Recenze Hi-Fi RUSH – nečekaný hit

Studio Tango Gameworks rozhodně není na poli her žádnou neznámou. Ostatně ho založil legendární Šindži Mikami, otec série Resident Evil, byť po vydání do určité míry duchovního nástupce této série, The Evil Within, se trochu stáhnul do ústraní a dal prostor jiným talentům. V roce 2017 přišlo pokračování, jehož vývoj už vedl John Johanas, a nakonec loni duchařské GhostWire: Tokyo. Johanas mezitím pracoval na další hře, jež byla odhalena na nedávné prezentaci Xboxu, a co víc, rovnou vydána. Hi-Fi RUSH, jak se nový počin od japonského týmu jmenuje, je však prakticky přesným opakem toho, co talentování vývojáři doposud tvořili. Ale není to vůbec na škodu, právě naopak.

• Platforma: PC, Xbox Series X|S (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 25. 1. 2023
• Vývojář: Tango Gameworks
• Vydavatel: Bethesda Softworks
• Žánr: Rytmická akce
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 15 GB
• Herní doba: 10+ hodin
• Cena: 29,99 € (Steam)

Ve hře se vžijeme do role chlapce jménem Chai, který se chce stát rockovou hvězdou. Vzhledem ke zranění ruky se proto vydá do společnosti Vandelay, jež zrovna spouští projekt robotických protéz s označením Armstrong. Chai se přihlásí jako dobrovolník, jenže nastane chyba a do jeho těla se dostane přehrávač hudby, díky čemuž se celý svět začne do rytmu hudby pohybovat. Chai je považován za vadný produkt, a proto se proti němu vydá celá megakorporace, aby ho zastavila. On je však odhodlán se jim postavit a navíc zjistí, že se uvnitř společnosti děje cosi nekalého.

Už z popisu je vlastně celkem patrné, že na tom dělali japonští vývojáři, neboť to má v sobě takovou tu správnou „japonskou šílenost“. Koncept je navíc velmi unikátní, Hi-Fi RUSH je akční hra na styl Devil May Cry, nicméně vaším cílem je strefovat se do rytmu hudby. V tomhle směru jsem si vzpomněl například na mou oblíbenou roguelite indie hru Crypt of the Necrodancer.

Souboje jsou díky této mechanice opravdu zábavné a neskutečně uspokojující. Možná vám chvilku potrvá, než se do hratelnosti plně dostanete, ale jakmile se tak stane, stojí to za to. Výhodu mají samozřejmě lidé s absolutním hudebním sluchem, nicméně hra nabízí také několik možností nápovědy, především vizualizaci rytmu, abyste se do něj mohli lépe strefovat. Pokud vám to nepůjde ani tak, vůbec nezoufejte. Hra vás za to nepenalizuje a souboje si užijete i tak. Výhrady mám jen k obtížnosti, jež mi místy přišla trochu nevyvážená.

Variabilita nepřátel je velmi solidní a na každého platí trochu něco jiného, především samozřejmě u bossů, ti jsou každý výrazně odlišný, a to pochopitelně nejenom vzhledově. Souboje s nimi se často zvrhnou do zajímavých duelů a různých miniher. Celkově je v soubojích důležité kombinovat typy útoků, vytvářet komba, ve správný čas uhýbat či používat parry. Na ten už potřebujete načasování opravdu vypilovat, ale o to větší nadšení máte z toho, když se vám útoky nepřátel úspěšně daří odrážet. I na parry se mimochodem občas vztahuje jedna minihra, kdy musíte opakovat rytmus po útočícím nepříteli, což souboj příjemně osvěží.

K tomu všemu máte navíc k dispozici speciální schopnosti vašich parťáků, ostatně právě spolupráce je jedno z důležitých témat celé hry. Jejich dovednosti nenajdou využití jenom v soubojích, ale také mimo ně, když procházíte jednotlivými levely. Této části jsem se bál nejvíc, avšak vývojáři to zvládli velmi dobře. Skákání po plošinách jen tak neomrzí, a hlavně není frustrující, jako v některých jiných titulech. Postup je docela lineární, nicméně po cestě můžete sbírat součástky na vylepšování Chaiových schopností, ale také nacházet easter eggy, secrety, či textové záznamy o příběhovém pozadí společnosti Vandelay.

A když už je řeč o příběhu, ten mi přišel jako velmi příjemná kombinace humoru i pár vážnějších témat, přestože nejde o nic převratného. V podstatě celá hra je parafrází na to, jak fungují korporáty v dnešním světě. Většina záporáků jsou tedy spíš karikatury než skutečné postavy s hlubším příběhem, ale pro tento žánr to rozhodně funguje. Dialogy jsou dobře napsané, vtipné, a hlavně také skvěle zahrané v podání anglických dabérů. Některé z nich můžete znát například ze série Persona.

Levely jsou poměrně pestré a podíváte se do různých koutů společnosti Vandelay, ať už je to marketingové, vývojové či třeba finanční oddělení, každé má svá specifika. Okolí navíc působí velmi živě, a to myslím doslova. Nábytek, stroje, rostliny a vůbec všechno se pohybuje do rytmu hudby, což působí opravdu skvěle. Korunu tomu dodává krásný vizuální styl, který připomíná animované seriály, a to především v cutscénách, jež jsou úmyslně renderované v nižším frameratu, zatímco samotné hraní je velmi plynulé.

Samozřejmě rytmická hra nemůže fungovat bez pořádné hudby, ale o tu se rozhodně nebojte. Už v traileru se vývojáři chlubili licencovanými skladbami od interpretů jako The Prodigy či Nine Inch Nails, tyto písničky však uslyšíte prakticky výhradně v bossfightech. Během zbylé doby hraje hudba vytvořená přímo pro tento titul a musím říct, že mě potěšila snad ještě víc než ta licencovaná. Rozhodně se v tomhle ohledu máte na co těšit a některé melodie vám z hlavy jen tak nezmizí.

Titul se mi povedlo dohrát za 12 hodin, což je podle mě pro takový žánr tak akorát, byť pacing docela kolísal a jde o jednu ze slabých stránek. Začátek je trochu pomalejší, poté se vše rozjede, aby se prostředek následně opět zpomalil a přešel do poměrně rychlého finále. Tím to každopádně nekončí, po dohrání na vás čeká ještě další obsah navíc v podobě tajemných místností v jednotlivých úrovních. A vždy se samozřejmě můžete pokusit vylepšit své skóre v soubojích. Nudit se zkrátka nebudete.

Hi-Fi RUSH je unikátním zážitkem, který si nebudete chtít nechat ujít. Díky dobré přístupnosti si hru může užít prakticky každý, nezávisle na hudebním sluchu, a zaručeně se budete bavit. Vývojáři z Tango Gameworks tímto dokázali, že jim nedělá problém pustit se do neznámých vod a vytvořit něco výrazně odlišného a riskantnějšího. Takové projekty se v dnešním světě plném pokračování známých značek rozhodně neztratí a budu jedině rád, pokud jich bude víc. Ale nebudu lhát, třetí díl The Evil Within bych si pořád nechal líbit. Snad se jednou dočkáme.