Rozšířená realita á la Nintendo!
Nová sada ze série Nintendo Labo přináší tak trochu jiný zážitek, než na co jsme byli zvyklí. Pokud jste zvědaví jak moc odlišný, pak jste tady správně.
Zážitek z hraní již není delší dobu zprostředkován pouze prostřednictvím plochy monitoru. Od monochromatického vzhledu ušly videohry velký kus cesty a v poslední době se jednotliví výrobci hardwaru a softwaru snaží vzájemně překonávat nejen v množství detailů, ale také na poli virtuální reality. Výrobců VR headsetů je už celá řada a od sofistikovaných zařízení pro PC nebo pro konzoli PS4, můžete narazit i na jednodušší varianty, určené hlavně pro mobilní zařízení.
- Vychází na: Nintendo Switch
- Datum vydání: 12. dubna 2019
- Česká lokalizace: Ne
Jedním z důležitých hráčů na poli videoherní zábavy je bezesporu i Nintendo, které si díky osobitému konceptu našlo dostatečné množství fanoušků, schopných a také ochotných tolerovat i některé technické nedokonalosti, případně najít zálibu v ne příliš tradičních konceptech. Touto cestou se japonský moloch vydal u konzole Switch svou sérií Nintendo Labo, kde si herní periferie musíte vyrobit sami z předpřipravených kartonových čtvrtek. Na našich stránkách jste se již mohli setkat s recenzemi na Variety Kit a Vehicle Kit. Dnes se podíváme na poslední, celkově už čtvrtý, přírůstek do rodiny v podobě VR Kitu.
Začínáme u pracovního stolu
Koncept VR Kitu se nijak neliší od svých předchůdců. V relativně obří krabici najdete velké množství kartonových čtvrtek o velikosti menší A2, krabičku s kartou hry, sáčky s gumičkami a s lepícími fóliemi, ale nově také menší krabičku s plastovými brýlemi. Pro někoho může jít o mírný odklon od vyloženě recyklovaného produktu, ale optimální herní čočky jednoduše nedokážete vyrobit ze sebečistějšího papíru a skleněné komponenty by podle mne zase nezapadaly do rádoby bezpečných součástek.
Po vložení paměťové karty se vám opět spustí velmi detailní rukověť, podle které dokáže jednotlivé periferie postavit i úplný nýmand. Dokonce mám pocit, že přibylo různých upozornění, jak co ohýbat, jak kam co vložit, zastrčit a na co si dát pozor, včetně připomínek, kdy si máte od skládání odpočinout a jít se proběhnout nebo se napít. Tak nějak chápu, že co pro nás bylo při skládání jakýchkoli modelů v dětství naprosto samozřejmé, je dnes zapomenuto a také si trochu myslím, že se výrobci chrání před různými žalobami. Ono je dnes tak nějak v oblibě svou vlastní neschopnost a nedostatek zručnosti obracet vůči tvůrcům produktů. Ale zpět k Nintendu a jeho VR Kitu.
Foťák, brokovnice nebo také pták a slon
Když pominu různé držáky konzole a Joy-Conů, které jsou i v předchozích Kitech, nabízí krabice s VR proprietami hned několik dalších herních komponent. Prvním z nich jsou VR Goggles (neboli brýle), což je alfa i omega celého setu. Do krabičky vložíte čočky a zasunete čistou konzoli bez Joy-Conů a vlastně se hned můžete pustit do hraní jednoduchých miniher a puzzlů. Pro prvotní rozhlédnutí se po virtuální realitě od Nintenda, vyzkoušení miniher, to úplně stačí. Navíc jsou zde ke shlédnutí i 3D videa (celkem jich je 33).
Dalším v pořadí je Toy-Con Camera, což je vlastně taková papírová zrcadlovka, se kterou můžete... no prostě fotit. Jednoduchý herní koncept dokáže zaujmout na opravdu dlouhou dobu a nevadí ani relativní jednoduchost prostředí, které je naopak neskutečně živé. Po nasazení brýlí se ocitáte pod vodní hladinou a vašim úkolem je při každém ponoru pořídit 3 fotografie, pokud možno jiných živočichů, než jste již udělali. Přiznám se, že pod vodou jsme se zdrželi všichni z rodiny asi nejdéle. Když pochopíte jednoduchost ovládání, vrhnete se do jeskyně nebo nad hladinu a pokaždé najdete pár nových překvapení (včetně potápěče nebo mořské panny). Po sestavení jednoduchých potápěčských brýlí se šnorchlem, vám pak může pomoct kamarád a ryby vám nahánět přímo před oči. Tedy před fotoaparát.
Dost nevšední herní periferií je pak Toy-Con Wind Pedal, jehož název přesně odpovídá tomu, co si z papíru sestavíte. Svou konstrukcí jde asi o nejméně pracný předmět, ale naopak vám zabere asi nejvíc místa. Slouží k ovládání žabky, které sedíte na zádech a skáčete po balóncích, abyste se dostali co nejvýše. Jednoduché prostředí nabízí tu pravou zábavu až když své rekordy překonáváte s někým dalším.
Asi nejvíc jsem se těšil na Toy-Con Blaster. Protože jsem odkojený na klasických FPS střílečkách typu Doom (toho z roku 1993), Duke 3D a Hexen nebo Heretic, byl jsem zvědavý, jak si s tímto žánrem poradí Nintendo ve VR. Sestavení blasteru vyžaduje hlavně více času, ale výsledný efekt je takřka dokonalý. Chce to chvíli praxe, ale když se s ním naučíte zacházet, dostanete do rukou asi nejlepší papírovou hračku. Primárně jsou hry určené pro blaster typu on-rail stříleček a proto všem doporučuji, aby si pro svou jízdu našli dostatek volného prostoru a hlavně otočnou židli.
Posledními dvěma Toy-Cony jsou po zvířatech nazvaný Toy-Con Bird a Toy-Con Elephant. S prvně jmenovaným prolétáte na zádech ptáka krajinou, zkoumáte nové lokality, hledáte vajíčka, krmíte ptáčata a rozšiřujete své hejno. Nebo se s ním můžete pustit do vzdušného závodění na čas. Poslední periferií je Elephant a navzdory svému zvířecímu jménu, je určen spíše kreativním typům. Jeho dvě základní funkce jsou buď malování v prostoru nebo řešení puzzlů s padající kuličkou a využívajících fyzikální zákony.
Papír + čočky + tablet = VR
Popis toho, co můžete se čtvrtým Labo setem dělat už máme za sebou, ale ještě jsem vám neřekl, jak se může Switch stát VR headsetem. Nejdříve si postavíte speciální držák, ony VR Goggles, ve kterých je místo pro zasunutí Switche a které také obsahují čočky. Předtím, než vložíte tablet do držáku, musíte se ručně přepnout do VR režimu. Obrazovka se změní na stereoskopickou a nabídne menu, pověšené v prostoru. Bohužel a vzhledem k tomu, že v krabici není k dispozici nic, co by vám teď už VR konzoli udrželo na hlavě samo, musíte jej stále mít ve vlastních rukách. Trochu v tomto případě zamrzí i skutečnost, že rozlišení obrazovky Switche je pouze 720p, což je o dost míň, než nabízí jakékoli jiné VR platformy. Na první pohled by to ani nevadilo, ale v důsledku tak má Switch výrazně málo jasu. Naštěstí jsou hry koncipovány tak, aby technické nedostatky neubíraly na kvalitách zážitku.
S takto připravenou soupravou se už můžete klidně dívat nahoru, dolů, nebo doleva a doprava, ale protože Switch není ze své podstaty schopen sledovat vaši pozici, zapomeňte na pohyby dopředu nebo dozadu. Sledování prostředí je závislé pouze na vestavěném gyroskopu a akcelerometru. Při rozhlížení kolem dokola funguje VR docela dobře a v kombinaci s gyroskopem a akcelerometrem v Joy-Conech (a taky s IR senzorem), jde o dostatečně funkční hardware.
Víc než jenom VR
Nintendo Labo VR Kit není ale jen o hraní si ve virtuální realitě. Nabízí toho mnohem více a ve zkratce se dá říct, že jde o vzdělávací a programovatelnou sadu herních nástrojů. Proto nejde o VR Kitu mluvit čistě jako o hře, protože něco podobného vám žádný jiný VR headset nenabízí.
Kromě primárních her najdete v menu i nabídku VR Plaza s více než 60 minihrami, ze kterých vychází i nová Toy-Con Garage. Přeloženo jde o určitou sadu nástrojů k upravení a navržení si vlastních miniher. Tato “garáž” je celkově dost komplexní a nabízí tak mnohem víc než jen tvorbu dalších levelů, který můžete najít v jiných hrách. A pokud máte nějaké zkušenosti s programováním, budou se vám tady hodit. I když nutně je potřebovat nebudete, jen vás to bude stát více času a úsilí a pomůžou vám k tomu i krátká instruktážní videa. Každou minihru pak můžete upravovat pomocí nástrojů z Garage a také ji použít jako základ pro vytvoření vlastních kreací.
Kromě her a programovacích nástrojů se můžete na hodně dlouho zabavit i u režimu Discovery, který je dalším spíše vzdělávacím nástrojem. Tento režim jsme mohli najít u předchozích Labo Kitů a i zde je prezentován dialogy s několika starými známými postavami. S nimi se lépe seznámíte s použitými technologiemi konzole Switch a nenásilnými otázkami se čas od času animovaní průvodci ujistí, že s nimi držíte krok.
Nevýhody?
Labo VR Kit je pro mne mnohem více než jen soubor VR her pro Switch. Bohužel s jeho konceptem se pojí i několik drobností, které mne dokázaly rozladit. Tou největší je asi nemožnost pustit VR set z rukou. Z principu je jasné, že pokud střílíte eMZáky anebo létáte na ovzduší a máváte při tom křídly, je zážitek z hraní silnější. Také z principu použitých technologií jde o ten nejlepší způsob, jak spojit kartonové periferie s virtuální realitou bez jakékoli možnosti je poničit. Ale při delším hraní nebo používání VR sady se ozvaly moje ruce, že by chtěly nějakou změnu držení.
Další nevýhodou je třeba relativní hlasitost nabíjení blasteru. Když se ocitnete ve velké vřavě, je klikání papírových součástek natolik hlasité, že je slyšíte i přes dvoje zavřené dveře. Tedy nic pro starší hráče s rodinou, která chce mít v noci klid.
Zajímavé také je, jak jednotlivé hry působí na různé věkové kategorie. Dcera si vyloženě vyhrála s létáním, a to ani nepotřebovala rozumět úkolům v angličtině, nebo si dokázala malovat s Elephantem celé hodiny. Kdežto pro mne je asi nejzajímavější částí potápění se a likvidace mimozemské invaze.
Nintendo Labo VR Kit, Starter Set + Blaster, Expansion Set 1 a Expansion Set 2 koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Labo: Toy-Con 4 VR Kit je prozatím tím nejzajímavějším nápadem z DIY kuchyně Nintenda a nabízí také dostatečné množství inovací a kreativity. Při porovnání s ostatními VR headsety pro jiné platformy by se asi neumístil na vysokých příčkách, ale nabízí dostatek zábavy jak pro jednoho osamělého hráče, tak pro partičku přátel. Nevýhodou bohužel zůstává, že udržet jej na obličeji déle než hodinu, je prostě únavné.
