Obrazy dokáží upoutat pozornost.
Ze vzdálených galaxií a míst, kde se potulují zombie koťátka, se v našem dnešním speciálu přesuneme do trošku vážnější sféry. Podíváme se totiž na deskovou hru Museum Pictura, která z hráče udělá muzejního kurátora. Jak celek funguje v praxi, vám poví následující řádky.
- Počet hráčů: 2 – 4
- Herní doba: 90-120 minut
- Cena: 1269 Kč (Tlama Games)
- Poskytnuto: Asmodée-Blackfire
- Věk: 10+
Vybudujte v Museum Pictura sbírky snů
Snem každého muzejního kurátora je přinést do svého muzea co nejvíce sbírek a obrazů slavných mistrů. A v Museum Pictura můžete něco takového realizovat, protože vám tu bude nabídnuto rovnou 180 obrazů, s nimiž bude možné pracovat. Startovat bude hráč, který se jako poslední ocitl v některém ze stánků umění. V rámci svého tahu má možnost vzít si do ruky dvě karty obrazů. Vybírat si umělecká díla můžete podle dvou kategorií.
Jednou z nich je téma. Každý obraz náleží některému ze šesti témat, která prezentuje světu. Nabídnuty jsou vám kousky zaměřené na historii, náboženství, mytologii, zátiší, portréty nebo krajinomalby. Do jaké kategorie daná malba patří, určuje obrázek v pravém horním rohu, který vždy mluví jasně. Karty si však nebudete vybírat pouze podle tohoto parametru. Druhou složkou, podle které se tu selektuje, je historické období.
Ne všechny obrazy nabízené v Museum Pictura pochází z 20. století. K vytvoření některých kousků došlo v renesanci, baroku, rokoku, romantismu či impresionismu. Na každém formátu jde většinou jasně vidět, do jaké historické éry zapadá, protože obsahují aspekty vyloženě typické pro daný směr. Impresionismus tu reprezentuje vedle řady jiných třeba Manet, zatímco rokoko je zastoupeno díly od Hogartha a mnoha dalších výrazných malířů.
Prestiž hraje v Museum Pictura prim
Vaší prioritou je generovat body prestiže a ty získáváte skrze karty. Každý hráč si v rámci svého kola vezme dvě karty z balíčku, na kterém jsou dostupné obrazy a následně je nucen jeden kus vyměnit za obraz nacházející se v některém ze čtyř mezinárodních muzeí. Výměna je obchod, z něhož můžete těžit, nebo na něm tratit. Zda budete z obrazu benefitovat, určuje především to, jaké jsou trendy. V případě, že umělecké dílo patří mezi žádanější, automaticky vás bude jeho pořízení něco stát, když naopak aktuálně nebude pro svět atraktivní, jeho pořízením prestiž získáte. Je tedy nutné si uvědomit, jaké obrazy u sebe vlastně chcete.
Poté, co tato etapa skončí, máte možnost udělat jednu ze čtyř akcí. Můžete vylepšit své muzeum tak, že do něj vložíte novou kartu obrazu, zatímco jednu odhodíte na odhazovací balíček. Obrazy je třeba správně řadit, protože pouze skrze správné propojení z nich dokážete maximálně těžit. Ideál je dostat jeden obraz rovnou do dvou sbírek, čímž získáte více bodů. Vedle zlepšování místa, kam ukládáte své obrazy, můžete otevřít dočasné výstavy, skrze něž světu prezentujete své dočasné sbírky a následně získáváte jejich hodnotu v bodech prestiže.
Když náhodou nejste spokojeni s obsahem svého aktuálního balíčku, je dobré provést akci inventura, v jejímž rámci si vezmete do ruky svůj odkládací balíček a navíc si vezmete jednu kartičku přízně. Kromě těchto tří aktivit je tu ještě také Volná akce, v jejímž rámci zahrajete třeba už zmíněnou kartičku přízně, nebo získáte mecenáše, k jehož oslovení však musíte vždy splnit specifické podmínky. Pokud jde o samotné bodování, tak to se odvíjí od podoby sbírek, karet trendů prezentujících zájmy odborníků, počtu dočasných výstav, jak je na tom hlavní galerii a také dle toho, jak zaplníte své muzeum. Negativní dopad na vás má naopak odhazovací balíček. Čím víc kousků v něm máte, tím více bodů ztratíte. Hra končí po dosažení 50 bodů prestiže. Vítězem je samozřejmě ten, kdo má bodíků nejvíce.
Za určitých okolností by se jednalo o zcela „obyčejný“ titul. Jsou tu však vizuálně vyloženě úchvatné karty prezentující díla malířských mistrů z celého světa a různých historických etap. Za sebe jsem byl kupříkladu uchvácen renesančním malířem Hieronymem Boschem, jehož malba Poslední soud, či Fůra sena představovala něco neuvěřitelného. Zajímavý byl v této etapě třeba také Pieter Bruegel s jeho Vražděním neviňátek. Z rokoka mi učarovaly krajiny Giovanniho Antonia Canaletta, či náboženské obrazy Sebastiana Ricciho. Celkově musím říct, že jsem si v této hře v rámci umění značně rozšířil obzory a rozhodně patří mezi něco, co by mohlo mít edukativní vliv na mladší hráče, které by teoreticky mohlo přivést k obrazům.
Deskovka Museum Pictura rozhodně není pro každého
Museum Pictura rozhodně nepatří mezi deskové hry orientované na opravdu široké hráčské spektrum. Přijde mi, že je tomu právě naopak. Herní mechanizmy se sice dostanou pod kůži rychle, avšak tématika obrazů rozhodně není něčím, co by přilákalo davy, což je vlastně pochopitelné, protože umění samo o sobě určitě ve většině případ nepředstavuje záležitost táhnoucí zástupy, nýbrž je často zacíleno na skupiny hledající krásu v detailu, či přemýšlející nad pohnutkami autora, který výtvor před nimi stvořil.
Za sebe však považuji Museum Pictura za unikátní dílo, které rozhodně má co nabídnout. Tedy primárně cílové skupině složené z fanoušků umění, majícím blízko k deskovým hrám. Ti tu totiž najdou jak zábavu, tak i možnost si znovu prohlédnout nádherné výtvory malířů napříč generacemi. Pro ostatní skupiny může tento kus představovat cestu k poznání opravdu široké škály obrazů, nejsem si však jist, že má dostatečnou sílu na to, aby je pohltilo natolik, jako už zmíněné milovníky ladných tahů a olejových maleb.
