Recenze Immortals: Fenyx Rising

Jak už jsme na Zingu rozebírali, hra Immortals vznikla, protože se autoři Assassin´s Creed Odyssey cítili příliš svázání historickou věrohodností. Antické mýty o bozích a monstrech je natolik bavily, že chtěli udělat hru jen o tom. A aby ji dostatečně odlišili od Assassína, pojali ji mnohem hravěji, hledajíce inspiraci u rodinných titulů typu Zelda. Výsledkem je tak stylizovaná pohádka se svérázným vypravěčským stylem a humorem, která nejvíc ze všeho připomíná animovaný film Herkules od Disneyho. Pokud k tomu navíc připočtete české titulky ve hře, máte zde zřejmě nejlepší hru, jakou můžete letos pod stromeček nadělit mladším hráčům. Ale jak moc má šanci zaujmout ty odrostlejší?

• Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PS4, PC, Xbox One i Series, Switch
• Datum vydání: 3. 12. 2020
• Výrobce: Ubisoft Quebec (Kanada)
• Žánr: Akční adventura
• Česká lokalizace: titulky
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 25 GB
• Herní doba: 20+ hodin
• Přístupnost: 12+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1.799,- Kč (Xzone)

Napište vlastní Odyseu (zase)

Antičtí bohové jsou v nesnázích, démon Týfón jim sebral jejich esence a proměnil je na komické parodie jich samotných. Zároveň zaplavil kontinent svojí démonickou armádou a nechal všechny lidi zkamenět. Tedy skoro všechny. Jste řecký válečník jménem Fenyx (volba toho, zda jste muž nebo žena a jak přesně vypadáte je na vás). Vaše loď ztroskotala a probudili jste se na pláži zcela sami, takže jste přišli i o svého slavnějšího, udatného bratra. Abyste jej našli a zachránili spolu s ním i zbytek Řecka, budete muset uzavřít nová spojenectví, získat nové vybavení i schopnosti a postavit se démonům vlastním i těm opravdovým.

Přiznám se, že jako veteránovi (nejen) Assassin série, který zrovna v Odyssey a jejích DLC nechal stovky hodin, mne první hodiny s Fenyx příliš neohromily. Bylo to zdánlivě to samé, co už jsem hrál v minulosti, jen v jednodušší grafice a s jednodušší, nicméně velmi podobnou hratelností. Ale jakmile se příběh i hra trochu rozjely, můj názor se začal měnit. Zatímco první hodiny mne vyloženě iritovaly přehnané (a občas nesedící či divně vypadající) "cartoonové" obličejové animace, postupně jsem si zvykl na hlas mé hrdinky i dalších klíčových postav a díky mimořádnému nasazení herců mi přirostli k srdci. Stejně tak si mne postupně získal svérázný humor, přestože je místy snad až příliš "chlupatý" na pohádkovou hru a neustále se také snaží odkazovat a parodovat konkurenční hry (v čele s God of War). Jenže spisovatelé i herci do toho opravdu dali srdce a čím víc hodin v jejich světě strávíte, tím více si vás postupně získají. Pomáhá i český překlad, který je hodně moderní a stylový, plný slangu a nápaditých obratů.

Uzavřete spojenectví, získáte vybavení i schopnosti a postavíte se démonům.

Pokud jde o tu hratelnost, zatímco Assassin na vás vysypal milion ikonek po celé mapě, které jste většinou řešili vražděním někoho, zde se při hraní příběhové linie velmi pravidelně střídají tři různé druhy zábavy: explorace s důrazem na skákání po plošinkách a šplhání, prostorová puzzle plná hrátek s posouváním beden či gravitací a samozřejmě: boje se skupinkami nepřátel i většími bossy. Jelikož skákací pasáže jsou často součástí oněch hádanek, lze prakticky hru rozdělit na logické a akční pasáže, často i citelně odlišené tím, kde se odehrávají (hádanky řešíte nejčastěji v Tartarosu, kam můžete z povrchu skoro kdekoliv sestoupit pro klíčové předměty a mise). Právě svými logickými pasážemi hra nejvíce připomíná Zeldu a její "shrine" dungeony, pamětníci si možná vzpomenou také na úplně první díl série Tomb Raider.

Radost z objevování

Jednou z nejlepších vlastností hry je její otevřenost. Když vyšplháte na jednu z obřích soch nebo nejvyšších hor v krajině, můžete vidět z jednoho konce herního světa na druhý. Stačí pak roztáhnout křídla nebo naskočit na koně a můžete se vydat, kamkoliv chcete. Nejsou zde žádná omezení úrovní vaší nebo nepřátel. Pouze na území největších bossů hra vyhodí upozornění, že zde je vhodné být dobře vyzbrojen a zásoben elixíry (léčivým, na výdrž, útočným a obranným). Pokud tedy máte rádi hry, kde se můžete toulat pěknou krajinou a vyzobávat si předměty, suroviny nebo aktivity, které vás zajímají, pak zde budete naprosto spokojeni.

Na druhou stranu máte na mapě vždy jasně odlišné hlavní příběhové mise, takže se nikdy neztratíte a vždy jasně vidíte, kam máte jít, pokud chcete pokročit v příběhu. Můžete si ale skoro od úplného začátku vybírat, se kterým z bohů a ve které části herního světa chcete příběh řešit, v jakém pořadí. Pokud vás něco přestane bavit nebo vám to třeba nepůjde, můžete to vždy nechat být, odejít a věnovat se jiným věcem, abyste se vrátili někdy později. Herní struktura je obecně velmi příjemná a pokud vám sedne styl hry, nastavíte si obtížnost podle svých preferencí (na tu nejnižší snad ani nejde umřít, na tu nejvyšší vás někteří bossové i smrtící puzzle mohou řádně potrápit) a zaujme vás třeba i příběh, nejspíš si hru užijete od první do poslední hodiny.

Nejsou zde žádná omezení úrovní vaší nebo nepřátel.

Pokud jde o vylepšování vaší postavy, příběhovými misemi odemykáte nové bonusové perky ke svým schopnostem, zatímco sbíráním mincí za vyřešené výzvy odemykáte relativně tradiční komba a schopnosti. Za sebe vřele doporučuji upřednostnit všechny tři druhy rychlejšího pohybu (na zemi, ve vzduchu i ve vodě), protože vám velmi pomohou kromě jiného u některých hádanek. Sbíráte také suroviny, díky kterým si můžete vyrábět zásobu zmíněných elixírů a nebo si vylepšovat svoje zbraně: meč pro rychlé údery, sekeru pro těžké údery a luk. Stejně jako u brnění, můžete zbraním měnit vzhled a bonusové vlastnosti. Jinými slovy, pokud rádi pracujete na vývoji své postavy a jejího vybavení, tvůrci i zde našli poměrně zdravou rovnováhu. S ohledem na vámi nastavenou obtížnost hry pak na těchto věcech buď záleží hodně nebo skoro vůbec.

Ryzí hratelnost

Ačkoliv mi na začátku hry trochu vadila ta zdánlivá podoba s Assassínem, musí se hře naopak přiznat k dobru, že nezapře velmi zkušené tvůrce, stejně jako velký tým a rozpočet. Výsledkem je tedy nejen výpravná a rozsáhlá hra, ale také dobře odladěná hratelnost - od základních věcí, jako je pohyb hráče (který je velmi důležitý obzvláště u náročnějších hádanek) přes zábavný bojový systém s úskoky, protiúdery a řetězením komb až po hrátky s fyzikou, které se jednou za čas zvrhnou, ale většinu času máte pocit, že si opravdu hrajete s realistickou stavebnicí, kde na sebe předměty správně reagují a nutí vás přemýšlet více a praktičtěji, než jsme u podobných her v posledních letech zvyklí.

Jedna z věcí, která si mě postupně získala nejvíc, je schopnost létat. Poměrně brzo si ke svému brnění připevníte mechanická křídla, díky kterým můžete nejprve jen vyskočit výše, ale později i plachtit z výšky nebo neseni větrem. I po desítkách hodin s hrou si mne dokázal získat ten moment, když jsem vyšplhal na vrchol nějaké obří sochy, skočil do prázdna - a roztáhl křídla, abych se následně nechal unášet vysoko nad krajinou k cíli, který jsem si v ní vyhlédnul. Aby to bylo ještě příjemnější, po boku s vámi letí váš Fosfor, což je jméno vašeho ochočeného dravého ptáka, která vám může kromě jiného pomáhat i v boji nebo dokonce při stealthu. Létání nad krajinou je v této hře opravdu něco a nejspíš k tomu alespoň trochu přispěla i 60 FPS plynulost, dohlednost a působivé nasvícení s HDR na PS5.

Bojový systém s úskoky, protiúdery a řetězením komb.

Na druhou stranu samozřejmě je potřeba neustále vést v patrnosti, co je tahle hra zač. Její vizuální stylizace i příběhový tón jasně cílí na celou rodinu, takže od ní nemůžete čekat nějaké sofistikované RPG typu Zaklínač nebo bojový systém jako v Demon´s Souls. Na druhou stranu méně je někdy více a obzvláště po kritice rozsáhlosti Assassin série zde autoři opravdu našli dobrý poměr obsahu i funkcí, díky kterým je hra pestrá a zábavná, aniž by působila přeplácaně. Jakkoliv se mi třeba v poslední době líbil Genshin Impact (nechal jsem v něm zhruba stovku hodin), nakonec mne z něj vyhnala ta nekonečná záplava obsahu a grindu. Immortals nemá grind vůbec žádný a pokud si chcete její příběh užít do konce před příchodem Cyberpunku 2077 (nebo třeba během vánočního týdne), celkem bez problémů to stihnete: hlavní příběh má zhruba 20 hodin, přičemž další herní aktivity v otevřeném světě vám snadno mohou zabrat dalších dvacet.

Nikdo není dokonalý

Jak jsem už několikrát naznačil, Immortals určitě není hra pro každého. Pokud máte averzi vůči hrám Ubisoftu a speciálně novějším dílům Assassínů, přeci jen tady z té DNA asi zůstalo příliš. Jestliže jste hardcore hráč, co potřebuje vyloženě dospělá témata a komplexní hry, tohle také nebude hra pro vás. Fenyx se nesnaží konkurovat Kratovi a vlastně ani Eivorovi: není to obrovsky výpravná vážná hra pro dospělé publikum. Naopak, je to menší a hodně uvolněná, veselá hra pro celou rodinu, která si s uvědomělým pomrkáváním půjčuje to nejlepší z několika velmi oblíbených her. Zároveň se jí nevyhnuly určité zbytečné slabiny, jako jsou místy podivné obličejové animace, občas křečovitý humor nebo rozčilující fyzikální puzzle, které se vám pod rukama rozbije nesmyslným způsobem. A pokud jde o ten výstup na zasněženou horu, no tak tam jsem opravdu poctivě zuřil (hlavně než jsem se naučil rozeznávat trasu).

Jenže během hraní téhle se mi stalo něco, co jako recenzent, hrající stovku her ročně, zažívám jen výjimečně. Po úvodních hodinách můj mozek postupně přestal pracovat jako mozek recenzenta a místo abych analyzoval jednotlivé mechaniky, kvality a slabiny hry, začal jsem se od srdce smát oplzlým vtipům Dia nebo všem sekvencím s kohouty a dalšími ptáky - a hlavně: opravdu mne začala dojímat samotná Fenyx, s jejím příběhem štítonošky, která vždycky byla lepší vypravěč, než bojovník. Než jsem se nadál, přirostla mi tahle hra a její postavy k srdci. A když jsem se po dohrání ohlédl zpátky za tím rozčilováním se u některých bossů nebo logických hádanek, musel jsem uznat, že mne hra donutila vytáhnout docela pestrý arzenál mých hráčských dovedností. A to je panečku dobrý pocit.

Hra vychází s českými titulky ve čtvrtek 3. prosince a koupit ji můžete v Xzone.