Recenze Ghostwire Tokyo - duchařská střílečka

Přesně před týdnem jste si mohli přečíst moje první dojmy z hraní, takže pokud jste tak ještě neučinili, doporučuji je jako doplněk/předehru k této recenzi. Ona totiž nebude příliš rozsáhlá... protože ani Ghostwire samotná není příliš rozsáhlá hra. Teď možná některým z vás trošku zaskočilo, ale ruku na srdce: opravdu byste po těch stohodinových eposech z poslední doby měli kapacitu a náladu na další takový? Za sebe jsem upřímně rád, že Ghostwire si udržela rozumnou délku a její svět, příběh ani mechaniky tak nemají šanci začít nudit. Tím rozsahem je mimochodem hra hodně blízká předchozí tvorbě jejího producenta, Shindži Mikamiho - ať už se jedná o Resident Evil, Dino Crisis nebo The Evil Within.

• Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PC
• Datum vydání: 25. 3. 2022
• Výrobce: Tango Gameworks (Japonsko)
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 20 GB
• Herní doba: 10+ hodin
• Cena: 1799 Kč (Xzone)

Město duchů

Současné Tokio zahalila mlha, která doslova pohltila všechny jeho lidské obyvatele - na ulicích po nich zůstaly jen hromádky oblečení a zavazadel, zatímco jejich fyzické schránky a hlavně duše byly uzamčeny do magických krabic, sloužících jako "palivo" pro vražedný rituál posedlého okultisty v Hannya masce, snažícího se otevřít uprostřed města bránu mezi naším světem a tím dalším. Vy jste Akita: mladík, jehož život skončil vteřiny před touto událostí při autonehodě. V té chvíli si ale vaše tělo vybral duch s přezdívkou KK a posedl jej, takže nyní toto jedno tělo sdílíte a díky tomu jste schopní za určitých pravidel existovat ve městě, zaplaveném onou démonickou mlhou... a armádou démonů.

Příběh nezapře svůj rodokmen, jelikož často sklouzává do béčkových vod, ale činí to se svérázným stylem, připomínajícím právě sérii Resident Evil. Postavy jsou trochu přehnaně emotivní, hodně se hádají a hláškují. Nechybí také svérázní obchodníci v podobě levitujících mluvících koček, které v mnoha obchodech rozesetých po městě prodávají lékárničky nebo munici. Navzdory těmto elementům ale dovede hra i vystrašit, například během sestupu do podzemí nebo když se z hustého deště směrem k vám rozběhne jedno z větších monster. Pokud si chcete atmosféru a napětí ještě přiostřit, vřele doporučuji hrát na vyšší obtížnost, kde většinou nebudete mít nejen dostatek zdraví, ale často ani (magickou) munici na to, abyste všechny nepřátele pobili - takže se kolem nich budete muset sem tam se zatajeným dechem proplížit.

Pokud chcete atmosféru přiostřit, vřele doporučuji hrát na vyšší obtížnost.

Herní svět je strukturován jako "otevřená městská akce", přičemž se pohybujete po vlastních nohou a z pohledu vlastních očí. Propracovanost animací a ovládání útoků mne přivedly k myšlence, že hra možná původně měla být jedním ze startovních titulů pro PSVR2 - pokud dostane podporu pro tento systém po jeho uvedení na trh, rozhodně si ji dám rád znovu s helmou, protože je na to opravdu jak dělaná. Město můžete prozkoumávat dle libosti, ale některé pasáže jsou uzavřené příliš hustou mlhou, kterou se naučíte překonávat až později. Kromě toho vás naviguje tradiční mapa, která svými ikonami přehledně označuje, kam máte jít dál pro posun v hlavním příběhu a kde jsou všelijaké vedlejší aktivity, abyste mohli nasbírat extra zkušenosti a vylepšit svůj arzenál nebo schopnosti vaší postavy. Pokud se rozhodnete vedlejšímu obsahu věnovat, délka hry se rozhodně protáhne alespoň o další desítku hodin. Nečekejte ale žádné propracované vedlejší mise jako v nějakém RPG (např. Cyberpunk 2077): drtivá většina jsou generické úkoly typu pobij tuhle skupinku nepřátel, najdi tyhle tři předměty, očisti tyhle tři brány apod., ačkoliv se k nim někdy pojí zábavné dialogy s duchem nebo třeba psem, který vám danou vedlejší aktivitu zadal.

Duchařská střílečka

Jedna z věcí, která na hře působí na první pohled zvláštně, je její bojový systém. Holýma rukama děláte všelijaká "magická" gesta a díky tomu vrháte před sebe výboje magické energie. Hodně to připomíná například používání útočné magie ve Skyrimu. Kouzla se přitom dělí do tří živlů a každý z nich se chová jinak - vítr funguje víceméně jako kulomet, oheň jako sniperka a voda jako brokovnice. Chování "projektilů" ale dále ovlivňuje také to, jak dlouho podržíte spoušť (jak moc necháte projektil nabít) a odemykání dalších vlastností v rámci vylepšování vaší postavy. Vypadá to opravdu nezvykle, ale v praxi se to hraje hodně podobně třeba modernímu Doomu, což není tak docela náhoda, protože jeden z jeho klíčových designérů byl součástí vývoje Ghostwire. V praxi jsou tak souboje rychlé a zábavné, čemuž napomáhá také docela pestrá škála nepřátel, byť většina z nich je humanoidního typu.

U kolegů novinářů z ostatních herních médií jsem (v jejich preview) zaznamenal kritiku na téma ovládání a plynulosti hry. Osobně jsem ale neměl problémy ani s jedním. Ovládání mi přišlo srovnatelné se střílečkami z poslední doby a příjemně jej podporuje využívání haptiky i reproduktoru v DualSense ovladači. Neměl jsem v žádném okamžiku problém trefit, na co jsem mířil. Z hlediska plynulosti jsem vše odehrál na prostřední režim ze tří (Performance Mode), kde je hra "capnutá" na 60 fps a nevšiml jsem si propadů. K dispozici je nicméně ještě režim s raytracingem (30 fps) nebo naopak režim s ještě více zjednodušenou grafikou a "odemknutým framerate" pro VRR televizory. Celkovým audiovizuálním zpracováním mi hra také připomněla Resident Evil sérii, ačkoliv je proti ní samozřejmě mnohem barevnější (neóny rozzářené ulice velkoměsta). Tokio na některých místech působí věrohodně, takže jde o vhodný "turistický" výlet pro všechny otaku a příznivce Japonska, včetně jeho starých mytologií i "městských legend".