Spousta inovací, pár kroků vedle.
Německé studio Mimimi Games má sice za sebou teprve něco málo přes dekádu existence, ale rozhodně si za tu dobu stihli udělat silné jméno. Věnují se výhradně jednomu žánru, který už i sami pojmenovali – stealth strategie. Hry, které se nesou v duchu klasik jako Commandos či Desperados. Mimimi uspěli už se svým titulem Shadow Tactics: Blades of the Shogun a natolik zaujali i vydavatele THQ Nordic, že jim svěřil třetí díl již jmenované série Desperados. Poté se však vývojáři vrátili k tvorbě vlastních značek a nyní nám přinesli další stealth strategii s názvem Shadow Gambit: The Cursed Crew.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 5, Xbox Series X|S
- Datum vydání: 17. 8. 2023
- Vývojář: Mimimi Games
- Vydavatel: Mimimi Games
- Žánr: Stealth strategie
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 22 GB
- Herní doba: ~34 hodin
- Cena: 39,99 € (Steam)
Testováno na sestavě:
- Procesor: Intel Core i5-13600K
- RAM: 32 GB DDR5 6000 MT/s
- Grafická karta: Nvidia GeForce RTX 4080
- Úložiště: Solidigm P44 Pro (1TB NVMe PCIe 4.0 SSD)
Pirátské dobrodružství
Na rozdíl od historického zasazení v podobě feudálního Japonska a divokého západu u předchozích her zde tvůrci vsadili na piráty s velkým mixem fantasy. Sám za sebe asi mluví fakt, že hlavní hrdinka Afia nosí svou šavli zabodnutou v hrudi, tady se skutečně na žádnou historickou přesnost nehraje. Právě Afia na začátku osvobodí loď Red Marley, která umí z části ovládat čas, dokáže si totiž vytvořit vzpomínku a následně se do ní vrátit. Její kapitán nedávno zemřel, ale zanechal po sobě poklad a našim cílem je ho pochopitelně najít. Nebude to ale jednoduché, nejprve je potřeba oživit zdejší posádku a také porazit Inkvizici, která po pokladu rovněž prahne.
Zcela na rovinu řeknu, že z celé tvorby Mimimi mě Shadow Gambit po stránce zasazení zaujalo zdaleka nejmíň. Historická témata jsou mi přece jen mnohem bližší než fantasy, ale stejně jsem byl zvědavý, jak se příběh povede. Po dohrání však musím říct, že je spíš slabší, byť má některé silné momenty. A ačkoli se někdy snaží být vážný, nevyhnutelně se veze hlavně na humorné notě, což je vzhledem k zasazení pochopitelné. Poněkud osobitější pojetí Desperados 3 mi rozhodně sedlo víc, ale pokud máte rádi lehce over-the-top fantasy, asi nebudete zklamaní.
V jádru skvělá
Důležitý je u takových her přece jen hlavně gameplay. Zatímco Desperados 3 přineslo oproti Shadow Tactics jen několik (byť velmi výrazných) „Quality of Life“ vylepšení, tady se vývojáři pustili do poněkud větších akcí. Základ samozřejmě zůstává stejný, plníte mise, v nichž se musíte z počátečního místa dostat do cílové destinace, a to pomocí proplížení kolem nepřátelských jednotek. Většinou se však neobejdete bez jejich likvidace, kterou samozřejmě musíte pečlivě naplánovat, aby ji nezaznamenali ostatní nepřátelé. Pochopitelně to není vůbec snadné v podstatě neustále je třeba aplikovat metodu pokus-omyl (quicksave a quickload budou vaši velcí přátelé). Když se vám ale povede zabití několika nepřátel naráz, je to skvělý pocit.
Pokud vám to tedy nezkazí nějaká chyba, kterých jsem měl během hraní víc, než je zdrávo, ale autoři mě ujišťovali, že budou opraveny v day one patchi, tak doufejme, že to tak skutečně bude. Mimo chyby je každopádně hra opravdu férová. Hrál jsem ji na druhou nejtěžší obtížnost, což se ukázalo jako skvělá volba, protože jsem nikdy neměl pocit, že by byla mise příliš snadná, ale ani nemožná. Určitě bych toto nastavení doporučil pro hráče, kteří už s žánrem mají zkušenosti. Vyvážení obtížnosti se v Shadow Gambit povedlo a nemalou roli v tom hraje umělá inteligence, která rozhodně není hloupá.
Hratelnost jako taková vás rozhodně nezklame, Shadow Gambit je jedna z těch her, která vás rychle chytne a jen tak nepustí. Je to i díky rozmanitosti schopností jednotlivých postav. Jistě, je tady klasické hození mincí či pískání, ale také spousta dalších dovedností, které v žádné z předchozích her nebyly. Mým velkým oblíbencem se po stránce gameplaye stal Pinkus von Presswald, který sice pomalu neví, co se kolem něj děje, ale zato umí „posednout“ nepřítele a ovládat ho, což umožňuje ostatní jednotky efektivně infiltrovat zevnitř. Přestože si ale najdete své oblíbence, každá postava má velmi užitečný skillset a v tomhle ohledu je hra skvěle vyvážená. Navíc vás velmi dobře motivuje k tomu, abyste postavy střídali, dostáváte za to totiž víc bodů, které následně potřebujete pro odemknutí upgradu pro vybranou postavu.
Volnost velká
Jestli se na něco autoři obzvlášť soustředili, tak je to volnost. Jak už jsem naznačil, na jednotlivé mise si můžete (většinou tříčlennou) posádku vybrat sami, není předem definovaná jako v přechozích hrách od Mimimi. Zároveň dostanete před misí náhled na mapu, můžete si vybrat startovní bod, k cíli se můžete dostat jakým způsobem chcete a ostrov následně můžete opustit opět jedním z několika východů. Možností je zkrátka spoustu, což je, minimálně zpočátku, určitě fajn. Jenom je škoda, že to negativně ovlivnilo jiný aspekt hry.
Ale muselo to být?
Řeč je o mapách, což jsou výhradně ostrovy. Rozlohou jsou sice většinou poměrně velké a vzhledově rozmanité, problém však je, že jich není moc. Během hraní hlavní kampaně se dostanete do celkem 9 lokací, jenže misí je mnohem více a na každou mapu se podíváte několikrát. Jistě, průchod není úplně stejný, neboť cíl mise je odlišný, můžete si vybrat jiný startovní bod, vzít jiné postavy, občas se mise odehrává v noci místo ve dne… Pravdou ale je, že odlišnosti nejsou natolik velké, aby to ospravedlnilo takové množství recyklace. Je to škoda, protože to nevyhnutelně vede k repetitivnosti, které mohli tvůrci jednoduše předejít – snížit počet misí.
Faktem totiž je, že vzhledem k opakujícím se mapám je celá hra poněkud natahovaná. Dohrání hlavní kampaně mi zabralo nějakých 34 hodin, a to na vás čeká ještě obsah po dohrání, kde se však opět často vracíte na známá místa. Ve výsledku je to hrozná škoda, protože hratelnost je sama o sobě zábavná, nedostatek map zážitek dost kazí.
Musí se ale nechat, že na rozdíl od předchozích her je zde obsah i nad rámec samotných misí. Čas mezi nimi totiž strávíte na samotné lodi Red Marley, kde si můžete povídat s posádkou či si zahrát krátké příběhy některé z postav. Jsou zde silnější i slabší kousky, vždy však obsahují pouze chození po lodi a povídání, je to zkrátka hodně o dialozích a ty nejsou vždy až tak zajímavé.
Hořkosladký vizuál
Samotné postavy ale rozhodně zajímavé jsou. Nejenom totiž, že mají rozmanité schopnosti, ale i charakter. Z velké části je to sice jeden šílenec vedle druhého, ale to je samozřejmě úmysl. Jak už tady padlo, hra se ve většině případů nebere moc vážně a postavy nejsou výjimkou.
Postavy nejsou šílené jenom vzhledově, ale také po vizuální stránce. Stylizace se moc povedla, Mimimi opět odvedli skvělou práci a k zasazení se velmi hodí. Je nicméně škoda, že ji trochu sráží celková úroveň detailů, která je často docela nízká. Při klasickém pohledu seshora si toho samozřejmě ani nevšimnete, ale během cutscén, kterých není vůbec málo, to rozhodně znatelné je. Paradoxně mi detaily přišly o něco horší než v o 3 roky starším Desperados 3, pravdou však je, že na něj asi měli tvůrci díky THQ Nordic výrazně větší budget. A navíc alespoň hra běží moc hezky, nezaznamenal jsem žádné nepříjemné záseky či pády.
Kde vůbec nemám co vytknout, je soundtrack. O něj se postaral (stejně jako v Desperados 3) Filippo Beck Peccoz a odvedl skvělou práci. Hudba je povedená, chytlavá a samozřejmě perfektně sedí k tématice pirátů. Nechybí ani nějaká ta klasika v podobě vyloženě pirátské písně.
Western, nebo piráti?
Celkově vzato je Shadow Gambit povedená stealth strategie, kterou lze fanouškům žánrům určitě doporučit. Vývojáři neudělali žádný reskin předchozích her, přišli s několika poměrně zásadními inovacemi a udělali hru mnohem otevřenější. Repetitivnost, slabší příběh a poměrně nepříjemné chyby však způsobily, že titul, alespoň v mých očích, kvalit Desperados 3 nedosahuje. Nováčkům v žánru bych proto doporučil právě spíš westernové dobrodružství. Ale pokud už ho máte za sebou, i piráty si určitě užijete.
Verdikt
Mimimi Games prostě umí a i Shadow Gambit fanoušky žánru určitě potěší. Základ hratelnosti je stále skvělý a vývojáři přišli s několika zajímavými novinkami. Je nicméně škoda, že důraz na volnost způsobil zoufalý nedostatek map a zbytečně natahovaný příběh. Hodiny ve hře utopíte jako nic, ale ke konci už to nebude taková zábava jako na začátku.
