlostí a právě proto je tak kolem vás neustále velké množství interaktivních předmětů, které se s vámi podělí o detaily, které nestihly říct vedlejší postavy. Téměř po celou dobu se totiž po vašem boku motá některá z více či méně důležitých vedlejších postav a jste tak upoutáni v jednom nekonečném dialogu. Hru jsem dokončil za zhruba 7 hodin, přičemž její příběh by vystačil na tlustší knihu. Často jsem měl pocit, že příběh hry se tlačí kupředu rychleji, než hra samotná a jednoduše není dost prostoru pro menší detaily a především pro to, aby hráč vše potřebné vstřebal. Sedm hodin nemusí být nutně krátká herní doba, pokud tomu samotná hra odpovídá, nicméně vzhledem k bohatosti příběhu Quantum Break je sedm hodin prachsprostě málo. Sledování seriálu vám herní dobu natáhne ve finále na nějakých deset hodin, ale ani to není důvod k oslavě.

Ukecanější, než byste čekali

Delší herní dobu bych uvítal také z dalšího důvodu - akční sekvence ustoupily do pozadí více, než by na můj vkus bylo zdrávo. Na přestřelky jsem se těšil jako nemluvně na láhev mléka. Přestože jsem příběh hltal plnými doušky, primární zábavou pro mne byly právě přestřelky, kterých je ve hře bohužel daleko méně, než byste čekali. Quantum Break jsem viděl na vlastní oči v pohybu už na výstavě Gamescom ještě dlouhé měsíce před vydáním a právě z akčních sekvencí jsem měl největší strach, připadaly mi totiž až příliš obyčejné. Nakonec se však z největší obavy stalo největší překvapení hry - přestřelky jsou dechberoucí!

„Okamžiků, kdy vezmete do rukou zbraň, je jako šafránu.”

Kam se hrabe Max Payne a jeho bullet time. Tohle je jiná liga. Připadal jsem si, že sleduji film té nejdražší hollywoodské produkce s těmi nejdražšími kaskadérskými a filmařskými triky. Samotné chování zbraní by se dalo označit za ucházející, ovšem hrátky s časem tomu všemu dodávají punc něčeho nového a neohraného. Zatímco mě obkličuje skupina nepřátel, rychle se přede mnou rodí plán obrany - útok. Skokem v čase sprintuji tak rychle, že mě první nepřítel zaregistruje až o dvě sekundy později, to už má ale v hlavně díru po kulce. Dalšího útočníka uvězním v časové anomálii, která v malém okolí zastaví čas jen na nepatrnou chvíli, stačí to však na to, abych tímto směrem vypálil salvu kulek, které po odeznění anomálie okamžitě usmrcuje překvapeného protivníka.

Podobných zážitků je každá přestřelka plná a jde o intenzivní zábavu, která, alespoň pro mě, nemá v současné herní produkci obdoby. Právě z akčních sekvencí jsem měl největší obavy, ale nakonec jde o jedno z nejvýraznějších překvapení hry. Ovšem ruku na srdce - proč jsou přestřelky tak dobré a zábavné? Z velké části za to může fakt, že právě okamžiků, kdy vezmete do rukou zbraň, je jako šafránu. Určitá neohranost soubojů tak tkví právě v tom, že si jich vlastně moc neužijete a hrubým odhadem tvoří pouze tak pětinu celé hry. Být přestřelek více, asi by úroveň zábavy začala strmě klesat, právě kvůli pocitu ze střelby samotné, který je vlastně úplně obyčejný, k čemuž přispívá i fakt, že množství zbraní, které hra nabízí, není nikterak vysoké.

Seriál ve hře a hra v seriálu

Seriálové, respektive epizodické vyprávění se ve hrách v poslední době využívá stále více a samotné spojení videohry a seriálů mají v Remedy vyzkoušeno už na své předchozí hře Alan Wake. V Quantum Break však šli ještě dál a napasovali na hru plnohodnotný seriál. Po každé z pěti herních kapitol pak následuje zhruba půlhodinová epizoda seriálu, které navazuje na to, co jste zažili přímo ve hře. Slovo “navazuje” vlastně není tak úplně pravdivé, jde spíše o rozšíření celého univerza, protože jak tvůrci potvrdili už dávno před vydáním hry, seriál vlastně nemusíte vůbec sledovat, nebo si ho pustit po dohrání hry celý najednou.

Jaký je tedy jeho význam ve hře? Kromě již zmíněného rozšíření vědomostí o probíhajících událostech reflektuje vaše volby ve hře. Celkem vás totiž čeká několik (záměrně neprozrazuji přesné číslo) voleb, kdy se musíte rozhodnout, jakým směrem se bude následující příběh ubírat. Čekat, že samotné volby budou ryze černobílé by bylo vůči tvůrcům z Remedy více než bláhové, a tak vůbec nic nepřikrášluji, když řeknu, že vás čekají opravdu těžké volby. A nejde třeba ani tak o vlastní svědomí, kdy rozhodujete o něčí smrti, každá volba má totiž své následky, které jsou vždy v něčem dobré a v něčem špatné a je tak pouze na vás, jaká eventualita příběhu vás zajímá více.

„Quantum Break je silně příběhová hra a autoři si vymysleli pouze jeden jediný konec.”

V tento moment se samozřejmě začne každý ptát, jestli je členění příběhu opravdu znát a rozhodování má význam, nebo jde pouze o dobře vytvořenou iluzi, že hráč nějakým způsobem ovládá směřování příběhu. Ve většině případů je každé rozhodnutí opravdu znát po celou hru až do konce, fatálnost rozhodnutí však není nijak velká. Jde spíše o drobné nuance, které můžete vidět velmi často, ale příběh jako takový a samozřejmě jeho výsledek ovlivní pramálo. Potvrzuje to samozřejmě fakt, že Quantum Break je silně příběhová hra a autoři si vymysleli pouze jeden jediný konec, jednotlivá rozhodování tak netvoří další alternativní konce, ale pouze jemné odbočky či zkratky, které nakonec vždy skončí v jednom bodě. Pokud vás ale hra, respektive její příběh zaujme alespoň trošku, budete právě po těchto eventuálních cestičkách příběhu doslova dychtit.

Chytne a nepustí

Právě příběh je totiž alfou a omegou celé hry, což je trošku i prokletí. Jak jsem již zmiňoval, hra samotná ubíhá neskutečně rychle a tomuto faktu ještě podkopává nohy samotná herní doba. Ve vší úctě k Remedy, které mám jinak jako tvůrčí celek velmi rád, nedokážu si jednoduše představit, že byli spokojení s časovou dotací celé hry. V recenzi jsem se pokusil rozklíčovat jednotlivé faktory celé hry - adventuru, akční sekvence i seriál. Tyto tři kusy skládačky však do sebe ne úplně ideálně zapadají a často to pořádně skřípe. Právě o seriálu mluvili tvůrci jako o tom hlavním, co by nám mělo vyrazit dech, ale bohužel nevidím jediný pádný důvod, proč je součástí hry. Možná že jde pouze o můj dojem, ale situace, kdy po hodině hraní odkládám ovladač a třicet minut sleduji seriál, se mi prostě jako někomu, kdo si přišel především pro herní zážitek, dvakrát nezamlouvá. Seriál jako takový je přitom zpracovaný velmi dobře a rozhodně by se mohl ukázat i na televizních obrazovkách, jeho úzké spojení se hrou je však minimálně diskutabilní. Je sice pravdou, že pomáhá dotvářet celý příběh, ovšem seriál zpravidla pojednává o postavách, které ve hře často ani neuvidíte a do příběhu hry samotné prakticky nezasahují.

„Ztvárnění především interiérů už koketuje s fotorealistickou grafikou.”

Je to jako když si koupíte vysněné Porsche, načež zjistíte, že mu rezavějí prahy, zadní kolo má defekt a v nádržce na ostřikovač máte díru. Víte, že by to mohlo být daleko lepší a v mnoha případech dokonce víte přesně co je špatně a co by se dalo vylepšit. Útěchou snad může být ne úplně jasný, ale přesto očividný cliffhanger na konci, který je na jednu stranu velmi nenásilný, na stranu duhou vám ale vyrazí dech a okamžitě vám začne v hlavě šrotovat, co by se mohlo dít v hypotetickém druhém díle.

Je to úsměvný paradox, když hra, která pojednává o cestování v čase, prohrává právě na poli krátké herní doby. Jakoby si vývojáři z toho všeho cestování v čase neuvědomili, jak extrémně krátkou hru vytvořili. Potěší alespoň pěkný vizuál, který opět udělal malinký krůček kupředu a ztvárnění především interiérů už koketuje s fotorealistickou grafikou. Pro technické rýpaly dodávám, že hra běží v rozlišení 720p a 30fps, přičemž v úvodu hry jsem často zaznamenal citelné propady snímkování.

Hodnocení hry bude záležet hodně na vašich osobních preferencích, Quantum Break je totiž natolik rozporuplnou hrou, že může někoho absolutně znechutit a hráče s odlišnou náturou naopak pohltit. Jedno je však jisté - Quantum Break rozhodně není tak kvalitním titulem, jak jsme očekávali.